#1
alto_textblock
#1
Číslo 24.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 26. ledna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedíce:
Praha. Pštrossova ulice.
číslo 200—II.
Nefrankovené dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Nezapečetěné reklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
dině polední.
Jednotlivé číslo za
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
ULILKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro Prahu
s donáškou do domu:
měsíčně. . . . . K 2.80
čtvrtletně . . . K 8.40
celoročně . . . . K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně. . . ..
3.—
8.—
čtvrtletně . ..
celoročně. . . . K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně. . . . K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
ie. Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 13.20
peloročně
... K 52.80
Telefon redakce č. 112e
#9
alto_textblock
#9
Slunce vycházív
7 hodin 44 minuty ráno.
Slunce zapadá ve 4 hodiny 41 minutu večer.
#10
alto_textblock
#10
Pátek:
Sv. Polykarp, biskup a muč. — Sv. Paula, vd.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Tomáše na Malé straně od 26.—30. ledna.
#12
alto_textblock
#12
Assumptionisté odsouzeni.
#13
alto_textblock
#13
V Praz e, 25. ledna
#14
alto_textblock
#14
Včerejší listy oznámily, že kongregace Augu-
stinů Assumptionistů byla odsouzena k pokutě sice
nejmenší, ale při tom i k rozpuštění, jakožto spolek
zákonem doposud neuznaný. Bylo to ovšem k před-
vídání za bídného panování presidenta Loubeta.
Kterak hluboko klesla Francie během jednoho věku
— napsal nedávno slavný francouzský spisovatel
— z Napoleona I. sklesla na Loubeta, z velikých
válečných činů na procesy Reinacha, Dreyfusa,
Guerina, Derouléda až na Assumptionisty, jejichž
zločinem jest, že založili a že vedou katolický tisk,
jenž se dnes ve Francii stává velmocí. Tisk tento
musí býti zničen za každou cenu, v tom pozůstává
jejich zločin. Pozoruhodné je, že státní prokurátor
Bulot je zednářem vyššího stupně a zednáři tak-
též členové soudu.
Před sto lety první mužové republiky pro-
hlásili známá hesla: svobodu, rovnost a bratrství,
a dnešní vládcové Francie ponechávají volnost
každému již vychytralému darebáku, ale za to tím
fanatičtěji potlačují svobodu katolického vyznání
Leč to jsou věci našim čtenářům dávno již známé.
Pozoruhodné při tom je, že státní prokurátor po-
stižen byl při lži. Tvrdil totiž, že Assumptionisté
svými penězi upláceli voliče, a že prosadili několik
poslanců. Když ale tito veřejně všecko spojenství
s Assumptionisty odmítli a když žádali dokladů,
omluvil se Bulot, že prý to četl v jistém radi-
kálním listu Tak se dělají obžaloby. Před sto lety
postačila pouze tři psaná slova k odsouzení na
guillotinu, dnešní však státní zástupcové ve Francii
obejdou se i bez nich. S jakou tito tam frivolností
přistupují k obžalobě lidí nejnevinnějších, bylo lze
poznati ze sensačního případu lillského. Který po-
ctivý člověk, těšící se povšechné úctě ve Francii,
může býti dnes bezpečen před obžalobou z vele-
zrady, anebo i z ohavnosti nejhorší? Pomalu do-
spěje Francie nazpět tam, kdež byla za největšího
řádění Jakobínů na konci předešlého věku, kdež
na pouhé podezření tisícové byli odsuzováni na
guillotinu.
— Fin de l'infame legende! — Ko-
nec infamní legendy, — tak psal včerejší francouz-
ský list »Kříž«. Jaká to legenda? Že prý v ti-
skárně Assumptionistů bylo nalezeno 1,800.000
franků hotových peněz, z nichž prý byli podporo-
váni katoličtí kandidáti do parlamentu. Když ale
obhájce stál na tom, aby toho byly podány důkazy,
policejní komisař jakožto svědek, jenž při konfiskaci
byl, vymlouval se, že prý to od někoho tvrdit
slyšel. Nejhorší obžaloby státní prokurator za-
kládal na doslechu. Slovem, líčení s Assumptionisty
#15
alto_textblock
#15
podalo tolik dokladů ničemnosti, že i ti soudcové
zednáři spokojili se s trestem zákonitě nejmenším
16 franků pokuty pro každého obžalovaného, jen
aby nabyli práva rozpustiti nenáviděnou kongregraci.
Jednu aspoň útěchu měli zednáři z okolnosti,
že italský list Vatikánu nejbližší, pře naproti As-
sumptionistům dlouho si nevšímal, jali se ve svých
listech rozhlašovati, že Vatikán svým mlčením je
desavouoval. Počítali velmi chytře. Je známo, že
v Římě denních novinářských diskussí a mnohých
jiných věcí, pokud se věro a mravouky přímo,
anebo nepřímo nedotykají, vůbec si nevšímají.
Věcí takovou byla zajisté i věc Assumptionistů.
