#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 54. ze dne 23. února 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Naučil se řecky, aniž o tom věděl. Francouz-
ský jakýs časopis vypravuje velmi pěknou historku
o slavném spisovateli a publicistovi Benjaminu Con-
stantovi de Rebecque. Constant byl ve svých mla-
dých letech velmi lenivý a většina jeho učitelů marně
se snažila vpraviti mu užitečné vědomosti. Jednomu
z nich se však přece podařilo příměti jej ke studin
řečí. Učitel chytrák učinil jednoho dne svému poho-
dlnému žáku neobyčejný návrh. že spolu vynaleznou
řeč pro vlastní svoji potřebu. Řeč ta mohla by se
prý později státi snad i řečí světovou, doložil učitel.
Mladý Constant považoval to za zcela přirozené,
záhy pustil se s největším zápalem do zajímavého
podniku. Dali se do práce a počali »vynalézat« abe-
cedu. Účitel namaloval na tabuli podivné značky a
Čonstant je opisoval. Po abecedě »vynalezen« pone-
náhlu celý slovník a záhy měli učitel a žák svoji
řeč, dokonalou, bohatou, znamenitou řeč . . . Ben-
jamin Constant mluvil tuto řeč »vlastního vynálezu«
jako svoji mateřštinu a teprve mnohem později do-
věděl se, že jeho řeč jest také řečí Homerovou. Uči-
teli se podařilo naučit jej řecky tím, že mu nechal
řečtinu »vynalézt«.
= Napálená městská rada. Z Londýna se ozna-
muje: Velké nadšení panovalo onehdy v městské
radě v Kilmarnocku ve Skotsku. Došel dopis od
mr. Hewa Morrisona z Edinburgu, jenž jest pravou
rukou milliardáře Carnegia při rozdílení darů pro
knihovny, v němž oznamováno, že Carnegie hodlá
Kilmarnock obdařiti neobyčejným darem. Odhodlal
prý se zříditi v městě chrám na poctu slavného
skotského básníka Burnsa. Mělo to být mistrovské
dílo v žule a bílém mramoru, provedené nejpředněj-
šími umělci, se sochami básníka a znamenitých jeho
současníků, jakož i hlavními postavami z jeho
básní. Stěny měly býti vyzdobeny obrazy, znázorňu-
jícími jeho básně. K tomuto daru připojil dárce toliko
dvě podmínky: Městská rada v Kilmarnocku měla
věnovati pro chrám přiměřené staveniště a stavba
neměla státi víc než půl millionu l. št. Městská rada,
jakmile dopis došel, sešla se ihned k mimořádné
schůzi a přijala nabídku s bouřlivým nadšením a
záhy zvěděl celý svět o štěstí, jehož se Kilmarnocku
dostalo. Kolik láhví whisky vypito na zdraví Carne-
giovo, není statisticky zjištěno, ale časopisy líčí velmi
živě hrozné zklamání a nesmírnou zuřivost oteů
města, když na přípis, že šlechetný dar s poděko-
váním přijat, dostalo se jim od tajemníka Carne-
giova vysvětlení, že stali se obětí taškáře. — V Kil-
marnocku jest prý nyní velmi nebezpečno zmiňovat
se před některým z městských radů o pomníku
Burnsově. Páni jsou vesměs Skotové a velmi horko-
krevní a mají nejen úžasnou sílu v mluvě, alei
také jak náleží pádné pěsti.
= Truchlivý osud ženy dvou mužů. Přítel na-
šeho listu píše nám z Pirea: Všeobecnou soustrast
vzbuzuje zde osud, který zastihl zde žijící Penelopu
Viktorovou. Před několika lety odebral se její muž do
Ameriky, by tam zbohatl a pak se zase vrátil, jak
to dělá velká část řeckých vystěhovalců. Z Ameriky
posílal své ženě z počátku peníze, později však ne-
dal o sobě již ani věděti. Tak uběhla tři leta a žena
se marně vynasnažovala, dověděti se prostřednictvím
řeckého konsulátu v Chicagu, žije-li její muž. Jelikož
jest mladá a hezká, ucházelo se o ni několik ná-
#4
alto_textblock
#4
padníků, z nichž jeden vzbudil v ní přesvědčení, že
její muž zemřel a že marně čeká na jeho návrat.
