Číslo 190.

V Praze, dne 13. července 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace a expedtce: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Kefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Noxapečetěné reklamace jaou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. ll26.

KAl

ViLkt

l

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně. . . .. 2.80 8.40 čtvrtletně . .. celoročně . . .. K 83.60 Pro tuzemsko poštou: 3.— měsíčně. . . .. čtvrtletně ... K 9.— celoročně... . K 86.— Předplatné do cixozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně 12.— celoroě .. - Pd Franeie. Bvýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně ... K 18.20 celoročně . . . K 52.80 Telef. administrace l126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 5 minut ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 5 minut večer.

Pátek: S v. Marké t

Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u sv. Klimenta v Bubnech od 12.—15. t. m.

Zájmy zemědělstva při nastávajících smlouvách obchodních.

—a. Příštím rokem vyprší smlouvy obchodní a celní, které Rakousko-Uhersko uzavřelo s Némeckem a jinými evropskými státy. Během šestiletého trvání těchto smlouv ukázalo se, že na mnoha místech byly zájmy stavu zemědělského poškozeny. Hlavně náš soused, Německo, uzavířalo pod všelikými nicot- nými záminkämi své hranice dovozu našeho dobytka. My jsme během posledního desítiletí přestali zásobo- vati Německo obilím. Ovšem, poměry so valně změ- nily. Jest tedy na čase, aby poslanci a ministerstvo obchodu jako všichni příslušní v tomto oboru rozho- dující činitelové zjednali si patřičnou znalost poměrů zemědělských u nás nyní vládnoucích, aby se při uzavírání obchodních a celních smiouv mehlo hleděti k tomu, aby rolnické zájmy našeho rolnictva byly náležitě chráněny. Český odbor zemědělské rady pro království české vydal za tím čelem přehledný cenný materiál, ze kterého vysvítá, jak dlužno bráti při smlouvách obchodních a celních styků s cizími státy zřetel na zájmy našeho rolnictva. V práci té jedná se nejdříve o tom, jak náš rolník těží, za jakých poměrů hospo- daří, co z plodin zemědělských může se zpeněžiti doma a co může jíti do ciziny. Ze dnes rolnictvo potřebuje ochrany veřejné, není pochybnosti, přihlížíme-li k tomu, že plodiny zemědělské valně klesly na ceně a proto důchod rolníka se ztenčil. V letech padesátých platil metrák pšenice 12 až 16 zl., někdy i více. Průměrná cena obilí za jedeu metrák utvořila se takto: v desítileví pšenice žito ječmen oves 1870—1879 zl. 12.80 zl. 9.91 zl. 9.50 zl. 8.20 1890—1899 „ 9.13 » 7.91 » 8.40 » 7.32 Kdyby rolnictvo v království českém dle panu- jících cen obilních chtělo prodati celou sklizeň, obdrželo by na základě těchto cen následující obnosy: v desítiletí za pšenici žito ječmen oves 1870-1879 355 mil. zl. 603 mil. zl. 265 mil zl. 308 mil.zl. 1890-1899 290 . » 484 „ » 410 » » 338 „. Počet ten nemá ovšem valné praktické ceny, dává nám však jakýsi obraz, jak se během třiceti let utvářily příjmy našeho rolnictva následkem kle- sání cen obilních. Na druhé straně nelze mlčením opomenouti, že těžební náklad při polním hospodář- ství neustále stoupá. Vypočítati přesně, na mnoho-li dnes každému rolníku přijde sklizený metrák obilí,

