\ ) fliAT.i kr/riV (H*n n I ш n po nedrlt я * v « t k h Pŕedpláol M v adminiflrooi Ой *ro y n i alio« ♦<*- tnim-u. f Frau: • роМеа: ■teiftoě : — fl »о кг. I 1 fl S5 кг. fttTrtletné .... к.70, j 3,7ft, eěloroéoé M „ 80 , | 16 , — , Jednotlivá éiel» po 4 кг. Тл donàienl do domo méelénè 10 kr.

CECH

DOPISY frankované a podepaaaé pHjimt redi «.ICO* T Ostrovní ulici č. 222-Q.

RuktpisAv ’Ime a iiepoHruaiii

; nevracíme a neponeptanýcb nedbáme. reklaVacb nefapefteténé potflánjr bucftei nefran- k o v i n j.

i

Inierit? požitém* ее nqjlevn^l.

Cisto 191.

V Praxe, ve čtvrtek dne II. srpna 1991.

Roénik Ж111.

.Stalwertové"

i Karel Guitteau, kterfž výstřelem na preei- ! denta pomoci cht*-! aobé i ostatním. Nedávno podniknutý útok na presidenta . . Jako. evf° ^»“ úkladné pHpravený vy- Garfielda podal svétu ivý toho důkaz, io buch v *ininfm D»láci Petrohradském odhalil nižádná státní forma, tody ani republikánské zřízení tak „svobodomyslné“, jak je in%jí Spojené státy americké, neposkytuje dosti zá- ! »merické reoubliky. A jako tenkráte v Petro- Z toho také Pej]épe m»žno poznata, I hradé vyzyval hnibé Loňs-Melikov veškerou omy u by а а У 'společnost ruskou, aby spojila se s vládou sopteů, kteréž hned po zavraždění caře Ale* ^ vvhuben( zla ^ viáda

buch v zimním paláci petrohradském o< téměř jedním rázem před celou Evropou pravý stav vaitřních poměrů ruských, tak i výstřel Guitteau-ův mžikem blesku posvítil svétu na neutěšené vnitřní poméry severo*

německý žive1 pod jeho vládou byl otlačen — chcet zajisté, aby pod jasným jeho žezlem shromáždění národové, kteříž dlouho byli strkáni do řady druhé, stejná mèli práva 8 kmenem nemeckým, kterýž dosud v jistých.

své průvod) a odjeli do zámku, kde císař kr* lovnou Olgou a princeznou Ilermanou saeový- marskou uvítán bvl 0 2. Iiodiné dávána tabule v zámku, jli úřastuili se kromě obou pnnovnlků také princ Hermann sasovymarský я choti jakož i průvod • obou stran a na zvláštní pozváni ohledech předuějsí zaujímal místo. Až posud krále také poi. mariálek brabé Than, zemský měli ostatní národové rakouští s Němci spo- bejtman hrabě Delropt a správce místodržitelství léčné jen povinnosti. Poručnictví Němců hrabě Enzeoberg Vedle císaře po pravé ruce nade všemi kmeny slovanskými musi přestat), zasedla královna Olga, po levé král. Po tabuli V tom právě směru měl bv se snažiti každý

andrà II doporučovaly nástupci téhož, aby o překot změnil dosavadní vládní fonuu na i Rusi. aby zavedl „svobodomyslnou“ nějakou ústavsi. Tím, že cár Alexandr III. neposlechl této rady redakčních politikářů, dokázal, ia • aspoň v tomto "hledu zná dokonale skutečné , potřeby a nedostatky veliké své říše ; dove- i de li i na dále užívali také vhodných pro- středků к odstianéní ^cbt0 “e‘*^4tkb л Ivaltì se dosud nejhnusnéjší poVitické banditství к nkojení všech >к„1еспусЬ potřeb ru-késpo- obratJ k lepšJínil| bude zár0,eú za

a dýchánku odjel císař pr vážen králem к přístavu­ a odtud nazpět do Bregence. Král Karel vyprovodil císaře Františka Josefa až nu loď, bod. přijol a ubíral se ještě před 9 ho-

washingtonská provolaní ku všemu občanstvu, aby se postavilo v boj proti .osudnému zlo-!kdež několik minut pobyl O 6. řádu“, kterýž ohrožuje základy mocné repu- claař do Bregcnce a ubíral se ještě bliky — Není pochyby, že útok na presi-: (linou ua odpoěiuek denta Garfielda ve mnohém ohledu phspéje j к vyčistění poměrů amerických a že snad i j i přispěje к nějakému přitužení „ uejsvobodo- i myslnější“ ústavy, pod jejíž ochranou pruvozo-

