ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 44212470-6603-11dc-be48-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 45
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXl.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 26. března 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 84.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předpliácí se v Praze v ndministrani . . . . 2 na měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K —h s drojí čonáško za naěsle z čtvrt leta . : . : 7 K 50h ve flislkách: . 2 K 00h na měisle . . Peštont a n řste n r . . . . . ::e s dvojí zísilkou na měrí na čtvzt leta . . . 1 K so B
#5 alto_textblock #5
Jl
#6 alto_textblock #6
V drobném prodeji: ranní čísle o rolě . . . za 8h odpolední . . . . . . . za 2 h Ve fllalkách na venkově- 10 ranní čislo, . . . . . odpolední . . . . . . . . 8h Inseráty platí se hotevě řapřež. Předplacení a insesty přijtnná zdmísl- strace v Marianské ulicí č. a Tsm nacházají se téš redake tiskárna a sxpedieo „ Národnich Listě“. Lukopšsy se novraosji.
#7 alto_textblock #7
Popelka na moři Jaderském se ozvala!
#8 alto_textblock #8
Ve chvíli, kdy němečtí hegemoni všech odstínů s nejvyšším napjetím sil hledí znovu utužit zrezivělě řetězy starého rakouského centralismu a povýšeným hlasem svých Schückerů a tutti quanti »státníků« prostě bez důkazů tvrdí, že prý by federace přivo- dila Rakousko politicky, národohospodářsky a velmocensky na mizinu (l) — ve chvíli te dopadla na staletý ten centralism rakouský prostřed sněmovny vídeňské nejtěžší mravná rána, jaká se jen myslit dá. A to páteční znamenitou řečí statečného dal- matského poslance Biankina, který ve jmenu své vlasti pronesl strašnou obža- lobu na staletý ten systém rakouský, dovodiv, jak netoliko hříšně zanedbal jeho ubohou vlast, ale důsledně nešťastnou Dalmacii rui- noval jen proto, že to je vlast slovans ká, až v této podjatosti německo centralistické tak daleko zašel, že jest mu dnes ta zane- dbaná, chudá Dalmacie zemí takřka ne- známou, že neví a netuší ani, jaké po- klady přírodní v lůně jejích holých skal se tají, že musil přijít cizí soukromý podnikatel do zbědované Dalmacie, aby tyto poklady — uhli, asfaltu, rtuti a j. v. — konečně objevil, jichž hoj- nost a bohatství nepřebrané sli- buje nyní té povržené Popelce na moři ja- derském rázem nový život, kone její bídy, jejího strádání a hy- nutí staletého přes všechno otčímství vídeňských vlád. — —
#9 alto_textblock #9
Ano, takovou velikou a radostnou pro Jihoslovanstvo novinu zjevil věrný syn Dal macie a upřímný bratr náš na konci zname- nité své filipiky vyčítavě — otčímu ví deňskému... Důležitost věci, tušíme, žádá, abychom památnou řeč jeho úplně ztlumočili veřejnosti naší, která jí bude za- jisté tak srdečně potěšena, jako my sami. Slovan Biankini promluvil dne 22. t. m ve sněmovně poslanecké napřed chorvatsky. pak německy takto:
#10 alto_textblock #10
»V každou debatu o nouzích a bědách zemských musíme my poslanci dalmatští za- sáhnouti a to z té prosté příčiny, poněvadž rakouské vlády způsobily v Dalmacii no uz trvalou. Pročež by se každé rokovánío nouzi zemské mohlo zváti debatou dal mat- kou par exeellence . . . . Pro zemi, její blahobyt by mohl přinéstí požehnání celé ríši, nestalo se po století téměř ničeho a také dnes nechcete se odhodlat, abyste pro ni učinili i jen nejnutnější. Takě předlo h investiční dokazuje, že vláda podnes ne- dala poměry dalmatské ani studovat, t. j. že slavná vláda