Číslo 324.

V Praze, dne 25. listopadu 1900.

Ročník IV.

Redskce, administracaa expedíce Praha. Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nofrankované dopisy se nepřijimají, rukopisy se nevracejí Nozapečetěnéreklamnace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodíně ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední Jednotlivé číslo za 8 Telefon redakce č. 1126

KAl

LILKt

Llo

Předplatne pro Prahu s donáškou do domu: měsíčné . . . . . K 2.80 čtyruetně . .. K 8.40 celoročně . . . . K 83.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. 3.— čtyrtletně ... K 8.— celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 13.20 celoročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

7 hodin 30 minut ráno. Slunce vychází v Slunce zapadá ve 4 hodiny 4 minuty večer.

Neděle: Sv. Kateřiny, panny.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jakuba na Starém Městě od 23 —27. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavnou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde zítra v pondělí v poledne.

Výkřik vražděného národa.

v přepodivném žijeme to věku. Věk tento oplývá vzletnými slovy o všemilství, vzdělanosti, blaho- bytu, rovnosti a volnosti všech stavů a konečně i o bratrství; a přece snad v žádném předešlém nebylo tolik krvavých, naprosto nelidských útisků slabých a malých národů, jako u věku tomto. Je v tom veliká tragika, vidíme-li dnes starce Krügra, jakožto náčel- níka malé republiky, vystupovati na evropskou půdu a zde pozvédati hlas národa umírajícího k obžalobě nad katanstvím Anglie. Malý a vysílený národ ta- kořka v posledním tažení volá Anglii před soud dějin, před soud Evropy, a lid s nejvroucnějšími sympatiemi ho vítá. Boerové jako ti starořímští gladiatoři, jiz k smrti uštvaní, posílají Evropě pozdrav: »Ave, Evropa, morituri te salutant. Gladiatoři přece časem dovolali se útrpnosti u bezcitných Ří- manů, jež se jevila tím, že diváci k jejich záchraně pozvedali palce. A nyní po 2000 letech křesťanské vzdělanosti, když tisíce smrtelně zraněných gladiatorů k Evropě, dívající se na to vraždění, pozvédají zou- falé hlasy, nepozvédá se k jejich záchraně ani prstu. Ozývá se sice mnoho hluku tísnících se davů a ještě více novinářských sympatií, a to je všecko. Poslední již krev roní se z ran malého národa, a on, umíraje, posílá svou hlavu do Evropy, aby, možno li — proti vší naději — povzbudil ji k zastavení toho vraždění. Čtenáři vědí, že i tento, snad již posleduí krok, je marný, marný ovšem, pokud tu běží o zakročení, o zachycení ramene nelítostné Anglie, pozvédajícího se k poslelní ráně; avšak nikoliv marný co do bu- doucnosti. Těžká to bude obžaloba, kterouž dějepisec písmem nevyhladitelným zanese do letopisů naproti evropským velmocím, že nechaly celý národ povraž- diti a to proti hlasu jejich národů. Soud lidu co nej- rozhodněji odsuzuje evropskou diplomacii, jež neodvá- žila se ani k diplomatickému protestu. Není pouhou náhodou, že nešťastný Krüger teprve po výstavě pařížské na půdu francouzskou vkročil. Francie měla právě svůj světový tingltangl, svůj jarmark, a tu by byl starý Krügerl přišel rozhodně nevhod, byl by žinoval. Jenom nám nechoď na krk mezi výstavou — po ní dovolíme ti nadělati trochu hluku! Sympatie nás ne- stojí pranic, lid se trochu vykřičí a bude klidnější. A kterak chytře to francouzská diplomacie vypuntí- čkovala! Francouzská vláda přijme Krügra jako pa- novníka, cestujícího na zapřenou. Klasický to nápad.

