#2
alto_textblock
#2
Románová přiloha
#3
alto_textblock
#3
„Národních Listů“ k číslu 118, ze dne 30. dubna 190l.
#4
alto_textblock
#4
Rlzne zprávy.
= Fešácké ministerstvo. Pařížské listy ozna-
mují následující šprýmovnou historii: Pan Leygues
jak se zdá, nikterak nebere tragicky svoji úlohu ja-
kožto prozatímní předseda ministerstva, jak jej ně-
kteří neprozřetelní obviňovali. Vypravuje se, že pro-
zatímní předseda ministerstva hned po svém příchodu
dovedl dáti celému domu veselý ráz a že úřadnictvo
v něm stalo se tak roztomilé, tak veselé, že žasnete.
slyšíte-li jejich hovory a jste-li svědky jejich vese-
lých, rozmarných šprýmů, jež provozují v kabinetu
ministrově. Onehdy ráno přišel jakýs pán, jenž ode-
vzdal dopis pro ministra, spolu s poprsím známého
socialistického poslance Clovisa Huguesa, jež věno-
val ministru osvěty jakožto ochranci umění. Poprsí
bylo z vosku a podoba ideálně věrná. Bylo jakoby
živé . . . Úřadník, jenž měl hlavu Clovisa Huguesa
postavit na stůl ministrův, měl šprýmovný nápad.
Postavil hlavu na hromadu lejster, jež narovnal na
velké křeslo, upravil s dokonalým uměním široké
roucho, v němž byl poslanec Clovis Hugues skryt až
po bradu, položil velmi obratně royalistický časopis
před oči revoluční loutky a zvolal pak, všecek nad-
šen svým nápadem, na sluhu: »Baptiste, jděte honem
do kabinetu pana ministra! . . . Pan poslanec Clovis
Hugues, jenž čeká na jeho excellenci, přeje si ohří-
váček pod nohy.« — Baptiste odkvapil, zatím co se
všech stran připlížili se byrokrati, zasvěcení v ta-
jemství a pozorovali klíčovými dírkami, kterak
Baptiste uctivě přistoupil po špičkách ku poslane
za Montmartre, zabranému do čtení, aby jej nevy-
rušil, pak poklekl a podstrčil ohříváček ... ale po-
děšen vyskočil, podíval se ukrutně hloupě na bez-
nohého poslance a uleknut uskočil ke dveřím, kdež
byl uvítán hlučným smíchem. Teď Baptiste pocho-
pil a vyhledal jiného sluhu, jemuž uložil, aby ozná-
mil panu Clovisu Huguesovi, že ministr ihned přijde
Sluha šel a pravil s náležitě slavnostním výrazem a
hlasem: »Pan ministr přijde za několik minut a prost
za odpuštění, že nechal pana poslance čekat . ..«
Pan poslanec se nehýbá. Klidná prosa časopisu
účinkovala, jak se zdá, jako uspávací prostředek.
Sluha opakuje větu hlasitěji. Clovis Hugues zase nie.
Teď přistoupil sluha těsně k němu a křičel... Žádná
odpověď. Sluha je znepokojen. Snad je mrtev — po-
myslil si a přistoupil zcela těsně k voskové hlavě . ..
Tu otřásají se stěny hromovým smíchem diváků.
Zatím dostavil se ministr do kanceláře. Přednosta
kanceláře oznámil mu vážně, že jej očekává pan
Clovis Hugues. Ministr pospíšil do svého kabinetua
pravil odhrnuje portiéru: »Dobrý den, milý kollegol
Já...« Ministr jest poněkud udiven, že Clovis Hu-
gues nevstal. Pokračuje chladněji: »Spíte tedy, milý
pane?« Ale Clovis Hugues se nehýbá od svých novin.
Ministr přistoupil k němu a dotknul se jeho ramene
a tu celá postava se shroutila a venku ozval se
znovu veselý smích ... Ministr se chvíli rozmýšlí,
pak se odhodlal, smáti se s ostatními. Ale pak pra-
vil ke svým sekretářům: »Ale, pánové, kdybych byl
Waldeck-Rousseau, neprošlo by vám to jen tak . ..
= Velká krádež. Tajemník transvaalského
vyslanectva v Brusselu, jonkheer van der Hoeven,
stal se těchto dnů obětí prohnaného šejdíře. Mladý
diplomat odcestoval ke svému zotavení do Italie.
Před svým odjezdem nařídil, aby jeho dům s nábyt-
kem v ulici Cresspelle na předměstí Ixelles byl pro-
#5
alto_textblock
#5
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Začátek o 7. hod.
V úterý 30. dubna.
Slavnostní dělnické představení při polovičních ce-
nách. — Proslov. — Živý obraz.
Holka z fabriky.