otázce dalmatské naprost nerozumí. Chci tudíž o ní promluvit doufám, že vzbudím pro ni zájem sl. sněmovny, neboť národohospodářská otázka dalmatská je velmi důležitou otázkou rakouskou, ba snad nyní nejdůležitější. Jak známo, provozuje se vůč Dalmacii politika almužnická, která rovněž tak zneuznává hříchů minulosti jako nouze pří- tomnosti a povinnosti vůči, budoucnosti. A přece ještě noviny vládě blízké nám vyčítají, proč že prý my, zástupci Dalmacie, nejsme nadšeně za- milováni do tohoto ministerstva, jehož všecka státnická moudrost záleží v tom, že naši za- nedbanou vlasť napomíná ke enosti odřikánía skromnosti. Při tom zapomíná se, že jsme po celé století pastorky tohoto státu, jehož kulturní práce v zájmu dalmatského národa sotva jest znatelna. Do ciziny musejí se vy-
#11 alto_textblock #11
stěhovat nejlepší synové naši Adoptovali jste nás, ale od bohatého stolu ra- kouského národohospodářství nás odháníte. Sni žujete nás na zeměpisnou pozoruhodnost ! Čím se Rakousko po století na Dal- macii provinilo, toho nedoved před soudem dějin zodpovíd at Ani s hlediska svého vlastního záj mu ne. Neboť: dopouštějíc záhubě Dal- macie, připravilo se o své vlastna velmocenské postavení. Chtěli jste Dalmacii osamotit a zatím jste osamotili celé Rakousko, které braje nyní mezi velmocemi úlohu — staré tetky ... Zapomnělo se na dalmat- ské pobřeží a jako v odvetu za to zapomněl světový obchod na Rakousko. Dějiny úpadku naší vlasti za posledních osmdesáti let jsou dě- jinami úpadku rakouského velmocenského po stavení. Neboť prohřešujíce se na Dalmacii, pro- hřešovali jste se na zákonu novověkého vývoje státův. My dohráli ve světě svou úlohu jako obchodní stát. Když počátkem stoleti XIX. Rakousko ujalo se Dalmacie v majetek svůj, měla naše dalmat- ská vlasť sama třikráte tolik lod obchodních, nežli má dnes celé Rakousko!! Dnes jsou kvetoucí druhdy přístavy Dalmacie pusty a prázdny, bez lodí, bez obchodu Stát, který nevypěstuje si žádného loďstva ob- chodního, zřiká se ctižádosti, slouti státem ob- chodním. Kdybyste nebyli nechali po celá desitiletí celé pobřeží Dalmacie hříšně spust- nout, mohli jste si ve světovém hospo- dářství udržet aspoň své staré mí sto. Ale teď jsme sklesli se státu obchodního na stát nádennický, a nenaučíte-li se brzy Dalmacii znáti, kyne vám zoufalá vy- hlídka, sklesnouti na stát žebrácký ! — Nejsem ovšem žádným prorokem, ale jsem přesvědčen. že v Dalmacii tkví klíč k hospo- dářskému znovuzrození celého mocnářství. Kdysi nepochopí svět obm- zenou tu lhostejnost našich řiditelův státu, jimž dlouhé to námořní pobřež Dalmacie se skvostnými svý m přístavy nebylo ve věku světového obchodu skoro ničím více, než pouhým ornamen- tem na mapě. . . Nepochopí se, kterak touž dobou, kdy jiné státy vyhledávají v dála- vách cizích zemí končiny, aby tam pro sebe dobývaly nových zřídel svého hospodářského zisku,,zde Rakousko svá domácí zřídla zasypává, ačkoli by stačilo jen trochu dobré vůle a něco více investic, aby z nich v době nedaleké vyvřel pravý zlatý proud a rozlil se p celé říši. Navrhuji, aby slavná vláda ráčila přikročiti ku obje- vení — Dalmacie! Zde má Jeho Excel- lence pan ministerský předseda přiležitost, do- býti sobě vavřínův druhého Kolumba . .. (Ve- selost.) Míním to zcela vážně ! Prosím, co ví tu většina pánův o hospodářském významu Dalmaciel Čeho ví o něm slavná vláda? Snad ne brubě více, nežli že každoročně Klub turistů podniká tam výlet a že pestré plakáty oznamují nový hotel v Dubrovniku. Byrokratická lenivost my- slenková jest rakouskou tradicí a byrokra- tická nechuť ku všeliké čino- rodé iniciativě zničíla Dal- macii, odřízla ji od světového obchodu, uči- nila z ní vlast největší chudoby a rozšířila o ní legendu, že prý je Dalmacie samou přírodou zemí zanadbanou a přechudou. Nuž, bohu díky. tato legenda jest dnes aspoň dů- kladně vyvrácena! Dalmacii nade šla
