#1
alto_textblock
#1
Číslo 176
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 29. června 1900
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Bedakce, admtnistrace
erpedice:
Praha, Pštrossova alice,
číslo 200 —- H.
Nofrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Nozapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně c sesté
hodiné ranní.
V pondělí a po svátku
vždy o dvanácté
po
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8 h.
Telefon redakce č. 1128.
#6
alto_textblock
#6
ULKt
#8
alto_textblock
#8
Přodplatné pro
Prahu
s donáškou do domu:
měsíčně. . . . . K 2.80
K 8.40
čtvruletně . ..
celoročně . . . . K 33.60
Pro tuzemsko poštou:
8.—
měsičné . . . .-
čtvrtletně . .. K 8.—
celoročně.. .. K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . . . K 12.—
celoročně. . . . K 18.—
Předplatné do Ameriky,
Francie, Švýcarska, Ita-
lie, Belgie a Anglie:
čtvriletně ... K 13.20
celoročně . . . K 52.80
Telef, administrace I126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 3 hodiny 55 minut ráno.
Slunce zapadá v 8 hodin 11 minut večer.
#10
alto_textblock
#10
Pátek:
#11
alto_textblock
#11
Sv. Petra a Pavla.
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně
ve Vršovicích od 26. až do 29. června.
#13
alto_textblock
#13
Příští číslo vyjde v sobotu v oby
čejnou hodinu polední.
#14
alto_textblock
#14
Několik slov k akademické slavnosti
#15
alto_textblock
#15
Husově.
Podává Ant. B. D rápalí k, filosoí
#16
alto_textblock
#16
Posledním snad veřejným vystoupením a důka-
zem »činnosti« českého studentstva vysokých škol
pražských, dříve než rozprchne se po vlastech českých
každý ke svému rodnému stolu, má býti akademická
slavnost Husova, konaná dnes na Žofíně.
Ježto někdo, ovšem klamně, mohl by se domní-
vati, že súčastněno tu studentstvo veškeré, neb
alespoň veškeré členstvo těch spolků, které v pro-
volání se uvádějí, chci o tom přičiniti zde několik
poznámek jednak jménem svým, jednak, jak doufám,
v souhlase s těmi, kteří tolik síly a odvahy nemají,
aby mínění své veřejně dali na jevo.
Jako každý skutek, má-li býti důkladně prove-
den, potřebuje náležité přípravy, tak i k »slavnosti«
Husově konány rozličné schůze a porady. Mezi jiným,
jak z denních listů jsem se dočetl, jednalo prý se
v »Akademické čítárně« o tom, aby požádán byl
některý vysoký církevní holnostář, doby husitské
důkladně znalý, aby přednáškou svou objasnil kato-
lické stanovisko o Husovi. Tím mělo býti vyhověno
slovům »Audiatur et altera pars« čili nestrannosti.
Co se touto nestranností rozumělo, nevím, ale
vidím v tom možnost dvojí: buď měla to býti též
jakási slavnost Husova, tentokráte se strany katolické,
kterážto oslava ovšem při nutném vytknutí různých
vad a nedostatků, které Husovi sám evangelík Pa-
lacký vytýká, klesla by pod nulu, ale zároveň byla
by urážkou onoho vysokého hodnostáře katolického,
který za takovým účelem by byl o přednášku do-
žádán; anebo přednáškou tou mělo býti docíleno,
aby studentstvo poznalo o Husovi i stanovisko druhé,
katolické, a pak nestranně, užívajíc přesně zdravého
rozumu se rozhodlo: budeme pořádati oslavu Husovu
anebo nie.