Politick? přehled domácí. V Praze, dne 10 srpna. Augsb. Allg. Ztg.“ ještě do nedávná přinášela pro rakouské ústaváky dosti pří-

Soucios, U výhled,™, » vhodném |>llde moci м 0 S(jbí if p0ll lukiu llsta-, Německn, uk i tento organ úkladného vraha nadarmo nekrvácel. !v poslední době valné změnil své náhledy Vsak i pro nás jsou vylíčené zde po-i o . rakouské straně ústavorvěrné V článau měry americké poněkud poučnými. Také u ! „Pravda o Rakousku“ dokazuje spisovatel, jištování zasloliujo zajisté pro velikou svoji dů- nás v Rakousku vládla do nedávna strana,' jenž sám prý ku straně ústavácké náleží, ležitost v ohledu národohospodářském veliké po- kteráž v řadách svých měla a má jtosud kterak nesprávné jest tvrzení jistých velikánů zornosti a péče se strany vlády a jesti toho mnoho „stalwartů" — jejíž jediným iest cí-1 ústaváckych že „Rakousko může býti buď velmi mnoho, co třeba zlepšovali a opravovati

výhled, vá uí žádoucích prostředků ’těchto spočívá pravé, nej podstatnější část velikého úkolu, kterýž přijal na se po neštastuéin otci svém a •v jehož plnéní již v uejbližších dnech před celým národem se uváže slavnou korunovací v Moskvě. Obé krvavé události, v Petrohradu a ve Washingtonu, jsou bezprostředními následky vnitřní. rozrušenosti státní. Tato rozrušenoet jest „v nejsvobodnějším státu na světe“, v republice­ severo americké, tak veliká, že ve mnohém i předčí neblahé poméry ruské. Na Rusi pracují ve směru rozkladném až posud spiklenci s vědomím své zločinnosti a proto pracují tajně a užívají také přiméřených к tomu prostředků. Ve Spojených státech pracuji ale ve směru rozkladném mužové, opírající se v činno ti své o celé statisíce voličů mulové, kteříž v boji proti dosavadnímu­ řádu dovolávají se i práva ústavou jim „zaručeného.“ A zřízení této „nejsvobodo- luyslnéjší“ ústavy jest sku'ečné takové, že strana, kteráž ve volební vřavě zvítězí, bez- oh edné rozdělí se o veškeré veřejné úřady a vůbec o všechna výnosná místa; každý, kdo zvítězivší straně v boji nějak byl pomáhal, má „právo“ žádali, „aby byl dobře zaopatřen“ na útraty státu aspoň na tak dlouho, dokud _,jeho' strana při vesle se »drží. Tak to jde «Ю nekonečna a každá strana řídí s<’ zásadou, že „vítězi pa/trí kořist“ a každá také má v řadách s ých celé spousty „•st.aíwartů,“ t. j. Ndí po úřadech se pachtících. Neblahé toto hospodářství jest právě ovocem té „nejsvo- bodomyslnejší- ústavy, o níž čítáme často v liberálních novinách, že jí oení rovné na světé ! President Garfield vytknul si za úkol, potlačit! toto politické lupičství a tím stal se prý „zrádcem“ těch, kdož pomáhali mu při poslední volbě presidenta Nepřehledné řady stalwartů“ čekali marné po jeho zvolení na svoji „kořist“ a mezi těmito zklamanými byl

rakouský vlastenec, aby práva & povinnosti­ pro všechy byly stejné; něhot jenom­ ve sblížení a u vzájemné shodě všech národů spočívá příští pravá moc a síla Ra kouska “ Konečné obrácena pozornost v kruzích vládních taká к záležitostem pojttfnvftM V ministerstvu­ vnitra zřízena tyto dny zvláštní kancelář­ pro věci, týkající pouze odboru pojišťovacího­ a v čelo kanceláře této nveden na slovo vzatý odborník pan Julias Khan. Již za občanského­ ministerstva (Jiskra-Herbst) byly či* něny některé pokusy ve směru tomto, avšak brzy upadla c lá záležitost v zapomenuti, nebot nedostávalo se ani upřímné vůle, ani osvědčených,­ "dborné vzdělaných sil. Instituce po-

FEUILLETON.