#12 alto_textblock #12
nová éra ode chvíle, kdy bez ohledu na úřadní škarohlídství podnikavý duch jediného průmyslníka (Alexandra Königa) otevře Dalmacii netušené poklady tajené v půdě její. V cízině vědí již o tom, jaké poklady tato dalmatská půdav sobě skrývá a cizozemský kapitál pase jen po okamžiku, kdy vláda rakouská k této nové epochální události zaujme stanovisko, kdy osvědčí, hodlá-li sama nejrozsáhlejší měrou ujati se těchto podnikův dalmatských. Až posud nemělo Rakousko pro dal- matské hornictví — kapitálu! . .. Slavná vláda civí dále ve své ztrnulosti, z niž nedovede ji vyburcovat ani naše nouze ani ú svi nového dnel Povzbuzení, jakého poskytla onomu neohroženému pionéru dalníatského blahobytu, uznalost její, jakou mu prokázala za jeho osvo- bozující vlastenecký čin, dík jaký mu vzdala za ty statisíce, jež věnoval naší zemi, záležel v tom. že se způsobem ryze rakouským podnikání jeho kladly obtíže, že zemská vláda pronásledo- vala jej beze všeho oprávnění svým protiven- stvím!... Dnes ví se již v kru zích odborných, jaké nesmirné bohat- ství uhlí, asfaltu, rtuti a jiný ch mineralií spočívá v lůně Dalma- cie. Toliko vláda vídeňská o tom ničeho neví a nechee o tom ničeh vědět!! Požadujeme pro Dalmacii, čeho po- žadovat máme právo. Aby také naše přirozené síly byly podporovány, také naše životní pod- mínky byly chráněny, také našemu vývoji kul turnímu bylo napomaháno. Nežebráme o žádnou almužnu, o žádnou milost. Co dáte Dalmacii, ona vám se stonásobnými úroky vráti a splatí. Ale my máme toho do syta býti pariy Rakouska!e Věříme, že řeč taká pronešená mužem tak vážným, jakým jest Biankini, způso- bila mohutný, ba sensační dojem na všecky. kdož ji poslouchali a těch byl prý posléze ve sněmovně okruh velmi značný. Jsme pak věru žádostivi, jaký bude její účinek na kruhy vládní? Přejeme bratřím našim dal matským, aby byl konečně pronikavý a roz hodný! Starý rakouský sy stém byrokraticko-centralistický dostal však touto fulminantní žalobou chra brého vlastence zanedbané Dalmacie věru svou zaslouženou kapitální ránu
#13 alto_textblock #13
Předběžné výsledky sčitání lidu r. 1900. (Pův. zpráva » Nár. Listů«.)
#14 alto_textblock #14
II
#15 alto_textblock #15
Na první pohled patrnou je protiva mez posledními dvěma obdobími: kdežto v době 1880—1890 přírost nejen v našich zemích, ale vůbec v Rakousku vykazoval relativní úbytek poslední perioda těší se značnému vzestupu zvláště ve Slezsku. Aby aspoň ve všeobecných rysech byl zřejmý obraz tohóto přírostu v cele říšské polovici, uvádíme, že již z cifer pro celé obvody zemské bije do oči zvolnění tempa při rostu v posledním období v Horních Rakousích (ze 3.5 na 3.1), v Korutanech (z 3.5 na 1.8) v Krajině (z 3.7 na 1.9), v Haliči (z 10.8 na 10.4) a v Bukovině (z 13.1 na 12.9); význač- nějším vzrostem, jemuž vévodí Slezsko a pal Salepurk (76.1 na 11.4), vynikají kromě toho Tiroly a Vorarlberg (z 1.8 na 5.5), Přímo (z 7.3 na 8.6), kde oyšem rozhoduje Ters (z 8.7 na 13.5), pak Dalmacie (z 10. 8 na 12 2) a uvedené již země české. Dolní Rakousy, kde rozhodujícím je vliv Vídně, vykazují vzestup ze 14.2 na 16.0 proc., při čemž nepopíratelně nej- rozhodnějším je vliv Vídně, a předčí tedy velice