Původní obraz ze života dělnického a továrenského
o 4 jedn. Napsal G. L. Pracný. Režisér p. Javorčák.
#6
alto_textblock
#6
najat. Byt najal pán, jenž se vydával za člena siam
ského vyslanectva, za 600 franků měsíčně. Nový ná-
jemník zaplatil ihned na měsíc napřed, přistěhovai
se do domu s kuchařkou, již si přivedl z Berlína a
vypravoval, že jeho manželka v nejbližších dnech
rovněž přibude z Berlína. Na to se pan van der
Hoeven odebral na dovolenou. Když však jeho plno-
mocník těchto dnů přišel s novou stvrzenkou na mě-
síční nájemné, shledal, že byt jest prázdný a že
z něho zmizel veškerý nábytek a stříbro v ceně as
24.000 franků. Mimo to šejdíř, jak později vyšlo na
jevo, spáchal podvody v sumě více než 60.000 fr.
Z najatého domu odstranil mimo jiné celé zařízení
salonu ve slohu Ludvíka XVI., množství perských
koberců, obrazy, veškeré stolní a jiné prádlo atd.
Pan van der Hoeven dostal zprávu o krádeži v Římě
a ihned učinil potřebné kroky.
= V baloně přes Atlantický ocean. Z Pa-
říže se oznamuje: Žnámý větroplavec pan Louis Go-
dard zamýšlí podniknouti s obrovským balonem
obsahu 11.000 krychlových metrů, naplněným čistým
vodíkem, cestu přes ocean do Ameriky, pokud možno
do Nového Yorku. Balon, jenž se zřizuje dle plánů
Godardových, bude míti místa pro deset osob, po-
traviny na dva měsíce a 3400 kg. přítěže a bude
chráněn dvojitým obalem, jakož i jinými opatřeními
před přílišnou ztrátou plynu. Úhrnný náklad na tuto
cestu, vypočtenou na 8—121/2 dne, bude se páčit na
200.000 franků.
= Aguinaldo zrazen za sedm doutníků.
Poručíka Jamesa Taylora od 24. pluku americké pě-
choty stálo to sedm doutníků a několik dobrých slov,
aby přiměl sedm Filipinců, by zradili Aguinalda a
vydali jej do rukou Američanů. Těchto sedm Fili-
pinců vzdalo se poručíkovi dne 7. února v Pante-
bangenu. Poručík je vyčastoval a získal si jejich dů-
věru, načež mu prozradili, že důvěrný posel Agui-
naldův s důležitými dopisy ubírá se do Manily. Po-
mocí jejich se podařilo posla chytit. Z dopisůu
posla nalezených seznáno, kde se Aguinaldo zdržuje,
načež generál Folston vystrojil známou výpravu, jež
Aguinalda zajala.
#7
alto_textblock
#7
Divadlo ,Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
10390
Ředitel V. Suk.
Začátek o 1/28. hod.
V úterý 30. dubna.
První dělnické představení soc.demokrat. sdružení
v Praze VII.
Poprvé: Verkmistr.
Hra z lidu a pro lid o 5 jedn. od Josefa Bendla.
Vypravil vrchní režisér p. Fr. Šípek.
#8
alto_textblock
#8
0000000000000
#9
alto_textblock
#9
Koncerty a zábav
#10
alto_textblock
#10
dne 30. dubna.
#11
alto_textblock
#11
4 na Smíchově. Dnes koncert
„ Rudamské kapely. Zač. o 7. hod.
Vstup vol. Výt. měšť. obědy taktéž večeře před
i po divadle. Piva nejlepší jak. Kavárna v I. p.
otevř. od 6. h. ráno do 2. h. v noci. Telefon 2037.
10444
#12
alto_textblock
#12
Kuželník krytý „na Feslové“.
Ještě dva dny jsou pro soukr. společn. k zadání.
10442
#13
alto_textblock
#13
0000000.00000000
#14
alto_textblock
#14
Kavárna „Sport“ o tevřena vždy do rána.
#15
alto_textblock
#15
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
#16
alto_textblock
#16
Klamovka.
#17
alto_textblock
#17
197. hra v předpl.
1. čtvrtka.
#18
alto_textblock
#18
V úterý 30. dubna.
#19
alto_textblock
#19
Faun.
Pastorála o 1 dějství. Francouzsky napsal Georges
Lefvre. Přeložil B. Kaminský. Režisér J. Seifert.
Komorní pěvec.
Tři scény. Německy napsal Frank Wedekind. Pře
ložil Bohdan Kaminský, Režisér : Jar. Kvapil.
Blázinec v prvním poschodí.
Veselohra o 1 dějství. Napsal F. F. Šamberk.
Po hře »Faun« přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod
#20
alto_textblock
#20
Zejtra ve středu 1. května
#21
alto_textblock
#21
vojenský koncert
#22
alto_textblock
#22
kapely c. a k. pěšího pluku č. 73 od 8 hodln ráno
10412
do 7 hodin večer.
