Strana 2. Číslo 191.

KATOLÍCKÉ LISTY.

Dne 14. července 1900.

jimž prý přináleží v Rakousku prvenství. Němci jsou varováni a na stráži a ukáže se to prý již v neděli v Brně, kdež konají, jak známo, dvě schůze. Na konec budiž uvedeno ještě, že dnešní »N. Tir. St.« píší: Všichni členové poslanecké sněmovny říšské rady, kteří dbají cti a společenské slušnosti, měli by se uchopiti iniciativy k opravě jednacího řádu, kterýž by především sesílil moc presidia par- lamentní stráží a vylučoval by obstrukci surového násilí. List prohlašuje dále, že nenahlíží cenu uzákonění německé sprostředkovací řeči, neboť dvěma řádkami v říšském zákonníku, kteréž v zásadě by usta- novovaly beztoho ve vládních kru- zích uznávanou zásadu, nezměnilo by se pranic. Koruny a celní poplatky. Vůči stížnostem, jež pronesly mnohé časopisy na svízele, jež jeví se při placení cel korunami, poukazuje se na to, že po- sledními ministerskými nařízeními, ve kterých ohledně placení celních poplatků ve stříbře jest jen řeč o stří- brných zlatnících, nenastala žádná změna dosavadní praxe, poněvadž podle platných zákonitých ustaho- vení přípustny jsou ku placení cla jen stříbrné běžné mince a ani koruny ani pětikoruny nejsou stříbrnými běžnými penězi. Amnestie. Dne 18. srpna, ve kterýžto den slaví císař své sedmdesáté narozeniny, vydána bude prý rozsáhlá amnestie. Mezipariamentární konference, kteráž dne 31. července sejde se ve dvoraně senátu v pa- láci Laxemburgu a zasedati bude tři dny, bude jednou z konferencí meziparlamentární unie pro mezinárodní rozhodčí soudy. Spolek tento trvá již po dvanáct roků a odbýval dosud své konference v Pa- říži, Londýně. Římě, Bernu, Haagu, Brusselu, Pešti a Kristianii. Členy jejími jsou výhradně poslanci nebo bývalí poslanci ze všech evropských parlamentůa severoamerické republiky. Unie tato čítá přes 2000 členů a vypracovala před šesti roky osnovu smlouvy v rozhodčím soudě, kterouž měly by státy mezi sebou uzavříti. Loňského roku shromáždilo se přes 300 členů v Kristianii, letos pak očekává se, že v Paříži se jich sjede 500. Rakouská skupina levice čítá 76 členů. Předsedou jejim jest svob. pán Pirquet, místopředsedou Vladimír ryt. Gnie- wosz, tajemníkem dr. Kramář. Na jednacím po- řádku pařížské konference jsou m. j. předměty: 1. Rozprava o usneseních, jež přijala r. 1899 diplo- matická konference míru v Haagu ohledně zakročení rozhodčích soudů a pak o prostředcích, jimiž by dala tato usnesení se uskutečniti. 2. Návrh br. A pponyiho, předsedy uherské skupiny, aby za- ložena byla mezinárodní tisková unie na prospěch míru a rozhodčích soudů. 3. Návrh ra- kouské skupiny, aby příští konference konána byla r. 1902 ve Vídni. K rakouské skupině Unie patří m. j. říšští po- slanci: prof. Blažek, dr. Brzorád, dr. Čelakovský, dr. Dvořák, dr. Fořt, dr. Herold, Hovorka, Janda, Kaftan, dr. Kaizl, dr. Kramář, Krumbholz, dr. Kurz, Maštálka, dr. Pacák, Schwarz, Špindler, dr. Stránský

