V)eliazi Ka/.il) tlen mimo po nedèli a »vatku. Předplácí se v administrací Oakrovni ulic* Òí•. ISOM-U. v prase: • peSteu :

■Aalčné — il. 90 kr. ftTrtleiiiě .... 2 „ 70 a celoročné 10 „ 80 ,

1 d. 26 kr. 3 . 76 . 16 „ - .

Jednotlivá óísla po 4 kr. Za donášeni do domo itiéslčné 10 kr.

Čislo IN«.

DOF»I»Y frankované a podepaané pHjíms r e d. a, 1c c e v Ostrovní nlici 6. 222-IL Rukepisův nevracime a nepoiieptanjch nedbáme. KEKLÄ~NACE uezapeóeténé poiýlány hucfteí neťraa- kovány.

Inicráty počítám* co a^lom^L

-•4

Roènik XIII.

К volební mu rochn v Némeckn i “ a Vb rrancil. a v^e nasVédčuje tomu, že z příštích voleb Evropa s napnut ш sleduje přípravy к rox« vyjde ještě do nedávna všemohoucí libé- hodnému zápasu volebnímu, kteréž té doby ( ralismus zdrcen a poražen úplně. V po- současné konají se v Némecku a ve Francii, i slední době častéji projevená ochotu ku Uznávat se všeobecné, xe výsledek hoje vo spravedlivým požadavkům katolíků svědčí o lebního tu i onde bude velevýznamnym pro tom, že kancléř spojití chce veškeré živly další rozvoj véci nejen v obou těchto státech,! konzervativní v mocný šik proti nepřátelům ale i v Evropě vůbec Ve Francii závodí skej zdravého rozvoje živou národního. Setrvá li ua kolbišti volebním stran několik, ale ко věrné a upřímně na cestě Ukto nastoupené, nečné vítězství kolísá za nynějších poměrů.nemine se konečným vítězstvím a přidruží mezi stranou ministerskou a Osmbettovou, к dosavadním svým zásluhám o říši zásluhu Uk že nadávajícími volbami rozhodnuto bude i ne méně velikou, než jsou všechny ostatní, o otázce, již naznačili možn- slovy: Grévy! Kdy koli jedná se o to, aby zachráněna či Gambetta? Zvláště Německo s napnu- byla společnost před .dobrodiním“ podniků

tím očekává rozřešení otázky této a koná již přípravy pro každý případ. .liž spůsob, jakým se strany vládní zahájen byl v Německu volební­ ruch, svědčí o tom, že v německé říši do opravdy pomýšlí se na trvalé ustálení vnitřních poměrů a sice na základech právě opáčnych, než na jakých budovat! chce republikánská­ Francie další své osudy Kníže Bi-mark, jenž druhdy byl modlou liberálů, skoro neočekávaně se obrátil a tím spůsobil, že mocné někdy strany politické volají: „odstraňte I ismarka!“ právě tak jako Gambettovci a koinunáři volají v sousední Francii: „odstraňte Grévy-ho!“ V jistém ohledu byly vnitřní poměry německé a fran couzské do nedávna velice sobě podobny Jako ve Francii, tak i v Némecku opanovala znenáhla „zlatá internationála“ židovská veškerý­ život veřejný a mezitím co roztahovala se ve vyšších vrstvách společnosti, klestila cestu „internationale červené“ do vrstev nižších,­ mezi dělnictvo a chudinu. Ve Francii korunovány byly snahy této zlaté intemationály zdarem nejlepším : živel semitský opanoval předsednický stolec ve sněmovně a nyní domáhá­ se i svrchované vlády, při čemž i červené­ iutei nacionále daří se v nižších vrstvách lidu francouzského znamenitě! V Německu nechybělo již mnoho к podobným výsledkům. V pravý ještě čas poznal se kníže Bismark a s rozhodností opravdu železnou vystoupil proti vzmáhajícímu se proudu rozkladnému. A ve chvíli, kdy zahrozil této židovské .zlaté“ internationale, ozývá se ve výhrůžnýeh listech proti němu iuternationála „červená“. Jest! to již dávná politika že proti náčelníkům vlády štván jest lid, který židovsko-liber luím ho spodářstvím byl sveden a ožebračen, a že týž liberální šmok, který dělníka do poslední krůpěje­ potu využitkuje, a svými ďábelskými spekulacemi­ ua mizinu jej přivádí, naposledy radí mu, aby pomoci hledal u vjpdy, která musí pomoci a nepomůže li, pak — — ! Proti Bismarkovi pracuje nyní židovsko- Hberální novinárstvo německé veškerým úsilím­ — štvanice proti říšskému kancléři jest na denním pořádku a výčitky, že na stará kolena upadl v sítě zpátečníků a ultramon tánů, rojí se každého dne v nesčetných va-

