Dne 1. Histopadu 1900.

KATOLICK

LrY.

Číslo 300. Strana 3.

„Nic se mn nemůžestát, svědky nemá, leden za věecky avšecky za jednoho. Mluvili německy. Isaiáš Bodanský řekl tehdy : „Die war trejfe.“ Svědkyně uvádí totéž, co svědkyně předchozí. Také pozdějí často židé říkali: „C o se mu může stát? Nicse mu nemůže stát — žádné ho svědka nemá.“ Předseda: Kdo s vámi sepisoval protokol? Svědkyně: Pan adjunkt Pilař. Předseda (čte původní protokol svědkyně): Vaší dceři se to vše, co jste vypravovala, zdá, jako by to bylo v jeden den. To, co jste dnes udala, neudala jste p., adjunktu Pilařovi? Svědkyně: Poněvadž mi řekli, že všecko, co udávám, že nic to není Předseda: Divím se, že by se to židé venku tak radili. Svědkyně: To jsou divné povahy (židé); oni se tak někdy rozčílí, že jsou proti sobě — křičí, běhají. Státní zástupce: Vypravovala jste panu soudci více? Svědkyně: Ano, ale on tam vzal, co jsem po- depsala. Státní zástupce: Protokol vyšetřovaci nemá ten úkol, aby ze svědka vše vyždímali; soudce si může vybrati jen důležité věci. Dr. Auředniček: Učinil jsem návrh proto, že svědci popírají správnost protokolu. Dr. Vodička: Svědkyně udala víc po protokolu. než co je v protokole. Státní zástupce: Pak je to věcí soudce vyšetřujícího a ne svědka. (Po- hnutí.) Dr. Auředníček: Měli jste okna otevřená? Svědkyně: Ano. Kdyby byla zavřená, to by bylo jedno. Tam jsou jednoduchá okna. Dr. Baxa: Tyhle výjevy, jak jste vypravovala, ne- byly jeden a týž den? Svědkyně rychle: Ne, ne. Dr. Baxa: To vlastně vysvětluje výpověď vaší dcery, která totéž připustila. Při tom učinil p. dr. Vodička jakousi nemístnou po- známku; správně ohradil se proti tomu pan dr. Baxa,a spor musil urovnati sám p. předseda napomenutím. Hilsner (rozčileně): Svědkyně se musí mýlit. Svědkyně (rozhorleně): Já se nemýlí m, přísahala jsem a jsem pravověrná ka- tolická křesťanka. Předseda: Jak to bylo se Steinerem? Svědkyně: To už byl Hilsner za- vřenej. Svědek Jak. Schiller, 73letý žid, soukromník v Polné. Přísahá. Bydlí v č. 8., v židovském městě v Polné; templ je ob jeden dům odsud. Než začíná bohoslužba židovská, sejde se nejméně 10 lidí, aby začíti mohlo modlení. Předseda: Pamatujete se, kdy byla zavražděna Anežka Hrůzova? Svědek: Vím o tom. Předseda: Víte, jak byl Hilener zatčen? Svědek: To nevím; že prý jeden den chodil jen tak, pak byl zavřen, pak ho pan rada Reichenbach pustil. — Svědek uvádí, že o škaredou středu Hils- nera neviděl. Ty dny ho uhlídal, ale neví, jestliten večer tam Hilsner byl. Předseda: Vedla prý se řeč mezi vámi před Hilsnerem? Svědek: Bůh chraň, to já nevím. Mluvilo-li se něco, mluvilo se o kultusu, ale takové věci, jestli Hilsner něco ... Pán Bůh chraň — to jsme nemluvili o Hilsne- rovi. A zůstával třetí dům dole u nás. Předseda: Neviděl jste ho po té vraždě, před tím, než ho zatkli? Svědek: Neviděl. Nešel jsem na rynk, jsem starý člověk, byly nepokoje, to jsem se bál — Dále svědek uvádí, že Josef Rak, 15letý student z Jihlavi, chce dotvrdit, že Hilsneratamtehdy viděl. Předseda: Stáli jste prý jednou na Karlově náměstí a zlobili jste se na Steinera, že jinak vypovídal. Svědek: To není pravda. Předseda: Mluvili jste prý německy? Svědek: Já nevím. Já jsem starý člověk a do templu také vždy nechodím. Já jsem nic nemluvil a žádný nemluvil o tom. To jsme mluvili, když přišel rozsudek z Kutné Hory. Dr. Vodička: U vaší přítomnosti se nic takového nestalo? Svědek: Pán Bůh chraň. Berthold Rak, koželuž- ský mistr, řekl prý svědku, že syn jeho Josef Hilsnera tehdy tam viděl. On není žádný úhledný člověk ten Hilsner a ne- byl domácí — člověk si tak nevšímne. Může být, že tehdy bylo v templu více lidí než 10. Dr. Baxa: Nesešli se židé v Polné a hovořili o tom Svědek: Povídali jsme si, že možná, že tam byl (Hilsner), on nemůže ujistit, že tam byl a také nebyl. Povídali jsme, že takový člověk je bázlivý; Hilsner prý byl — dle svědka — dobrý chlap. (Smích. — Předseda napo- míná obecenstvo.) Hilsner uvádí, že s p. Schillerem neměl schůzek Svědkyně Anna Aufrechtová, 38letá israe žena řezníka z Polné, Hilsnera zná — přísahá. — Předseda: Radili prý jste se o věci Hilsnerově nikdo neviděl, že není na to žádného svědka? Svědkyně: O tom nevím. Předseda: Vy jste sestra A. Schillera? Svědkyně: Nejsem, prosím. Tato svědkyně omylem byla předvolána na místě Arona Aufrechta. Svědek Bodanský Isaiáš, 79letý židovshý ob- chodník z Polné — přísahá. — Hilsnera zná, jeho otec byl s otcem svědka vzdáleným příbuzným. — Uvádí známé věci. Popírá výpovědi svědkyň Brožový ch. O věcech Hilsnerových se nemluvi o, jen o záležitostech bo- hoslužby, obchodu. Svědek mluví lámanou češtinou. Dr. Vodička: Vy prý jste řekl tehdy: »D ie war trejf e«? Svědek: To ne. Co bych řekl takovou věc, co není pravda. Dr. Vodička: Znal jste Anežku Hrůzovou? Svědek Neznal. Dr. Baxa: Co je to trejfe? Svědek: To je, že to není košer tedy se toho nemůže podle našeho náboženství užíti.