lem. opunovati vše a rozdělit! se o vládu ve všech oborech jen s lidmi, kteříž jí v politickém­ boji pomáhali a pomáhají. Za mini sterstva Lasser-Auerspergova měli tito „stal- wartové“ u nas hojné žné, neboí na pospas vydáno jim bylo vše — i kapsa nejnižšího dělníka A proto i u nás jest povinností každého­ vlastence, přispí vati dle sil svých к tomu, aby na vždy nemožaou stala se v Ra kousku strana, jejíž politické přesvědčení

vrcholí vítězi. “

rovněž v zásadě, že „kořist patří

К cestě císařově. Dne 9. t m. navštívil císař rakouský velko- ■vévodu bádenského na ostrově Mainavé, ležícím i jezeře bodamském. Velkovévoda vrátil se iteprvé den před tím z lázní sv Maurice ve Š>ýcarsku. Císař plavil se na bavorském parníku­ „Wittelsbach“ z Bregence do Mainavy. Když parník na hladině se objevil, kázal velko* vévoda vztýčili rakouský prapor a ua pozdrav stříleli. Když loď zakotvila, objevil se císař na přídě lodi a zvolal к arcivévodovi, jenž v přístavu­ čekal: Raduji se. že tě po drahných le­ tech zase spatřuji a blahopřeju ti к zasnoubeni tvé dcery. Když byl císař na pevnou zem vystoupil,­ objali a políbili se oba panovnici, a představivše si ua vzájem své průvody, odjeli v dvouspřežnéni voze do zámku. V zámku pobyl­ císař 2 hodiny. Po tabuli asi v 1 hodinu opustil císař ostrov Mainavo a odplul do Fri- drichshafenu, kdež král wilrtemberský prodlévá. Týž očekával císaře rakouského v přístavu a bylo setkáni a oboustranné uvítáni panovníků rovněž velice srdečné. Opět představili si na vzájem

počet

německé anebo — žádné“. V příčině té v dosavadní organisaci našich pojišťoven. Praví praví spisovatel ; „Ten, kdo považuje široký se, že první prací přednosty nové kanceláře pro podklad národnosti za podmínku existence věci assekuraěnl bade upravení otázky o vypo- mocnářství habsburského a třeba jen cislaj čítávání vkladů pojistných, při čemž až dosud tánske poloúce říše, pozbyl vůbec práva účast- počíná si skoro každá společnost podle vlastnili­ se rozprav o vnitřní politice Rakouska ního svého pravidla a každá domnívá se, že vý- Vždyf právě tím stalo se mocnář počty její jsou správné. Také způsob jakým sdě- ství h absb ti rské evropskou nut- lávaji mnohé společnosti své výroční bilance, ností, že spojilo tato mnohoja není ve všem správný Ani sebe zručnější účetní ayčná království a země u veliký nepozná z mnohé takové bilance skutečný stav stát, u velikou, mocnou jednotu Jet to evropským a dějinným posláním této

aktiv společnosti, čímž se stává, že obecenstvo zhusta bývá klamáno o pravém stavu ústavu, jemuž­ svěřuje své peníze i naděje. Proto sluší uvítali zřízeni zvláštní kanceláře pro věci asse- knračni v ministerstva vnitra jakož opatřeni velice­ žádonci a užitečné. Politický prohled zahraniční. V Prase, dne 10. srpna. Jako ve Francii jsou i každý pokus o prohlášení němčiny jazykem v Německu volby do sněmu hlavním předmětem, státním nalézá se v odporu s ústavou, к němuž veřejnost své zraky obrací. Německý У Úvahách svých bude spisovatel ještě po volební ruch poskytne pro svon strannickou roz- kračovati. Až ukouče a bude celá řada jeho štěpenost divadlo plné zmatku. Říšský kancléř článků, vrátíme se ještě к této „Pravdě O sám svým postavením a chováním se přispěje v Rakousku' —Současné přináší také krakov- první řadě k priostrení se protiv. Předhazuje ský „C z a s“ podobnou úvahu, věnovanou se Bismarkovi, že chi-e činili nátlak na voliče

říše, aby nebyla státem národním, nýbrž aby byla státem národností. “ V dalším praví spisovatel: „Řekneme-li, že Rakousko musí býti německé, potom i ostatní národnosti mají právo žádati. aby Rakousko bylo slovanské. A tyto druhé národnosti mají dle ústavních pojmů o rozhodnosti vět siny více к tomu práva, neboť jsou skutečné u většině.. “ Ku konci dokazuje autor že

nynější cestě císařově, v níž praví se o otázce národnostní v Rakou sku mezi jiným následující: „Veškeré, nynějšímu­ kabinetu činěné výčitky, že snížili a utlačili chce živel německý, musí umlknouti vzhledem ku setkání se císaře rakouského s některými knížaty německými Potomek Rudolfa Habsburského nemá v úmyslu slavi- sovati své korunní země a nechce také, aby