#16 alto_textblock #16
v Čechách na Moravě ve Slezsku v celé Cislajtán
#17 alto_textblock #17
v Čechách na Moravě ve Slezsku v eelé Cislajtáni
#18 alto_textblock #18
ještě co do percentuálního přírostu ostatní země co do výše přírostu za poslední doby stojí za Dol. Rakousy hned země karpatské, Dalmacie a Slezsko. Ovšem tyto průměrné číslice pro celé země spíše zahalují, než vysvětlují jednotlivé zvláštní a pestré poměry, které jsou jim položeny za základ. Přesahuje však opět účel toho článku, chtíti podrobněji zabývati se číslicemi jednotli- vých prvků, z nichž složena je úhrnná cifra zemská. Vývoj obyvatelstva v zemích koruný české vykazuje však tolik zajímavostí, že nelze nezastaviti se aspoň u přehledů pro jednotlivé okresy. Výsledky posledního sčítání lidu uka- zují, ze
#19 alto_textblock #19
přírost obná še
#20 alto_textblock #20
40 a30až 20 aži5 ažl1Onž 5 ažl l nž více 39.9 29.9 19.9 14.9 9.9 4.9
#21 alto_textblock #21
procent v okresních hejtmanstvích
#22 alto_textblock #22
27 10 8 12 72 83
#23 alto_textblock #23
z1
#24 alto_textblock #24
76
#25 alto_textblock #25
5
#26 alto_textblock #26
3
#27 alto_textblock #27
3
#28 alto_textblock #28
Stationérní obyvatelstvo + 09 až — 0-9
#29 alto_textblock #29
Úbytek obnášel 1 ažl 5a 4.9 více
#30 alto_textblock #30
Souhrn okres. hejt- manství“)g
#31 alto_textblock #31
ov okr. hejtmanstvích
#32 alto_textblock #32
96
#33 alto_textblock #33
14
#34 alto_textblock #34
17
#35 alto_textblock #35
40
#36 alto_textblock #36
350
#37 alto_textblock #37
Běřeme-li tedy za jednotku pozorování po- litický okres, pozorujeme, že v Čechách z 96 okresních hejtmanství a měst s vlastním statutem ani ne třetina, t. j. jen 30 jich převýšilo průměr zemský (+ 8.1 proc.), 17 jich vykazuje oby vatelstvo ve ztrnulém stavu, téměř po celou dobu desíti lel nezměněném (z nichž 5 od +- 0-1 do — 0 8), kdežto 12 (od + 0.1 do — 0 proc.) je stationérních a 16 značný úbytel (z toho 2 i nad 5 proc.). Seřadime-li české politické okresy v pořadí dle výše jejich přírostu percentuálního, následují za sebou takto: Most (+ 48.2), Teplice (+ 42.4), Král. Vinohrady (+ 40.1), Ducheov (+ 39.0), Žižkov (+— 33 8). Smichov (+ 29.5), Plzeň (+ 29.1), Ústí nad Labem (+ 29.1), Karlovy Vary (+ 24.7) Falknov (+ 23.2), Jablonec (+ 18.7), Karlin (+ 18.3), Kladno (+ 18.3), Louny (+- 18 3) Chomůtov (+ 16.4), Náchod (++ 16.2), České Budějovice (F 15.8), Slaně (+ 15.4), A ( 14.4), Liberec okolí (+ 13.4), Hořovice (+ 13.1), Praha (+ 12.0), Žatec (+ 11.7) Kraslice (+ 10.9), Liberec město (- 10 7). Děčín (+ 10.1), Cheb (+ 9.7), Frýdland (+ 9.1) Jáchymov ( 8.3), Mladá Boleslav (+ 8 2) Roudnice (+ 7.6), Pardubice (+ 6.3), Kadan (+ 6.0), Trutnov (+ 5.9), Šluknov (4+ 5.5), Rumburk (++ 5.4), Litoměřice (+ 4.0), Střibro (+ 3.9). Králové Hradec (+ 3.7), Polička (+ 3.7), Vysoké Mýto (+ 3.4) Vrchlábí (+ 3.3). Chrudin (+ 3.1), Rakovník (+ 3°1), Kolin (+ 3 0), Teplá (+ 3.0), Písek (+ 2.9), Třebon 2.9), Krumlov (+ 2.7), Kutná Hora (+ 2 .6). Podbořany (+ 2.6), Broumov (+ 2.5), Lan škroun (F 2.3), Mělník (+ 2.2), Přeštice (+ 2 1) Horšův Týn (+ 2.0), Nový Bydžov (+ 1.8) Mnichovo Hradiště (+ 1.7), Semily (++ 16) Tachov (+ 1.5), Rychnov (+ 1.4), Klatovy (+ 1.2), Příbram (++ 0 8), Domažlice (+ 0.5) Králové Dvůr ( 0.5), Německý Brod (++. 0.1) Prachatice (+ 0.1), Benešov (— 0.1), Plan *) Pokud se týká měst s vlastním statutem.
