#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek 7. února 1907.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 38.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Iistr
phaaplačí se
Práze v admíní
aik lana
s drojí donánko
gl
ank nano
.: 2 K n
Pošton
ek
nk. : :
vdvojí slallko
#6
alto_textblock
#6
NARC
#10
alto_textblock
#10
V drobném proneji
. . . .
vo sllanáeh na voskori
epní, deo
:. . . . . 2
—
#11
alto_textblock
#11
1nseraty
plati se hotově napleo
Fedelacení erty přljíná dpinl
#12
alto_textblock
#12
Ten nachštejí se tét redakee
tiskárns a expedice „Národnich Listás
Bakoplsy vo nerraevjl.
#13
alto_textblock
#13
Výsledek a význam parlament-
ních voleb v Německu.
#14
alto_textblock
#14
Velký volební zápas v německé říši jest
dobojován a císař Vilém II, kancléř kníže
Bülow i svobodomyslné měšťanstvo a stu-
dentstvo německé nepokrytě plesají nad ne-
očekávaně velkou porážkou sociální demo-
kracie, jako nad přeskvělým vítězstvím ně-
meckého ducha. V Berlině bylo v noci
na včerejšek »Pod lipami« velmí hlučno.
Zástup vítězoslavících studentů a občanů
zpívaje vlastenecké písně, táhl nejprve k pa
laci kancléřovu, pak ke hradu královskému
a cisař Vílém o půlnoci s rodinou svou ob-
jevil se u okna, aby zástupu tomu děkoval
radostnými slovy triumfátora. Kdežto kníže
Bülow se radoval z toho, že o těchto vol-
bách zvítězil opět nezdolný německy
duch, poněvadž prý jest nesmrtelným
a vyzýval zejména německou mládež,
aby zůstala duchem tím naplněna, pakže
mohou Němci klidně a radostně hleděti bu-
doucnosti německé vlasti své vstříc, jíž pro
volal slávu: — půlnoční pavlánová řeč císaře
Víléma plála ohněm bojovnosti husarské
kypěla bombastem, jakýž Němci tak rádi vy-
týkají vojevůdcům, státníkům, řečníkům i pu-
blicistům italským, francouzským, americkým
i ruským. Vzpomenuv na slovo původně
Bismarkovo, které nedávno Bůlow ciťoval,
že »Německo dovede již jezdit, jakmile jen
se jednou vyhoupne do sedla« — císař Vilém
hlásal »své skalopevné přesvědčení, že Němci,
budouli jen všichni ať vysocí, ať nízcí, bz
rozdílu stavu a víry k sobě svorně státi.
dovedou netoliko jezdit, nýbrž
všecko přejeti a zašlapati (salle
niederreitene), cokoliv se jim
v cestu postaví...« Načež končil
»Nyní jsme se naučili nepřítele por a zi
a hoříme chutí v tomto umění i na dále se
osvědčit.
Kdo byl tím nepřítelem, proti němuž
o volbách nýnějších vláda Vilémova tasil
meč a burcovala ve jménu slávy, mocia
budoucnosti Německa celý národ? Bylit
jednak němečtí klerikalové cili tak zv. kato
lický střed, jednak sociální demokracie. —
Nuze, tito vskutku utrpěli tentokráte krutou
porážku. O nich může se říci: »Pýcha před-
chází pád!« Spoléhali na svou znamenitou
organisaci, honosili se, že mají 3 miliony
svých voličů jistých a že všechny své od-
půrce přejedou. A zátim se přepočetli. ple-
šťanstvo v celé řadě velkých německých
měst se vzchopilo a postavilo proti terroru
sociálních demokratů svou organisaci, své
agitatory, i vychvátilo jim neméně než 36
mandátů Tak vrací se tato do nedávna tak
nebetyčně sebevědomá a pyšně vyzývavá
strana rudé internacionály v Německu dnes
těžce zraněná a bědně prořídlá do parla-
mentu, sklesnuvší skoro na polovinu pře-
dešlé své síly poslanecké. Měla v posledním
říšském sněmu 79 poslanců, nyní jich uhá-
jila toliko 43.