litka,

že to

Svědek: Eman. Frischer, 52letý židovský ob- chodník v Polné. — Přísahá. Předseda: Je vám známo, že z vraždy byl pode- zříván Hilsner? Svědek viděl Hilsner Svědek: To vím. jednou ve bráně, to bylo, když Hilsnera po výslechu pustili. Předseda: Na Karlově náměstí jste prý se umlou- vali před bohoslužbou, bylo prý tam několik vašich souvěrců a tu prý se tam něco německy mluvilo Svědek: Já nevím. Předseda: Vy prý jste byl také při tom? Svědek: Mluvili se všelijaké věci; o tom se ne- mluvilo. Předseda: Mluvilo se o výslechu kantora Steinera? Svědek: To mluvilo. Nad výpověďmi Steinerovými se nikdo ale nepozastavil. Hilsner nemá proti výpověděm ničeho. A nastal důležitý moment. Došlo kekonfron- taci Slečna Bedř. Brožova do očí svědku uvedla, že tento svědek při tom byl, ale že nic hlavního neřekl. Pra- vdou je, že o tom se mluvilo. (Rozčileně:) To se rozumí, že to svědek musí popříti. Dr. Auředníček (k svědkyni): Řekněte muto do očí. Svědkyně (do čí): Řekli tehdy německy: »Když se sám nepřizná, nic se mu nemůže stát, nejsou tu svědci« Svědek (Krčí rameny.) Svědkyně; Hádali se mezi sebou a řekli ke Stei- nerovi německy, že »měl říci, že tam Hilsner pravděpo- dobně byl.« Svědek: Popírá tvrdošijně vše uvedené a uvádí do řeči templ. Svědkyně: Byla jsem také v židovském kostele. Kantor zpívá a vidí všecky. Svědek: Já tam byl častěji. Předseda: Mluvilo se něco takového? Svědek (rozhodně): Ne. Předseda: Vy řikáte ne, slečna ano. Svědkyně: On při tom byl, ale když zapírá, ne- může se mu vidět do svědomí Dr. Vodička: Byl tam Zikmund Basch? O tom jste se také nezmínila. Svědkyně: Řekla jsem to. A ona vzrušující scéna opakovala se, když došlo kekonfrontaci slečny s Bodanský m. Svědkyně: Ten mluvil s Aronem Aufrechtema on řekl, že se mu nic nemůže stát, když se nepřizná (Hilsner) a Aron ře řekl: „Die war trejfe“, když mu tento svědek cosi pošeptal. Svědek to popírá s největší rozhodností. Svědkyně uvádí, že Aufrecht také při tom byl, když židé domlouvali kantoru Steinerovi. Svědek: To není pravda. Svědkyně: Já jsem přísahala. A scény se stupňovaly — zapírání bylo čím dále tím větší. Došlokukonfrontaci Jakuba Schil- lera se slečnou a žid ten popřel její výpověd jizlivými slo y: „Já nevím, co ta sleči n ka hraje za komedii — ona čte asi romány! Co ted ta slečinka povídá, není pravda.