o

a em i

Ročník XXXXIX

anadna ponon

V Praze, v sobotu 20. února 1909. por ml t Malav

ls

no

rp

t

Číslo 5l.

Na ranni a večerní listy předplání se v Praze v administrani na nidsje na čtort leta . . . . 6 K — k s dvojí donáškou; na Jta . . . . K e2h ve fliálkácho na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštous na měsle. na čtvrt ieth . . . . 9 K Gn s dvojí zšsílko na měsle r ek Ba čtvrt ieta :

V drobném prodoji: ranni číslo o sobě . vočerní . . . . . . . za d b Va fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . večorni . . . . . . . . Bl

lnseráty platí se hotově napřed Předplsconí a inserty přijimá administrace v Marianské ul., 5. Tam nachůnoji se táž redakce. tiskárna a expedine „Národních Listů Rukopisy se novracejí.

Mizící naděje.

o e Obnovené ministerstvo Bienerthovo po užívá nucených prázdnin lidového parlamentu způsobem, který nikterak k tomu nepřispívá. aby odčinil nedostatek důvěry, s níž setkalo se na všech stranách, nevyjímaje ani jinak vždy ochotné kolo polské. Akce jím zahá- jená ve směru exekutivy justiční sotva po- lepší náladu ve prospěch jeho, spíše dle dávných zkušeností zanese kvas i do kruhů politických přímo nedotčených, bezprostřední pak pokusy o to, aby odklizením překážek činnosti sněmu království českého připravila se půda pro dělnost lidového parlamentu. selhaly právě na dobro. Vyjednávání před sedy ministerstva bar. Bienertha se zástupci českými a německými skončilo totiž naprosto bezvýsledně, protože zástüpci Němcův ani dosti málo nevyhověli přání jeho, že by o nich rád slyšel poselství míru. Němci pro uvolnění činnosti sněmu českého nehnul ani prstem, čímž ovšem zároveň dali na jevo. že jim jest mnohem milejší byrokratický po- stup než řádná a úspěšná činnost lidového parlamentu. Toto parlamentu nepříznivé sta- novisko německé správně vystihl i vídeňský orgán sociální demokracie, když tyto dny prohlásil: Na německé strany spadá dnes všecka odpovědnost za další osud říšské rady, nezastaví li Němci obstrukci na če- ském sněmě. Obstrukcí tou již dosáhli všeho, co se dalo dosíci; obstruovati jen aby trvala obstrukce, jest politická frivolnost. Necho jsou jakékoliv požadavky německé, musí s nimi jiti na sněm a tam je projednávati splnění jejich požadavků mimo zákonodárny sbor země, bez něho a proti němu — jes prostě nemyslitelno. — Nemůže tudíž býli o tom pochybnosti. jaký význam nutno přičísti naprosto odmí- tavému chování jejich, byť při konferenc s předsedou ministerstva sebe častěji opěto- vali, že jim záleží na dělnosti rady říšské že si přejí, aby bezpodmínečně a ihned byl svolána. Marně jim též vysvětloval bar. Bienerth že ani on nečiní působnost rady říšské zá- vislou na sněmu českém, ale že nadevší po- chybnost by příslušný projev Němců ve směru jejich dalšího chování na sněmě dobře účinkoval jak na veškeru situaci politickou, tak zvláště na náladu rady říšské. Němei zůstali nepřístupni všem jeho vývodům. Jest ovšem přirozeno, že neochota Němoů nikterak nepřispěla k vyjasnění vnitřní si- tuace a tudíž ani ku případné dělnosti rady říšské, o čemž bar. Bienerth učinil následu jící projev: Svolání rady říšské souvisí s vyjasněním poměrů, kteréž se zůstavuje nové, další konferenci, kteráž bude později svolána. Tato příští konference by se zabý- vala svoláním rady říšské a ostatními parla- mentními otázkami, a budou k ní pozvány jiné osobnosti, než ku poradám nynějším. — Odmítavé své chování provedli účastníc této porady tak důsledně, že odepřeli i splnit přání předsedy ministerstva, aby působil ve smírném smyslu na německé členy če ského sněmu. Přes to prý si němečtí zástupci z tétc porady odnesli dojem, že vláda zamýšlí svo- lati radu říšskou v měsíci březnu. Poslanec Roller se o dalším pravdě- podobném postupu vlády vyslovil po této poradě takto: Vláda bude ještě naléhati na to, aby se přesně vyjasnilo stanovisko k ja-