CyriUské exercicie. Minulého týhodue .konala se v Praze hu debni slavnost svého druha jediná. Ku pozván! „Obecné Jednoty CyriLleké“ sešlo se totiž do sídla jednoty vysoko přes jedno sto účastníkův­ ze všech diecésl česko-moravských, většinon učitelů a řiditelů kůru. К třídennímu cviěeai hudebnímu shromáždil sc celý generála! štáb z veškerých končin vlaeti bez ro/.dílu ná rodnosti a ja/.yka: kapelník katbedrálky krá lové hradecké v čele prvních zástupců idey cyrillské v dieedsi, kapelník dému litoměřického v čele předních reformátorů z různých končin téže diecése, první buditel a zakladatel faro) jednoty cyrillské v diecési budějovické se stejné smýšlejícími vrstevníky, zástupcové diecése brněnské­ a olomoucké — všichni dostavili so к hudebním­ hodům připraveným těm, kdož miluji hudbu posvátnou. Arcidiecése pražská vyslala 62, diecése královéhradecká 18, litoměřická 14, budějovická 13, brněnská 6 a arcidiecése olomoucká­ 3 zástupce cyrillské к hudebním exer cicilm. Z uvedených většinu tvořilo učitelstvo a řiditelé kůru. Jest jicb zapsáno 86, kteří účastnili, se veškerých cvičení, kromě nezaznamenaných­ úěastnivšfch se jednotlivých predná šek S učitelstvem dostavilo se ku cvičeni v stejném skoro počtu též duchovenstvo. Oba faktorové hudby posvátné zastoupeni

Celkem zapsalo se 105 účastníkův. První pokus se tudy zdařil. Příště se zdvojuáeobni. Mnozí, zejmena Moravané a němečtí krajané­ zavítali z daleka Z hor krkonošských a ze severních Čech, z krajiny chebské a z Moravy.­ od hranic českomoravských a z jihu českého­ nadšení přátelé zpěvá církevního vážili dalekou i nákladnou cestu, aby se poučili, povzbudili­ a posilnili Hudba cirkevní mluví vznešenou řečí, která dojímá stejně hluboko Čecha i Němce. Dostavili­ se tudy ku slavnosti Cyrillské milovnici církevního­ zpěvu bez rozdílu jazyka. Idealo! mluva hudby posvátné neděli, nýbrž sjednocuje V nl spočívá zázračné kouzlo, které bezdeěoé vábí. Řeči lásky rozumí každý. KH« v duchu a pravdě pěstuje se posvátný zpěv. tam sídli láska, která nezná vášně. Pravda tči-hto slov poznovu osvědčila se Cyrillskými exerciciemi V pondělí dne 1. srpna předseda „obecné jednoty Cyrillské* F. J. Lehner vřelými slovy uvital pod večer ve dvoraně sv.-Václavské příchozí­ Cyrillisty. poukázsv na důlešito t poučných schůzek Cyrillských re stanoviska hudebního i sociálního a odůvodňoval postup programu tří denního, vedle něhož první den věnován jest chorálu gregorianskému, den druhý zpěvu polyfonickému, den pak třetí písni obecné a varhanám. V takovém triduum možno způsobem názorným z vlastni zkušenosti osvojiti si vice vědomosti kn svele-

Json tudy rovnoprávně — duchovenstvo se správci hudby chrámové. Z mnohých osad dostavili se i beni hudby posvátné potřebných, neš-li pouhým oba : farář s ředitelem kůru. Tak krásná shoda čtením byt i dlouho trvajícím. Při slavnostech jest bezpečným rukojemstvlm zdaru a rozkvětu ' cyrillských ze málo mluví, tle mnoho zpívá, hudby kovteíní. Kde svorně se pracuje, Cyrill- i Vedle té zásady spořádán jest program tflden- ská Jednota přinese požehnáni. nich exercicii, kde slovo živé znázorfiováno hade