Tento nepřítel německého imperialisti
ckého ducha tedy skutečně utrpěl značno
a pro budoucí vývoj společnosti německ
významnou porážkou. Avšak druhé křídl
nepřátelské armády tvořil katolický střed.
od jakživa nejsilnější to strana v ne-
meckém parlamentě, s kterou ani Bismark
nemohl být hotov a na niž si nyní po tak
citelné porážce klerikalismu ve Francii Bülov
i Vilém troufale brousili meče co nejostřeji
Podařilo se jim i toto křídlo rozrazit a pře-
jeti? Ani pomyšlení ! Naopak ono se udrželo
nezdolně ve své posici proti všemu náporu
vládních nationalliberálů i ostatních pokro-
vých stran německých, ono se vrací v ne-
ztenčené síle, ba ještě o něco silnější do
parlamentu německé říše Hohenzollerův.
Měliť němečtí klerikálové až dosud 103 po-
slance, nyní jich však budou míti 105.
Věříme, že tento skutek velice kalí ra-
dost německých vítězův berlínských. Doka-
zujeí, kterak je to hyperbola holá, mluvíli
kn Bülow o nezdolném, nesmrtelném duchu
německém, kdyžtě v německém tom ná-
rodě přes 2,270.000 voličův vytrvale
hlasuje v duchu římském, ať nemlu-
víme ani o pozoruhodném a utěšeném tom
#15
alto_textblock
#15
vzrůstu voličstva polskéhoo
112.000 hlasův (ze 342000 na 449.000)
jenž má za následek, že přibyli Polá-
kům 4 národní poslanci, tak že jich
nvní budou míti na místě posavadních 16 —
v parlamentě německém 20.
Z ostatních neněmeckých národnost
německé národní říše utrpěli Elsasané ztrátu
3 mandátů, takže jim zbylo 7 poslanců,
Dánové ztratili jednoho, takže nebudou na
dále zastoupeni v parlamentě německém než
1 poslancem. Nicméně i tato počtem skrovná
četa 28 obrancův nesmrtelného práva po-
tlačených, zabraných národů
můze se časem za okolností kritických státi
vládě berlínské v jejím německo- nacionálním
rozmachu dosti nepohodlnou překážkou, přes
niž nebude lze tak snadno — a tak vesel
přejeti, Majíť již dnes němečtí hakatisté
houževnaté a chrabré sebeobrany Polákův
poznaňských plné oči.
Jakkoli tedy národní a svobodomyslné
strany německé povzbuzené krajním úsilím
německo národní dynastie a vlády po dlou
hém úpadku konečně se opět sebralya
zmohly, jakkoli toto znovuvzkřísení »teuton-
ského furoru« v Němcích jest událostí všeho
pozoruhodnou a pro nás výstra žno u
tož na druhé straně přece jen zdá se nám
býti vítězoslavný jásot vlády berlínské a její
přívrženců silně přehnaným a zúmyslně pře-
pjatým. Praví-li vládní »Norddeutsche Allg.
Ztg.«, že vláda dosáhla těmito volbami pro
veškeru svou politiku spolehlivé vět-
šiny v říšském sněmu německém, tož my
o spolehlivosti této budoucí vládní
většiny troufáme si prozatím silně pochybo-
vat; dokud nepůjde o nové oblížení Němoů
značnými novými břemeny hmotnými, doku
půjde o otázky kulturní, národní a ústavně-
politické, a pokud vláda Vilémova v těchto
otázkách stane se z posavadního Šavla
Pavlem, opouštějíc dráhy zpátečnické a be-
rouc se směrem pokroku a svobodomyslnosti:
potud můze v novém parjamentu pro své
předlohy býti vělšiny jista: avšak jakmile
přijde s novými řiznými požadavky fiskál-
ními a vojenskými, jakmile bude potřebovat
nové tisíce rekrutův a nová sta milionů na-
další výzbroj vojska, na nové válečné lodi
— slovem, jakmile bude žádat na Němcích
další těžké oběti na statcích i hrdlech —
počne se jí ta její spolehlivá většina opě
křečovitě zmítat a střečkovat jako již tol-
kráte, až přijde opět takové mrzuté překva-
peiščko parlamentní, jakým byl pro p. Bu-
lowa 12 prosinec loňského roku.