zykovým návrhům jejím, protože se tak ne- stalo v rokování povšechném, než rada řiš- ská byla uzavřena. Co se potom stane, ne- dosáhne li se souhlasu o sporné záležitosti této, bude-li říšská rada odročena, neb opětně uzavřena anebo dokonce rozpuštěna, na to nedovede nikdo dáti určitou odpověd Vídeňské časopisectvo ovšem se jako dobře vykázněný pomocník německé od- mítavé taktiky s velikou horlivosti chopilo otázky brzkého svolání rady říšské. Timto manévrem nemíní ovšem dosíci ničeho jiného, než aby veřejnost mimorakouská uvedena byla do bludu, jak německým stranám zá- leží na nynějším lidovém parlamentu, ale toto namáhání německé žurnalistiky pro- hlédne ihned každý, kdokoliv stopuje taktiku německý stran od počátků lidového parla- mentu až do poslední bezvýsledné konfe- rence jejich zástupců s bar. Bienerthem. Přímo komicky působí pak, když se tváří, jakoby byli němečtí zástupci zachrá- nili radu říšskou před závislostí na sněmu českém, dokazujíce, že vzájemný účinek přestal již tenkráte, když byly sněmy zba- veny práva voliti do rady říšské a když zavedeny byly do ní volby přímé. Zapomí- nají ovšem, že zůstala věcná souvislost spočívající na šetření práv sněmovních národních, kteréž všecek postup politiků německých od let podlamuje a obrožuje, takto jenom více a více hromadí hořlavých látek na radě říšské samotné. Za těchto poměrů jest ovšem za těžko nadíti se, že by ohlašované na měsíc březen opětné svolání rady říšské mohlo býti plodnější a nadějnější než zasedán poslední. Nedostává se pro takový výsledek dosud veškerých předpokladů. Právě odbyté porady s předsedou ministerstva na novo potvrdily jen posavadní zkošenosti, že vláda mimo neúčinné, přátelské a opatrné domluvy ne- dovede se odhodlati k nijakému účinnějšímu opatření, kteréž by dalo německým zpyšně- lým politikům i prakticky pociťovati, že jejich trvalé odmítavé, všecku zdárnou činnost parlamentní znemožňující chování — může pro ně míti i následky nepříjemné. Dosu byli však po každé zahrnování jen novým úspěchy — mimoparlamentními. Ani tentokráte nejeví vláda nijaké známky toho, že jest odhodlána změniti sama své chování ke zpupnosti německé. To však jest zároveň dokladem, žese vlastně ani vážně na to nepomýšlí, aby lidový parlament mohl nerušeně, upřímně a opravdově se věnovati svým úkolům. Tak jak věci nyní se mají, jest více než pravděpodobno, že příští březnové zase- dání rady říšské bude svoláno a konáno spíše jen proto, aby se opatřil další důvod proti ní. A o koho by se také nynější minister- stvo mohlo v lidovém parlamentě opravdově opříti, když všecek politický postup posa vadní jde před se proti zájmům většiny ná rodů tam zastoupených a když menšině ně mecké vychází se všestranně vstříc, ba když její přání se tak úzkostlivě šetří, jako by německé veto bylo opravdu součástí státníci základních zákonů. Nad to jsou ostatní, nejen vnitřní po měry soustáti v okamžíku tomto v takové. dosud nebývalé spleti pravého gordického uzlu, že nikdo nezná ani dne ani hodiny.