“ (Vzrušení) Sestra svědkova zove se Antonie Fischerová, je 80letá prý neschopná ženské, jak uvedl svědek k dotazu dra. Vodičky. Nato nastala konfrontace svědků s paníFilomenou Brožovo u. Výjev ten byl více rozčilující než výjev předchozí. Svědkyně uvádí, že když se mluvilo tehdy pod její okny o Hilsnerovi, byli tam tito všichni tři židia hlavní slovo vedl AronAufrecht. Schiler namítá, že „ta paní se musila zmýlit. snad nedoslýchá neb čte nějaký román“. Svědkyně: Byltožidovskýknif, z a- pírat! (Nepokoj.) Předseda napomíná oba, jak paní Brožovou, tak žida Schillera. Svědkyně rozhodně dotvrzuje své výpovědi. Schiller (rozčileně): To není pravda! Předseda táže se pp. obhájců ohledně různých návrhů. Páni obhájci Hilsnerovi trvají na předvolání ad- junkta Schenka ohledně těch skvrn; také na předvolání Brücknerové trvají. Dr. Auředníček navrhuje, aby byli za svědky předvoláni: Aron Aufrecht a Zikmund Basch, aby slyšeni byli v téže věci jako Schiller a jiní, totiž že tehdy se o věci nemluvilo, jak uvádějí obě svědkyně Brožové. Dále žádá, aby předvolán byl 15letý student Josef R a k, a by dokázal, že viděl dne 29. března 1899 ko- lem 6. hodiny večerní Hilsnera v templu a dále praví: K podnětu p. dra. Baxy byl zde včera pro- dukován opis dopisu, jejž dostal svědek Pešák, v p a- trné snaze, učinitnáladu. Nám se jedná o to, zdali ta osoba chtěla Pešáka svésti ke změně výpovědí, nebo z dali dopiaten nepochází z tábora antisemitů. Navrhuji proto, aby slavný soud zaslal telegrafický dotaz na policejní řiditelství ve Vídni, které osoby bydlily v oné době v naznačeném domě v Porzellan- gasse č. 13, a aby bylo též zjištěno, pokud možno, jaké byly osoby ty konfesse. Dále žádám, aby byl učiněn dotaz u okresního soudu v Polné, kdese originál onoho dopisu nalézá. Až dojdou odpovědi, vyhražuji si uči- niti další návrh y. Státní zástupce p. dr. Malijovský: Dopis o en je anonymní, a rozumní muži budou ho za- jisté posuzovati také jako anonymní. Ostatně dopis ten není nijak rozhodný k posouzení viny Hilsnera. Proto ohražuji se proti tomu návrhu Pan dr. Baxa souhlasí s prvním návrhem; ohledně dopisů s naprostým klidem uvádí: Jako zástupce rodiny Hrůzových naprosto si zakazuji podobné vý- čitky od pana dra. Auředníčka. Já ani v tom nejmenším jsem dosud žádné nálady zde nedělal, což mi může dosvěd- čiti slavný soud, porota i posluchačstvo. Ale naopak druhá strana je to, která falešnými dopisy hledí dělat ná- ladu. Ta rálada se dělá v německých listech, ku př. ona zpráva ohledně vyšetřujícího soudce pana dra. Šebánka v »Prager Tagblattu«. To slyšel než dr. Auředníček. M ně záleží pouze na tom, aby v tomto pro- cessu zjištěna byla pravda, a ještě jednou tuto narážku se strany dra. Auředníčka odmítám.