Jakkoli přednáška za tím účelem konaná a dá-
vající zároveň i důkaz o dobré vůli studentstva
poznati pravdu, nemohla by nikterak býti na škodu,
přece pokládal bych ji do jisté míry za sebeurážku
studentstva samého. Myslím, ať by přednášel J. M
vsdp. probošt megr. dr. Lenz anebo Jeho Magnifi-
cence vsdp. prof. dr. Kryštůlek, že žádný nepodal
by v přednášce své o Husovi víc než u výtahu to,
co obsaženo v jejich spisech a co každý student nejen
znáti má, nýbrž doufám, že také zná, zvláště ti, kteří
Husa »oslavují«.
#17
alto_textblock
#17
Nemohu zajisté nikterak přijmouti za svojí my-
šlénku, která mermocí se mi vtírá, že by studentstvo české
jen tak na plano strhnouti se dalo k něčemu, o čem
napřed nezjednalo si vědomosti ne-li důkladné, tedy
alespoň náležité. Dospělý člověk, domnívá-li se, že
cizí mínění, které s jeho vlastním se nesrovnává,
správno jest, nemění přece svého přesvědčení jako
kabát, nýbrž zaujme, abych tak řekl, stanovisko vy-
čkávací: rozebírá oba názory a slučuje znaky shodné,
důkladně zkoumaje odlišné, které právě rozluku pů-
sobí, dochází konečně k přesvědčení, které neshoduje
se třebas se žádným z obou názorů dřívějších.
Takovým zkušebným polem pro studentstvo jest
celá doba jeho studií, kde užívajíc zdravé methody
zkoumati má různé názory a dospěti tak k vlastnímu
přesvědčení. V té příčině týkají se studentstva slova
sv. Pavla (I. Thess. 5. 21.): Zkoumejte v še-
cko, a co dobrého, podržte. Že co se týče
Husa, má studentstvo české povinnost mnohonásobnou
i příležitosti dost, aby o celé otázce se poučilo, uvedu
jen několik dokladů.
Student dosáhnuv postavení svého a do jisté
míry již teď má býti rádcem lidu, který nemá tolik
příležitosti, aby všecko u pramene zkoumal. A právě
za nynější doby vidíme, že mezi lidem vytloukají
mnohé strany z Husa kapitál pro své šmejdy. Tu
jest povinností naší, abychom ukázali, že mnohý ta-
kový vůdce lidu jest vlastně jeho svůdc e m,
ale k tomu třeba jest, abychom pravdu lidu nejen
chtěli ukázati, byli ryzího charakteru, ale i mo
hli ukázati, byli dostatečně k tomu vyzbrojeni, což
však předpokládá nestranné a důkladné studie.
Úznáváme-li za správné bludy Husovy, kterými
on tehdy odporoval církvi, odporujeme církvi i my
dnes, neboť co se článků věro- a mravoučných týče,
církev změny nikdy nepřipouští a proto také při
novém článku bedlivě a důkladně zkoumá, zdali od
prvopočátku byl zachováván. Staví-li se však někdo
z nás zúmyslně proti církvi, porušuje tím snad mnohý
(neboť převážná většina studentstva českého jest —
alespoň dle křestního listu — katolická) zbožná po-
dání svého rodu, v němž víra katolická vždy živě
kvetla.
Protož dříve než opustíme pravý břeh — víru
po předcích zděděnou, — zastavme se na lávce ne-
strannosti a hledejme pravdu, která jedna jest, ma-
jíce při tom pevnou a dobrou vůli, poznané pravdě
se podrobiti.
Posléze radí k tomu obezřelá zásada našeho
jednání, která praví: Jsa sobě nejbližší, po-
znej sebe nejlíp sám, nepřítele znej
však líp než sám nepřítel. — Že zásada
#18
alto_textblock
#18
tato jest správna, vidíme nejlépe za nynějšího spole
čenského ruchu na venkově. Sociální demokracie zí-
skává tam půdu tím, že slibujíc pomoc utlačova-
ným, bouchá proti odpůrcům svým hlasatelům zásad
křesťanských — bez udání jejich zásad;
ztrácí však půdu pod nohama všude tam, kde
křesťansko-sociální spolky klidně podávají svým po-
sluchačům oboje zásady na vybranou.