kdy účinky svými zasáhnou rušivě do vlastn činnosti parlamentní. Malou útěchu poskytuje tu skutečnost že k nevyřízeným četným státním nezbytno- stem přidružuje se letos i mimořádná finanční potřeba, jež vznikla ze zmatků balkánských a jež poroste každým dalším dnem jejich trvání. A nikde není v Rakousko-Uhersku dosu viděti státníka, kterýž by mohl o sobě sebe vědomě říci, že jest v držení Ariadniny niti. kteráž z posavadního bludiště povede na svěží vzduch a sluneční světlol

Ministr ryt. Abrahamowicz do- nucen k odstoupení.

Z Vídně, 19. února. Polského ministra krajana Davida rytíř Abrahamowicze možno považovatiz osobu odbytou. Jak již oznámeno, dalo mu presidium pol ského kola třídenní lhůtu k podání demise, kterou zdůvodniti má nedůvěrou, vyslovenou mu známým přípisem. Abrahamowicz odmíll projev nedůvěry a kon kluse z toho činěné, načež předsednictvo kolu polského prohlásilo veřejně v listech, že veškeré styky s ním přerušuje. Očekává se, že po tomto projevu uzná, že je nemožným. Mluví se již o nástupci Kandidáti jsou čtyři: prof. dr. Glabii ski, dr. Duleba, poslanec S.l w iert ň a sekční chef v ministerstvu orby Zales ki Dnešní porada haličského místodržitele dra Bobrzyňského s bar. Bienerthen souvisí s touto záležitostl.

Debata o kontingentu nováčků v uherské sněmovně.

Z Pešti, 19. února.

Předseda Justh zahájil sehůzi o 1411. hod. Po krátké debatě o jednacím řádu pokračuje se v povšechné debatě o předioze ve příčině stanoven kontingentu nováčků. Posl. Pílisy (neodv. levice) odůvodňuje zamílavé stanovisko své strany a naléhá, aby důstojní kům bylo mimo službu zakázáno nosil zbraň. Posl. Geza Polonyi (divoký) prohlašuje, že pek- tem byla vyloučena pouze otázka jazyka velicího, že však je řada otázek vojenských, jež upravovali má právo parlament. Vytýká zvláště titul předlohy, klerá ve smyslu zákonů uherských smí mluviti pouze o no- váčeích pro vojsko uherské. Kontingent nováčků nusi býti ve smyslu zákona stanoven v dohodě s Ra- kouskem a to s Rakouskem, v němž se vlád- ne parlamentně. V Rakousku však nen nyní parlamenlního režimu. Vytýká dále že ve vojenských ústavech se vyučuje v duchu ra- kouském. Vyučování není záležitostí společnou a vše- cky vyučovací ústavy v Uhrách jsou dle zákona pod- řízeny vesměs vládě uherské. Není povinností, ply- noucí z paktu, tulo předlohu schváliti, neboť pak lýkal se pouze povolení nováčků na rok 1905 a 1906 Jestiiže přes to předlohu povoluje, nečiní tak jen z důvodu oportunity. Též strana neodvislosti může jenom s tohoto sl- noviska předlohu povoliti, aby se nemohlo říci, že nedbá státních nezbylností a že není schopna vlády. Podnánkou jest ovšem, že se žádné strany se ne- bude překážeti uplatňovati národní vůli v olázce ban- kovní. Mluví konečně o případu Maniuově, schvaluje přislušné prohlášení předsedy ministerstva, považuje však za nutně, aby byl vydán zákon o in- kompatibilitě, dle kterého lidé, kteří úloč na uherský stát, pozbývají svého man- dátu Prolože není již zapsán žádný řečník, byla debata ukončena. Následují doslovy navrhovatelo Posl. Farkashazy (neodv. lev.) odůvodňuje pak zevrubně svůj návrh a vytýká při tom jednollivým