Dopoledne vstup volný, odpoledne vstupné 5 kr.
#23
alto_textblock
#23
Slovanská kavárna
na Král. Vinohradech
otevřena do 2 hodin v noci. Výborný plzeňský pra
zdroj i přes ulici.
R. Mužika., kavární
#24
alto_textblock
#24
Svandovo divadlo na Smichově.
V úterý dne 30. dubna.
Začátek o 1/48. hod.
Slavnostní představení dělnické organisace sociálně-
demokratické.
10438
Svět malých lidí.
Obrazy z továrního života o 4 jedn. od M. A. Šimáčka.
#25
alto_textblock
#25
575
#26
alto_textblock
#26
332
#27
alto_textblock
#27
329
#29
alto_textblock
#29
— Proč právě proto? opakoval jsem udiveně.
Podíval se na špičky svých bot, přendal nohu
s levé strany na pravou a řekl pohrdavě, obraceje se
k oknu:
— Tak to tedy bylo, bloudil kolem a padl do keřů.
Co tím zamýšlí? Naráží na Bulkenfressa anebo
chtěl major bez všeliké narážky, docela prostě těmito
slovy říci, že jest Felsen povinen právě k vůli tomu, že
»nadělal mnoho zla«, neskrývati se, nevyhýbati se těm,
kdož tímto zlem trpěli? ... Anebo že má spíše přijeti
do Bogdanovska, hned na první pozvání Fomy Bogdano-
viče, jakoby se nebylo nic přihodilo, že by to bylo pro
Felsena jaksi nejlepším prostředkem, zavříti ústa těm, kdo
by chtěli pátrati anebo vyjasniti příčinu mrtvice, která sklá-
tila Vasova otce? . .. No, pojď a snaž se dověděti, co
tím chtěla říci tato sfinga v majorské uniformě!. . . Ani
jsem se o rozluštění nepokoušel; díval jsem se na pra-
videlný obličej Vasův, odrážející se jasně od temnozelené
zástěny, která mu sloužila za pozadí. Nepohnutě, něžně a
smutně, se skloněnou k otci hlavou, kolem které se vi-
nuly v hustých prstencích světlé vlasy a se sklopenými
řasami, jejichž stín padal na jeho smrtelně bledý obličej,
upomínal v tomto okamžiku na náhrobní pomník, na zjev
anděla, slétnuvšího s nebe pro duši umírajícího . ..
— O, nešťastný hochu! vyklouzlo mně maně.
— Za to jest matka krasavice, odsekl major, dí-
vaje se z okna. Pokochejte se pohledem na nil
Kráčela tiše po otevřené galerii, směrem k domu
s Annou Vasiljevnou. Šly patrně sem k nám.
— Musím to říci Vasovi, řekl jsem hlasitě.
Major se na mne podíval, jakoby souhlasil a ještě
zádumčivěji tahal své kníry dolů.
#30
alto_textblock
#30
Zdálo se mi, že právě takovým zlostným pohledem se dí-
val na svého oblíbeného psa, který byl nešťastnou náhodou
postřelen jedním z jeho soudruhů, a kterého přinesl na
rukou patnáct verst k našemu starému zvěrolékaři do
Tichých Vod k léčení. Jako tentokráte zlobil se i nyní,
a to proto, že cizí utrpení hluboce se dotýkalo jeho
srdce ..
Přiblížil jsem se k němu a k Anně Vasiljevně.
— Vyspal jsi se? ptala se mne s laskavým a smut-
ným úsměvem.
— A k čemu pak je noc? zabručel major, dívaje
se na mne z pod víček.
V noci byl tam v zahradě, vysvětlovala mu ještě
tišeji Anna Vasiljevna.
— S Němcem? A major se na mne opět tak po-
díval, jako před tím. Přisvědčil jsem.
Přeložil nohu z prava na levo a pomlčev okamžik:
— A koho pak bychom měli po pořádku roz-
párati? pravil.
— Co to pravíte, pro boha? odpověděla uleknutě
Anna Vasiljevna.
— Proč?
Zamračil se a zatáhl za knír.
— Aby se v noci nepotulovali! kývl na ni konečně
v odpověd.
Zahleděla se na něj, ne již s předešlou pochyb-
ností, a jakoby si něco připominala a představovala, za-
vadila pohledem o pavillon, upírajíc na mne tázavý pohled.
— Skutečně, milá Anno Vasiljevno, přisvědčil jsem,
skláněje se k ní.
Zarděla se, zamžikala očima, sklonila hlavu, jakoby
byla sama bývala přistižena při nějakém přestupku . ..
Zanomanutá otáska. s
#31
alto_textblock
#31
83