#1
alto_textblock
#1
A na těchto dedukcích také obžalobní spis, byt
připouštěl jisté zásluhy obžalovaného, který na př.
P. Vondruškovi po jeho nastoupení elaborát na re-
organisaci vnitřního úřadování ve svatováclavské zá-
ložně podal, trvá a označuje jednání jeho zločinem
zpronevěry, spáchaným za okolností zvláště přítěžu
jících.
#2
alto_textblock
#2
Bedřich Pekeländr,
syn pražského holiče, dostal se, odbyv obch. školu
Skřivanovu, do záložny jako praktikant 13. března
1890, 1. ledna 1891 stal se assistentem, 13. srpna
jmenován druhým příručím a 23. září 1897 druhým
účetním; od r. 1891 do 12. září r. 1901 byl za-
městnán v oddělení záloženském. Od r. 1896 jako
vrchní účetní měl na starosti projednávání půjček
hypotekárních, denní korrespondenci, registraturu a
vyřizování záležitostí členských.
Příjmů měl Pekeländr, který 5. května 1895 se
oženil s Julií rodem Červenou a dostal s ní věnem
2000 zl., v posledních létech 900 zl. ročně, s kvin-
kvenálkou 200 zl., kromě roční remunerace 500 zl.
a novoročného ve výši měsíčního služného.
Protože, ač neměl z domova žádného jmění,v
poslední době stal se majitelem několika domův
Praze a vily v Mokropsích, pátráno po původu jmění
Pekeländrova.
Pekeländr tvrdí, že před sňatkem svým r. 1895
obdržel od své matky 5000 zl., zanechané mu prý
jeho otcem, že mimo to v roce 1892 nebo 1893 vy-
hrál v saské loterii u sběratele Hübnera v Drážda-
nech 14.000 K; že koupil r. 1896 od svato-václavské
záložny za 7600 zl. v Bohnicích usedlost, kterour.
1897 zaměnil za dům v Žižkově a při tom že asi
5000 zl. vydělal.
Tento dům že si vyměnil zase za stavební par-
celu na Letné v Praze a vystavěl na místě tom
roku 1897 nákladem 48.000 zl. dva domy, z nichž
jeden vyměnil za villu v Mokropsích. Na nemovi-
tostech těchto váznou — jak Pekeländr tvrdí —
značné dluhy. Ve svato-václavské záložně že měl za
práce různým stranám konané také vedlejší příjmy.
Tvrzením těmto nepřikládá však žaloba valné
víry. Uvádí, že otec Pekeländrův byl nuzným živ-
nostníkem a že ani matka jeho, která žila ve velice
skromných poměrech a prala pro podnájemníky, jež
měla na bytě, nemohla svému synovi odevzdati tak
značný obnos. Také o domnělé výhře Pekeländrově
státní zastupitelství na základě negativního výsledku
poptávky v Drážďanech pochybuje, uznávajíc sice
podnikavost Pekeländrovu, ale popírajíc, že by bylo
uvedenými spekulacemi jmění obžalovaného — mát
Pekeländr kromě zmíněných již budov, ovšem v zá-
stavě, 115 tříproc. losů úvěrního pozem-
kového ústavu 1. emisse, v ceně zl. 23.452a
u různých osob pohledávky na 4000 korun — tak
rychle vzrostlo, aby původ začátečního jeho kapitálu
nebyl úplně záhadným.
O rodinných a osobních poměrech Pekeländro-
vých ne příliš příznivý obrázek podávají manželé
Antonín a Anna Koukalovi: Dceru jejich Annu,
provd. Bischofovou, která nežila se svým manželem,
vzal si Pekeländr po smrti manželky své za vycho-
vatelku svých dětí a žil s ní ve společné domácnosti.
Dle manželů Koukalových žil Pekeländr v přepychu.
podnikal s Bischofovou cesty — jednou na příklad
aké do Paříže — daroval jí náramek za 500 zl. a
latý řetěz za 86 zl., žádal však, když Bischofová
. září 1901 následkem vyhnání plodu zemřela, na
zozůstalosti její náhradu 4312 K 71 h jako zbytek
gomnělé zápůjčky.
#3
alto_textblock
#3
p Z uvedených okolností čerpá žalobní spis — jak
dž řečeno — podezření, že Pekeländr celého jmění
vého nenabyl spravedlivým způsobem.
Dle udání Pekeländrova byly vzájemné poměry
mezi úřadnictvem velice napjaté. Tvrdíť obžalovaný
že Hercík a Kohout štvali úřadníky proti němu
tak že s ním nikdo nemluvil. Při jednom prudkém
výstupu vyťal prý Ort jednou Pekeländrovi dokonce
dvě facky . ..