poslancům strany neodvislosti, že již nelrvají na po žadavku maďarského jazyka velicího, jak jest to z zpráv listů palrno z rozmluvy, kterou měl včera po- slanec Okolicsanyi v kuloárech sněmovny poslanecké s hr. Andrassem. (Veliká vřava na levici a hlasy: T není pravda !) Posl. Okolicsanyi prohlašuje v osobní záležitosti že nevyjádřil se vůči nikomu podobným způsobem Z toho, že ani on, ani členové strany neodvislost nežadají dnes maďarskou řeč velicí, nenásleduje, ž strana se vzdala tohoto požadavku. Když ještě poslanec Nagy (neody lev.) odůvod- nil svou resoluci, jednání se přerušuje a schůze končí. Přiští schůze zejíra s dnešním jednacím po řadesn. Ku procesu se srbskými »velezrádel«. Z Pešti, 19. února. (Uh. tel kor. kanc.) Výbo srbského církevního sněmu ohradil s proti vývodům obžalovacího spisu, podaného v srb ském procesu pro velezradu, jakoby srbská církev srbské školy byly pařeništěm velkosrbské propagandy a usnesl se zaslati v této záležitosti císaři žádost. Dnes doslavila se do poslanecké sněmovny de- pulace, vedená patriarchou Lucianem Bogdanov- čem, který odevzdal ministerskému předsedovi tuto žádost. Ministerský předseda dr. Wekerle odpověděl, že samozřejmě zašle tuto žádost císaři v nejkratší dol a pravil, že na průběh procesu nemůže prý vláda míti ovšem žádného vlivu. Mimo to jde prý o aulo- nomní záležitost Chorvatska. Dopustili-li se něktel vinníci zločinu, pak nemohou býti treslu ušetřeni Ony části obžalovacího spisu státního zástupce, kle- ré mají situaci objasniti, nemožno naprosto považo- vati za namířené proti srbské národnosti nebo prol srbské národní církvi Ani vláda ani bán nemají žádné animosity proti srbské národnosti nebo srbské národní církvi. Pánov mohou býti naopak přesvádčeni, že vláda vynakláda vše, aby po každé slránce bylo šetřeno a dbáno práv patřících církvi srbské jako církví národní. Čím pří- křeji, skončil ministerský předseda, utvářeji se naš- styky na venek, tím větší váhu třeba nám nyní klásti na to, aby zachována byla dohoda a přátelský pomě k naším spoluobčanům srbské národnosti

Balkánská krise.

Naše zprávy ze Srbska. Sp. Z Bělehradu, 19 února. (Zvl. tel. »N. L.«) Úřadní srbská tisková kancelář, jsouc k tomu zmocněna, rozhodně prohla- šuje za zcela 1živou zprávu »Pest. Ll.«, jakoby černohorská vlád notou sdělila anglické, že přikroči k vy- jednávání bezprostředně s Ra- kouskem, jestliže nynější bal- kánské poměry potrvají. Anglická vláda nedostala žádné černohor ské noty toho smyslu. Zmocněna Pašičem prohlašuje »Samouprava«, že jeho rozmluva se spolupracovníkem »Pravdy« byla zeela soukromá. Nezmínil se ani slovem omožnosti války Dále vyvrací týž list zprávu vídeň- ských novin o setkání Pašlče s následníkem u ruského vy- slance. Toho dosud nebylo. Debata o kácení státních lesů jest skon- čena. Většina sněmovny hlasovala proti delego vání ankety a ministrovi orby. Velimirovič hla soval pro anketu. Ministři orby a komunikac odstupují. Velimirovič hledá prý opě mladoradikálné kandidáty do vlády a nenajde-l jich, zadá také za propuštěnou.