jest velice obtížno. Již způsob počítání břemena výdajů jest u každého rolníka různý. Rolník zadlu- žený a výminkem stižený, má větší výdaje, větší těžebný náklad než rolník nezadlužený a bez vý- minku. Rolník, jehož pole jsou vydatnější, snadno přístupné, nevysazené živelním pohromám, povodni, v podnebí příznivějším, má menší náklad, než rolník, který má pole roztrkané, vzdálené, mnoho práce při obdělávání vyžadující, v drsné poloze, nebo v mo- čále. Krátce není možno vypočítati dopodrobna náklad těžebný, abychom na vlas říci mohli, zač metrák obilí přijde rolníku samému. Také je těžko, přihléd- neme-li k tomu, že k těžebnému nákladu musíme připočítati všecko, co vydá rolník na živobití. A tu panuje přece veliká různost. Rolník spořivý vydá méně, rolník nešetrný a nelospodárný vydá více, dokonce když nemá ženy spořivé a pracovité. Dále připočítati dlužno do nákladu výrobního také veškeré výdaje na čeleď, kde panují také dle různosti krajin veliké rozdíly. Dle přibližných od- hadů rolnických škol přijde těžebný náklad na jeden metrák obilí takto: pšenice žito ječmen oves Rokycany zl. 10.30 zl. 13.40 zl. 7.96 zl. 9 81 zl. 7.73 zl. 7.25 zl. 6.74 zl. 6.40 Plzeř Budějovice zl. 7.67 zl. 6.35 zl. 6.95 zl. 4.20 Byly učiněny pokusy odhadnouti ceny obilní, jaké by měly býti, aby rolník slušně svou existenci uhájiti mohl. Dle toho by měl rolník, jehož usedlost má 26 korců polí, stržiti za metrák pšenice aspoň 13 zl., rolník, který má 60 korců, by měl stržiti za metrák pšenice aspoň 8 zl.0 kr., za žito 7 zl. 60 kr., za ječmen 6 zl. 60 kr., za oves 6 zl. 10 kr. Že tyto obilní ceny nejsou dnes na trzích obilních vládnoucí, ukazují dříve uvedená čísla. Může se vším právem tvrditi, že hospodaření dnes málo vynáší. O tom praví jmenovaná zpráva českého odboru země- dělské rady následovně: Zvláštním příznakem ma- jetku pozemkového v Čechách jest poměrně skrovné zastoupení dvou skupin stavu zemědělského, a to jednak drobného stavu selského (s výměrou od 5 do 10 jiter), jednak většího stavu selského, jenž označen by mohl býti jako »zemanský« (s výměrou od 50 do 200 jiter), tak že vlastní stav zemědělský sou- střeďuje se v Čechách ve dvovu skupinách, které jsou: velkostatky (s pozemkovou državou nad 200 jiter), jež zahrnují v Čechách 37.34 proc. půdy, a střední stav selský (s výměrou od 10 do 50 jiter), jenž spravuje 37.13 proc. veškeré půdy v Čechách. V obou těchto skupinách jeví se účinky hospodářské tísně způsobené nízkými cenami obilními jinak, i lze

z podrobného vylíčení, jež obsahují odpovědi na vládní dotazníky, účinky ty označiti povšechně takto: Velkostatky, jež by obmezovaly se výhradně na pě- stování obilin pro trh a na hospodářství lesní, sotva by mohly hospodařiti úspěšně. Nejlépe objasní to případ určitého velkostatku, jehož jméno nelze ovšem uvésti, hledíc k tomu, že odpovědím na vládní do- tazníky, zaručena byla plná důvěrnost. Výsledek ho- spodaření na tomto velkostatku zabývajícím se pola- řením a lesním hospodářstvím je dle číselných po- ložek takový, že čistý roční výnos dle několikale- tého průměru rovná se jen 0.14proc. zúročení veškeré ceny velkostatku toho! Jiný velkostatek, zabývající se polařením, dobytkářstvím a rybníkářstvím, vyka- zuje za poměrně příznivý rok 1898 čistý výnos rov- nající se 1.5proc. zúrokování ceny statku a jeho za- řízení. Velkostatky mohou zvýšiti hospodářskou vý- nosnost tím způsobem, že vypěstované své plodiny zemědělské zpracují ve vlastních průmyslových závo- dech (v pivovarech, lihovarech, cukrovarech, škrobár- nách a j.), aby za takto zpracovaný výrobek získaly příznivější ceny. Tímto způsobem, doplněným chovem dobytka, rybařením a pod., zvýšena výnosnost na ně- kterých velkostatcích — dle dodaných číselných údajů — do té míry, že roční čistý výtěžek rovná se 3.7proc. neb 4proc. zúročení kapitálové ceny velko- statku. Když vláda rozeslala různým rolníkům dotazníky s otázkou: možnoli dnes v hospodářství slušně se uživiti a možno-li dnes rolníku vyjíti, odpověděl je- den: Rolník se v hospodářství uživí, poněvadž musí. Jiný odpověděl: jen s největší námahou celé rodiny a velikou šetrností se rolník dnes udrží. Při takovém stavu věci není tedy o tom po- chybnosti, že stát v přední řadě jest povinen chrániti zájmy rolnického stavu. My dosud jsme státem pře- vahou rolnickým a zůstaneme jím. Vývoz zeměděl- ských plodin za hranice sice stále se zmenšuje ná- sledkem vzrůstání obyvatelstva, avšak na druhé straně roste vývoz dobytka. Prodali jsme do ciziny zeměděl- ských plodin následovně: roku obilí a mouky za 1891 106.2 mil. zl. 1892 82.8 » , 1893 1020 » 1894 74.4 » , 1895 55.8 » » 1896 704 » 1897 71.2 » . 1898 65.1 », „ 1899 73.7

dobytka 46.5 mil. zl. 42.5 » 46.3 » » 98.8 » , 62.1 » 46.8 » 45.5 » 44.5 »» 55.2 „ „

FEUILLETON.

Potrestaný idealista! Črta z cest.