zrosilo tu kamenitou cestu, a teď to jde olivovým há- jem. Nedbám jejich krás, nehádám, kolik je té oné let. Slyším jen tlukot vlastního srdce a tlukot rozbí- tých botek mých dvou průvodčích. Jak dlouho běžíme již? Nevím. Jen tolik vím, že mám předhonit vlak. A musím ho dohonit! Mo- hutnými skoky ocitl jsem se o něco napřed, než-li můj průvodčí. V tom vynoří se z temného zelení oliv postava. Černé oči mladého dělníka usmějí se mi vstříc. Po- chopil můj zoufalý let. Vztáhne ruku a usmívaje se volá: »Piano — piano! Pomalu! Freno non par- tire! Vlak ještě nedojel !« Vzdech mi vytryskl z prsou, rychle oddychují- cích. A kluci zajásali. Jsem zachráněn. Nebyly to starosti, ale pocit zvláštní to byl, pocit samoty, od- loučenosti, který dosud tížil moji duši. Nyní zmizel. Jdu lehčeji, vlastně běžím lehčeji! Ještě ně- kolik bystrých kroků a stanuli jsme na kolejích. — Kdesi nahoře zahučela lokomotiva. — Huč si huč, již mi neutečeš! — A hoši ukazují na blízkou sta- nici. Chtějí dál, leč vytahuji tobolku, bych ubožáky odměnil. — A chtěl jsem jim hodně dáti, zasloužili si toho! Leč jaké bylo mé překvapení, když nenalézám v tobolce více než 20 cent. drobných peněz. Podá- vám je prvaímu hochovi. Vyjeveným zrakem podívá se na peníz, odtahuje ruku a volá: »Pauco! Málo !« — Pomyslil jsem si, dítě máš pravdu. Ale deseti- frankovou bankovku ti nedám. V zahanbení ukazuji mu prázdnou tobolku. Já vím, že si o mně čisté věci pomyslil. Bere peníz do ruky, zatím co druhý rovněž natahuje ruku. Padá mu do ní 10 cent. Také málo. — Jak by ne! Takový let v těch roztrhaných botkách. Nic naplat. Hezky jsem jim poděkoval a spě-

a dr. Žáček. Dále bývalí poslanci: dr. Helcelet, dr. hr. Kounic, Lang Čestmír. Ze zemských našich po- slanců patří k Unii: Jaroš, Janů, dr. Podlipnýa dr. Škarda. Ke konferenci v Paříži přihlásilo se 38 členů rakouské skupiny Unie, a sice m. j.: dr. Če- lakovský, dr. Dvořák, dr. Fořt, dr. Herold, Janda Heř., Jaroš, Kaftan, dr. Kramář, prof. Kurz, Lang, Maštálka, dr. Pacák, dr. Podlipný, Schwarz, dr. Škarda a dr. Žáček. Poláci v Německu jsou neustále pronásledo- váni. Nyní právě oznamují z Lipska, že říšské ná- vladnictvo zavedlo vyšetřování se 450 polskými spolky pro podezření z velezrady. Vyšetřováním má býti zjištěno, zda-li národní poklad určen byl dle zpráv obecně kolujících k účelům velezrádnýma byl-li podporován také od polských spolků v Ně- mecku. Německé říšské návladnictvo trápí patrně špatné svědomí. Státní švédská rada jmenovala včera úřed- níka K. S. Husberga ministrem bez portefeuillu. Prine a princezna z Neapole přijati byli včera večer za příčinou svého odjezdu od sultána ve slyšení na rozloučenou. Za pobytu obou hostí v Caři- hradě byly mezi sultánem, králem italským a kní- žetem černohorským vyměněny srdečné depeše. Auglická dolní sněmovna schválila ve 3. čtení zákon, týkající se příbytků pracujících tříd. K volbě presidenta Spojených severo- amerických států. Komise, dosazená od republi- kánské národní konvence ve Fladelfti, oznámila Mac Kinleyovi, že jej přijímá za kandidáta pro volbu presidenta. Mac Kinley odpověděl: Budeme pod- porovati poctivou měnu, postaráme se neprodleně o život amerických občanů v Číně, budeme pracovati pro mír a blahobyt v Číně a chrániti práva, vyplý- vající ze smlouvy s Čínou. Dále vynasnažíme se, abychom zabezpečili upotřebování zásad rovnopráv- nosti obchodu na základě závazků všeho světa.

Listy z Ruska.