Srbsko před rozhodnutím? (Pověsti o ultimatu Rakouska.) Napjatý poměr mezi Srbskem a Rako uskem vedl v posledních dnech k pověstem o bllzké možnosti ozbrojeného zakročení Rakouska v Srb- sku. Ze všech středisek evropské politiky došly

včera zprávy, že Rakousko dalo Srbsku tý- denní lhůtu k odzbrojení. Nestane-li prý se tak, začne nepřátelství. Večerní »N. Fr. Pr.« na úvodním mistě z kruhů vládě blízkých sděluje: »Rakousko přeje si míti plnou jistotu o tom, má-li Srbsko válečné úmysly. Srbská vláda bude dotázána, co zamýšlí svým neustálým zbrojením. Od jejl odpovědi závisí ostatní a dle toho postaveno bude Srbsko před rakouské: buď — anebo.« »Daily Mail« oznamuje o téže věci dle »N. Fr. Pr.« z Petrohradu: Rakousko-uherský vyslanec informoval ve čtvrtek důvěrně ruskou vládu, že jestliže Srbsko odepře demobilisaci, Rakousko odmítne pak zodpovědnost za další konsekvence. Z Vídně, 19. února. Zdejší diplomatická korospondence prohlašuje všechny zprávy o brzkém ultimatu Rakousko-Uherska proti Srb- sku za naprosto bezpodstatné. Co se týká poměru mocnosti k Srbsku, pro- hlašuje, že ovropské kabinety co nejdůrazněji do Bělehradu oznámily, že srhská konflagrace nedošla by ani u západoevropských ani u se- veroevropských moenosti žádné podpory. Rusko ujistilo, že na teritoriálních kompen- sacích pro Srbsko jest naprosto nezúčastněno a poměr Anglie k Rakousku se v poslední době také nezměnil.

Skupštlna vyslovila nedůvěru mi- nistru Glaviničovi, Z Bělehradu, 19. února. (K. k.) V průběhu dalšího rokování o interpelaci nacionalisty Ra- duloviče schválila skupština po závěrečném slově ministra náírodního hospodářství Glavi- niče 61 hlasy proti 33 jednací pořad, navrže- ný poslancem Trifunovičem, v němž se Glav - ničovi vyslovuje nedůvěra. Přítomní ministři mozi nimí staroradikální ministerský předseda Velimárovič hlasovali pro resoluci, kterou n- vrhl posl. Draskovič, ale která byla skupštinou zamínuta, následkem čehož lze očekávati de- misi celého kabinetu Velimirovičova. Příští schůze zejíra. Z Bělehradu, 19. února. (K. k.) Přod čelně navštivenou sněmovnou a hustě naplněnými ga- leriemi ujal se slove mladoradikální ministr ná- rodohospodářství Glavinič a ve tříhodinné řeči vyvracel útoky, jimiž napadali ho staroradi- kální poslanci pro snížení poplatků za kácení lesů. Mluvil hlasem chvějícím se rozbořčením a žádal, py se sněmovna zvláštní anketou pře- svědčila o správnosti jeho slov. Konečně pro- hlásil, že přijímá jednací pořad, navržený v tom smyslu mladoradikálním poslancem Draškovi- Jednací pořad Draškovičův byl pak 60 prot 34 hlasům zamítnut. Ministři opustili sál, načež bylo 61 hlasy proti 33 přijato votum nedůvěry které navrhl staroradikální poslanec Trifunovič. Za velkého vzrušení byla pak schůze skončena. Varují před podceňováním. Z Bělehradu, 19. února. (K. k.) „Samo- uprava“ varuje srbské noviny, aby nepodceňo- valy branou moe Rakousko-Uherska, poněvadž podceňování nákdy nemá příznivého výsledku. Liché pověsti o postoupení Spiče. Ze Sulormanu, 19. února. (K k.) Mistodrži- tel Nardelli, přijev sem ráno, odebral se na rad- nici, kde u přítomnosti obecní rady oznámil bo- noracím obce, že císař vzal na vědomi obcí pro- jevené přání, by i dále zůstala pod panstvím cisařského domu a ve svazku s královstvím dal- matským a nařidil, aby bylo uvedené obci spolu s projevem uznání tlumočených loyálních cito oznámeno, že bezdůvodné jsou všechny pověs o připadném postoupení Spiče.