FEUILLETON.

známé mezinárodní firmy „Rothschild a spol.“, anebo před .petrolejem,“ kterýž obyčejně po těchto podnicích na řadu přichází, po vždy uchylují se státníci v bezpečný tábor kon servatismu a vysílají odtud vítězné voje obětavých a vlasteneckých bojovníků, kteří v době potřeby rádi zapomínají, že dříve byli odstrkováni ano že třeba úsměšky tropil si z nich týž státník, kterýž nyní jedinou svoji naději v nich spatřuje. A státníkem takovým který ve chvíli pos'ední uchýlil se v tábor konservativní, o n^mž je stě nedávno chlubivě se pronesl, že i „přes jeho hlavy dovede pracovali, jest právě kníže Bisinark. Však nevyčítáme mu ničeho, spíše ale si přejeme, aby na stará svá kolena zů stal na pravé cestě již nastoupil právě ve chvíli, kdy ve Francii Gambetta miliskuje se s komunáři a revolucionáři všech barev, jen aby domohl se vlády. Z Vídně, dne 9. srpna. Mimo Vídeň se zajisté všickni čtenáři veřejných listů udiví z neobyčejné pozornosti, jakou věnuje zdejší časopisectvo králi havaj skému Kalakauovi. Jisté „orgány“ naplňují­ takměř polovici svých sloupců ač skrovných samými komplimenty pro havajské Veličenstvo, kteréž neimponuje ani skvělým chováním, ani zvláštní štědrostí, nejméně ale duchem aneb mocí. Naopak vedle nápadné zvědavosti, která se na mocnáře ani nesluší, osvědčil se Kala- kaua tak be/taktním a prostým všeliké při rozené slušnosti zejména v postavení svém, že odjezd jeho z Vidné byl již svrchovanou potřebou, neměl-li propadnouti za předmět všeobecné komické švandy pro vídeňské publikum,­ rozuměj toho nejsprostšího kalibru. Prvního, též druhého dne svého pobytu ve Vídni choval se král Kalakaua ještě tak tak, brzy ale obrátil plást ; čestní kavalíři, kteří mu se strany dvorní přidruženi byli na dny pobytu jeho v rezidenčním městě, uvá děni byli do hrozných nesnází, až jej konečně­ zanechali samotna To však ře zdálo pánu z Havaje byti nejmilejším; nebot hned na to zaměřil sám do blízké veřejné míst nosti, přimísil se mezi ještě smíšenější společnost­ , družil se к podezřelým ženšti-

Na chvíli zdál se hošík sdíleli pocity, které až na ty dva plavce všecky v Holds- worthové člunu usazené dorostlé к mlčení přiměly ; ale potom byl najednou nepokojný, tahal matku za šaty a ptal se šeptmo, zda li ta velká loď zase nepřijde a je na palubu nevezme Pros hezky Pána Boha, aby nám bizo

