#1
alto_textblock
#1
Číslo 127.
#2
alto_textblock
#2
Strana 2.
#3
alto_textblock
#3
KATOLICKÉ LISTY,
#4
alto_textblock
#4
Dne 10. května 1902.
#5
alto_textblock
#5
aby ministr války péčoval o dobré poměry mezl ar-
mádou a lidem.
Del. hr. Dzieduszyckí vidí v Rakousku úto-
čiště Poláků a proto bude hlasovati pro rozpočet.
Dále žádá změnu zastaralého vojenského soudního ří-
zení, zrušení bouracích reversů, jež obmezují rozvoj
měst, obmezují berní schopnost obyvatelstva a vyvo-
lávají v něm nespokojenost, která by se ve vážných
okolnostech mohla státi povážlivou. Řečník jest spo-
kojen, že se při dodávkách v poslední době bere
větší ohled na zemědělství a přeje si totéž vzhledem
k průmyslu. Poměr haličského obyvatelstva k vojsku
jest prý až na jednu vyjímku dobrý a obyvatelstvo
považovalo by to za poškozování a urážku, kdyby se
posádky ze země odvolaly, zejména pak z oněch, jež
přinesla obětl na stavbu kasáren.
Dal. hr. Osvald Thun vyslovuje se pro poža-
davky, ač uznává těžké pochybnosti naproti rozpočtu.
Hlasovatl bude pro rozpočet.
Del. ryt. Vukovič praví, že, jak se zdá, kritiky
v delegacích nejsou žádoucí. Jeho kritika v záležitosti
San Grolamo byla sice ostrá, ale držela sa v mezích
zdvořilostí, zdržujíc se všsho osobního. Ministr zahra-
ničních záležitostí vyčítal však jistému arcibiskupu
pomluvy, církevnímu knížeti to, jenž snad v politi-
ckém ohledu souhlasí s některými živly, ale jest znám
jako poctivý člověk a bezúhonný karakter. Podle
jednání ministra musí si řečník přímo položiti otázku,
zdali jest vůbec dovoleno promluviti otevřené slovo,
nebo smí-li se jen hlasovati. V tomto případu nemá
prý řečník co by v delegacích hledal, neopomene
však poučiti ty, kteří ho sem poslali. Řečník prote-
stuje proti tonu, kterým ministr proti němu mluvil a
praví, že neopomene vrátiti se k tomu při vhodné
příležitostl. Dále uvádí řadu přání. Řečník kárá dále,
že nebylo postaráno o přímé spojení Dalmacie s mon-
archií, hlavně vinou vojenské správy, která chtěla
aby se stavěly dráhy strategické jako do Boky a
nyní ze Sarajeva do Úvace. Jest však jisto, že osud
Bosny jest v případu války vsazen na jednu kartu,
neb Bosna má jen jednu strategickou dráhu, úzko-
kolejnou dráhu v údolí řeky Bosny, která sama
mnoho nezmůže, kdežto Dalmacie jest odkázána jenom
na námořní moc. Kdyby se ve válce loďstvu přiho-
dila nějaká nehoda, byl by osud Bosny zpečstěn. Ke
konci žádá řečník, aby se rozpočet různých minister-
stev rozdával již před sestoupením delegací, neb sotva
který člen mimo zpravodaje byl s to na př. v tak
objemný elaborát vojenské správy nahlédnoutl a
v něm se ve třech dnech orlentovati, neřku-ll he
studovati,
Schůze byla to v 1 hodinu na 2 hodiny pře-
rušena.
Po obnovení schůze mluvil posl. Tollinger,
jenž se zastával známých přání voličů.
Dále mluví posl. Pergelt.
Del. hr. Montecuceoli připojuje se jménem
strany k výkladům hr. Thuna Salma ohledně stano-
viska naproti vojenskému rozpočtu.
Odborný přednosta Merey hájll nepřítomného
ministra proti výtkám del. Vukoviče.
Ministr války Krieghammer vykládá, že
dnešní dělo více nevyhovuje, vykládá obtíže při opa-
tření nového horského děla a líčí zkoušky s novým
materlálem, při čemž s uspokojením praví, že se po-
dařilo bez značného zvýšení váhy sestaviti model, jenž
vykazuje značně zvýšený účinek. Podobně dokazuje
nutnost houfnic, poněvadž se ukázalo nemožným po-
tíratl ukrytého nepřítele dosavadními polními děly,a
také že není možno dosavadními děly proraziti polní,
nebo prozatímně zřízené úkryty, které pokrokem tech-
niky nabyly značné síly. Těmto požadavkům odpoví-
dají prý nové houfnice, jaké už sousední státy mají.