čem.

FEUILLETON.

O Starých letopisech. V posledních letech vlády Karlovy a za Vá elava IV. prozírají už červánky doby nové, uvel- ňování se ducha ze středověkých pout a s tím 1 vzruch předchůdců Husových, pak vystoupení Husovo samo a jarý, mocný proud obrodníc snah mravních i národních, zasahující přede- vším vrstvy lidové. Vážnost střodověkých auto- rit vyprchává pod silným novým vzduchem, mi sto vynikajících jednotlivců celý širý národ hlás se o slovo, latina mizí a jazyk národní hlahol a zvuči vždy silněji. Proměn jeví se nojen v životě davu, nýbrž i ve zjevech drobnějších, zejména literárních Pro celé slavné období XV. věku nemáme l.- storickeho vypsání, jež by rovnalo se Kroriee Kosmově neb aspoň Kronice Beneše Krabice — učeným XV. vělu vypadává bistorické páro z ruky. Ale za to objevuje se pravá plejáda kro- nikářů lidových. Zájem o slavnou minulost i v l- ká dobo přitomnosti vznítí tu zemana, tu niě šťana, tu služebníka panského, že chápe se brku a znamená paměti svého času. Píši pro- stičkým způsobem, stručnou jen poznámkou, neb obšírným a podrobným skládáním, píši pro sebe, bez učených přívěsků a floskuli, svým ma teřským jazykem, věrně a jadrně, někdy srdečně až i k slzám jimavě, nic netušíce, že nehledané jejich řádky budou kdys potomkům nejvzáeněj- ším zdrojem; piší bez ctižádosti — ani jedinká z kronik těch noudává jména skladatelova. Kronik těchto sebral 1829 Palacký 17 nazval Starými letopisy český mi. Svedl v jedinou plyroucí řadu zpráv od r. 1378 až 1527; každý text označil písmeny, zprávy čísly; co bylo společno, otiskl jednou, označiv ovšem svědomitě na počátku odstavců, odku co vzato. Vydání Palackého mělo především vý- znam praktický, aby český historik měl po ruce pomůcku, vyčerpávající všechen věený obsah letopisů; na vědečtější, nákladnější formu z dice tohdv nebylo lze pomý šleti.

Roznchem vědy české nastaly nové poža davky. V „Pramenech dějin českých“, jichž za- ložení též Palackému vděčíme, znovu otištény jsou staré prameny, již prve vyšlé, ale mérou moderních přodpisů kriticky a přesně. Zasloa žilý vydavatel Pramenů, prof. Emler, vdččné paměti, pomýšlol tudíž, došed XV. stol. na nové vydání i St. letopisů, shledával rukopisy, dávat opisovati, přemýšlel o mejbodě, jak je zpracu- vati a vydati — až uprostřed nejpilnější práce stihla jej choroba a smrt. Díle vydavatelského ujala se nyní komise při Historickém spolku. Není divu, že zvěčnělý Emler zamýšlel se nad vydáním St. letopisů. U jiných kronik, i když autora neznáme, bývá sepsání aspoi z podstalné části praci jedné osoby. Vydavateli pak hlavní úlohou je shledati rukopisy, srovnali je, vytknouti t. zv. filiaci, t. j. stanoviti, který text je původní neb aspoň nojstarší a jak ostatn z něho jsou odvozeny; pak otiskne text základ- ní, z ostatních pak všecka neb důležitější různo- čtení v poznámkách, a přidá věcné i formáln vysvětlivky. Ale St. letopisy nejsou jednotnou kronikou a předkládají potměšile kolik tvrdých oříšků. Záhadou je již důvod jejich vzniku. Ne vše cky rukopisy počínají se r. 1378; některé jev se jako pokračování velikého souboru českýel kronik, počínajícího buď Kosmou nebo Pulka vou. Jinde předeházejí rozličné kompilace a vý- tahy, latinské i české. Některé mají napřed sn- mostatnou kroniku t. zv. Chronieon Boemorum od Čecha a Lecha, k níž pojí se pak bezpro středně. Pro dějezpyt tyto úvodní přívěsky ne mají téměř ceny, a proto si jich historikové málo všímali. Ale vydavateli St. letopisů nutno vyšetřiti souvislost, je-li spojení jich vnitřní či pouze vnější atd. Také St. letopisy mají svůj pratyp. zákla „kratičké sebrání příběhů českých z let 1338 až 1432“, jež Palacký označil písmenem A. Avšak ve zmíněném Chronicon Boomoorum (2 rukopisy v Třeboni, třetí v Děčíně), v částech z r. 1338—1418, a 1419—1432, jež připisuj se dvěma skladatelům, jeví se pouhá latinská verse našeho českého pratypu, jen skrovnými podrobnůstkami rozdílná. Jaký je vzlah obou?

