#1
alto_textblock
#1
Ročník I.
#2
alto_textblock
#2
Č. Budějovice, dne 11. července 1902.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 3.
#4
alto_textblock
#4
NOVÝ
#5
alto_textblock
#5
Vychází každý týden v pátek. M Redakce, administrace a expedice O Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 480, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned & Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích. & K 2’40. čtvrtletně K 1’20. Pro Německo na rok K 548.
při objednáni. • Jednotlivá čísla za 8 haléřů. • Pro ostatní země na rok K 6-88.
#6
alto_textblock
#6
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Česká ulice číslo 18.
#7
alto_textblock
#7
Soudruzi a soudružky,
kteří súčastniti se chtí první dělnické výstavy
v Praze, nechť vezmou na vědomí, že zábavní
vlak na dny 7. a 8. září bude zcela určitě z C.
Budějovic vypraven. Přihlášky činí se dokonce
července v redakci našeho listu, v obchodě
soudr. Melichara a u soudr. Lédla, kde možno
po částkách na jízdné předem spláceti. Přihlašujte
se tudíž rychle, pokud neuplyne stanovená
lhůta.
#8
alto_textblock
#8
Kapitola o alkoholismu.
Dr. Z. Daszyňska-Goliňska.
VIII. mezinárodní sjezd antialkoholický
(Vídeň 1901.) činí dnes otázku alkoholismu jednou
z nejaktualnějších otázek dne a nutí zastaviti
se nad sociologickým významem tohoto obecně
známého zjevu. Dnes nelze již pochybovati o
tom, že alkohol jest jed, jenž v různém množství
požit může přivoditi smrt, v malých pak dávkách
působí na organism negativním vlivem, jevícím
se změnami ethologickými a funkcionelními, otupuje
vůli i cit více než rozum a poskytuje
klamné zdání zvýšené činnosti mozkové i nervové,
náleží k jedům a nepřátelům lidstva.
Celé davy všech zemí jsou dnes konsu-
menty tohoto jedu, výrobci pak těží z něho
jako z nejsnazšího a nejjistějšího zřídla zisku
a spekulace. Toť fakt, jejž bez obtíží lze doká-
zati ze závislosti forem alkoholismu na hospodářských
poměrech různých zemí. V zemích,
oplývajících bohatstvím žita, ječmena a bramborů,
jako v severním Německu, v zemích Polských,
v Rusku množí se vinopalny a pivovary
a lid utápí se ve vodce a pivě. V zemi méně
žírné s kulturou ovocnou, jako na př. veŠvýca-
řích, spotřebuje se ohromné množství vín ovocných,
ve Francii, zemi vinic, žádný obyvatel
nemůže se obejiti bez vína k obědu i večeři.
Démon alkoholismu béře tudíž na se různé
podoby, v každé však je snad stejně škodlivý,
počítaje jen s množstvím zkonsumovaného alkoholu.
Jsa zjevem tak obecným, musil býti
v těsném styku se všemi zjevy dnešní kultury,
musil hluboko zasahovati v duch civilisace jako
následek a spolupříčina morálního rázu doby.
Zamysleme se nad tím chvíli. V touhách
a sympathiích svých téměř výhradně žijeme jen
dni dnešnímu a nejbližší budoucnosti. Zatím
však ona nejbližší skutečnost jest prázdná,
jalová, nestálá, složena ze šera všední neb nejisté
budoucnosti. Cíle posmrtné zaujímají dnes
velmi málo místa v životě i myšlení individua,
potěšili je nedovede naděje v budoucí život,
v nějž často nevěří nebo o něj se nestará.
Nutno tudíž za každou cenu se omámiti, zapo-
menouti na skutečnost, povznésti svého ducha
třebas za cenu pozdější depresse a úpadku.
Alkohol, jehož působení především se zakládá
na opojení, zdánlivém uspokojení, vlévání naděje,
optimismu, důvěry ve vlastní síly, stává
se nezbytným a milým druhem. Co vznešených
plánů je, co srdečných výlevů, co vtipu a smíchu,
jak oči jiskří, jak líce se rumění při pitce,
když víno několikráte naplní číše. Dnešní Člověk,
jak správně uvedl v řeči své prof. Masaryk,
potřebuje někdy cítiti se nadčlověkem, třebas za
#9
alto_textblock
#9
cenu pozdějšího ponížení, klesnutí, pozdějšího
vyzutí se z řad člověčenstva.