Nejspolehlivější vládní stranou jsou dnes
zajisté němečtí nationalliberá lo ve;
v těch je vtělen ten vlastní »německý duch«,
o němž p. Bülow blouzní; avšak mnoho-
jest jich? Všech všudy pouze 55; podaří-li
se úsilí německého kancléře, aby k nim
přidružil německé konservati vce.
jichž jest 59, svobodomyslnou lidio vou
stranu (Richtrovu) s její 28 poslanci, říš-
skou stranu čitající 21 poslance, i hospo-
dářský svaz, čítající 15 poslanců, spolek rol-
níků čítající 8 poslanců a reformní stranu,
čítající 6 poslanců: činilo by to úbrnem
vládní většinu 192 hlasů — proti níž
stojí však oposice katolického středu,
sociálních demokratů, Poláků, německé li-
dové strany a Elsasanů, úhrnným počtem 184
hlasů.
Je to tak veliký nepoměr sil, aby bylo
příčiny k takovému vítězoslavení? Jazýčkem
na váze mezi oposicí a vládní většinou bude
těch 11 poslanců svobodomyslného sdružení,
které si to zajisté v mnohých příčinách a
případech rozmyslí, může li hlasovati pro
vládu. Různorodá, svpká a vratká jeví se
nám býti tedy i na vzdor porážce sociálních
demokratů ta budoucí vládní většina, z níž
císař Vilém i kanciéř jeho dnes tak okázale
se radují. Budoucnost snad nedaleká to ukáže.
#16
alto_textblock
#16
Reorganisace naše na Moravě.
#17
alto_textblock
#17
Pod dojmem provedené reformy volební
na prahu nové doby reorganisuje se strana svo-
bodomyslná v Čechých. Kdo zná význam její
v politických dějinách národa našeho v době té-
měř půlstaletí, kdo zná silný kmen přívrženců
jejích v lidu našem, kdo stopuje podivuhodné
#18
alto_textblock
#18
až rozčienění politických stran našich barvy po-
krokové, zajisté těší se upřímně z fakta toho
přeje mu z duše zdaru v zájmu národním i v zá-
jmu věci svobodomyslné.
Reorganisace v Čechách! Jen v Čechách?
Není potřeby takové též na Moravě? Jsou zde
poměry jiné? Lepšr?
Na Moravě máme jinou firmu české strany
svobodomyslné — moravskou stranu lidovou.
kdysi nejpočetnější na zemském sněmě morav-
ském. Poslední volby zemské nechaly ji vejít
v nové zásedání sněmovní na dlouhých šest le
seslabenou, absolutně i relativně. A nemusilo
tak býti, kdyby byly jiné poměry především ve
vedení strany samé. Lidorá strana v posledních
letech (hlavně v posledním roce) nemobla im-
ponovati ani inteligenci ani širším vrstvám lido-
vým. Zejména myslicí inteligence se od ní od-
vracelo, když poznávala, ze poslanci strany ani
ve věci nejzákladnější důležitosti — ve známém
paktu moravském — nemobti najíti postup jed-
nofný a hlasovali ve dvou směrech spolu ne-
slučitelných; známé podpisy lidových poslanců.
na klerikální interpelaci proti svobodnému pro-
jevu smýšleni ve věcech náboženských působily
stejně jak mezi inteligencí, tak i mozi venkov-
ským voličstvem dojmem rozlaďujícím. (Paměti-
hodno, že všichni tři podpisatelé propadli při
zemských volbách). Vedle neurčitosti progra-
mové seslaboval stranu nedostatek nevyhnutelné
discipliny. Nejednotnost ve vedení brněnském,
antagonismus mezi tímto a některými skupinam
propukni občas tak, že byl zjevný i na venek
a vedl k tomu, že bývalý poslanec a kandidál
strany lidové ve veřejné schůzi prohlásil,ž
předseda strany vyioti z nii —. — Poslanec ten
ovšem propudl, ale okresi výtečníka toho byl
ztracen prol stranu lidovou.