Proč by se byl Vatikán do sporu toho míchal?
Vatikán všude ponechává soudům volnou dráhu.
Bylo by to neoprávněné míchání se soudům do
jejich povolání.
Leč i tato radost zednářů netrvala dlouho.
Dne 18. ledna přinesl list Vatikánu nejbližší:
»O sservatore Romano« delší stať nade-
psanou: »Otcové Assumptionisté« v níž
praví: Před touto trapnou událostí nechceme se
tuto zabývati podrobnostmi, my však s celým
srdcem se připojujeme k těm, kteří Otcům Assum-
ptionistům provolávají nejnadšenější sympatie pro
jejich nejen křesťanské, ale i vlastenecké působení.
Na to »Osservatore« vypočítává zásluhy zakla-
datele kněze Emanuela d'Alzova, jenž byl roku
1840 kongregaci tu založil a až do roku 1850
řídil, nazývaje ho apoštolem neunavným a kazate-
lem výtečným, který vydobil si velikých zásluh
o dělnictvo. A vznešené toto dědictví dnes spra-
vuje ctihodný otec P. Picard, jakožto generální
představený kongregace. Tentýž stál již na seznamu
odsouzených r. 1871, kteří měli býti od komu-
nistů popraveni a skoro jen zázrakem vyvázl a to
tím, že byl před popravou právě zaměstnán vy-
svobozováním milosrdných sester v jejich domě
u Auteuilu.
Je to tentýž, jenž ve válce postavil se jako
hrdina na bojištích jakožto zachránce raněných.
Jeho společník P. Bailly vyznamenal se
taktéž jako hrdina v pruském zajetí, kdež ošetřoval
francouzské zajaté. R. 1897 vyznamenal se dále
svým hrdinstvím při záchraně nešťastných v ba-
zaru dobročinnosti. Byl za to dekorován.
Takového druhu jsou mužové kongregace
Assumptionistů, kteří dnes jsou poháněni před
soud, že pobuřují a svádí lid. — Tak římský list.
#16
alto_textblock
#16
Zprávy politické.
V Praze, dne 25 ledna.
K sítuaci. Vláda couvla před dupnutím ně-
mecké nacionální strany, která nechtěla obeslati
smiřovací konference, dokud nebude dána záruka,
#17
alto_textblock
#17
že bude v brzce svolána říšská rada. Tento slib
dal jí předseda ministerstva, prohlásiv, že bude
říšská rada svolána mezi 15. až 20. únorem. Na
své poradě, kterou důvěrníci zmíněné strany ko-
nají dne 29. t. m., usnesou se dle toho, že na kon-
ferenci zastoupeni budou svými zástupci. Jak se
všeobecně tvrdí, smiřovací konference se sejdou
5 února. Bude se rokovati o těchto věcech: 1.
O stanovení platnosti obou zemských jazyků ve
vnější a vnitřní službě zeměpanských úřadůva
soudů. Při této příležitosti bude hleděno k troj-
dílnosti království českého, provedené podle okresů.
2. Stanovení platnosti obou jazyků zemských
v samosprávných úřadech, při čemž bude konati se
rozprava též o systemisování překládacích úřadů,
kterým příslušeti bude vyřizování aktů, jež dojdou
v druhém zemském jazyku. 3. Bude rozhodovati se
o zřízení kurií na sněmu království českého, spoje-
ných s právem veta ve věcech národních. 4. Po-
kud se týká změny volebního řádu zemského, bude
navržena forma taková, by z kurie venkovských
obcí vyloučena byla města s četným obyvatel-
stvem, jako jsou Vinohrady, zařadila se do kurie
městské a dostala samostatného zástupce. 5. Kurie
velkostatkářská rozložena bude na okresy volební
takovým způsobem, aby pro německo-liberální
stranu velkostatkářskou zajištěno bylo na 20 man-
dátů. 6. Osnova zákona ve příčině minoritních
škol. 7. Osnova zákona, kterou se zřizuje nová ob-
chodní komora česká v Králové Hradci. 8. Zákon
o rozdělení vrchního soudu zemského v oddělení
české a německé. 9. Zákon, kterým se rozděluje
poštovní řiditelství pro království české tolikéž ve
dvě oddělení, české a německé, bude taktéž dán
k diskusi. Německo-nacionální strana si přeje, aby
měla na konferenci této stejný počet zástupců
jako německo-pokroková, jakož aby pozváni byli
representanti strany německo-radikální a také se
dostavili.
Německé souručenství bylo slepeno se strany
nacionálů, ale hrozí opět od křesťanských sociálů
roztržka. Dr. Gross žádal na novém předsedovi
ministerstva dru Körbrovi, aby vláda se postavila
na stranu německé pokrokové strany při nových
volbách vídeňských. To ovšem pobouřilo křesťan-
ské sociály, kteří nyní alespoň vědí, jaké mají
spojence a čeho mohou v budoucnosti očekávati
za své dobré služby, když pomáhají ku větší ctia
slávě odumírajícího liberalismu; tím jsou také po-
učeni, že vlastně jejich štvanice proti katolické li-
dové straně jsou úplně neodůvodněné, poněvadž
tato zná liberály až příliš dobře, nežli aby se od-
hodlala státi se mouřenínem, který by byl pak ode-
slán, kdyby ho páni déle nepotřebovali. Na takový
vděk se strany německých souručenců může býti
#18
alto_textblock
#18
nocích.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Santo Bambino.