Jisto tedy jest, že, ať chceme již bojovati se
stoupenci Husovými anebo proti nim, odpůrce jeho
poznati musíme, neboť primum legendem, deinde eli-
gendum est. A tu mezi četnými odpůrci jeho stojí
dávný jeden nepřítel, Hus sám se svými spisy. —
K tomu se nejprvé obraťme všichni a nebudiž nikoho
mezi námi, kdo by spisů jeho nečetl. Ale nejen
čtěme z odkazu »svého mučenníka«, nýbrž i plňme
vůli jeho, když náš napomíná a ke. Kristu přivésti
chce. Zkrátka a dobře vodítkem buďte nám slova
sv. Jakuba (1., 22.): Buďte činitelé slo va
a ne posluchači toliko, oklamávajíce
sami sebe.
Poznavše tak částečně »corpus delicti«, sáhněme
k literatuře o Husovi, z nichž pro stručnost uvádím
různé spisy a články vsdp. probošta dra. Lenze (ve
»Vlasti« právě klepe přes prsty Herbenově pseudo-
paterovi), dále Cirkevní dějepis vsdp. prof. dra. Kry-
štůfka (hlavně svazek II. 2.), Palackého dějiny (hlavně
III. díl), Dějiny válek husitských od nestora našeho
W. W. Tomka a j. Díla tato, výsledky prací mnoho-
letých, přivedou nás k hlubšímu přemýšlení a k pře-
svědčení, buďsi pak již jakékoli.
Teď však na mnoze smutně to vypadá, ptáme li
se po příčině slavnosti. Odpověď, že Hus zemřel pro
pravdu, kterou hlásal, nutné vede nás k otázce, proc
neoslavují se jiní mužové, kteří též položili život svůj
za své učení. Kdo na př. oslavuje Sokrata, který
také za své přesvědčení život položil a který měl o
Bohu lepší ponětí, nežli leckterý mudrc 19. století?
A kdo vzpomene si, že sám Kristus pravdu svého
učení nejen smrtí, ale i svým z mrtvých vstáním do-
kázal? Byl-li Hus mučeníkem pro Krista, čím má
nám býti Kristus sám? Jak srovnává se to se slovy
sv. Jana (15, 20.), že není větší služebník
Pána svého?
Jsem velice zvědav, oslaví-li každoročně studenti
naši Krista samého na př. vhodně tím, že uspořádají
představení »Pašijových her« dle práce dp. Pauly- ho.
Bylo by to uznáním práce národní a svědčilo by o
tom, že studenti naši nepozbyli dosud poslední jiskry
víry sv. Václavské, kterou kladla jim v mládí staro-
stlivá matička, která snad na modlitbách mnohá trvá,
by dítě její o poklad ten nepřišlo.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON-
#20
alto_textblock
#20
Z kláštera Uršulinek.
#21
alto_textblock
#21
V Praze dne 28. června.
K. — Velebná matka a představená uršulin-
ského kláštera v Praze slaví zítřejšího dne své jme-
niny — Paulíny. A tu ovšem chovanky kláštera
nenachaly si ujíti příležitosti, jmeniny ty oslaviti.
Velebná jejich matinka je příliš skromná a pokorná,
než aby na oslavu své osoby činila nároky, jsou
však věci, v nichž ctihodné sestry svou představenou
rozhodně poslouchati nechtějí, a rozumí se, že pak
neposlouchají ani chovanky, jež si letos opět umínily
jmeniny své matinky oslaviti. Mezi pozvanými byla
též moje maličkost.
Podle programu pozůstávala slavnost ze trojího
divadelního představení: francouzského, českéhoa
konečně německého. Jednotlivá jednání byla vyplněna
hrou a zpěvem chovanek. Nebylo tu nic neobyčej-
ného, obvyklé to programy při každé oslavě i mimo
klášter. Avšak našinec, vida před sebou ty roztomilé
čipery, z nichž každá se vší vervou dle povahya
role své na jevišti se činila, bezděčně zaletěl do bu-
doucnosti těchto dívek. Zamyslil jsem se na 10 roků
napřed a tázal jsem se: Kde asi každá z dívek
těchto ocitne se?