V jakém pak asi zakuklení? Snad asi jako něja- kého obchodníka s transvaalskými diamanty? Věru vysvědčení mizeráčtějšího si francouzská diplomacie dáti nemohla — z ohledu na mocného vraha. Kte- rak bídné je representován »la grande nation!« — A co měly velmoci vlastně dělati? Měly snad proti Francii zakročiti? Toho nebylo třeba, avšak mezi vřelými sympatiemi a zakročením je ještě něco tře- tího, je to diplomatický protest. Kdykoliv se Rusku zachtělo, tureckému hospodářství udělati konec, tu honem diplomati skoro všech velmocí sestrkávali hlavy ku protestu, aby se Turkovi nezkřivilo vlasu, ba do- šlo i k válce s Ruskem. Ovšem panství Turka leží o mnoho blíže, nežli Transvaal, avšak i tento při vší vzdálenosti nalezl zalíbení u císaře Viléma, když Boerové vpád anglických námezdníků pod vedením Jamesona a Rhodesa s krvavými hlavami odrazili. Tehdy ještě císař Vilém tušil nebezpečí pro africkou državu Němců, kdyby Anglie sobě jihoafrické repu- bliky přisvojila. Tehdy Vilém na dlouho si rozlil ocet s bavlněnými žoky. Zatím ale drbaní Angličani mu- sili německé svědomí něčím vydatným uspokojiti a tím se stalo, že svědomí to při nastalém vraždění ma- lého národa ani se nepohnulo. Kdyby byly velmoci ku společnému protestu se spojily ve chvíli; když Anglie ústy Bobertsa dala připojení obou poražených republik před celým svě- tem prohlásiti, bylo by to přece něco vydalo. Při- pouštíme, že by to bylo Anglii na vítězném postupu nezastavilo, avšak protest Evropy byl by slavným osvědčením spravedlnosti, právního citu a lidskosti. Dějepisci všech národů by s hrdostí na toto osvěd- čení poukazovali jakožto na skvělý důkaz, že v Evropě. byť i stárnoucí, cit pro spravedlnost dosud ještě ne- vymřel. Kterak jinak choval se křesťanský Řím v do- bách starších, kterak pozvedal důrazné protesty na- proti mocným k ochraně malých a slabých! Pří- kladů v dějinách je tu hojnost. Kterak jinak chovaly se velmoci naproti Číně, když tato těžce prohřešila se na mezinárodním právu. Nu tak! — mohlo by se namítati — co chcete Válka osmi proti Číně je dostatečným důkazem, jak velmoci umějí ve jménu lidskosti zakročovati! Ubohá lidkosti, kterak se jména tvého zneužívá! Ta lidskost má roucho tolik děravé, že všemi děrami čouhá špinavé sobectví. Cíňana není se co báti, on nemá k disposici na sta obrněnců, a pak na Číňanu jesi co vzíti, a tu ten ubohý missionář jit za to stojí, aby k jeho ochraně se zakročilo. Jinak je to ale u Anglie, té je se co báti a dále Transvaal nehodí se tak k vykořisťování a proto zastrkuje se

lidskost a spravedlnost do kapsy. Kterak výborně hodí se lidskost pro — kramaření — vždy podle poměrů! A pak má ta věc ještě jeden veliký háček. Na krásně, kdyby se byly velmoci vzmužily ku protestu, mohla by Anglie jim odpověděti: Kdo z vás je bez hříchu proti té lidskosti, jižto se dovoláváte, nuže nechť první na mne pozvedne kámen! Já doznávám, ze mám na sobě hřích Irska, hřích Indů, hřích Boerů, — ale nyní vyznávejte se vy — jedna po druhé! A proto končíme slovy: ubohý boerský národe, od Evropy nedoufej již pranic!