Také Pekeländr tvrdí, že neměl tušení o defrau-
dacích v záložně páchaných, že sám žádného trest-
ního činu se nedopustil a že nemůže pochopiti, jak
mohlo dojíti k případům znalci zjištěným. Úvádí, že
opravoval velmi často chyby, na něž se někdy při-
šlo dosti pozdě a někdy nebyly knihy v záložně po
delší dobu při závěrkách, že třeba 11/2 měsíce nalé-
zaly se v pracovně ředitele Kohouta. Pekeländr tvrdí,
že v záložně nebylo vůbec pořádku, že z úřadníků
byl každý prací přetížen, zejmena on, připouští, že
kromě pokladníka přijali mnohdy peníze i jiní úřad-
níci, ale popírá, že by kdy převzal vklad od téči
oné strany.
Zpronevěry, vytýkané Pekeländrovi, týkají se
těchto složených obnosů:
4. června 1898 na účet Jana Drahana zl. 500.—
100.—
6. ,
» » » Anny Boškové»
» » » Ottona Lukeše » 200.—
20. ,
» » » J. Novotného » 1000.—
22.,
1000.—
6. července , , » T. Libestinové ,
2500.—
30. ,
» » » J. Händela
400.—
17. září , » , Jana Krajíce ,
500.—
» » » Josefa Kubra»
17. »
100.—
19. » » » » Marie Vaňkové
1000.—
22. » » » » Julie Füschové
1000.—
„ ,
» V. Trautenbergové
22. „
600.—
„ , , Edm. Hagera ,
30. ,
1000.—
30. června . »
» Tržnice nábytku
400.—
» Ant. a V. Randée
8. května 1899
1400.—
» Anny Soukupové
8. června , ,
770.—
„ Fr. Stehlíka »
15. července »,
330.—
18. ,
»
» Josefa Herynka
800.—
»
„ Václ. Faniána
2. října , ,
čili celkem k
» Barb. Heringové
12. března 1900 ,
» J. a M. Seidlových
,,
20. ,
» Ferd. Tippmanna
19. září . ,
„ Barb. Čekanové
24. prosince ,,
» J. a A Valešových
20. ledna 1901e
J. a B. Neumannových
27. března »»
» Jos. Kohoutové
14. května »,
„ Jos. Ženíška,
28. června ,.
» Marie Kolmistrové
17. července »,
#5
alto_textblock
#5
30.940.—
1800.—
7400.—
1200.—
4600.—
7000.—
1100.—
2000.—
7000.—
12.000.—
#6
alto_textblock
#6
Úhrnem K 75.040.—
Touto statí končí žalobní spis, jenž poukazuje
znovu na smutný obraz výsledku vyšetřené činnosti
ve vykrádané záložně a přímo nepochopitelným na-
zývá, že úpadek záložny tak dlouho se nedostavil.
#7
alto_textblock
#7
Tržní a hospodářské zprávy.
#8
alto_textblock
#8
Ukončený konkurs. Antonín Háše, hodinář
Chrudimi (15. prosince 1902). Isidor Lucka, protok.
firma v Liberci (28. března 1903.)
#9
alto_textblock
#9
Cuk r.
(Poslední zpráva.)
—n— V Praze, 27. listopadu. (10 h. 45
min.) Obchod se surovinou klidný. Po
#10
alto_textblock
#10
hotové franko Ústí K 19.15 peníze.
Rafönada pohotová kor. 63.75 franko
Praha.
První číslice peníze a druhá zboží.
Z Hamburku, 27. listopadu, v 10 h. dop.
(Původní telegram.) Smýšlení klidné. Na
listopad 16.80—16.95, na prosinee
16.85 až 16.90, na leden 17.10 až
17.20, na únor 17.30—17.35, na bře-
zen 17.40 až 17.45, na duben 17.45
až 17.55, na květen 17.60 až 17.65,
na červen 17.70—17.75, na červenee
17.85 až 17.90, na srpen 18.00—18.05
na září 18.10—18.15, na říjen 18.20
až 18.30. Počasí: mlhavo.
p
#11
alto_textblock
#11
M. Z Vídně, 27. listopadu. (Ranní burs a.)
Znamenaly: marky 117.21, 20franky 19.06,
květnová renta 100.50, ún. 100.75, rak. korun.
renta 100.45, stř. renta červc. 100.35, říj. 100.75,
rak. zlatá renta 120.55, uher. zlatá renta 118.60,
uherská korun. renta 98.40, kreditky 681.50,
uher. kreditky 753.—, anglob. 281.—, unionky
535.—, bank, jedn. 507.50, Česká průmyslová
banka 405.—, Živnost. banka 251.—, länderbanka
437.—, stát. dráha 671.25, jižní dráha 90.25,
dráha Karla Ludvíka —.—, polabská dráha
—.—, rakouská zbrojovka —.—, tur. tabák.
režie —.—, alpinky 405.50, rýmavsko-muráňské
483.—, pražské železářské společnosti 1910.—,
mostecké uhel. —.—, turecké losy 144.—
paroplavební —.—, pozemkové —.—. silniční A.