Zrovna asi jak ta píseň zní: Komu ty se do-
staneš? — a komu ty — a tamhle ta, atd.? Jak asi
utváří se osud každé z nich?
Ku všem moderním otázkám přidružila se otázka
#22
alto_textblock
#22
ještě ženská. Plémě mužské po způsobu Hamleta táže
se: být či nebýt — ženit se či neženit? V otázce
té vrcholí všecka existence mužů.
Dnes ozývají se mnohé stížnosti mladých i ne-
mladých pánů na ženské a je jich čím dál více, kteří
se té jisté svátosti lekají jako — — věru ostýchám
se strašidlo to zde jmenovati.
Což o chuť k ženění by tu nešlo, ženit — ženit
— to zní v uších každého muže. Ale jak jen ten do
toho! Člověk sice do toho pytle sáhne, ale neví, co
si vytáhne? Znamenitou trefu — los s výhrou 300
tisíc korun, anebo chybu.
Věru že šťastné manželství vyrovná se veliké
výhře! Ale právě teď vždy častěji ozývá se otázka:
jaká výchova hodí se pro příští ženu, aby manžela
učinila šťastným? V těch pověstných nabídnutích ku
sňatku na zadních stranách denních listů čte se oby-
čejně: Mladá intelligetní, vzděla n
dívka atd.
Vzdělanost a intelligence je to všecko? Vzdě-
lání dívek nese se nyní vždy výše. Ženské plémě
vydobývá si přístupu již i na university. Nedávno
jsem četl, že na berlínské universitě letos bylo za-
psáno 289 dívek čili vůbec ženských, z nichž 259
bylo zapsáno na fakultu filosofi-
ckou. Při číslici té mnohému mládenci budou na
hlavě ježiti se vlasy a nejeden zvolá: Všecko na
světě, jenom ne filosoficky vzdělanou ženu. — —
Je doposud mnoho mužů, kteří se přímo hrozí
učené ženy.
#23
alto_textblock
#23
Tak trochu vzdělanou, na půl anebo třeba na
čtvrt vzdělanou, to by postačilo; k tomu trošku
hudby, trošku zpěvu — trochu šití, ale za to hodně
mnoho znalostí kuchyňských, hospodyňských a ho-
spodářských a pak ještě něco —
Já — já — slyšel jsem nedávno nadějného
mládence hovořiti — já až se budu ženit, já bych
přál si, aby moje žena měla něco, čemu se v žádné
škole nenaučí, a co samo od sebe ze dna srdce musí
vyrůsti — totiž pravá ženskost.
Rozumíme, rozumíme. Dovolím si to zde zřetel-
něji vyznačiti.
Na dně ženského srdce dříme tajůplný svět,
jenž poznenáhla probouzí se výchovou, vzděláním,
rodinnými a společenskými poměry, vnějšími vlivy,
a vyvinuje se v ráj, anebo v peklo. Rozumějme
slovům těm.
Není na světě lidských andělů, ani ďáblůa
kdo hledá za družku života anděla, musí za vděk
vzíti člověkem. Ovšem že člověk v podobě ženy
může manželi vytvořiti zde na zemi ráj, aneboi
peklo — dle okolnosti a povahy obou. Jsou mužové,
jež zkazí si nejhodnější ženu a jsou ženy, jež napraví
i nejhoršího muže.
Ale v čem to vězí, co ze ženy tvoří anděla při
všech slabostech lidských? A na to nám dává od-
pověď křesťanství. Křesťanství podalo světu
ideal ženy uskutečněný v panenské Matce a jest
všeobecným přesvědčením, že čím více žena v naší