Zprávy politické. V Praze, 24. listopadu. Státní rozpočet na rok 1901. Ministr financí upravil již rozpočty, sestavené pro r. 1901 od ministrů jednot ivých odborů a zaslal je příslušným ministerským kan- celářím, aby provedly konečně refakci svých rozpočtů. Praví se, že v celkovém rozpočtu bylo škrtnuto neméně než-li 47 milionů korun. Z rozpočtu ministerstva vyučování škrtnuto bylo na 5 mil. korun, a to v první řadě prý v po- ložkách, týkajících se doplnění a podporování škol českých. Zakládá-li se to na pravdě, budou míti arciť čeští poslanci opětně o jednu příčinu více, aby po zásluze velebili páně Körbrovu vládu a nahonem zanechali všelikého odporu proti ní, jen aby umožnili dělnost parlamentu! Očekává to snad pan předseda ministerstva vskutku? (Viz dementi ve »Zzprá- vách denních«.) Rakousko-uherský vyslanec, svob. pán C a- lice odevzdal včera Portě notu, týkající se opětného za- hájení vyjednávání o smlouvě obchodní mezi Rakousko-Uherskem a Tureckem. Nota označuje vyslaneckého radu svob. pána Brauna a druhého dragomana Otta za delegáty monarchie a praví, že tito zjistí nejprve v dorozumění s tureckými delegáty stav vyjednávání, r. 1896 přerušeného, vztažně stupeň, jakéhož bylo tenkráte docíleno, načež podrobí závěrečným rozpravám všecky zále- žitosti, kteréž od té doby zůstaly in suspenso. Ostatně došlo na zásadní dohodnutí také již o těchto záležitostech. Katolický střed říšského německého sněmu podá opětně návrh, týkající se zrušení zákona protijesuitského. Chystá pak dále ještě návrh, týkající se zřízení státního soudního dvoru pro německou ř ši. Sociálně-demokratická frakce říšského ně- meckého sněmu podala od posl. Vollmera vypracovaný návrh, aby všecka zvláštní zákonná ustanovení o urážce Veli- čenstva byla zrušena. Návrh tento bude však asi sotva schválen; byv podán již jednou, nebyl přikázán ani žádnému výboru, ačkoliv přála si toho i svobodomyslná lidová strana, která sama navrhla, aby platná ustanovení o urážce Veli- čenstva byla zrušena. Žádá, aby státní zástupce nebyl vázán, na každou denunciaci zakročiti, nýbrž aby urážky Veličen- stva stihány byly budoucně jenom na zvláštní návrh, k ně- muž má býti oprávněn pouze zodpovědný zástupce zemské justiční správy uraženého. Dále odstraňuje návrh svobodo- myslné lidové strany předpis, že již i v těch nejmírnějších případech uražení Veličenstva musí býti přisouzen trest, obnášející nejméně dva měsíce. Návrh žádá konečně, aby při urážkách Veličenstva rovněž tak jako při jiných uráž-

Kulturní Listy-

V Praze, dne 24. listopadu. K. — Kdybychom my Češi měli svého Tol- stého, neměl by tentýž u nás nedostatek úchvatné látky k románu anebo dramatu. Porotní líčení skon- čené ve středu s Jelínkem bylo by mu poskytlo látku neméně dojemnou, jako je ta, jíž diváka uchva- cuje ve »Vládě tmy«. A soud lidu dvojnásobného vraha vlastních dítek osvobodil po druhé. Mělo by se vlastně říkati čtyřnásobného děckovraha, protože chtěl všecky čtyři postříleti, a konečně i sebe. A soud lidu přece neodvážil se nad ním vyřknouti: vinen. Jelínek je prazvláštní vrah. Chtěl všecky své děti ze světa zprovoditi z lásky. Netýral je, nebil je, kupoval jim chléb, dokud naň měl. Před poretou svůj hrozný čin nepopíral, nýbrž vyznával, skoro jako zpovídal se z něho. V ruské balladě kterýsi spoutaný vězeň praví: Železo dovedu lámat jako zde lámu železná pouta, ale nouzi přelomiti jsem nemohl. Je tedy něco ještě tvrdšího nežli železo, a to je nouze. A nouze taková ulehla na nešťastného otce. Čtyři děti zůstavila mu zde manželka, když se odebrala na onen svět. Vdovec bez práce, co si počne se čtyřmi krky? Kdyby byl raději umřel on, vdova by se s nimi přece obhájila. Ženské v největší bídě zachovají si větší pružnost ducha, nežli mužové. Ženská by se byla s nimi vy- dala do světa, byla by chodila od domu k domua byla by prosila: Smilujte se nad ubohou vdovoua

