#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 18
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 20 ledna 1900
#4
alto_textblock
#4
diti odstoupil následkem aféry Artura Minghettiho,
jenž octl se, jak známo, ve vyšetřování pro své
styky s francouzským vojenským splnomocněncem
Piasonniérem. Vyšetřování bylo, jak se zdá, na
vyšší rozkaz zastaveno, ale Pinsouniére opouští
Řím. Tvrdí se pak, že generál Terditi byl vůči
Minghettimu až příliš shovívavým a že proto složil
svůj úřad. Naproti tomu tvrdí se však zase z jiné
strany, že Terditi vystoupil z ministerstva proto,
že jest úplně stejného smýšlení s Mirrim a jako
tento také on sám považuje za nutné, aby vojen-
ský rozpočet byl zvýšen za příčinou změny dělo-
střelectva. Nový ministr vojenství bude jmenován
prý teprve v únoru. Lze z toho souditi, že dá
dosti práce, nežli bude nalezen italský generál či-
stých rukou.
Anglický ministr na obranu generálů.
Dalo se očekávati, že se stanou pokusy svaliti
vinu za neštěstí v jižní Africe s beder ministerstva,
které nespravedlivou válku zavinilo, na generály,
kteří nedovedli zvítěziti. Přes to uznalo anglické
ministerstvo za vhodné, veřejně a slavně prohlásiti,
že zodpovědnost bere v plné míře na sebe. Učinil
tak jménem svým i svých kollegů státní tajemník
vnitra, sir Ridley, v řeči, kterou promluvil včera
v Blackpoolu. Pravil, že není úkolem tisku nebo
jiných činitelů, odsuzovati statečné generály, kteří
se nalézají v poli. Neníť prý mezi nimi ani jednoho,
jenž by nepožíval plné důvěry země i vlády,a
pak prý také se nikdy v historii říše vojáci nebili
lépe. Výsledek války leží mimo každou pochyb-
nost; jest to jen otázkou peněz a času — Jsme
tomu již zvyklí, že angličtí ministři nabírají ústa
plní větru, a lze také očekávati, že sira Ridleye
odbude sám anglický tisk tak jako nedávno jeho
kollegu Balfoura. Smýšlení v zemi není dnes více
takové jako na počátku války a národ anglický
rozmyslí si to as velice, svůj čas a svoje peníze
obětovati za věc tak ničemnou a při tom bez-
nadějnou.
#5
alto_textblock
#5
Listy ze Saska.
(Původní dopis »Katolických Listů«.)
(Potravní spolky, sociální demokraté a jejich kupečtí
a krámské. — Výroční zpráva protestantské konsi-
stoře a její falešné lamento. — Čeští dělníci v Ostři-
cích. — Jízdy o závod.)
L 41. V Sasku je celkem 168 spolků po-
travních o 175,673 členech. V minulém roce měly
obrat peněz to jest prodaly zboží za 43 374.862 ma-
rek; členům dostalo se čistého užitku maličkost
5,308.637 marek. Nedávno vyměřena jim byla zvláštní
daň, proti níž brání se zuby nehty a podaly též pe-
tici zem kému, sněmu. Poměrně nejvíce prý užitku
mají a největší dividendy rozdávají potravní spolky
sociálně-demokratické, ale svůj služební personál platí
nejmizerněji, tak že jejich »kupečtí« a »krámské« za-
ložili si proti socinským principálům zvláštní ochranné
družstvo »Verband der Lagerhalter u. Lagerhalterinen«,
aby vyn ohli si, jak sami praví, lepší existenční pod-
mínky. V Lipsku docela bylo nutno sestaviti zvláštní
smírčí soud, aby urovnány byly spory mezi sociálně-
demokratickými spolky potravními a jejich kupeckými
a krámskými. A tihle vydřiduchové a necitové slibují
lidu ráj již zde na zemi, bude-li říditi se jich koman-
dem. Děkujeme za takové nadělení; vede-li se nyní
tu a tam dělnictvu špatně, vedlo by se mu ve státě
sociálně-demokratickém ještě hůře.
V Drážďanech dokončil se nedávno spor socín-
ského spolku »Vorwärts« s jeho obchodvedoucím
Bläselem, jenž okamžitě propuštěn byl ze služby,
protože prý některé krámské, jemu podřízené, jistý
druh kávy prodávaly dráže, nežli nařídilo socínské
družstvo.