Pan státní návladní nepokládá povolání svědků adjunkta dra. Pilaře a rady Reichenbacha za roz- hodné. Pan dr. Auředníček: Chová-li se kdo při pro- cessu klidně, a jedná-li kdo věcně, jsem to já. Nechť pan dr. Baxa jako právník odůvodní čtení onoho dopisu. Nechť odůvodní, co to mělo dělat s celou věcí. Když to jako právník odůvodní, uznám, že nechce dělat náladu. Dokud to však nedokáže, trvám, že náladu dělat chce a nekonceduji. Pan dr. Baxa: Prohlašuji, že jednalo se o pro- následování Pešáka sestrany israelitů, a proto čtení onoho depisu do processu patří. Předseda na to prohlašuje, že se soud o návrzích poradí, a přerušuje líčení. Líčení o 121/2 hod. znova pokračuje. Čteny protokoly, a sice Fr. Neubauera, M. Aufrechta, Ant. Dvořáka, a konečně posudek o duševním stavu L. Hilsnera. V tom se uvádí soudními lékaři pp. dry. Havlí- čkem a Wegrem v Kutné Hoře: Hilsner pochází ze střídmé, zdravé rodiny; v dětských letech trpěl dětskou ne- mocí, jinak byl zdráv. Učil se 6 neděl ševcovině, později zdržoval se u matky doma, kupoval a prodával kůžičky a byl hlídačem mrtvol. Nejraději ale toual se v lese; pijákem nebyl. U komise odvodní uznán neschopným pro kýlu. Po- zději mluvil důvěrně s Benešovou, již prý si chtěl vzíti za ženu a k vůli níž se chtěl dáti pokřtíti. V náklonnosti k druhému pohlaví jest chladný. (Trapně působilo, když při čtení velice choulostivého del- šího vysvědčení o Hilsnerovi a jeho pu- dech dámy zůstaly bez hnutí v audi- toriu.) Odpovědi jeho jsou logické, paměť zachována dobře. Po celou vazbu choval se klidně, měl chuť k jídlu, neměl haucinací, počínalsi jako člověk úplně rozumný. Z dobrozdání vychází na jevo, že není Hils- ner dědičně ratížen; intelligence dobrá, paměť správná, per- cepce a reprodukce zachovány, somatické úkony jsou nor- mální. Hilsner jest duševně zdravý, úplně pří- četný. Tvrzení Hilsnerovo, že by u něho byla soulož ne- možná, jest pravdě nepodobné, není tu také ukájení pudu perversně. O mravech a majetku Hilsnerově uvádí obecní rada města Polné, že Hilsner je zcela špatný ch mravů, požívá nechvalné pověsti, chodí pozáletech a stále se toulá a jestna ob- tíž své matce, která chodí žebrotou po židech. Jmění Hilsner nemá. Také byl Hilsner trestán. Předseda konstatuje, že Hilsner odsouzen byl jen pro přestupek § 320 tr. z. (falešné hlášení jména) do vězení na dobu 24 hodin. Na to čteny protokoly Kašp. Brabce (Hilsner se u něho učil, nechtěl ho poslouchat, toulal se a mistr ho vyhnal, protože se staral o holky), 1g. Zatřepálka (u něhož se Hilsner také učil, který raději se toulal), K. Taubra (zná Hilsnera, ze nebyl k ničemu), Fil. Peškové (u její manžela měl se Hilsner učiti provazníkem, ale Hilsner se raději toulal, byl málo pracovitý a prote tam byl jen 8 dní), A. Hájkové a In. Hájko vé. Hilsner k těmto protokolům uvádí, že jest tomu tak. Na to čte se nové vysvědčení o mravech a majetku Hilsnera k žádosti p. dra. Vodičky a protokol starosty po- lenského p. Sadila, v němž mluví se, že Hilsner práce se štítí, je zahálčivý a stále se toulá. Pak čten posudek české lékařské fa- kulty ohledně spodků Hilsnerových. (19. května 1899.) Makroskopické, chemické a mikrosko- pické zkoumání provedeno bylo prof. drem. Reinsber- gem a doc. drem. Slavíkem, na kalhotech Hilsnero- vých. Na to čten odstavec prvý posudku lékařské fakulty, že nemožno tvrditi, že se jedná o lidskou krev v těch skvrnách, nalezených na kalhotách Hilsnerových. Možnost však, že ty skvrny přec z krve pocházeti mohou, nelze s plnou urči- tostí vyloučiti, ježto snad krev následkem předsevzatých manipulací se mohla vměniti a rozložiti. Hilsner neuvádí k protekolům ničeho. Dr Baxa praví, že bude v zájmu pravdy, aby ze spisů úředních bylo konstatováno, že proti Hrůzovým vůbec bylo vyšetřování zastaveno. Dr. Vodička žádá, aby konstatováno bylo i to, že proti Klímovým bylo vyšetřování zastaveno. Dr. Auředníček uvádí, že tím ještě nevylučuje se podezření proti Janu Hrůzovi, byť i nebylo příčin k dal- šímu stihání. Předseda vše to konstatuje a dále ohlašuje, že p. profesor dr. Maydl dlí v Abazzii a že se k líčení ne- dostaví; dále, že nebylo lze vypátrati svědky: J Kutila, Procházku, Laixnera, B. Frieda a Berana. Líčení na to ke 2. hod. odp skončeno a odloženo na pátek, dne 2. listopadu, na půl 9. hod. ran ní.