Ale většina lidí nikdy nejde tak daleko;
chce se jen trochu rozjařiti, trochu na skutečnost
zapomenouti.
Dnešní člověk, ztrativ naivní víru, jež vyrovnání
všeho časného zla viděla v budoucí
odměně nebo trestu, neosvojil si dosud — abych
tak řekla společenské morálky, oné pevné víry
ve svazek pokolení, ani citu povinnosti k dnešní
i budoucí společnosti. Sebe jen stále vidí jako
vrcholový bod nejbližších svých potomků, sebe
považuje za střed všehomíra. Dobro celku, odpovědnost
vůči dalekým potomkům, přesvědčení,
že velikost i budoucnost národa tkví především
v morální i fysické síle jeho členů, stejně málo
váží na vážkách morálky dnešního člověka, jako
vědomí svazku, jenž je mezi každým naším
činem a zdatností budoucích pokolení. Žíti a
užívati! volají lidé smělejší a bezohlednější, jiní
— často nejlepší — chtí dále vléci jařmo života
a čehokoliv z něho dobýti i pro sebe i pro jiné.
Jedno i druhé usnadňuje alkohol. Pokolení, jež
by ve jménu povinnosti k budoucím generacím
odřeklo se chvilkového opojení, musilo by sklá-
dati ze silných charakterů; těm však nepřeje
nynější svět, nevytvořuje jich; podmínky dne-
šího života lámou a ničí je.
Jsou to hlavně hospodářské poměry, jež
jsou dnes spoutány všemi formami alkoholismu.
V žádné době nebyl on tak všeobecným ani tak
hrozným. Starověk, jehož historie odehrávala
se na břehu moře středozemního, v pásu vinic,
znal jen požívání vín lehkých a sladkých, teprvé
na sklonku římského císařství zahnizďuje se pi-
jáctví — a to ve vrstvách zámožných. Za dob
Kristových v oněch zástupech, jimž učení své
hlásal, pijáctví bylo neznámo. Proto těž, jako
již dříve Mojžíš, nevaruje před nemírným požíváním
nápojů, ač tak horoueně toužil osvobo-
diti duši z okovů těla. Přísné zákazy Mohamedovy,
jež dosud vyznavačům jeho zapovídají
požívání opojných nápojů, jsou svědectvím, že
již za jeho dob alkohol působil hrozné spousty.
Arabští lékaři jistě odporučovali alkohol jako
léčivý prostředek, jsou vlastně jeho vynálezci —
sám vývoz alkoholu je původu arabského. Vodka
vyráběná z vína a rýže nepůsobí ještě hrozně,
ježto po celý středověk vysoká její cena činí
požívání její výlučným privilejem zámožných
stavů.
Způsob připravování vodky ze žita, vynalezený
teprvé v XVI. století, rozšíří ji po celé
střední a severní Evropě, brambor pak podávaný
dělnickým davům jako výživa nejlevnější
v podobě vodky stává se požitkem všeobecným.
Kapitalism ujařmuje davy prostého lidu pomocí
levného, obecného produktu alkoholového, z něhož
sám má největší zisk.
Dnes všechno zemědělství, zvláště však
rolnictvo zámožnější je úzce spojeno s otázkou
alkoholismu. Nejen u nás, nýbrž i v celé střední,
severní, východní Evropě vinopalny udržují stav
rolnický v dnešní jeho formě. Ohromné důchody,
jež všem vládám plynou z daní z alko-
holu, jsou přední oporou dnešního organismu
státního. Alkoholism organicky srostl s ústrojem
dnešní produkce, s našimi daňovými systémy,
se zámožností agrárních stran, nejvlivnějších dnes
v zemích středoevropských. Jest mocným spojencem
kapitalismu na vsi, neboť i v oněch
zemích, jež jako naše Halič nemohou počítati
#10
alto_textblock
#10
s rozvojem průmyslu, množí se vinopalny a
pivovary, a vodka i pivo nalézají ohromné
davy konsumentů.