#21
alto_textblock
#21
(Pokračování.)
#22
alto_textblock
#22
Aby však každý z nás byl poučen o významu
vánočního tohoto stromku, hned po této písni jedna
ze žákyň vystupuje a plynným hlasem nám vypra-
vuje, že hvězda, která se stkví nahoře na stromku,
značí svatou víru. Jako svaté tři krále přivedla hvězda
k Ježíši, tak i my svatou vírou a životem dle ní za-
řízeným k němu se dostaneme. Bujná lesní zeleň
stromku pobádá nás k naději. My sice víme, že jsme
tak slabí, abychom kráčeli po cestě k Ježíškoví, ale
Ježíšek nás ujišťuje, abychom v něho jen doufali, že
jistě k němu přijdeme Hojné dárky, jimiž ověšen
stromeček, značí ty nebeské dary milostí, jimiž nás
ten dobrý Spasitel zahrnuje v tak hojné míře. Jeho
láska k nám jej k tomu nabádá, jež plane a září jako
ta světla na stromku. Tedy víru, naději a lásku nám
káže vánoční stromeček.
Hlasy dívek se znovu pozdvihují, pokračujíce ve
zpěvu písně o tomto stromečku. Vánoce! jak jste
vznešené, jež skytáte mladým i starým tolik blaha,
tolik útěchy. Tuto dobu vánoční líčí hned po písni
o stromku jedna ze žákyň ve vzletné básni o vá-
#23
alto_textblock
#23
»Ráj ztracený zas navrácen,
zmařena hříchu zloba
a za hrobem nám kyne zas
oslavy zlatá doba.
V tomto úryvku z básně o době vánoční jeví
se nám význam celého tohoto prvního kruhu roku
církevního. Před očima se nám vynořuje trudný obra
— vyhnání našich prarodičů z ráje. Hřích to byl,
jenž to způsobil. Čtyři tisíce let čekalo lidstvo na
příští toho, jenž by zbavil všechny lidi kletby, kterou
zavinila pramáti naše Eva. Konečně však touha všech
byla naplněna.
Pastýřům, bdícím v noci u stád, objeví se veliká
jasnost. »Co to znamená,« zavzní píseň dětí, znázor-
ňujících tyto zbožné pastoušky. V písni zvěstuje jim
anděl narození Syna Božího ve chlévě.
Jedna ze žákyň vystupuje za zpěvu této písně
na jeviště a když pozvolna odumírá ozvěna jásotu
andělského, táže se v dětské prostotě:
»Lidé, dobří lidé! Kdo mi asi poví
kudy vede nejblíž cesta k Ježíškovi?«
Nevinný její hlásek, pln něhy a vroucnosti,
mocně jímá každého. Mnozí z přítomných slzy roní
vidouce, jak dítko pokleká a slibuje, že až najde Je-
žíška, že také tak pěkně před ním na kolínka po-
klekne a pak že bude prositi za dobrého tatíčka, ma-
tičku, bratry a sestry, milé přátele a známé.
#25
alto_textblock
#25
»Milé dítě,« jakobych slyšel hlas neznámý, »po-
sečkej jen chvílinku, touha tvá bude v brzku uko-
jena, spatříš Ježíška a potěšíš se s ním.«
Hned na potvrzení těchto slov ozývá se jásot
»Sem, sem pojďte, nemeškejte, ať vás cesta nemrzí.«
Z nevinných hrdélek jako kdysi z andělských řinou
se slova písně, poučující, že třeba se dáti k Betlému,
tam že v jeskyni odpočívá to tak dlouho očekávané
božské dítě.
» ty Betléme Efrato, nikoli nejsi nejmenší mezi
městečky judskými; z tebe vyjde panovník israelský.«
O těchto slovech písma svatého rozjímáme. V duchu
si představujeme to maličké město. Vůdkyní nám je
dívka, jež vystupuje na jeviště a za panujícího ticha
nás všechny poučuje o městě Betlémě a jeho památ-
nostech. Uvádí nás na ono místo, kde stříbrná hvězda
a nápis hlásá: »Zde narodil se Ježíš Kristus z Marie
Panny.«
#26
alto_textblock
#26
»Perla, hle, se s nebe snesla,
aby chudobu povznesla,
zlata lásky za ni dejte,
v srdci svém ji uchovejte.«
#27
alto_textblock
#27
Těmito slovy jiná ze žákyň opěvuje narození
Spasitele. V delší básni »Vánoční« líčí tu radost pa-
nující ve světě nad narozením Ježíška — té draho-
cenné perly celého světa.