Přednosta VIII. oddělení Krobatin podává
pak výklad o vývinu děla za posledních 100 roků.
Část o nynějších modelech prohlášena byla za dů-
věrnou.
Ministr války slibuje pak vyhověti některým
návrhům. V příčině uhražení reorganisací dělestře-
lectva podmíněného zvýšení presenčního stavu praví
ministr, že z nynějšího stanoveného kontingentu branců
nemůže vojenská správa uhraditi potřebu. Ministr
smluvil se s oběma vládami, aby oboum zákonodár-
ným sborům předložen byl zákon, jímž by se proza-
tímně postaralo o stanovení kontingentu.
Ministr odpovídá pak na přání stran dodávek,a
řadu jiných přání, jako dovolené v dobách žní, doufá
v brzké provedení opravy vojenského soudního řádu
a mluví pak o soubojové otázce a jiných více.
V dalším zastává se generála Galgocziho a sva-
luje vinu za neshody na jakéhosi ducha, jenž v po-
sledních letech v Haliči vzniknul. Na to zmlňuje s
ještě o různých jiných věcech.
Po závěrečné řeči zpravodaje zahajuje se po-
drobná debatta a po krátkém rokování schvaluje se
ordinarium vojska beze změny.
Del. Popowski podává pak zprávu o extra-
ordinarlu, jakož i o požadavku 38,000.000 korun na
novou výzbroj dělostřelectva.
#6
alto_textblock
#6
Zprávy politické.
V Praze, dne 9. května.
Renunciace arcivévodkyně Marie Kri-
stiny. Dnes v poledne konána byla za obvyklých
obřadů renunciace za příčinou zítřejšího sňatku paní
arclvévodkyně Marie Kristiny. Slavnostního děje súčast-
nili se: císař, plnoletí arcivévodové, nejvyšší dvorní
šarže, tajní radové, ministr cís. a král. domu a minlstr
zahraničních zálešitostí, hr. Goluchowski, oba předse-
dové ministerstev, dr. šl. Körber a šl. Széli, rakouští
ministři, členové nejvyšší aristokracie a vysocí vojenští
hodn ostářl.
Hr. Goluehowskí, ministr záležitostí zahra-
ničních, vrátil se dnes z Peštl do Vídně.
Výklad min. Goluchowského. Římská
»Tribuna« rozepisují se o výkladu hr. Goluchowského
praví: Hr. Goluchowskl zastupoval vší váhou své
autority názor, že zachování nynějšího stavu věcí na
východě závisí od toho, aby Turecko zavedlo opravy.
Jasnost, s jakou poukázal hr. Goluchowski na pokojný
ráz trojspolku, jenž ponechává svým členům úplnou
svobodu, aby mohli uzavírati smlouvy také s třetími
mocnostmi. »Glornale d' Italia« obmezuje se na to, že
zjišťuje veliký význam řeči hr. Goluchowského, otl-
skuje při tom místo, že vlády trojspolkových států za-
mýšlejí zachovati platnou spolkovou smlouvu v její
úplné platnosti. »Patria« vyslovuje dostiučinění, že
trojspolek bude obnoven, načež poukazuje hlavně na
ono místo v řeči hr. Goluchow ského, na němž tento
propůjčil výrazu svému uspokojení, že odstraněna jsou
nedorozumění mezi Francií a Italií a že mezi oběma
těmito státy uzavřena byla ohledně středomořské
otázky smlouva. Trojspolek a dvojspolek — končí
list svou úvahu — zůstávají důležitým činitelem při
zachování rovnováhy v evropské politice. — Petro-
hradský »Dent. St. Pet. Ztg.« poznamenává k řeči
hr. Goluchowského, že jest u vysoké míře potěšitelno,
to co pověděl ministr o trvalém poměru přátelské dů-
věry, kterýž trvá v projednávání balkánské politiky
mezi Rakouskem-Uherskem a ruskou státní vládou od
petrohradského ujednání z r. 1897 a kterýž tvoří
pevnou nepřemožitelnou baštu proti všem vichřicím,
vycházejícím z nepokojného koutu na jihovýchodě
Evropy. Pokud silní tito mocenští činitelové stojí svorně
k sobě — může skutečně Evropa, jež s oné strany
byla již tak často rozechvěvována, oddati se úplné
jistotě, že jest bezpečna před zlými překvapeními, která
vyrůsti by mohla z národních a polítických žárlivů-
stek a agitací malých balkánských národů pro blaho
velikých, pokoje potřebných států s jejich sty millionů
obyvatelstva. — »Novosti« píší: Smlouva mezi Ra-
kousko-Uherskem a Ruskem jest mocným prostředkem
k zabezpečení pořádku a pokoje na Balkánském polo-
ostrově. Dřívější antagonlsmus mezí Rakousko-Uher-
skem a Ruskem přestal. Zvláště pak zasluhují po-
všlmnutí výstrahy, jež dal hr. Goluchowski Turecku.