#38 alto_textblock #38
(— 0.1), Strakonice (— 0.1), Tábor (— O.1), Český Brod (— 0.2), Turnov (— 0.3), Čáslav (— 0.4), Kaplice (— 0.5), Jindřichův Hradee (—0.6), Česká Lípa (— 0.6), Jilemnice (— 0.7), Týn nad Vllavou (— 0.9), Jičín (— 1.0, Cho- těboř (— 1.1), Sušice (— 1.3), Kralovice (— 1.6), Litomyšl (— 1.6), Nové Město n. J. (— 1.2), Jablonné (— 1.7), Ledeč (— 1.9), Pelhřimov (— 2.1), Žlutice (— 2.2), Milevsko (— 2.4), Rokycany (— 2.5), Blatná (— 3.1), Sedlčany (— 4 2), Žamberk (— 6.1) a Dubá (— 6 4) Na Moravě přírost nad průměr zemský vykazuje toliko 16 hejtmanství, resp. měst se statutem ze 40, 8 obyvatelstvo stationární a 3 značnější úbytek. Pořad je tento: Moravská Ostrava (+ 79.2), Uherské Hradiště město (+ 304), Brno okolí (+ 18.9), Brno město (+ 15.3), Olomouc okolí (+ 14.2), Kroměřiž město (+ 12.1), Znojmo město (+ 12.0), Olo- mouc město (+ 11.0), Přerov (+ 10.8), Pro- stějov (+ 9.3), Hodonín (+ 8.2), Uherské Hra- diště okoli (+ 8.2), Uherský Brod (+ 7.3), Nový Jičin (+ 7.1), Kyjov (+ 6.8), Mistek (+ 6.7), Valašské Meziříčí (+ 5.0), Boskovice (+ 4.9), Třebič (+ 4.7), Vyškov (+ 4.3), Znojmo okolí (+ 4.2), Holešov (+ 3.9), Moravské Budějovice ( 3.7), Krumlov (+ 3.3), Hustopeč (+ 3.2), Kroměřiž okolí (+ 3.2), Mor. Třebová (++ 3.1), Jihlava město (+ 2.8), Mikulov (+ 1.1), Hra- nice (+ 0.9), Jihlava okolí (+ 0.5), Šternberk (+ 0.4), Šumperk (+ 0.4), Tíšnov (— 0. 1), Dačice (— 0.5), Litovel (— 0.7), Velké Mezi- říčí (— 0.9). Nové Město (— 1.8), Zábřeh (— 2.2), Rymařov (— 5.7). Pořad okresních hejtmanství a měst v e Slez- sku dle výšky percenta přírostového, je konečně takový: Fryštát (+ 55.8), Frýdek (+ 22.4), Opava město (+ 16.9), Bielsko město (+ 15.9), Bílovec (+— 11.0), Téšín (+ 11.0), Bielsko okolí (+5.7), Opava okolí (+ 4.2), Frývaldov (— 1 1), Bruntál (— 3.6) a Krnov (— 4.3). Na první pohled je při pozorování výsledků sčítání v jednotlivých okresech zemí koruny če- ské patrný a zarážející zjev, který je tím zá- važnější, srovnáme-li výsledky sčítání z r. 1890 a 1880, že v celém i zevně mezi sebou sou- visejícím území konstatovati dlužno i letos patr- nou tendenci ne-li značného úbytku obyvatelstva, tedy aspoň naprosté stagnace jeho. Již r. 1880 bylo pozorovati, že území české západně od Vltavy s výlukou Českých Budějovic a okoli jeví se býti střediskem ne-li ubývajícího, aspoň ztrnu- lého vývoje populačního. Tento obvod rozšířil se značně v periodě 1880/90, přešel i na východ na levý břeh Vltavy a zahrnuv také celé územi Sumavy, pojímal s výlukou okresu českobudějo- vického, krumlovského a sušického, celé jiho- západní Čechy. Výsledky šetření z r. 1900 uka- zují pak další větvení se tohoto obvodu okresů s ubývajícím obyvatelstvem: Dnes zaujímá siee tento obvod v jihozápadních Čechách toliko Stra- konice, Blatnou a Sušici (která přistupuje nově), za to ve středu Čech. Kromě již dosavadních řídnoucích okresů sedlčanského, milevského, tá- borského, vltavotýnského, pelhřimovského, ledeč- ského a čáslavského pojal v sebe nově takě Benešov a Český Brod. Toto pásmo nezůstává však omozeno na Čechy, nýbrž sprostředkováno okresy jindřichohradeckým a severovýchodněji chotěbořským, litomyšlským a žamberským pře- sunuje se na územi moravskéj kde běží para- lelně vysočinou česko-moravskou. a Okresy moravské: dačický, jihlavský (okolí) velkomeziřičský, tišnovský, novoměštšký a severo- východněji zábřežský, šumperský, Frýmařovský, šternberský, litovělský a nejvýchodněji hráničký a slezské: břuntálský, krhovský a frývaldovský jsou jen dalšínř pókračovánlmn tohoto českého
#39 alto_textblock #39
FEUILLETON.