V domněnce té a aby nalezla zaopatření, provdala se
za něho. Tu jest pro zdejší církevní poměry kara-
kteristické, že pop, který je oddal, nehleděl na to,
je-li k tomu oprávněn a je-li nevěsta svobodná nebo
ovdovělá. Dostačilo mu její domnění, že její muž ze-
mřel a několik drachem odměny. Povrchnost a leh-
kovážnost tu vidíme ve všech církevních záležitostech
a církevní správě, která státní v ničem nezadáa
která by k mnohým zlořádům vedla, kdyby staré
zvyky a obyčeje neudržovaly u venkovského obyva-
telstva morálnost. Několik měsíců žili novomanželé
šťastně, až před třemi měsíci zastihla je neočekávaná
katastrofa. Žena se totiž odebrala do Athén na návštěvu
známých a vracejíc se koňskou dráhou domů, setkala se
ve voze se svým prvým mužem, který se před několika
dny vrátil a ji hledal. Shledání to ji tak zdrtilo, že
na místě sešílela. Odvedena do nemocnice, pozdra-
vila se arciť a žila potom zase se svým prvým mu-
žem, opustivši druhého, aniž se policie nebo církev
do záležitosti té mísily a aniž druhý manžel činil
nějaké námitky. Ale manželské štěstí její bylo zni-
čeno a ze zármutku sešílela zase před několika
dny a utekla polonahá z domu. Na ulici pronásledo-
valo ji množství uličníků, k čemuž policisté netečně
přihlíželi, aniž se jí ujali. Tím ještě více rozčilena
vrhla se nešťastuá žena se železničního mostu do
propasti, odkud těžce zraněná byla odnesena do ne-
mocnice. Úrazem tím přišla zase k rozumu, ale jest
pochybno, že se uzdraví. Z toho vidíme, jak hanebně
vykonává policie své povinnosti, neboť kdyby byli
policisté nešťastnici na ulicí zatkli nebo aspoň před
pronásledováním chránili, nebyla by vykonala tento
pokus samovraždy. Policejní správa pak není lepší
svých orgánů a nezavedla ani vyšetřování, by po-
trestala provinilé policisty. Na polepšení těchto po-
měrů nelze ani pomysliti, ano, jak všecky okolnosti
nasvědčují, stávají se den za dnem horšími a po-
vážlivějšími, tak že se již veřejné mínění počíná
před neodvratnými jejich následky strachovati.
= Ideální professor. Z Chicaga se oznamuje
President chicagské university Harper žádá následu-
jící vlastnosti od ideálního professora: 1. Má býti
ženat. 2. Má býti členem církevní obce. 3. Má se
stýkati se svými studenty i mimo učební místnosti.
4. Má míti hodnost doktorskou. 5. Má býti volným
pracovati jedenáct měsíců v roce. 6. Má býti sympa-
tickým veřejnosti a bráti činný podíl na veřejných
záležitostech. — »Ženatý universitní professor,« do-
kládá Harper, »vykoná třikráte tolik dobra ve svém
postavení, než professor svobodný. A má-li tři neb
čtyři dítky, tím lépe«
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 16. února 1904: Partaj Jan; 12 dní, 811—I
Bachmannová Anna, vdova po krejčím, 86 r., 298—I.
Schillerová Karolina, manželka obchodníka, 54 roky,
859—I. Růžička František, vrchní lázeňský, 56 roků,
1395—II. Tumpach František, konduktor, 57 roků
335—VII. Walter Rudolf, strojvedoucí, 39 1., 642—VII.
Lang Karel, jirchář, 49 roků, 549—VII. Mácha Čeněk,
syn kuchaře, 3 neděle, 246—III. Plohn Míchal, sou-
kromník, 78 roků, 222—I. Stoklasova Anna, dcera
truhláře, 17 měs., 1555—II. Srb Rudolí, syn dělníka.
11/2 roku, 354—VIII. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Köhlerová Josefa, dělnice, 55 roků. Plechat
#6
alto_textblock
#6
Anna, manželka dělníka, 63 roky. Soukupová Anna,
manželka kočího, 54 roky. Tesaříková Barbora, man-
žela dělníka, 66 roků. — V josefovské nemoc-
nici: Cyprian Karel, drožkář, 57 roků. — V měst.
chorobinci: Horaček Jan, pekařský pomocník,
#7
alto_textblock
#7
71 rok.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
115. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Naposledy pohostinsku vystoupí Jelizaveta A zerská
od císařského divadla v Moskvě.
Carská nevěsta.
Zpěvohra o třech dějstvích. Složil N. Rimskij-Kor-
sakov. S textem od J. F. Tumeněva dle Mejova dra-
matu. Z ruštiny přeložil Rudolf Zamrzla. Dirigent
Moric Anger. Režisér Robert Polák.
Po prvním dějství přestávka.
Konec o 3/410. hod.
Začátek o 7. hod.
#10
alto_textblock
#10
V úterý 23. února.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo, Urania“ v VII. části Prahy.
#12
alto_textblock
#12
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
V úterý 23. února.
Po šesté.