Llst poznamenává na konec, že celgem nelze upříti
řeči hr. Goluchovského vážného významu. Jest si jen
přáti, aby politický jeho program byl bezpodmínečně
uskutečněn. Vyžadují toho jak zájmy Ruska a Ra-
kousko-Uherskem tak celého poloostrova Balkánského.
Pařížský »Journal des Débats« táže se ve své úvaze
o výkladu hr. Goluchowského, dovolí-li poměry, aby
trojspolsk byl obnoven za stejných poměrů jako
dosud. Zblížení, na něž došlo mezi Francií a Italií,
mohlo by vynutiti změnu smlouvy. Ohledně Balkánu
podotýká list, že prohlášení hr. Goluchowského zjl-
šťuje trvalou dohodu mezi Rakousko-Uherskem a Ru-
skem. Než tato dohoda snadno mohla by podrobena
býti událostmi nebezpečné zkoušce. Ministr není úplně
spokojen s poměry na Balkáně; předvídá obtížea
spory, a mlčení, jež zachoval ohledně Černé Horya
Srbska, jakož také blahovolná, krátce odměřená fráse,
kterouž pronesl na adresu Bulharska, jsou rovněž tak
charakteristické, jako přes příliš nadouvající se slova.
— »Liberté« praví: »Hr. Goluchowski dal jasně na
srozuměnou, že obnovení trojspolku jest již dnes na-
prosto jisté, pospíšil si však s dodatkem, že týž nabyl
ven a ven pokojné povahy, a není rovněž tak jako
dvojspolek ani vyhrůžkou ani provokací. Jedno místo
výkladu — pokračuje list dále — má zcela zvláštní
význam, neboť obsahuje přímo výstrahu, platící Tu-
recku, kteráž byla sice řečí dlplomatickou vyslovena,
jest však za to tím význačnější. Hr. Goluchowskl,
mluvě takovouto řeč, položil důraz na to, že mluví
nejan ve jménu Rakousko-Uherska, tedy trojspolku,
nýbrž také ve jménu Ruska, tedy dvojspolku. Troj-
spolek, jenž byl válečný a hrozlvý, stává se pokoj-
ným a příjemným. Je to nejlepší důkaz, dodává list,
že není v Evropě již více suveréním. — »Berl. N.
Nachr.« praví, že nejvýznamnějším sdělením ve vý-
kladu hr. Goluchowského jest, že zjišťuje rozhodnutí
kabinetů, že chtějí zachovati trojspolek v jeho plné
ceně. Toto první úřední prohlášení rozptyluje pověsti,
roztrušované ze strany trojspolku nepřátelské, že troj-
spolek bude přispůsoben novému poměru francouzsko-
Italskému. — »Köln. Ztg.« píše: Prohlášení hr. Go-
luchowského o nastávajícím obnovení trojspolku zní
#7
alto_textblock
#7
tak určitě a důvěřlvě, že oněmí dojista každý nový
útok jedné části zabraničního tisku, namířený proti
dalšímu trvání trojspolku. Je známo, jak poctivěa
obezřele volívá hr. Goluchowski svá slova. Možno
tudíž z jeho nynějšího prohlášení souditi, že mezl
všemi třami velmocemi bylo docíleno úplného věcného
souhlasu o dalším obnovení trojspolkové smlouvy, a
že nedostává se ještě jen formálních podpisů. List
vítá s dostíučiněním další záruku míru, kteráž bude
míti pro další zdar trojspolkových států význam, jehož
nelze podceňovati,
Dvorní rada Adolf Beer, jehož úmrtí jsme
již oznámili, narodil se dne 27. února 1831 v Pro-
stějově, dosáhl tedy 72. roku věku svého. Odbyv svá
universltní studia v Berlíně, Heidelbergu a ve Vídni,
při čemž hlavně se věnoval dějepisu, stal se r. 1853
gymn. professorem v Černovicích, odkud poz děj! byl
přeložen do Prahy. Potom jmenován byl mimořádným
professorem dějin na právnické akademil ve Vel. Va-
radíně, načež povolán byl na nově založenou aka-
demii vídeňskou jako professor všeobecných dějina
dějin obchodu. R. 1867 povolán byl do vyučovací
rady, jejíž předsedou byl Hasner. Když tento byl
povolán v čelo vyučovací správy, jmenoval Beera
r. 1868 řádným profossorem rakouských dějin na ví-
deňské tecknické škole, načež za rok jej povolal jako
ministerského radu do ministerstva vyučování. Beer
vypracoval v tomto postavení osnovu říšského zákona
o školách obecných, takže jest otcem jeho vlastně on
a nikoliv mlnistr Hasner. Když tento zákon byl
schválen od říšské rady, když také sněmy zemské
odhlasovaly zákony prováděcí, a když vydána byla
prováděcí nařízení, považoval Beer své poslání za
skončené, když pak Hasnerův kabinet r. 1878 padl,
vystoupil zároveň s Juliem Glasrem z ministeřstva
vyučování a ujal se opětně své učitelské stolice na
vídeňské polytechnice. O přímých volbách r. 1873
dr. Beer zvolen byv do poslanecké sněmovny od
městské skuplny šternberské na Moravě, zastával ji
až do r. 1897. Stal se jedním z předních vůdců ně-
kdejší strany ústavácké a postivě dělil se s ní o ne-
návlst vůči našemu národu. Za posledních let býval
zpravodajem rakouské kvotové deputace, když pak
vzdal se své člnnosti v poslanecké sněmovně, byl
jmenován členem sněmovny panské.