#40 alto_textblock #40
Různí lvové. Onehdy kráčejíce noční dobou k předměsti Prahy, zaraženi jsme stanuli, slyšíce řev Ivů. Nebyl to sice řev často líčený »buditele po- plachu« »esseda«, jak Arabové ve své květnaté řeči lva nazývají, při němž strne veškeré tvorstvo pouště; význačné nieméně bylo, že nebylo lze hned určiti směr, z něhož řvaní se ozývalo, což zkušený lovec Selouse uvádí za význačné z mnohonásobné své zkušenosti honů v jižní Africe. Lev prý řve do země, takže se zvuk jako hrom daleko rozšiřuje; zvuk, pro který mají Arabové význačné slovo »ra a d« t. j hřmění. Naše záhada se ovšem vysvětlila bliz- kostí divadla, v němž právě několik zuboženýeh »králů pouště« chováno bylo k veřejným pro- dukeím; napadlo nám však, jak by bylo za jímavo, kdyby všichní ti lvové v Praze: kamenní. malovaní, symboličti a vyepaní obživli, a seši se na noční sněm, by zkrilisovali své původce. Člověk nemůže býti dost opatrný ve volbě svých rodičů, lev zobrazený ve volbě svého tvořitele. Zobrazování lvů jest prastaré; na egypt- ských památkách, aspoň 4000 let starých, jako jsou na př. pyramidy Sakharské věrně vy skytuje se vyobrazen lev v malbách násténných, ve volnosti i ve stavu zkroceném; a sice nejen lev africký, ale i asijský. Vyznaliť se králové starého Egypta nejen v lovu na lvy kopím oštěpem, ale i v krocení lvů. Ramses Veliký ve skalních chrámech Abu Simbalských zobrazen jest v průvodu lva, jenž s ním společně prot nepřátelům bojuje. Pak následovali různí stylisovaní a sym- boličtí lvové. Čaroděj Merlín i Alexandr Veliký taženi jsou dvěma nohy t. j. okřídlenými lvy jichž původ se klade do Indie, Persie a na daleký Východ. I sfinga, symbol mlčení, a davitelka řecké pověsti Oedipovy byla nestvůra s okřídleným trupem lva, hlavou a poprsím panny. Našemu českému lvu heraldickému mohl dáti spíše vyplazený jazyk rozštěpený nežli ocas
#41 alto_textblock #41
snad Přemyslovci, přijavše znak tento, tušili, že bude jednou chtíti někdo Čechy roztrhnouti. a že se toho chopí od zadního konce. Všichni tito lvi symboličtí, cechovní, erbovní, barvy bílé, červené, modré, s tailil vosí, tvářemi boubelatými, nohami roztaženými atd. jsou, jako vše, co člověk si vymyslí, nebo po svém způ- sobu »zdokonalí«, krátce řečeno: nestvůry ži- vota neschopné. Pouhé znaky a značky, jako měli alehymisté červeného lva za značku zlata nebo kysličníku rtuťnatého (Mercurius praecipi- latus ruber). Vždy znova však mohutná síla, smělý po- hled, sebevědomé vyštupování, postava maje- státní lva vábí výtvarné umělce, sochaře, malíře i básníky, že volí si jej za předmět uměleckého podání, Nikdo bez vzrušení nestane před kolos- sálním Ivem umirajícím v Luzernách, pomníku věnovanému švýcarským gardistům, kteří roku 1792 hájili Tuillerie pařížské. V naší době re- volucionářského realismu v umění, kde všechna šablona a naivní názor na věci se perhoreskuje, nezbývá výtvarnému umělci nežli vždy znova přistoupiti ke studiu živého modellu. Přistoupiti ke lvu možno