Vedle potíži takových, vyskytujících se v o-
boru zemské politiky, nijak nemohla se posice.
strany lidové posíliti činností na radě říšské, jíž
vedení strany vždy věnovaloj pozornost hlavni,
podeeňujíe práci na sněmu zemském a mezi li-
dem v kraji. Prolo se nedostávalo dosti impulsu
pro činnost organisační a agitační v zemi. Když
zasedala tišská rada, v Brně lidová strana ne-
měla pověřeného zástupce a vlastního vedení.
A mimo to z Vídně přicházely s jistou pravidel-
nosti — totiž vždy v dobách pro českou dele-
gaci a zvláště pro ctranu svobodomyslnou nej-
kritičtějších — projevy samého vůdce moravské
strany lidové a k tomu místopředsedy české de-
legace, které vždy působily jako pumy zhou-
bné, jenže vždy v řadách našich uvolnujíce dis-
ciplinu, viklajice jednotnou taktikou, působíce
u nás nejistolu a zmafeni, pepřátel však jsouce
vítány jako pomloc v nejiobsr čhs. Pčukazují na
projevy o perversitě obstrukce za nejtužší ob-
strukce české protí Körbrovi, projev proti „plí
teli“ dru. Pacákovi, a nejnovější kritiku strany
svobodomyslné jako „houfce invalidů“ zrovn
v nějvhodnější chvíli — před kampaní volební
V rádně organisované straně by vše to nebyl
možno, a nikdo se nemůže diviti pak výsledku
volob zemských.
Podobná nejistota udržuje se i nyní. Př
volbami zemskými lidová strana odmítla spo-
lečný postup se stranou klerikální — nyní před-
sednictvo strany s klerikály vyjednává! Prý tu
nejde o nie jiného, než o rozvržení mandátů pro
volbu na raduí říšskou, o zjednodušení boje vo-
lebniho, o výběr nejlepších lidl atd. Jak kleri-
kálové hledali „nejlepší lidi“, ukázaly poslední
volby, hanba to celého národa. Brzy se tedy
jedná s klerikály, brze zas o splynutí téměř s
stranou pokrokovou. („Vždyť vite, že jsem vlast-
ně váš!“) Dnes se těžko vyznati, co bude zejtra
a není pak divu, že mezi, předáky i kandidáty
pokrokové strany jsou bývalí důvěrníci strany li-
dové a že na druhé straně jiní opouštějí prapo
lidový, očekávajíce větší výhody ve stranách
stavovských. Sám místopředseda strany býv. po-
slanec Vychodil, od lidovců vždy nesený a po-
vznášený, činí tak a sice způsobem zvláště oka-
tým vyhazuje tak jistě cizí trumí proti vedení
strany. Také orgán vlivné skupiny prostějovské
přímo vystupuje proti dru. Stránskému.
Novými poměry na Moravě, či jak se řiká:
dobytím většiny na shěmě a v zemském výboře.
táké dosud nie nebylo získáno ani národně, ani
pro stranu lidovou. Čeští přísedící zemského vý-
boru — až na jednoho, a ten je agrárník — „pra-
covali“ ve Vídni, takže celá agenda zemská
vlastně byla jako dříve v rukou osvědčeného
pracovníka německého dra. Fuxa, jenž tu byl
dnem i nocí v pravém slova smyslu. Snad poně-
#19
alto_textblock
#19
Kud se to nyní zlepší, když lidový přísedící posl.
dr. Šílený bude trvale v Brně; doufáme však,
že splní požadavek strany i národa a nebude se
ucházet o mandát říšský. Bude pak aspon
v Brně stálé oficiální zastoupení strany.
Ale jinak stejně jak v Čechách pociťujeme
potřebu nové organisace strany lidové: propra-
cování a upevnění programu, získání nových sil,
stojících na výši doby a zvýšení agitační činnosti
před nastávajícími volbami ne shnilými kompro-
misy s klerikály, ale silou vlastní.
J. K.
#20
alto_textblock
#20
Pokračovací školy živnostenské.
Doslov ku přednáškám a anke tě.
Píše poslanec Josef Krejčík.