XTad-plarsTČi- Námořaký román od W. Clark» Russel a. Hlava Sesta. V člunech. (Pokračováni.) Veslování prokázalo se býti nevhodným; poslal jiný koráb, Ludvíčku • odvětila máti. při všem namáhání urazila plavidla se svými „Ale kam se podél náš koráb, ma těžkým nákladem jen málo mil za hodinu. ! minko ?“ Holdsworth zarejdoval tedy se svou pinaskou ' Holdsworth zaslechl tu otázku a zodpo- blíže к velkému člunu a ponavrhl kapitánu vídal ji svým srdečným, potěšujícím způ- upustiti od veslování a čekali na povnnek. sobem : Rady jeho bylo uposlechnuto. Slunce pralo „Ohlížej se bystře, Ludvíčku, a po chvíli žhavé na skleněnou tůni mořskou a plavci u/říš malinkou, bílou tečku tam u toho kruhu vystrčili plachty, aby paprskům bránily. Při vystupovali,“ a při tom okazoval na obzor; tom upírali neodvratné zraky na bezoblačný, ! „to pak bude náš koráb jenž nás domů do- lesklý obzor a pátrali s nadějným srdcem po plaví.* nějaké cizí lodí, která by je vysvobodila i „O, pane Holdsworthe !* dí herec sla- Oba námořníci, nacházející se iu Holds- bým hlasem, „zdvihne li se vítr, jenž vlny do vrorthovi* člunu, seděli v lodce ku předu a člunu požene, nepřekotí se tento?“ bavili se přitlumeným hlasem. Pan St. Au- i „Nikoli, pane St. Aubine, pokavad mi to bin opíral se zády o stěžeň, nepromluviv ani bude lze předejiti, nepřekotí se. Potřebujeme slovíčka, pomykoval svýma nepokojnýma, velice dobrého povánku. Potrvá li toto bez- zardělýma oěima bez ustání z místa na mí- větří, musíme se naděje na vysvobození sto; duch jeho nebyl patrně cizotným, hro- vzdáli.* zným událostem, které zažil, zdolným, marně, „A přece mělo i to bezvětří své dobré," snažil se city své opanovali. Tvář generálova vece generál, „nebot pouze jeho nomocí po- jevila naproti tomu odhodlaný, ano i naděje- štěstilo se nám koráb bez nebezpečenství plný výraz na sobě. Vdova hledě a tiše před opustili.* sebe ; držela synáčka potom jako dříve pevné i „S tím korábem přišel sem o všecko objatého a rty její pohybovaly se přečasto. jmění a statek, o všecky peníze, co jsem na V druhých člunech mluvilo se na hlas l světě měl, o mé obleky a o jiné věci bez a nejednou křičel druh něco na druha. Ale počtu, které se nahradili nedaji!* hořekoval hlasy přes vodu zaznívající zněly nepřirozeně1 pan St Aubin. a jako vynuceny, a zvyšovaly podivné nevý-1 Vdova pozdvihla hlavu a zvolala : „I já slovný pocit osamělosti, jejž bezprostředná ztratila tak mnoho, co mi bylo drahé a pe blízkost nevlídné, nedohledné hladiny moř- nézi nenahraditelné. Ale až doposud opa- ské budila. trovai nás Bůh milostivé ; zachoval nás při

nám a dal se konečné do tance jen co není pravého konce konfliktu. Jet absolutní práší, skákal totiž jako kozel mezi kaňkami zásadou moudré strategie, nepříteli, bořícímu jícím houfem , až konečně se společností se v močálech, neusnadňovali práci, aby se svojí — se vytratil Takového skandálu ovšem z bahna dostal Nejméně ale se odporučuje ve Vídni ještě nebylo a jde o tom ve všech postavili mu ještě mosty к tomutéž účelu. lepších kruzích jeden hlas ne ole. Bylo to věru veliké štěstí, že náš dvůr na ten čas v .. , . . Vídeň byl opustil a tudíž všelikých nezbytných “ Св810 ClS&ľOVe. povinností к pánu Havajskému sproštéu byl. Due 10. ráuo odcestoval císař za bouřlivého Z toho se také vysvětluje, proč J. C. V. jásotu četně shromážděného obyvatelstva z Bre- atxivévoda Albrei ht všelijak se rozmýšlel, grenue do Dornbiruu. Jako na mesistaniclch aby nemusel se sejiti s Kaiakauem a proč ve v Lanterbachn a Schwarzbuclm byl císař také vyšších kruzích tak málo si ho všímáno. Ale ' v Dorubiruu od nàtile pHkvapiviiho obecenstva žurnalistika vídeňská podala u příležitosti té|CO nejsrdeénéji uvítán. Na skvostně vyzdobeném opět nový důkaz své povahy i své pravé ceny nádraží dornbirnském byl panovník od obecního Všechen ten křik a švindl s Kaiakauem měl zastupitelstva přivítán a purkmistrem drem. Weib- jediny důvod ten : Kalakau jest zednář a lem osloven. Císař projevil radost evon, že na proto musela židovská žurnalistika jej á tout cestě své Vorarlberském také toto hlavni sídlo prix velebili a ovace mu chystali 1 průmyslu mohl navitlviti. Na to prohlédl si fárat Od Kalakauy není daleký skok na Herb kostel, před kterým 1400 skidnh b dítek zpívalo sta ; vždyí také náleží ku „vládnoucí m,“ císařskou hymnu, načež prapory ozdobeným mé* jakkoliv к těm, co dodělali V některých kru-| stera jel do Herburgrovy a Rhumbergrovy prazích­ se jinak pohlíží na jeho postavení, nežidelny, odkud se do přádelny Haemmerlovy ode- se obyčejné uvyklo akci jeho posuzovaliJ bral, kdež zvláště jednotlivá oddělení tohoto Herbstova autorita vybledla od smrti Gi-[velkolepého závodu si prohlédl. Na to vrátil se skrovy ; fchá/.ít mu podpora, jakou vždy mní císař za nadšeného provoláváni obyvatelstva.