ovšem jen, když vězí za mřižemi, nemá-li umělec právě vzácnou příležitost, jako proslulý lvobijce Jules Gera r anebo z novějších lovců Selous honiti a po- zorovati lvy na svobodě. Kde jest možná volba mezi modelly — možnost tuto poskytují jen veliké zoologické za- hrady — nastává první obtíž. Jakého lva voliti Chcete lva s dlouhou černou hřívou šíjovou, jež pokračuje i podél břicha? Toť lev berber- ský; či lépe řídká světlá hříva se vám zamlouvá pak volte lva senegalského; mohutný chlapík jest lev kapský, bez hřivy lev gudžeratský. Jestli jest to však lev domácího chovu, s jakými se všude v cirkusech a kočujícíeh zvěřincích nyní potkáváme, nejste si teprve jisti, je-li vhodný představitel mohutnosti »krále zvířats. Zkušený lovec Selous, jehož klidné věcné zprávy o lvu jiho-africkém vzbuzují úplnou dů- věru, tvrdí, že mezi padesáti kožemi lvů sameů nenajdou se ani dvě, které by v barvě a vývoj
#42 alto_textblock #42
hřívy se sobě rovnaly. Zastřelilť dval lvy z téhož lože, z nichž jeden měl hřívu černou, drah rudožlutou. »Neviděl jsem — praví — nikdy ve vol nosti lva, jenž by měl tak pěkně vyvinutou hřívu, jako jeví většina zvířat, ve zvěřincích chovaných.«*) Všichni lvi divocf, hřívnati, mají dva malé chumáče chlupů, jeden na loktí, druhý na plecích; nikdy však nemají prodlouženou srsť na břiše, mezi předníma nohama a na sla- binách, jak to na všech lvech zvěřinců vídáme. V Berlíně mají transvaalského Iva, veli kého, silného, pocházejícího ze zátoky Del goaské, jenž jest u sochařů jako model velm oblíben, právě že má hřívu menší, takže tato nekryje ramena; týž jest již na mnohých po- mnících zvěčněn. Obyčejně hledí flegmaticky přes hlavy obe censtva, maliřů, kresliřů, fotograřů a diletanto všeho druhu, kteří údy jeho nemilosrdně karri- kují, city a výraz jeho přehánějí, lídskou tvář výraz a nemožné posice mu imputují. Když mu to dlouho trvá, ulehne klidně na stranu tak, že nese se jako rohožka neb pytel, pohozený do kouta. Toť pomsta jeho umělcům. V jaké po- loze má umělec realistický zachytiti lva, ne- chce-li říditi se uměle naučenými kousky lva cirkusového? Že Freiligrath líčí v básni, jak lev na hřbetě žirafy touto jest unášen, vycviči Vilém Hagenbeck Iva, jenž jako jezdec v cir- kusu sedí na širokém hřbetě bělouše, plemen percheronského. Ve volnosti prostě podobný zjev jest nemožný, jako bychom sotva spatřili kdy lvy tak seděti, jako lvi kamenní před Ru- dolfinem, zdvihající čenichy a krčíci nosy, jako by cítili blízkost židovského města. Jak se lev tváří v divokosti, líčí nám opět Selous: »Zdálo se mně vždy, že označen »majestáti pro divokého lva jest velmi nevhodně voleno; máť za dne vždy vzezření nejisté.
#43 alto_textblock #43
* Odkazujeme zde na nové vydání Brehmov »Zivota zvířate, vydávaného nákladem J. Otty Zpracováno jsouc dle úplně přepracovaného vydání prof. dra. Pechuel-Loesche, a přihlížejíc k domácím výzkumům, přináší v čele každého sešitu barevnou iliustraci vynikajícího zvěromaliře Kunerta.