(Dokončenl
#21
alto_textblock
#21
is p
#22
alto_textblock
#22
S tím pak živnostnietvo naše zajisté sou-
hlasí, aby pokračovací školy v Praze byly co
možno přeměněny na odborné, což se
ovšem částečně již provádí. Zlatnická zdejší ško-
la jest zde dobrým vzorem, ostatní potřebují zdo-
konalení, jak ve spísku zmíněném jest detailně
rozvedeno. Bylo by jen ku přání, aby Obchodní
a zivnostenská komora v Praze se stejnou peč
jako o zlatnickou školu, také přiklonila se my-
šlence zařízení řádné o dborne školy pro
výrobu nábytku v Praze. Bez zřetele
na to, že snad některý interešent není pro škol
nadšen. Tytéž úkazy byly v Chrudimi a jinde
a přece školy ony působí tam bláhodárně. Váž-
ným jest zde fakt, že výroba nábytku v Praze
jest velikým a vynikajícím oborém a to dosud
českým oborem a má-li se dále, povznésti,
musí se proň něco vydatného učiniti. Dosud.
mimo učňovskou školu nestalo se téměr ničeho
Myslíme, že české zivnostnictvo ve své vět-
šině i s tím souhlasiti bude, a by vyučo v á n
v pozdních hodnách večerních
bylo přeloženo na dobu jinou a ne-
dělní jen na některě hodiny dop -
ledn obmezeno. Ovšem před nemožnost-
mi, hlavně ze socišlních a výrobních poměr
varujeme. Učňové po většíně se rekrutují z ro-
din chudých a učí se u mistrů často taktéž ne-
majetných, kteří musí učni poskytovati buď platu
aneb stravy a zaopatření, což za dnešních dra-
hotních poměrů jest obětí značnou. Chtíce na-
dělati z učňů studentů, zkracujíce jich výrobni
výkonnost beztak malou a ukládajíce mistrům
stále větších obětí, budeme ztěžovat dorozuměn
mezi rodiči a mistry a ztěžovat učehné poměry
v živnostech navzájem. Pro každý obor bude
nutno zvoliti jinou dobu pro vyučování.
Buda tedy v budouenu potřebí, abychom
sledovali stále pokřoky pokrnčovacího skölství
nejen v Mnichově, ale i jinde, v Německu, ve-
Francii i v ostatních státech. Vždyť v Paříži n
škole v rue Tournefort a jinde již dávno činili
prvé pokusy o šíření odborného a pokračovacího
školství a dílenského vyučování; my pak v Če-
chách dosavadním již značným rozšířením sítě.
pokračovacích škol vykonali jsme také kus vý-
znamné práce, hlavně z prostředků zemských
a obecních, což nelze podceňovati. Zdokonalov.
musíme vždy, protože naší sousedé také ne-
kladou ruce v klín.
Královská Praha i obch. komora v Praze
vykonaly již mnoho, mnohé obce české tolikéž
a poslancové Národní strany svobodomyslné ze-
jména na sněmu království českého i na radě
řišské dovedli přes všechnu nepřízeň vládní toto
školství tak ukotviti, že se velký význam jeho
podeeňovati více nedá a v naší politice živno-
stenské význačné mu místo bude vždy zacho-
váno. Pro širší rozhled uvádíme několik číslic.
V království českém máme nyní 466 pokračo-
vacích škol průmyslových, kupeckých a jiných,
z nichž jest 278 chlapeckých a 17 dívčích s vy-
učovací řečí českou: 162 chlapeckých a 9 dlv-
čích s vyučovací řečí německou. Vyučování děje
se v 1169 českých a v 655 německých, tudíž
úhrnem ve 1824 třidách či odděleních chla-
peckých. Na 26 dívčích pokračovacích
školách jest 98 českých, 29 německých, tudíz
celkem 127 tříd. Učitelů působí na chlapeckých
školách 2135 Čechů, 933 Němců, celkem 3068
sil. Na dívčích školách působí 232 českých, 73
německých, dohromady 305 učitelských sil. Im-
posantní jest věru armáda průmyslového žactva,
která na pokračovacích školách našich jest zdě-
lávána. Celkový počet obnáší dle statistiky
z roku 1905 v království českém 54.741 ž á ko
zapsaných, z nichž 30.516 na českých
16.159 na německých školách vytrvali až do
#23
alto_textblock
#23
Eonce školního roku, fudíž čslkem 36.675 žáků.