Z Moskvy, 7. července 1900. L. + 60. Ruské duchovenstvo a škol- ství. Ríšské radě podána předloha nového řáduo církevních farních školách (cerkóvno- prichodskíja škóly) v níž duchovenstvu vykázán velmi rozsáhlý obor pů- sobení a zároveň právo dozoru nad řečenými školami. Školy triviální (škóly grámoty) podřízeny výlučně správě a dozoru duchovní vrchnosti. Péče o školách grámoty ve farních osadách, jich vedení a odpověd- nosi za nábožensko-pravoslavný směr vyučování vlo- ženy na místní duchovenstvo. Právo zakládati školy ponecháno dle nového projektu všem zemským, obec- ním atp. instancím, avšak s vyhražením, že dozor nad směrem činnosti takových škol má vždy náležeti du- chovní vrchnosti. Tak rozumí ruská vláda vychování mládeže. Petrohradský výkonný komitét svazu ruských spisovatelů, chtěje docíliti těsnějšího sblížení stoličních členů svazu s provinciál- ními, usnesl se svolati v druhé polovici letošníhoa v první polovici příštího roku tři valné sehůze, s úča-

chal dále. — Kdyby mi byli dali své navštívenky věru, že bych jim nyní poslal více, jak jsem jen ka- planem! Zasloužili si to. Však myslím, že hořkost jejich brzy zmizela. Ale upřímně řečeno, milou vzpomínku jsem si u těch dvou dětských srdcí nezanechal. Ano, ano, tak svět oplácí. Já bych byl sice chtěl zaplatiti a odplatiti jejich ochotu dle zásluhy, ale zase jsem nemohl. Někdo může a nechce, jiný chce a — nemůže. To bylo a bude vždy. To jsou naše bolesti. Leč vlak tu. Vsedám k úžasu mého soudruha. Už mne oplakával. Chudák. A divil se, že tak umím běhati! To tak. Kaplan a neumět běhati. Tot výcvik z milené vlasti. Běhati do školy, běhati v každém počasí, po každé cestě, to je českým ka- planům takřka vrozeno. A někdy dokonce běhajíi uličkou, jak ti vojáci za starých dob. Každý je šlehne, každý o ně zavadí. A kdyby krev cedil po každété ráně, nevídáno — kaplan! Sedím ve vagonu zahalen v plášť milosrdného redaktora. Má srdce. Cítil ze mne takřka vařící pot, který celého mne oblil, a slitoval se nade mnou. — »Abyste nenachladil.« — Mlčky jedem k Římu. — Římská Campagna dřímá, na močálovité roviny její padá večer, takový štiplavý, jako kouř naší lokomotivy. Tiše tu sedím a v hlavě mi hučí tivolské vodo- pády. Myslí letí obraz za obrazem. Moje touha — viděti vše, vše uložiti v duši, vše obejmouti, co krásné a na konec útěk, na konec touha dohoniti, co jsem zmeškal. Obraz našeho žití! Modré nebe klene se nad námi! Večerním svatým tichem vjíždíme do věčného města. ý.

stenstvím seč nejhojnějším venkovských členů. Pro- gram navrhuje k posouzení mimo jiné tyto otázky; 1. Význam periodického tisku pro venkov. 2. Poměry a vzájemné styky stoličného a venkovského tisku. 3. Charakteristika činnosti provinciálního tisku. 4 Pro- středky k nabytí a zajištění seč největší neodvislosti téhož tisku. 5. Náležité všímání si a posouzení spo- lečných poměrů a potřeb, se zvláštním zřetelem na vychovatelský vliv a směr tisku na čtenářstvo. Při tom komité vybízí členy, aby i se své strany zaslali různé žádoucí themata, a sice nejdéle do 15. srpna t.r. Nový katolický biskup. Dae 27. května konala se v Potrohradě, v chrámě sv. Kateřiny na Něvském prospektu, slavná installace nově j nenova ného biskupa lucko-žitomirského, preláta Klopotovského

Zprávy církevní.