skytal tento silák. Aby však p pularitu svoji uchránil, chopil­ sh zoufalé oposice v bosenské otázce, než tam dostal se teprvé na sráznou plochu. Vida nebezpečenství, v jaké uběhl, zarazil se na další cestě. Nechtěje se učinili nemožným v jistých kruzích, přišel v rozpor s hlavními sloupy ústavácké partaje Dnes jest v ne bezpečí, státi se vůdcem bez voje. Pražské nepokoje situaci jeho valné zhoršily. Za pra pórem . černo-červeno-zlatým,“ za kterým se tlačí jeho kumpáni, nemůže sám kráčeti. Aby vystoupil proti dotčenému proudu, tak snadno nemá odvahy ; lavírování, po tu dobu šikovně jím prováděné, nemůže na dál trvali: nové parolv třeba. Z jaké příčiny ale právě nyní pražsKě orgány jemu smířlivou ruku nabízejí a za pomocí jeho к vyrovnání čelí. které by mezi Němci a Cechy v užších kruzích z muže na muže mělo se zapřádali, tomu zde nikdo nerozumí. Což mají páni pražští za to, že mužové jako Herbst svoji povahu zapříti, účely svého života naprosto zanechali, zkrátka sami sebe opustili mohou?! Možno, že dr. Herbst se myšlénky smíření uchopí, aby z té zpropadené slepé uličky vylezl. Avšak sebe sama opustili nemůže a nebude nikdy chtít. Nevíme,­ jaký interes právě Čechové by na tom měli, aby vývin národnostní otázky v nynějším slibnén. stadiu se přerušil. Vždyt pokračuje nejpříznivějším postupem, jak se jen vůbec dá myslili. Oím více se tlačí v popředí barvy černo- červeno-zlaté, čím hlučněji zaznívá „W acht am Rhein,“ „das deutsche Lied,“ tím líp Poloviční prostředky jen škodí Čím ostřeji protivy proti solé vystoupí, čím křiklavěji­ konflikty na sebe narazí, tím bližší jsme IfouečnéiLU rozhodnutí. A bez rozhodnutí

O 9. hodině jel cisař dále do Hohenemsn. I zde byl srdečné uvítán a sice holdovali zde křestané a židé společně svému panovníkovi. Odtad po půlhodiuné zastávce jel císař dále к Rankweilu а к Bindend Ve Feldkirchenu vyslovil cisař svou radost nad tím, jak obyvatelstvo celého Vorarlberská o důstojné uvítáni svého panovníka­ se postnr&io, zároveň sdělil císař některým osobnostem, že také korunní princ Rudolf při příležitosti Vorarlberk navštíví Vystoupiv na nádraží ve Feldkirclienn obrátil se císař přímo к přítomnému Slletómu biskupa Ambergovi, kterýž­ jnienem ducboven.-tva panovníkovi holdoval. Vjezd do města děl se za nadšeného jásotu obyvatelstva.­ Na znamení zvláštní přízné navštívil tu cisař nejprve radnici, po té prohlédl si panovník­ farní chrám, jesuitský pensionát (stella matutina), sklady zdejšího vlasteneckého výpo - mocného spolku a přádelnu Ganahlsovu. V pensionátu jesuitů uvítán císař rektorem Löfflerem a všemi bratřími. P. Löffler odporu- covai ústav svůj ochraně mocnářově. Ustav je- suit>ký bode příští rok slavit 25)eté jubileum svého trváni. Prohlídnuv si ještě most u sv. kříže a nedalekou propast a stojící tam pomník Jelačičův, odjel císař zpět na nádraží a o 2. hod. 17 m. odtud do Bludeuce Také Biudenc stkvěl se v rouše slavnostním a císař uvítán byv jásajícím­ lidem, purkmistrem, kněžstvem a »šeroi hodnostáři úřadů a korporací, odebral se do hostince „na poště.“ Odpůldne prohlížel panovník­ střelnici a továrnu lirmy Götznera a Muttera Večer o 6. hod. byla „na poště“ dvorní tabule, již účastni byli kromě officielnich osobnosti­ a císařovy družiny také bludenský purkmistr,­ továrníci Götzuer a Mntter, kněži a představeni­ z okolních obcí a purkmistr židovské obce Hohenemsu Ant. Roseni hal. Po tabuli byl dýchánek a císař bavil se tu se všemi velice