Ačkoli Bräselovi dokázáno nebylo, že o tom
věděl a smírčí soud též neuznal tuto příčinu za do-
statečnou, aby Bräsel okamžitě byl propuštěn, nic mu
to nepomohlo. Socínský štáb sice hlásá všude vládu
demokratickou,, ale sám počíná si absolutisticky v nej-
hrubším smyslu slova: Bräsela nejen propustil oka-
mžitě, respective vyhnal, ale i do propouštěcího vy-
svědčení ještě mu poznamenal, že byl propuštěn pro
nesprávnosti v obchodě, aby uškodil mu i pro bu-
doucnost. Toť odměna socinská.
Nedávno vydala zdejší »evangelicko-lu-
theránská konsistoř« výroční zprávu za rok
1898, v níž, jak ani jinak býti nemůže, opět a opět
naříká do katolické propagandy, ale skutečnými fakty
sama sebe usvědčuje ze lži. Vypočítává zevrubně.
kde si všude zdejší katolíci obnovili kostel, postavili
kapli, založili místo kaplanské, vystavěli školu, zaří-
dili vlastní hřbitov atd., al. konec konců přece jen
dí, co potvrzuje skutečnost, že v roce tom 310 kato-
líkův odpadlo k protestantismu a jenom 54 lutheránů
přestoupilo na katolickou víru. Plných 85.6 procent
smíšených manželstev oddáno bylo jen do luthersku
a 96 8 procent dětí z nich shrábli páni pastoři. . Ale
přes to přese všecko mluví zpráva jejich o katolickém
#6
alto_textblock
#6
proselytství, ano má i katolické porodní babičky v po-
dezření, že jim ubírají novorozeňátka. Ale skutečnými
fakty usvědčují se dvojetihodní páni ze lži sami.
Podobně jako v Sasku, je tomu i v jiných ze-
mích německých; v »církevní statistice
Německa« uválí emeritní pastor Pieper, že
v Prusku, Hessensku a Badensku je asi 340.000 smí-
sených manželstev, a dětí z nich narozených dostává
se o plných 81.000 více církvi protestantské nežli
katolické. V ostatních zemích německých není tomu
o nic lépe. Sám pastor Pieper doznává, že smíšená
manželstva znamenají veliký přírůstek pro protestanty
Též naši krajani čeští poprotestantšťají se
dosti zhusta; kdo z nich uzavřel zde smíšené manžel-
ství, je pro katolickou církev skoro již ztracen. A je
jich zde na tisíce; o Drážďanech a Lipsku ani ne-
mluvím, ale i v jiných městech je jich na sta, tak
na př. čítá česká kolonie dělnická v Ostřicích (Ostritz)
asi na 600 mužů, z nichž velmi mnozí, ne-li valná
většina, zavadí o kostel velmi zřídka a lehce zapro-
dává nejenom národnost, nýbrž i víru.
Na konec něco rozmarnějšího. Ol r. 1891 pro-
vozují se v Drážďanech jízdy o závod; celkem jich
bylo za uplynulých devět let 59, a koní závodících
2330, jejichž majitelé a milovníci projezdili a pro-
sázeli maličkost 1,042.660 marek Kolik bylo při tom
zlomených hnátův, odřených nosův, modřin atd. stati-
stika neuvádí.
#7
alto_textblock
#7
Zprávy církevní.
#8
alto_textblock
#8
Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup
pražský Lev svobobný pán ze Skrbenských
bude příští neděli, due 21. t. m. o 8. hodině ranní
sloužiti mši sv. u oltáře Pražského Ježíška v chrámu
Páně Panny Marie Vítězné na Malé Streně. —
Známost Pražského Jezulátka a úcta k němu síří se
a nabývá půdy čím dále tím více po veškerém ka-
tolickém světě, nejnověji též ve střední a jižní
Americe. Kromě německých, francouzských a italských
časopisův úctě této věnovaných, vychází ode dvou
let měsíčník i v jazyku vlámském. Nápia jeho zní:
De Bode van het Heilig Kindje Jezus van Praag
(verschijnt den 25ten van iedere maand). — Na
základě této tak všeobecné, polivahodné úcty založil
J. E. kardinál kníže-arcibiskup ze Schönbornů, jak
známo, Kongregaci milostného Ježíška Pražského,
která též utěšeným způsobem prospívá. Čítáť dnes
více než 16 200 členů z těch pak jest přes tisíc
v severní Francii, zvláště v krajině Bretagneské.
Ředitelem družstva toho jest duchovní správce u P.
Marie Vítězné v Praze.
Hudba chrámová. V kostele karlínském (řid.