Mimo to bylo vyučováno 2668 dívek a sice 2145.
na českých a 523 na německých školách.
Pozoruhodnou jest okolno st,
že na českých školtck jest pouze
471 učňů německé národnosti, kdežto
na německých školách bylo žáků
národnosti české 2485, tudíž plný ch
15.38%. Z toho lze viděti, jak velký počet če-
ských jinochů žije v německých městech a u ně-
meckých se učí mistrů. Zemský náklad na školy
chlapecké činil 1,423.494.— K. Nákled škol
dívčích 257.790.— K.
Královské hlavní město Praha může se tak-
též imposantním vykázati výsledkem, neboť její
pokračovací školy mají přes 3700 záků , 88 tři-
dách se 129 učitoli! Žactvo vyučováno jest co
možno dle povolán“ ve škole cukrářské,
číšnické, holičské, knihařské, krejčovské, lakýr-
nické, obuvnické, pekařské, řeznické, strojnické,
truhlářské, typografické, zámečnické a v něko-
lika odděleních pro řemesla různá. Od tohoto -
trvajícího rozvrstvení, k reorgani s a c i těch-
to škol po rázu odborném jest jen jeden
krok. Dílenské vyučování ve školách pokračova-
cích jest otázkou blízké budo ucnosti.
Školní výbor pražský sám pravi:
„Až budou pražské školy po-
kračovaci mti aspon nějakou vl a st-
ní budovu, s kreslírnami, modelo-
vnami a odbornými dilna ni, poto m
budelze se právem nadíti joště zdár-
nějších výsledků než doru d.
Náklad obce pražské obnáší 20.000 K a
věený náklad asi 30.000 K ročně. Obchodnía
živnostenská komora v Praze 30.240.— K
pro obchodní školy K 17.680.—, Rovněž i ostat-
ní komory v Čechách poskytují taktéž značných
subvenci, rovněž i města veškerá.
Poznamenati musíme, že o dborné školy
pokračovací jsou myslitelny pouze ve velkých
městech aneb průmyslových centrech; zůstanou
tudíž všeobecné školy pokračovací
i nadále hlavním kadrem tohoto školství, k jehož
zdaru a rozvaji králevství české i naše obce hor-
livě budou přihližeti. Nechť ale také stál, vzhle-
dem na náš vyvinutý průmysl a na velkou po-
plátní sílu království českého koná svoji povin-
nost. A toho dožadovati se budou poslancové ná-
roda našeho neůstupně.
#24
alto_textblock
#24
Politické zprávy domáci.
#25
alto_textblock
#25
V Praze, 6. února. (Vláda a o pr a va
zomských volebních řádů.) Baron
Gautsch a po něm i bar. Beck zaujali jíž několí-
krát stanovisko k otázce reformy zemských vo-
lebních řádů. Vláda připouští sice rozšíření vo-
lebního práva i při volbách zemských, ale trvá.
na tom, aby země na svých sněmech byly za-
stoupeny dle kurií. Toto stanovisko vyslovila
Beckova vláda opětně a přesně v odpovědi, kte-
rou ministr vnitra bar. Bienerth zaslal zemské-
mu výboru terstskému na dotaz, týkající se za-
vedení všeobecného a rovného hlasování při vol-
bách do sněmu a obecního zastupitelstva terst-
ského. Vzhlodem prý k rozdílu mezi úkoly tiš-
ské rady a obeeního zastupitelstva terstského,
jež je současně zemským sněmem, vláda prý ne-
může svoliti k tak pronikavé změně volebnílio
řádu. Jestliže si všeobecné, rovné a přímě va-
lební právo prorazilo cestu do říšské rady ja-
kožto organismu s funkcí po výtce zákond ár-
nou, nutno vyloučiti tuto volební soustavu ve
všech případech, v nichž běží o zastupitelstva,
zabývající se vedle prací zákonodárných hlavné
vyřizováním otázek s právních. Platí to také
o obecním zastupitelstvu terstském, které sie
vykonává také funkce zemského sněmu, ale jest
hlavně správním orgánem obce. Zastupitelsteo
obecní z důvodů hospodářských musí býti se-
staveno tak, aby v něm byly náležitě obhájeny
zájmy oněch tříd obyvatelstva, jež nesou celé
břímě přímých daní, Jinak však vláda prý uzná-
vá potřebu reformy volebního řádu i pro město
Terst a jest ochotna spolupůsobiti při vypraco-
vání zákona, jenž by směřoval k rezšíření voleb-
ního práva na širším základě a přihližel by
i k oněm vrstvám obyvatelstva, jež byly dosud
vyloučeny z voleb do obecního zastupitelstva.