—.—, silniční B. —.—, severní dráha —.—,
Poldina huť —.—, české báňské —.—, buště-
—.—, Schodnica —.—
hradské B.
Smýšlení
pevné.
#12
alto_textblock
#12
Z úřadních zpráv.
#13
alto_textblock
#13
Místa učitelská. V litomyšlském školním
okresu obsadí se trvale místo říd. učitele (s nábožen-
skou způsobilostí) v Horním Újezdě a učitele II. tř.
ve Střelnici. Žádosti od 27. listopadu.
#14
alto_textblock
#14
Krajk
#15
alto_textblock
#15
a vložky
#16
alto_textblock
#16
vzdušné vyšívání,
krajkové látky,
posamenty, nej-
větší výber v no-
vém obchodním
domě
J. NOVÁK v Praze, „U Štajgrů
2041
#17
alto_textblock
#17
182
#19
alto_textblock
#19
183
#20
alto_textblock
#20
Šafář protřel si oči, domnívaje se, že se mu dělají
mžitky. Co svět je světem, nikdy nebylo cos podobného
vidět v této končině.
»Což pak jasný pán s jasnou paní přijíždějí pro
děti?« pomyslil si. »Pravda, pána není vidět, ale odkud
by paní zas měla teď kočár, když odtud nedávno odjela
se židém? A snad jasný pán zůstal v lese, aby spočítal,
kolik mu Zajac porazil sosen? ...«
Zatím povoz zastavil.
»Hej!... Chlape!...« zavoláno s kozlíku.
»To jsem snad já?...« tázal se šafář, sejmuv
klobouk.
»Ovšem že ty, když mluvím na tebe! A neníu
vás lepší cesty ? . . .«
»Odkud by se vzala?. . .«
»Ale tu se může vůz překotit.. .«
»Může, může...« odpověděl sedlák, nevěda, co
»To dobytče!« zamručel oděný po pansku a pak
znovu zvolal: »Jakže? To tedy jasná paní musí chodit
na statek pěšky ?«
»To asi musí...«
»Krištofe! já vystoupím...« ozvala se dáma.
Pán seskočil a otevřev dvířka pomohl paní sestou-
pit s povozu. Potom ustoupil na stranu a poněvadž cesta
byla plna děr a klestí, jda za paní podpíral její loket
třemi prsty. »Jasná paní, račte na pravo . . . Jasná paní,
račte stoupnout na tuto hromadu... Pane Petře, posečkáš,
dokud jasná paní nepřejde. Pak pojedeš zvolna na dvůr.
Jasná paní, račte teď v tuto stranu, tu je už cesta . ..«
Šafář, slyše povídání tohoto pána, domníval se, že
jasná paní musí být slepá a nevidí na cestu. Pak se roz-
#21
alto_textblock
#21
mluví.
#22
alto_textblock
#22
mýšlel, zdali vůči tomuto procesí neměl by pokleknout
na zem . ..
Paní zatím přiblížila se k němu a tázala se:
»Děti jsou tu ?s
»Jak ?e
»Jasná paní se ptá: jsou-li tu děti?« opakoval pán,
ukazuje, aby mu to vysvětlil, pěsť v popelavé rukavici.
»Snad děti našich dědiců,« pravil sedlák. »Ovšem
že jsou.«
»Zdrávy?« tázala se paní.
»Slečinka musí být velmi nemocna. Teď leží . ..«
»Byl tu snad někdo?«
»Byla tu jakás tetka.«
»Nevíš, pověděla-li dětem něco o matce ?e
»Řekla, že matka, totiž naše dědička, odjela do
Varšavy.«
»Ach!... A nic víc?.. .«
»Ještě vzkázala poručení a že za nedlouho vezme
děti odtud.. .«
»Ach!...«
Paní odešla dále ke statku, pán za ní, mruče cosi
Dáma byla oděna černými dlouhými šaty a sametovým
kabátcem. Když pozvedla sukni, zpozoroval šafář vroub-
kovanou spodničku, bílou jak sníh ...
»Snad že má takovou košili?...« pomyslil si, ne-
chápaje, proč by velké dámy měly nosit více spodniček
než jednu.
Nad zamyšleným šafářem odfrkl přední kůň. Sedlák
couvl a počal zvolna kráčet za kočárem.
»To musí být panstvo, když jezdí v leštěném ko-
čáře!« pomyslil si sedlák. »Jak se to všechno blýští ! Až
oči přecházejí při tom divadle...«