O. Horník) provedeny budou v nedéli dne 21 t. m.
o 9. hod. tyto církevní skladby: Mše »Stabat matere
z F-dur pro smíš. sbor a capella od J. Singenbergra,
Graduale »Timete deum« z G dur a Offertorium
»Dextera Domini« z C-dur od O. Horníka, »O deus«
z Edur od B. Kothe, Pange lingua z G-dur odJ.
C. Sychry. Po mši sv. mužský sbor »Plesej duše«
z Ddur od V. E. Horáka.
#9
alto_textblock
#9
Zprávy denní.
* Kněžstvo děkanství choliuského na
Moravě poslalo Jeho biskupské Milosti, dru. Edv.
Janu Nep. Brynychovi projev díků tohoto znění:
»Kněžstvo děkanství cholinského, arcidiecése olomou-
cké, shromážděné na pastorální konferenci v Hněvo-
tíně dne 17. ledna 1900, děkuje Vaší biskupské Mi-
losti za to, že způsobem neohroženým zastala se ne-
zadatelných práv našeho těžce zkoušeného národa.«
Neodůvodněná obrana. Kdo četl náš
článek o odstupujícím starostovi p. dru. Podlipném
ve čtvrtečním čísle, zajisté nepomyslil si, že pro článek
tento dají se de nás obě zdejší »Politiky«, jakožto
obránkyně od nás prý napadené a uražené většiny
staročeské. Také nám na mysl nepřipadlo, že nám
»Politiky« budou takový úmysl podkládati, a proto jsme
četli jejich odmítnutí ve včerejších jejich číslech s jakýmsi
překvapením. V listě našem byla vyslovena pouze
doměnka, která připadne každému na mysl sama
sebou, že pamflet proti p. dru. Podlipnému napsal
někdo, kdo ho nechce míti starostou, a to as také
bude pravda, nebo že by tento pamflet byl napsal
někdo, aby tím vzbudil rozhořčení proti jeho odpůr-
cům a tak nepřímo mu hnal vodu na kola, to je
příliš machiavelistická kombinace, kterých my u ná
nečiníme. Na koho se naše podezření vztahuje, nejsme
povinni sděliti, upozorňujeme však výslovně, že ve
článku ani nikde neobviňujeme žádné strany,
nýbrž mluvíme jen o jedinci, a toho nechť sobě
obě »Politiky« v zájmu pravdy povšimnou. Obvinění
obou »Politik« bezděčně připomínají známého výroku
z doby francouzské revoluce: Dejte mi od ně-
koho tři psaná slova a já ho přivedu
na guillotinu. — Rozhodně připomínáme, že
nikterak nejsme. proti kterémukoli kandidátu strany
konservativní, prohlašujeme, že od příštího starosty
#10
alto_textblock
#10
královské veleobce žádáme jako podmínku nezbytnou,
aby byl veskrze mužem čestným a energickým a k na-
šim požadavkům objektivním a spravedlivým, aby
každý, kdo pro obec v nejširším slova smyslu pra-
cuje, konal řádně svou povinnost.
* K otázce patronátní. Uznávaje na mno-
hých místech nesnesitelnost poměrů patronátních a
nutnost tyto změniti, ustanovil sám nejd. episkopat na
svých konferencích ve Vídni zvláštní komisi a refe-
renta, aby o otázce patronátní jednali a potřebné
kroky v té příčině učinili. Jest známo, že třeba změ-
niti, vlastně upraviti poměry patronátní v zemích ko-
runy české, v Horních a Dolních Rakousích; v ostat-
ních zemích Cislajtanie podobných poměrů patronát-
ních jako u nás téměř není. Poměry tyto patronátní
jest třeba upraviti pro každou zemi zvlášť. K tomu
nutí již zvláštní poměry těch zemí, a pak možnost
rychlejším způsobem otázku patronátní rozřešiti. K tomu
však nejd. episkopat potřebuje souhlasu svého ducho-
venstva. Duchovenstvo svá přání v otázce patronátní
vyslovilo v resoluci vikariátu kosteleckého. S touto
resolucí souhlas dosud projevily vikariaty z diecése
králové hradecké: 1 rychnovský, 2. lanškrounský,
3. králický, 4. kostelecký, 5. hořický, 6. chrudimský,
7. pardubický, 8. chrastecký, 9. čáslavský, 10. vy-
soko-mýtský, 11. skutečský, 12. poděbradský, 13. le-
dečský, 14. kutnohorský, 15 kopidlenský, 16. ně-
mecko brodský, 17. náchodský, 18. vrchlabský, 19.