(Dokončení příště.)
#11
alto_textblock
#11
Z českého jihu.
— Stávka stavebníha. dělnictva. V úterý
ráno vypukla, aniž by se byl kdo nadál, na
stavbě stavitele Jaroslava Teslíka v Č. Budějovicích
stávka. Pan Teslík je ještě mladým stavitelem,
snad dobře kvalifikovaný kreslič a také
stavbu vedoucí, ale rozhled na život společenský
mu schází úplně, nezná ani nejpoddružnější věci
jako ku př. živnostenský řád, povahu organiso-
vaného dělnictva, dělnická práva, povinnosti zaměstnavatele
a pod. Shledáte na něm, sotva že
promluví, že zaspal při svých studiích a praktice
na stavitele celý kulturní vývoj za dobu svých
let, on veplul se svým stavitelstvím do společenského
víru pln furie, nyní že musí před ním
vše na stranu, on bude jenom rozkazovat, kdo
jej neposlechne musí býti celým okolím ztrestán,
a co mu nejhůře sluší, je nedostatek inteligence,
jako středověký dráb vidí v každém člověku
nepoctivce, zloděje, jen on je hodný, dále Mart.
Holanský a kovář Pařízek. Sotva že se uchytil,
začal jako celá řada českých zaměstnavatelů
v Budějovicích zakládati svoji budoucnost v pořádném
dření dělnictva: platí nejvyšší mzdu
zedníkům 1 zl. 10 až 15 kr. denně a při tom
se opovážil srážet s této hladové mzdy 15 kr.
týdně na nera. a úraz, pojištění, tedy i onu
část, kterou povinnen je platiti ze svého. To
konečně dělnictvo dohřálo a v pondělí se ozvalo.
Žádalo vysvětlení, proč tolik se mu sráží, a když
vymlouval se p. Teslík, že ve »Svépomoci« se
musí tolik platit, žádalo, by dal je pojistit u
okr. nem. pokladny a našlo také hned důvod,
který je vážný: kam by přihlásil p. Teslík dělníka,
který by byl přes 60 let stár (u stavebního
odboru vyskytuje se mnoho tak starých zedníků),
když »Svépomoc« přes 60 let stáří nikoho
nepříjme? Panu Teslíkovi záleží ale více na
karamádství Holanských, Pařízka atd. (snad potřebuje
Často nějakou protekci), durdil se, že
dělníci »jsou tak na krejcar« a nařídil
polírovi, by v úterý ráno každého propustil,
komu není jeho pořádek vhod. Polír jeho
rozkaz vyplnil a chtěl ráno vyplácet za pondělek
mzdu a vydávat pracovní knížky. Dělníci
počtem 40) vzali své propuštění na vědomí,
opustili stavbu, knížky ale a peníze nepřijali.
Jedni obrátili se do redakce našeho listu, jiní
do okr. nem. pokladny, by poskytnuta jim byla
ochrana a stavěli své požadavky: 1. Přestoupit
že »Svépomoci« (která vnucuje zaměstnavatelům
hrubou diktaturu, že oni musejí dělnictvu i poroučet
s pojištěním, na které si dělnictvo platí dvě třetiny
příspěvků) k okr. nem. pokladně; 2. by
nebyli pojištěni jen na 1 zl., ale na plný obnos
denní své mzdy; 3. na příspěvcích by sráželo
se jim jen, co povinnen jest platit dělník; 4. za
prozahálený čas sporem, který sám stavitel zavinil,
by dostali svou mzdu a 5. by zvýšena
byla všem dělníkům mzda o 20 hal. denně. Na
konci svých požadavků prohlásili dělníci, že
schválením všeho toho neupouštějí od své
smlouvy z r. 1899, kde stanovena jest minimální
mzda na 1 zl. 40 kr. denně a ještě jiná
ustanovení. S požadavky těmito obrátilo se dělnictvo
k okr. hejtmanství, zastoupeno soudruhem