Církevní slavnost. Dnes slaví církev svatá památku sv. Bonaventury, učitele církevního, jebož čítá mezi nejslavnější učence, kteří uměli scholastiku i mystiku v krásný soulad uváděti a v nichž byla dokonalá shoda rozumu i srdce, vědy i zbožnosti. Sv. Bonaventura byl tudíž vrstevníkem a duchem i srdcem blížencem sv. Tomáše Akvinského. Křestním i rodným jménem slul Jan Fidanza. Narodil se r. 1221 v mě- stysi Baguarei v Toskánsku. Jako čtyřletý hošík se povážlivě roznemohl a když lékaři nedovedli mu po- moci, obrátila se jeho matička na sv. Františka, který právě v tento čas v krajině tamější se zdržoval, do- poručila synáčka svého do jeho modliteb a slíbila, pakliže se uzdraví, zasvětí ho v řádu Menších bratří Bohu; a skutečně zásluhou i modlitbou sv. Františka a zbožným slibem matky unikl tehdáž jisté smrti. Ve dvaadvacsti letech vstoupil sv. Bonaventura, když ro- diče zpozorovali, že zvláště jest nadán neobyčejnými dary ducha od Boha, do řádu Menších bratří sv. Františka a po odbytém noviciátě byl poslán na studia do Paříže, kdež studoval s neunavnou pílí filosofiia bohosloví. Sv. Bonaventura náleží do počtu šesti ve- likých latinských učitelů církevních a bývá zobrazován v rouchu kardinálském, maje v pravici pero a seděu stolku s knihou a křížem. Spisy jeho vynikají po- divuhodným vzletem a něžnou vroucností. — Dnes koná se též památka blahosl. Hroznaty a blahosl. Kunhuty královny polské, která po smrti svého chotě Boleslava I. r. 1279 rozdala všecko chudým a vstou- pila se svou ovdovělou sestrou blahosl. Jolantou do kláštera panen Klarisek v Krakově, kdež také r. 1292 zemřela. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése pražské. Dp. Hrdina Karel, kn. arc. vika- riatní sekretář a farář v Ořechu, byl investován na faru ve Vraném. Dp. Roth Jan, administrator, složil kanonickou sponsi na exposituru ve Wiesu. Ustano- veni byli vpp.: Jedlička Ladislav, kaplan v Ořechu, za administratora tamtéž; P. Vampola Josef, řádu křižovnického, za I. kooperatora u sv. Františka v Praze. Dp. P. Emilian Paukner, kněz řádu křižov., dosavadní I. kooperator u sv. Františka v Praze, byl jmenován správcem kůru při témže klášterním a far- ním chrámu Páně. — Konkurs byl vypsán na fary: v Tetíně od 11. července do 22. srpna a v Ořechu od 12. července do 23. srpna. První mše sv. sloužiti budou ve sv. Markétě u Prahy nově svěcení kněží: Krause Jan O. S. B. 17., Hudek Jan z Vel. Břevnova 19. o půl osmé a Hájek Matouš O. S. B. 22. července o 9. hod. dopolední. Slavnost vzkříšení na c. k. vojenském hřbi- tově za Říšskou branou konati se bude dne 15 t. m. Sv. missie konány na osadé dobřichovské od 1. až včetně do 8. července t. r. Missionáři byli vld. 00. T. J. P. Zimmerhackel a P. Odstrčilík z Praby. Hledí-li se k tomu, že na osadě jest 6 rozličných továren, pomáhajících spíše k dekadenci náboženského a zbožného ducha, nežli k jeho povznesení, byl vý- sledek sv. missií uspokojivý. Otcové missionáři vyklá- dali slovy nadšenými i úchvatnými základní pravdy sv. víry katolické, tak že posluchačů den co den při- bývalo. Kázání o pobožnosti marianské dne 7. t. m. u večer, jakož i poslední po svěcení missionářského kříže muselo pro veliký nával posluchačů venku před kostelem odbývána býti. Při zpovídání vypomáhali duchovní z Plaňan, Ratenic a Skramník. Slavnost svěcení missijního kříže, konaná v neděli odpoledne dne 8. t. m., byla pravou vítězoslávou kříže Páně. Účastnili se jí okolní duchovní z Křečhoře, Plaňana Ratenic, školní mládež všech škol na osadě s pány učiteli, katolický spolek pro Pečky a okolí, hasičský sbor dobřichovský, značný počet družiček a mládenců a nespočetný zástup lidstva z celého okolí. Když byl místní duchovní správce, o missie se postaravší, do- jemně poděkoval delší řečí otcům miss'onářům, udělil k. a. vikář Kolínský z Křečhoře apoštolské pože- hnání, a slavnost skončena v kostele chvalozpěvem sv. Ambrože. Do posvátných slavných tonů missijní pobožnosti vloudil se však jeden zlozvuk. U večer před 6. červencem oslavován v Pečkách od svých