živobytí a já mohu býti beze všeho — beze všeho I — jenom když mně tento klenot ponechá.*­ S slzou v oku sklonila se к svému dítku. „Nesmíme si naříkali, pane St. Aubine,“ pravil generál jemným hlasem, „dlužno nám v toho.doufali, jenž větrům i vlnám gaiilej ského jezera přikázal a je utišil. Nesluší nám, malověrné ducha pozbýti. Vždyt je on upro střed nás i bdí nad námi. Toto velmoře je pouhým obrazem jeho velebnosti a velikosti; ono není leč služebník, jenž nás к rozkazu pána stého bezpečné na svých mocných ramenou­ к cíli našemu donáší.“ „Diky vám za ta slova pane,* pronesl plavec, jemuž Johnson říkali. „Bůh se nad námi nezapomene a Vždy je to jedno, jsme-li na mořj anebo na zemi Já se už dočkal horších­ věcí; osmačtyřicet hodin byl jsem na voru po moři zmítán, a tuto stojím že pravdu­ mluvím.“ Potom dodal: „Prosím za odpuštění.­ pane “ a přiloživ ruku к čepici ustoupil­ ucti té. Zatím byly čluny hodný kus cesty od _ sebe rotehnány, ale pořád ještě bylo hlasy jeho v té míře. že vyhlížel, jako by právě t mluvících s největší zřetelností slyšeli, nebot­ hladká plocha vodní jest výborný vodič hlaholu Holdsworthův časoměr ukazoval na jednu hodinu, když se na východě obzor následkem oblakového stínu zatemnil, a co nevidět bylo slyšet hlas z velkého člunu, volající slova: „Konečně povánek. lidičky 1" Byl to lehký vítr, jenž nestál za mnoho, ale on nadmul přece plachty a hnal čluny jemným dechem kn předu. Jelikož se s během,­ od kapitána předepsaným, nesrovnávali, plavili se co nejvíce možná při samém větru, to jest do větru, čili tam, odkud vítr vál, a pozorovali při tom neodvratné tn stranu

nebes odkud tah větru přicházel. Vždyť bylo velmi možno, že jim tento vroucí přání splní a nějaký koráb na blížko přižene. Několik bílých, na vzdáleném obzoru vystupujících obLků podobalo se tak dobře plachtám lodním,­ že i cvičené oko Holdsworthovo zklamali­ dovedly, tak že s hlasitě tlukoucím srdcem­ blížení jejich očekával. Povánek se osvěžoval a nyní okázala se nestejná plovatelnost plavidel. Velký člun letěl­ jako šipka ku předu, Holdsworthova pi- naska přicházela v druhé řadě, oba postranní visáky zůstávaly daleko pozadu. Protože se čluny těsně po větru nesly, zdál se vítr prudkým,­ čím ale skutečné nebyl. Pinaska pře- h upla se na bok a pan St. Aubin lekl se toho náramné; celý poděšen zachytil se protějšího­ nadzviženého okraje vrátkého plavidla. „Tož vám srdce tuze brzo do kalhot spadá’“ prohodil plavec Wingard jizlivé. .Člun se zvrátí!“ úpěl herec. Úzkost a zoufalost nebožákova vzbuzovaly­ opravdu útrpnost Strach pokalil mu nejen­ oko. ale vyškoudlit a zbledil také obličej

nemocného lůžka povstal. „Nechcete si zavdat!?* otázal se ho Holdsworth, podávaje mu trochu rumu. Ale pan St. Aubin zavrtěl hlavou a hleděl upřeně vypoulenýma očima na moře. Týž a týž obcházel­ ho mráz, načež počal sám s sebou mluvili, a to nahlas, což o jeho rozčilenosti nemálo svědčilo. Aby opozdivší se čluny stačily, zastavil velký člun čas od časn běh svůj. Též Holdsworth­ odložil napotom, následuje ten příklad, své veslo; a tak plonly pospolu celé odpoledne,­ co zatím povánek dodržoval a moře hladkým zůstávalo. (Pokračováni.)