(Pokračování.) Vidíme zbytky starých staveb. Ty by mohly po- vídati více nežli já Jedeme pomalu. Dráha vine se tu do příkrého vrchu mnohými oklikami. Ty mne spa- sily. Kde pak bych si to byl pomyslil, když jsemsi bručel, že to jede nějak příliš pomalu. Naučení pro mne. Já od té doby na nic nebručím. Tivoli! Pojďme! Znaleckým okem vše prohlížíme. Rozumí se samo sebou, že se nám hned nabízel prů- vodčí. Jen se to z něho sypalo — co prý nám vše ukáže. A to všecko — »una lira!« Můj anděl ho odbyl. Na ulicích živo. Vcházíme na náměstí. Už ve vlaku dostali jsme oznámení hotelu »Plebiscito«. Že prý tam můžeme za lacino se posilniti. Byly dvě hodiny odpoledne. Všude plno. Výletní místo. Ptáme se po Češích. Kde pak ti!! Páni! Za 10 lir! Ale my žebráky nedělali. Prostřeli nám na stolku pod širým italským nebem. Naše české žaludky se bály — ale, braši — dobré to bylo. Skopová vý- borná. A to víno! Páni kluci se na nás nějak lačně dívali. A zas ten průvodčí. Redaktor ho škádlil — dával mu 60 —70 centů. Jak by ho had uštknul. Ale přišel zas. My byli neoblomni. A páni kluci — ja- koby o škole — nechtěli slyšeti. Maličcí, ti šli. Ale kluci, toto! Jako všude ukazovali nám ukazováček. Un! un! un! I jdeš!

Oslí kavalkáda. Jeden, dva, tři! a na tom třetím — sedí strejc mohutného těla, pokuřuje si, a to ubohé zvířátko jde tak hezky. Inu, má oslí trpělivost. Já se nic nedivím, že říkáme: »Zkusí, jako mezek.« Do opravdy — dost zkusí. V tom vychází pan učitel z domu. Kluci jakoby nic. Jen jeden si něco zapamatoval o pozdravu, ale jen tak, jakoby ho v těch vlasech něco šimralo. Ubohá Italie! Či snad to má býti ta římská hrdost? Zabolí to. Katechismy ze škol vyhodili, ale s nimi také pokoru, vděčnost a slušnost. Myšlénky různé derou se vám do hlavy. Vzpo- mínáte na domov, na boje domácí, a v srdci zachví se otázka: Dojde to u nás také tak daleko? V tom můj druh volá: »Pagare«! (platit). Jdem. Vidíme obraz italských měst i zde. Život odehrává se zde na ulici. Pracující, povaleči, prodavači, vše v pestré směsici. Spějeme k vodopádům. Hned na mostě, pod nějž jedno rameno spěje, se stavíme. Jen se nahnete přes zábradlí, a srdce vám poskočí. Šumí a hučí tu první vodopád. Dole pod vámi rokle, zelením okrášlená. A do ní se řítí proudy vod, rozrážejí se o skály,a v milionových atomech letí, rozprašují se po svěžích keřích. Ne a ne se odtrhnout od toho divadla. Jdete dál, zaplatíte vstupné a hledáte. Gasgada grande! Po různých spletitých cestičkách, trochu bez vůdce bloudíte, matete se, leč v tom spěchá Vám vstříc babička, otvírá zábradlí, a to se ví — natahuje dlaň. Ale vy ji nevidíte, vy neslyšíte, jen hukot sly-

šíte a už spěcháte po úzké stezičce dolů. Ne, to nelze vypsati, co spatříte. S pod mostu, který vystavěl, jak se samo sebou rozumí, papež, (V Italii co je krásného buď Bůh učinil, nebo papežové postavili — mimo zří- ceniny staveb římských.) letí ve dvou proudech do údolí asi 100 metrů zhloubí řeka. Ohlušeni tu stojíte, mlčky, s tajeným dechem hledíte na tu přírodní krásu! Vidíte var, slyšíte šum, pozorujete čeřící se vodu, kocháte se v barvách du- hových, které v dopadajících a rozprášených kapkách působí odraz paprsků slunečních! A vzkřikli byste údivem, když ty dravé proudy tu s větším, tu s men- ším nárazem roztříštěny, rozmeteny na miliardy kapek rozděleny letí, bouří, hučí v bělostných vlnách, jako to nejčistší vyprané beránčí rouno! A dole pod vámi údolí, vinice, naproti vám stráně olivami poseté. Na jedné straně klid, široký, vroubený zelení a pod va- šima nohama bouře vod, zápas se skalím a nade vším duha! Mír Boží! Požehnání Boží! A zase se vám derou steré myšlénky v srdce, v duši. Toť obraz světa. Hučí to v něm na jedné straně — zápasí to, padá, vstává, letí dál, nad ním pak tam nahoře na nebesku mír, pokoj, který po boji bude vám údělem. Neradi jdeme dále. Sestupujeme k fantastickým tvarům skal, pokropeni rozprášenými atomy vod no- vých vodopádů, které ze skalních dutin jako duchové vrhají se s jekem v hloub. Jeskyně Neptunova, je- skyně Sirény. Dobré jsou ty názvy. Vábí vás to tu zůstati, stále pozorovati, ale ten hluk vás ohlušuje, obklopuje jako vír rozbouřeného moře.