Zemský výbor terstský rozhodl se následkem to-
hoto vládního prohlášení vypracovati nový návrh
volebni opravy a sice ve smyslu vládního přán
a předložiti jej zemskému sněmu, jenž bude svo-
lán kolem 20. t. m.
—
#26
alto_textblock
#26
FEUILLETON.
#27
alto_textblock
#27
V Praze, 5. února 1907.
#28
alto_textblock
#28
H. (Zelený prapor.) Před udivenými
zraky šiků českého venkovského lidu, očekáva-
jíclho poslední povely svých vůdců, hejímano
a zemanů před bojem rozhodným vyhareoval na
bujném Pegasu básník.
»Hle, básník, náš básník !« zašuměl obdi
v řadách ztepilých šohajů a bradatých sedláko.
»Ano, básník . . . váš básník, sgrárníci
váš Tyrteus, váš Burns, váš Běranger . . . jenž
zapěje vám hymnu bojovnou a vítěznou !« hlás
mocným, rozplameňujícím hlasem učený pismák
a moudrý rádce venkovanů.
Nadšení zajiskřilo v očích lidu dobrého
statečného, v němž žije láska k písni, zděděná
po praoteích, láska k písni rázné a bystré, jako
vichr, letící po pastviskách a jako bystřina, řítíe
se ve skalách, k písni vzletné a náruživé jako
jásavé trilky skřivana, třepetajíelho se v azuru,
k písni, v níž uleví si vtipem posměch i hněv
v niž najde útěchu touha i žal, k písni
národní
A básník, ověnčený laurem, udatný bohatý
tyry, »Delu odchovanec, mladý polobůh«, o němž
#29
alto_textblock
#29
šla pověst, že kdysi, když byl ještě mladší
složil báseň, jíž se mnoho tleskalo, počal pět
»Na hroudě jsem zrozen, s tou hroudou jsem srost,
a moje je, moje ta země
Ať ořu ji v potu, ať práce jsem pros,
vždy k srdci to mluví z ní ke mně.
Kde že je lásky, oddanost rudá
jako je má pro rodný lán ?
Dva jsou, kdož srostli, rolník a půda,
Čech a český venkovanie
Šum zaševelil v zástupu. Udiveně na s
zřeli a polohlasitě se ptali »to že je ta naše
plsnička?« ti, kteří natahovali krky a lapal
slova, aby zachytili smysl. Někteří mlčeli, pře-
šlapovali a podrbávali se za uchem.
»Mordie, chlapci, to je něco !« zvolal stařík
v koženkách, jenž se díval zbožně na básnika
a potřásal hlavou jako v kostele při kázání
jemuž též nerozuměl, poněvadž byl nahluchlý.
A básník pěl dále
»Svůj dávám ti život, svůj dávám ti vznět,
ty odplácíš práci, jak třeba,
a oba tak od věků drlíme svět.
my, kteří mu neseme chleba
Co že však za to k nebesům mává,
zatknuto hrdě ve svůj lán
Zelený prapor, rolníka práva,
práva, jichž dobyl venkovanl-
Co zpíval básník dále, bylo již poslouchán
roztržité, ač uctivě, neboť lid vzdával čest lauru
jimž byl pévec odměněn za svou hymnu.
#30
alto_textblock
#30
»Je to skutečně básník, pane profesore ?
ptal se nedůvěřivě mladý muž obstárlého pána
vážné a dobromyslné tváře.
»Zajisté ! Básník světového jména ! Největa
náš básník po autoru »Srdeového esa«, odvě
pan profesor s přesvěčením, neboť věřil, že čí
výše básník stojí nad všedním lidstvem, tím n-
srozumitelněji, ale též vznešeněji dolehá, k nám
prostým smrtelníkům, jeho hls.