Z Písku, 31. října. (Zvl. tel. „K L.“). List pražský, jenž zove se seriosním, přinesl onehdy zprávu, že svědci vedeni byli z nádraží v průvodu městských strážníků k soudu. Zpráva ta jest vymyšlena a úředně zde vy- vrácena.

Výsledek doplňovacích voleb do obecního zastupitelstva král. hlavn. města Prahy.

Staré Město: V I. sboru z 463 voličů dostavilo 249. Zvoleni byli pp.: Ant. Novotný, stavitel, 141 hl., dr. A. Holubovský, advokát, 137 hl., Jan Weiss, továrník, 137 hl. Losem rozhodnuto, že do užší volby přijíti má s p. MUDrem. Č. Klikou pan František Krou pa. V II. s boru ze 743 voličů dostavilo se 352. Zvo- lení byli pp.: Václav Parůžek, kupec, 208 hl., Jose Kopecký, obchodník, 18. hl., Mat. Novák, krejčí, 181 hlas. V III. sboru z 894 voličů dostavilo se 366. Zvo- leni byli pp.: dr. Jan Podlipný, advokát, 302 hl., Eman. Fatka, řezník, 300 hl., Julius Zikan, ob- chodník, 295 hl. Nové město: V I. sboru z 1446 voličů dosta- vilo se 437, zvoleni byli pp.: Kubr Antonín, stavitel 288 hlasy, Novák Josef, továrník, 297 hlasy, Portí k Fr. maj. domu, 296 hlasy, Pštross Jaroslav rytíř, majitel domu, 254 hlasy, Urbánek František, knihkupec 262

hlasy.