živým zpěvem.“ Srdečná slova předsedova potkala­ se s vřelým souhlasem účastníkův. Úvodem tímto škola zahájena jest a pravidelné­ vyučování počalo v úterý z rána a to ve dvou odděleních současně pro účastníky české a německé. Českých přednášek účastnilo se 86 ho-tů, mezi nimiž pres 50 učitelů, řiditelů kůru a varhaníků ; německých přednášek 22 účastníkův,­ z nichž Ifí učitelů zavítavších ku slavnosti­ nazvice z hor krkonošských, z Litoměřická, ba i z krajiny Chebské. Hudební pak produkce ku znázorněni přednášek konány json pro obě odděleni společně. Jelikož podmlnkon veškeré reformy zpěvn json zpěváci dobře vycvičení, cyklns přednášek zahájen jest přednáškon o vyučováni zpěvn a cvičeni hlasu. Přednášejíc! nčitel sborové­ školy obecnou Jednotou cyrillskon zřízené, Fr. Chlnm, poukazoval na dvě nejnutuějšf vlastnosti­ všelikého zpěvn, bez nichž žádnému sborn nelze se obejiti ; na tvořeni piana a na vývin registrace hlasu Slova svá {Ilustroval hned prakticky­ pěveckou školou zde pohotově stojící cvičením,­ kterým obě věci náležité vysvětlil. Když hlas zpěváků jest vycvičen a inter- vally naučeny, možno bezodkladné zaělti vyučováni­ chorálu. Proto po takové připravé následovala­ přednáška «chorálu gregorian s k é m. O předmětu takové důležitosti pojednával­ znatel v tom oboru nad jiné kompetentnější, dp. P převor kláštera emanzského, P. Benedikt­ Sante r, s důkladnosti, hloubkou, půvabem­ a dokonalosti věru nedostižitelnou. V emauzském klášteře pěstuje se výhradně chorál gregoriáuský den co den ráno při zpívané mši sv., odpoledne při nešporách a kromě toho ve uláštnleh hodinách cvičebních. Při takové péči jsou Emautý vysokým aěenfm chorálu gregori-

svou uárodo-hospodářskou politikou a sliby, které činí pracující třídě. Z této smutné taktiky­ prý bude kořistit jen sociální demokracie a počínáni kancléře je prý nevlastenecké. Dále prý roztrpěnje Bismark veřejnost také tím, že se dělá jakoby schvaloval počínání štváčů <lrnhn Heurieiho. К tomo druží se ještě štvanice, kterou­ listy vládní zahájily proti pokrokářům za příčinou­ výhrůžných listů Bismarkovi zaslaných. anského a převor kláštera jest rektorem vysokého­ učeni. Nadšená přednáška nadšeně přednesená­ vzbudila také nadšeni neslýchané jak a poslucháčstva, tak u pěveckého sboru dívek chorál přednášejících. Všeobecný dojem byl hluboký­ a trvalý. Kulik zde hlav bylo, tolik apoštolů­ chorálů se rozešlo po vlasti. Slova „apotheose­ chorálu“ každému nezapomenutelná zůstanou­ Co vyšlo z hloubl srdce zarylo se až do nejvniternějšich útrob srdce Applikacl přednášky­ byly chorálnl nešpory v emauzském­ klášteře odpoledne a chorálnl zpívaná­ mšesv., sloužená dne následujícího v koste e dominikánském od mngra Františka hr. Schönborna, při které pěvecká škola zpívala z Ordinarium Missae mši „in festis solemnibus.“ Prvním stadiem exercicii byl chorál. Z chorálu gregorianského vyrostlá polyfonie­ již zasvěcen jest den druhý. Polyfonie ve všem šetřil* ducha i zákonů církevních. Proto předcházela přednáška o liturgické stránce hudby posvátné, kterou v českém odděleni­ konal kníž arcib. ceremonář J P a c h t a, poukázav na předpisy církevní o hudbě posvátné, v německém pak oddělení o ideálu zpívané mH sv. jednal knihovník a archivář Edmund Langer­ Zákon cirkevní jest oanonem polyfonije. o které nápotom v obou odděleních přednášel předseda „Obecné Jednoty Cyrillské* Ferd. J. Lehner Polyfonie jest vtrehlasný chorál, sdílejte a nim tutéž stavbu melodie, tutéž tonalità a tentýž­ poměr к litorgii. Vnitřnímu živla, jimi polyfonie­ s chorálem soaviai, odpovídá i živel zevnitřní,­ který cestoa tradice vyvinul ze v kontra- punktickou imitaci. К historicko-theoretickéma odůvodnění přidal řečník praktická pokynutí o způsobu, jakým polyfonii provozovat! dlužno,