On a jeho sestra.
Po šesté.
Fraška se zpěvy o čtyřech odděleních. Napsal Bern-
hard Buchbinder. Přeložil Jaroslav Rudlof. Režisér
Fr. Šípek. Dirigent E. Starý.
#13
alto_textblock
#13
Švandovo divadlo na Smíchově.
#14
alto_textblock
#14
Začátek o 7. hod
#15
alto_textblock
#15
V úterý 23. února.
#16
alto_textblock
#16
52. hra v předplacení (úterní).
Vystoupení paní Mařenky Zieglerov
Růženka, spanilá voňavkářka.
Komická opereta o třech jednáních. Napsali H. Cre-
mieux a A. Blum. Hudba od J. Offenbacha. Přeložil
V. Táborský. Režisér Jan Kubík.
#17
alto_textblock
#17
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnhrde.
Začátek o 7. hod.
V úterý 23. února.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po dvacáté.
BEN-HUR.
Po dvacáté.
Výpravná hra o předehře a devíti obrazech. Dle
románu Wallaceova napsal Otto Faster.
#18
alto_textblock
#18
Nejlevnější
EJNOVÁK „ŠTAJEnů
#20
alto_textblock
#20
184 -
#22
alto_textblock
#22
181
#24
alto_textblock
#24
Brigádník mrštným pohybem pustil hrdlo zlosynovo
i chopil se řetízku, kterýž rychle otočil dvakrát kol levé
ruky své, hroze zároveň stále uprchlíku výstřelem z re-
Bressier zaskřípal zuby, neděl ale ni slova jediného.
Agent policejní mohl se nyní vzchopiti:
»U všech rohatých, brigádníku, byl nejvyšší již čas
že jste přikvapil. Nebýti vás, byl bych býval hotov ! . .
Ach, věru, neměl jsem již sil odolati mu !«
Výstřel, jenž zarachotil v nevelké dáli, přerušil řeč
agenta.
Brigádník vysvětloval:
»Jest to četník náš! Vystřelil nepochybně po druhém
uprchlíku. Třeba, bych se ale podíval, co se tam děje.
»Dejte mi zbraň svou, pane brigádníku, poběhnu
tam sám. Mám sice několik pořádných ran, ale to nie
neznamená!«
Brigádník odevzdal agentu policejnímu revolvera
tasil pak sám šavli, jejíž hrot namířil až málem těsné
k hrdlu zlosynovu.
Četník odběhl.
Několik minut na to vrátil se již s druhým četníkem.
Oba drželi pevně mladého muže vysoké postavy,
s hezkou tváři, jenž kulhal.
Kule, vystřelená četníkem, byla se mu zaryla do
stehna.
#25
alto_textblock
#25
volveru.
#26
alto_textblock
#26
Četník se ozval:
»Honba jest u konce, bohudík! Ale chlapík ten umí
nějak utíkati! Měli jste ho viděti! Nebýti kule, jež mu
zarazila běh, nebyl bych ho nikdy dostihl!«
#27
alto_textblock
#27
Jiné osoby byly z daleka zahlédly onen zápas zou-
falý útěk ten.
Cestující pospíchali sem již o překot
Obklopili agenta, jenž se znovu zapolácel.
Podepřeli jej a donesli jej do kupé první třídy do
vagonu, jenž byl mimo dosah ohně.
Náhle Graffin se vztýčil.
», bože, můj bože !... Mé vaky !.. . Milo-
srdný bože !«
Graffin vysvětlil nakvap cestujícím, že neběží nijak
o zavazadla obyčejná, nýbrž o vaky obsahu veledůležitého.
Lidé počali je ihned hledati.
Oba vaky byly však již zmizely.
Graffin, přímo si zoufaje, zaťal pěsť a dvě velké slzy
splynuly s oči jeho na jeho tváře.
Vzlykot křečovitý schvátil jej.
Dovedl toliko zamumlati:
», bože můj! Bože milosrdný! ... Jsem zničen,
ztracen!. . . Obviní mne dokonce, že jsem spoluvinníkem
ničemy toho.«
Cestující donutili jej však, aby se položil na pol-
štáře, jimiž kupé na způsob lože bylo opatřeno, a sotva
že se tak stalo, agent, účinkem bolestí i vzrušení svého
velkého pozbyl vědomí.
V okamžiku tom přispěchali první lidé z okolí ku
pomoci.
Hasiči obce sousední přispěchali, následováni jsouce
zástupy hlučících zvědavcův
A zároveň přikvapil brigádník četnický, provázen jsa
dvěma četníky. Přítomní zpravili je o tom, co bylo se
u vlaku událo.
Zaprodáni nopřitel.
#28
alto_textblock
#28
46