#44 alto_textblock #44
paché, které se jinak neshoduje s pojmem ma- jelstátností. Musil by pak nésti přece hlavu vzhůru. To však čini zřidka. Kráčí-li ku předu. nese hlavu nízko, níže nežli hřbetní obrys; jen větří-li na blízku člověka, zdvihne někdy hlavu, vrhne pohledem na rušitele, ihned ji ale opěo svěsí, a klusá krátkým mručením odtud. Když jest vehnán do úzkých, a s otevřenou tlam u a jiskřícíma očima hlavu mezi rameny drží, vy- rážeje nepřetržitě hluboké vrčení a ocasem slabiny tluče, není věru zvířete hroznějšího ale ani pak nemá nic majestátního. Pakliže lev ocas rychle za sebou dva- až třikráte kolmo vymršti, pak pozor! toť znamení, že následuje bezprostředně útok.« Též ve skoku týž lovec nikdy lva ne viděl; »zdálo se mně spíše«, praví, »že jako pes v těžkopádném klusu běží, při čemž ovšem ku podivu rychle se pohybuje. Kořist nikdy v tlamě nenese, nýbrž vždy vleče.« Vše to hodí se spíše maliři nežli sochaři. V kleci tváří se pak každý lev jinak. Staeý Nubičan sedí tu klidně a vznešeně, divaje se přes hlavy díváků, jakoby si byl vědom, že ob- divována jest jeho černavé hnědá hříva. Vedle do sebe schoulen sedí samoten, pohřížen ve staromládeneckou samolásku jiný chlapík, jenž odmitá rozhodně všechny pokusy vnutiti mu družku. Jiný opět jest záletník, jenž řve a škrábe na mříže, odsouzen-li dlouho k samovazbě. Jsou párky lvů, kteří palnáct i více let klidně pospolu za mřížemi jednotvárný život tráví. Z podobných modelů byl asi kamehný le český, dílo Josefa Maxe na památku vojínů roku 1848 a 1849 padlých; nyní v Poříčském parku umistěný. Koruna mu sedí tak na hlavě,že kdyby sebou jen hnul, nutně by mu spadla, Snad mělo i to býti symbolické. Jinou potíž mají realističtí básníci a spiso- vatelé, drží-li se skulečnosti. Ach, kde jsou časy, kde věřilo se ve velikomyslnost, vděčnost a rytířské způsoby krále zvířat: kde otrok An- druclus setkal se v amfiteatru s vděčným sobě lvem, kde nad Heřmanem z Bubna, »udatným pánem«, truchlil jeho lví průvodce! Ve známé
#45 alto_textblock #45
básni Chamisso líči, jak lev nepřipustil, by panna, klerou si oblíbil, stala se nevěstouji- něho. A i. Jan Purkyně (Mikovcův »Lumir« z roku 1852) obral si látku vděčnou k básni »Lví sírotek«, kde ličí se, jak lev v hře se svým soudruhem tohoto zardousil a pak »v nesmírném svěm bolu, nevzav sousta, zhynul hlady«. »Budte zdrávi, dárku nevchraňte Přírody se přesily vždy straňtel Novější zkušenošti lovců-cestovatelů odpírají všechny velkodušné vlástnosti 3divěkých šeleme; ano tito přímo za zbabělce vyhlašují i lva, tygra i jaguara. Starší ličení prohlašují přímo za klam a humbug. »Lvové, s nimiž se za dne setkáme,« praví Selous, »ustupují skoro vždy před člové- kem, ano i pak, když vyrušení byli při hodo- vání na ukořistěném zviřeti, tedy jsou-li bez- pochyby hladovi.« A jinde: »Jihosfrický lev jest často i velmi špinavý žrout. Byli li uloveni sloni, sytí se lvové velmi často na zapáchajíeích zdechlinách obrovskýeh jejich těl, která ve slunei tropickém se rozpadávají a červy se jen hemží; vždy opět se za noci vracejí k hodům, až z masa ničeho již nezbude. Ovšem že se pak přiživuje mnoho cizopasníků a žebráků, kteři použivají vhodné příležitosti s králem hodovati. Líné a zbabělé hyeny přicházejí, jakmile lev ustoupí. Král je ovšem netrpí vždy u svého stolu; dochází druhdy ke krutým rvačkám.« Majestát lva utrpěl ovšem též pokolením, zrozeným v zajelí, v klecích, které nikdy ne- poznalo svobody a neokusilo teplé krve čerstvé uchvácené sajky. Lvíčata tato chovají se pak jako beránci, skáčou skrze obruče, běhají po kouli, na tricyklu a pomocí silných psů udržují se v podajnosti a poslušnosti podivuhodné. Tu pak ovšem krotitelé jen při bengalském světle, střelbě na slepo a kalafunových blescích, tedy při různém klamu divadelním udržují obecenstvo v illusi, že předvádějí se tu zuřivé šelmy, »krá- lové pouště«, mohutní tvorové, kteří od doby proroka Daniela platili za obraz nezkrocené di- B. B. vokosti a síly.