#34
alto_textblock
#34
Agrární »Marseillaisa « nezvedne srdce lid
českého, abych mluvil slohem autora »Psanců«
Ta dutá deklamace zanikne bez ozvěny
Nejkrásnější hudba nedů křidla těmto těžko-
pádným veršům.
A přece básník hymny není snad nějakým
»svátečním jezdcem na Pegasu«, jak říkal
Heinrich Heine. Naopak odvažuje se ke krko-
lomným skokům jako divoký cow-bov. V jeho
kostrbalých verších někdy zajiskří bžsnický ná-
pad, jako záblesk z nebroušeného drahokamu.
Není obratným veršovcem, ale je poelou.
Autor »Agrární hymny« nebyl šťastně in-
spirován. Nucenost a neupřímnost theatrálníh
poseura, jenž před několika lety v okázalé pro-
klamaci k dělnikům přísahal na rudý prapor,
vymstila se na jeho talentu. Jeho pokus státi
se Rougetem de T'Isle českých sedláků, selhal
žalostně. Naši venkované mají přílis mnoho
#35
alto_textblock
#35
vkusu, než aby zpívali o »rudé oddanosti«
»zeleném praporue
Agrárnický poeta laureatus je typickým
představitelem literárního »bluffu« a barnumství.
Je na čase, to jednou říci. Tim spíše, poněvadž
je originálním a temperamentním talentem. Me
hned při debutu náhlý úspěch. Stal se přes noc
slavným, ale ne jako lord Byron, jenž byl tvůrcem
a pracovníkem vášnívým, spíše jako Maseagni.
muž jediného vítězství. Nemusel se probíje
prací k bojem proti zneuznávání, umlčování
Od té doby každý jeho gest a každé jeh
slovo bylo provázeno obdivem. Občas uznal z
vhodné promluviti k národu. Vydal manifest
k proletářům. Prohlásil, že ho Shakespeare nudi.
Ozval se proti kultu Husovu. Vysmál se boji
za »Starou Prahu« a skončil agrárnickou hymnou.
A stal se u jisté mládeže a hysterických ženštin
populárnim ne jako první básník, ale spíše jako prnní
tenorista mladé literatury. Vnikne tato suggese
též do mas venkovského lidu? Pochybuji.
»Zelený prapor« českého sedláka asi nezláká,
ani kdyby mu bylo slibováno, že ve znamen
barvy proroka Mohameda dostane se do Mekky
svých tužeb a do sedmého ráje.
#36
alto_textblock
#36
. . .
Český venkovan, bohdá, též se nedá svésti
černým praporem klerikálního proroka barona.
Parishe.
#37
alto_textblock
#37
Lidé, žijící na venkově, mající volný po-
hled k širým obzorům polí, dovedou samostatně
myslet. Nadarmo se nestala příslovím zehytralost
sedláka českého, jenž umí uvažovat i vtipkovat
svým způsobem. Bylo by pohromou, kdyby
český sedlák se dostal do vleku zpátečníctví.
Nevěřím, že by se tak mohlo státi na dlouho.
Český venkov byl získán z větší části myšlence
svobodomyslné. Vliv kazatelny a misionářů byl
oslaben, skoro zlomen.
Je možno věřit pessimistům, kteří vidí
v nynější samostatné organisaci venkova nejen
přirozený vliv zájmové politiky, ale i vliv
reakcionářských živlů?
Český sedlák neklesne nikdy na úroveň
sedláka bavorského a tyrolského, Jeho zdravý
smysl a samostatnost ho zichrání před takovým
úpadkem.
Marné jsou naděje našich feudálů a pre-
látů. Jeho odštěpení od strany liberální, pokud
bude provedeno definitivně, je pouze diktováno
zevní taktikou politickou. Český sedlák, jenž
vytvořil nejslavnější epochu našich dějin, jenž
první povstal do boje pro svobodu svědomia
demokracie, jenž husitskými vítězstvími razi
cestu reformě a osvobození lidstva z pout
tmy a pověry, nezapře tuto svou slavnou
minulost.