nad čtyřmi sirotky. Někde by ji byli od domu snad vyhnali, ale někde by jí přece něco dali. Ženské mají po ruce slzy a nářek, to mužští tak nedovedou. Matka by si byla na ně vyprala, byla by z darova- ných hadrů na ně ušila, to všecko vdovec nedovede. Situace vdovce s tolika dětmi je opravdu zoufalejší. Jelínek dle všeho nebyl marnotratníkem, ani kořelou, ale přece nebyl s to, obyčejnou dělnickou mzdou vydělati týdně 6 zl., které se uvolil platiti z výživu čtyr dětí. Možná, že jako horník, ale za hor- níka ho již vzíti nechtěli. Dal se tedy do pašování doutníků. Byla to nejnešťastnější myšlénka, již se ucho- piti mohl. Pašeráka ve dne v noci stíhají četníci. Vyčíhají si noční chvíli a přepadají svou obět v bytě. Který pak hospdář chtěl by míti pašeráka na bytě. To by mu tak stálo za to, nechávati si každé chvíle své stavení četníky prohrabávati! Paše- ráctví mu dodalo, odevšad dostával vyhazov a děti s ním. Možná, že měl ještě nějaké příbuzné, ale tito bývají mnohdy tvrdší, nežli cizí. Měl se snad po druhé oženiti? — Vdovec se čtyřmi dětmi? Byla by to musila býti pravá Sama- ritánka — anebo nejhorší poběhlice, aby si ho byla vzala. Ta by si byla uměla poraditi. Byla by na- vedla děti k řemeslné žebrotě, byla by je naučila mluviti: »Maminka nám umřela a tatínek leží ve špitále!« — zrovna tak, jak to slyšíváme v Praze. - Děti by se jim byly staly pramenem výživy, tatíkoví bylo by zbylo i na kořalku. Žebrota je od jakživa

vynalézavá, žebrota dnes děti nepovažuje za břímě, nýbrž za živý kapitál. — Dle všeho zdá se, že ne- nešťastný otee nebyl ani dost málo vynalézavý. Ale byl bych z úst pana soudce očekával též otázku: — Člověče, zda-li pak jste se též modlil? — Zda-liž jste též časem vzpomněl si na Pána Boha? Když na vás to hrozné pokušení šlo, děti postříleti, zdaž jste si povzdechl: Neuveď nás v pokušení? — Co by byl Jelínek odpověděl na otázky tyto? Leč tu v duchu slyším hlasy: Z kterého pak století vy K. jste? Což nevíte, že Pán Bůh dávno již vyšel z módy? — V běžné mluvě sice často se o Boha zavadí, do něho se trkne, ale opravdu na Boha mysliti, k němu se ještě modliti, to teď již není »šik«. Nedávno jsem četl, že chce-li se někdo teď ve slušné společnosti státi nemožným, ať prý jen vy- jádří se, že dosud věří v peklo. Zraky všech prý se na něho obracejí a dívají se na něho, jako by se ho tázali: Je ten pán při dobrých smyslech, anebo myslí to jen žertem Věřiti v peklo, nenáleží již k bontonu, a stejně též doufati v Pána Boha. Čím větší má kdo posta- vení, tím méně smí mluviti o Pánu Bohu. Pohleďme dnes na parte velikých mužů. Zdaž třeba jen na jednom lze dočísti se: Pánu Bohu se zalíbilo — anebo do konce: zemřel svátostmi umíra- jících posilněn — tím by se památka velikého muže zneuctila.