Uherská poslanecká sněmovna pokračo-
vala dnes v rokování o předloze o bosenských
drahácb. Posl. Kresmarlk, člen vládní strany,
viděl by rád, kdyby Bosna a Hercegovina samy ode-
vzdaly v této otázce své ústavní votum. Trať Bugojno-
Arzano dlužno se stanoviska uherského doporučovati
tím více, ana Dalmacie právně prý patří k Uhrám a
těmto také jde k duhu její vývoj. Požadavek oppo-
sice, aby především zabezpečena byla trať od hranic
Sandžaku do Mitrovic, nemůže býti splněn, protože
Turecko bude vzpírati se všem novotám po tak dlouho,
pokud mocnosti nezřeknou se svých výsad a zvlášt-
ního postavení svých občanů v Turecku. Německo
projevuje větší ochotu také jen proto, že německý
císař veřejně uznal islam za kulturní a státní základ.
Pro Bosnu samu považuje řečník za lepší, kdyby pro
admínistraci Bosny upotřebováno bylo jen Bosňáků.
Aby železníční trati stavěny byly jen úzkokolejné,
odpovídá nynějším poměrům. a proto řečník schvaluje
předlohu. Posl. Ed. Bartha považuje předlohu za
výrodek našeho velmocenského blouznění a protestuje
proti výtce, že strana neodvislých při každé předloze
dělá státoprávní oposici. Naopak, předloha vlády jest
prý tuhou negací státoprávního postavení Uher. Bosna
a Hercegovina nedají se zahrnouti v okruh platnostl
čl. XII. vyrovnání z r. 1867. Okupace udělala z dua-
lismu ve skutečnosti trialismus, s charakteristickým
rozdílem, že vedle konstitučního Rakouska a Uher
stojí tu Bosna bez ústavy. Následkem vyrovnávacího
zákona nesmí se společná vláda míchati do záležltostí
států a přece Bosnu spravuje společná vláda. Oku-
pace pohltila ohromné obnosy, jež nejsou nikde v pl-
ném obsahu sestaveny. Ministerský předseda Szell
svého času předvídal následky a proto jako finanční
ministr odstoupil. Řečník kárá mezi jiným, že bez-
ústavní provlsorlum v Bosně trvá již čtvrt století,
což jest ostatně vinou Rakouska, neb kam to svou
nohu postavílo, všude nechalo absolutlsmus zdomác-
nětl. Řečník pak žádá objasnění o finančních pomě-
rech Bosny a kárá, že také ohledně společných aktiv
panuje největsí temno. Na to mluví o výlohách na
stavbu bosenských drah nutných, jež prý dle odbor-
níků obnáší 50 až 60 mil. kor Ale pan Kallay žádá
75 mil., aby měl nekontrolovatelný fond k placení
dluhů. Rečník vytýká, že vinou bosenské vlády vy-
stěhovalo se 17 000 musulmanských rodin a navrhuje
pak resoluci, dle které má vláda na konci tohoto
roku předložiti výkaz o společných aktivech a co
nejdříve předlohu o jich rozdělení, dále aby uherské
státní právo vzhledem k Bosně co nejdříve přišlo
k platnostl, a dozorčí právo uherské vlády nad bo-
senskou správou aby příšlo právě tak k platnosti,
jako kontrolní právo rakouského parlamentu nad bo-
senskými závěrečnými účty, aby Dalmacle co nejdříva