poličský, 20. jičínský, 21. jaroměřský. Z arcidiecése
pražské: 1. rakovnický, 2. budyňský, 3. brandýský,
4. tepelský. Z .diecése budějovické! 1. lukavický,
2. písecký, 3. dešenský, 4. bechyňský, 5. blatenský,
6. plánický, 7. nepomucký, 8. klatovský, 9. jistebr
nický, 10. soběslavský, 11. táborský. Z Litoměřicka:
1. remilský, 2. turnovský, 3. mělnický, tedy 39 vi
karlátů. Toť zajisté dosud mnoho chybí. Proto po-
slána bude výše zmíněná resoluce vikariátu kostele-
ckého na farní úřady celých Čech tištěná, aby, bud
od jednotlivých duchovních neb hromadně od celých
vikariátů podepsaná, byla zaslána vld. vikariátnímu
úřadu kosteleckému v Cuslavi u Kostelce n. Orlicí,
odkud všechny petice a souhlasy budou nejd. episko
patu k dalšímu jednání zaslány.
* Žurnalistická noblesa státoprávního
denníku. »Rad. Listy« přinesly lokálku o syrském
rukopisu nadepsaném »Testamentum Domini Nostri
Jesu Christi«, o kterém se rozepsala brněnská » Hlídka o
»Rad. Listy« praví: Patrně látka pro nová dog nata
a atentáty na kapsy věřících. Kdyby se však, ač-li
nález opravdu je authentický a z tak staré doby po-
chází, srovnalo tehdejší rituale a degmatika s dneš.
ními řády a naukami oočistcích, neomylnosti, svatých
a odpustcích atd., nebylo by to snad dokonce pp.
arcipastýřům nepříjemným? — Známo je, že patri-
archa asyrský Rahmani našel syrský rukopis ze dru:
hého století v Mogulu a vydal jej u Kirchheima syr-
ským a latinským textem. Rukopis ten vzbuzuje v theo-
logickém světě velikou sensaci a proto o něm »Hlídka«
se rozepsala. Nejasné narážky »Rad. Listů« nám dá-
vají opět doklad, kterak radikálové, jakmile se do-
tknou náboženské věci katolické, píší zrovna tak jako
sociální demokraté. Pisatel zprávy v »Rad. Listeche
rukopisu Rahmaniho ani neviděl, ani nezná katoli-
ckého katechismu, ale odsuzovati si troufá. — Včera
namířil pak týž list svoje rychlopalná radikálně-
pokroková děla na ubohého semilského kaplana vp.
Fllera, který se osmělil státi se pokladníkem veřejné
semilské čítárny. Dle »Rad. Listů« čítárna, kde kle-
rikál uplatňuje svůj vliv, nejen že nebude nestrannou,
nýbrž dle klerikální zásady zpátečnictví nevyhoví
svému účelu nikdy a zajde. Proto radí bodrým Semi-
lanům, aby kaplana Fillera z čítárny v bržku vyho-
dili, aby neprosákla zhoubným klerikalismem. Pak
vytýkají radikálové, že se katolíci nechtějí účastniti
společných vlasteneckých prací! Není přes důslednost.
Jak píší národní dělníci. (Pův. zpráva-
z venkova.) V úvodním článku 1. čísla »Česká De-
mokracie« mimo jiné čteme, že »socialismus nebude
pro ně (t. j. národní dělnictvo) jen otázkou chleba,
ale i otázkou výchovy, zušlechtění mra vů,
povznesení ducha a tím i mravného
povznesení celého národa«. Již však feuille-
ton hned na první stránce je psán mluvou (zvolání
také: »Ježíš Šmarja«), která je paskvilem naší
řeči české. A což ten článek nadepsaný »Vzdělávací
časopisy strany křesťansko-sociální čili klerikální!«
(Vypočítávají se: »Hlasy svatých«, »Život světic«,
»Anděl strážný«, »Škola božského srdce Páně«,
»Květy Marianské«, »Kříž«, »Maria«, »Listy far-
ských kuchařek a hospodyň«, »Život kněžských hodno-
stářů«, »Spravedlnost křesťansko-katolická«, »Hlas
andělů«, »Svatá žena«, »Katolický výbojník«, »Snahy
klerikalismu«, »Sborník jesuitů«, »Duše klášterníků«,
»Srdce černých«, »Obrana svatých« a »Přítel tmy «.)
Takový článek, v němž p. redaktor si tropí šašky
ze svých čtenářů, neboť jim chce přivěsiti na nos,
jakoby ty časopisy skutečně někde vycházely, nsi
mnoho nepřispěje k zušlechtění mravů a povznesení
ducha. A což teprve článeček nadepsaný »Resoluce