Vznikla o nich již malá literatura a nepodařilo se dosud bez námitky stanoviti, je-li původním text český a latinský překladem či naopak, nebo jsou-li od sebe neodvislé. Ale i podstatou a vývojem jsou St. letopisy svým organismem. Není možná soudit, že A na- poal text, B jej opsal, rozšířil a prodloužil, toto sepsání zase zpracoval C a pod. Jsou to rozme- jané kusy, jež měly kdysi svou osnovu, ale p té není památky; nad to chaos ten stupňuje se. ježto rukopisy většinou jsou pozdní z konce XV., XVI., ba ze XVII. stol. Těžko rozhodnouti, máme-li takový pozdní opis jediné ruky, koli- keré v něm je duševní dílo. Neboť kombinne lze vymysliti bez počtu. Již opisovačů A mohl býti kolik a každy vzdělal svou práci jinak, ale vedle A bylo ještě kolk sepsání D, E, F, jež třebas G spojil v jedno, to zas opisoval H a při- dával v ně své i cizí věci atd. atd. Co je platno. že auktor některé části určitě o sobě mluví, takže mohli bychom jeho dílo nějak označiti, když nemůžeme pověděti, odkud až kam to své díle psal a jak je zpracoval? Ze všeho množství dnes máme jediné sklá dání, jež možná určiti a pro něž vzácnou n- hodou dopátráme se i spisovatele. Jest jím ruko pis děčínský, označený od Palackého písmenem b; jeví se již opisem, čemuž nasvědčují písař- ské chyby. Auktor — smáme předpokládati je- diného, poněěvadž kronika není obsáhlá, položi v čeho 13 zpráv z let 1278—1341 (možná ciz práci) a psal pak příběhy počinaje r. 1402, cel- kem asi 100 rozličných dat. Dobrá čtvrtina z nich — jakž uvedl již Palacký — všímá si jen událostí, sběhlých v Hradci Králové neh v kraji hradeckém, a to i všedních a nepatrných, lakže původce dojista v Hradci přebýval; z ostat- ní země zapsal jen příběhy, zajímavé pro kruhy nejširší. Ať lyto zprávy vybral odjinud, hrade- eké věci spěsoval sám, i můžeme letopis nazvat Kronikou Hradeckou. K r. 1405 hned na počátku píše, že Hradee poprvé vyhořel, nezačal tedy psáti, než až po druhém ohni, jejž uvádí k r. 1415. Zprá vy končí se r. 1442. O osobě spisovatelově lae zjistit, že je z Hradee, mírný podoboj a snad služebník panský. Píšeť v r. 1418.

„Tomášek Dražický, páně služebník v Hradci měl svatbu“, aniž jména páně uvádí; slou- žilť patrně s Tomáškem u téže vrehnosti, a ne- připadlo mu tudiž, aby pána jmenoval. Který by to byl pán, lze pronésti jen domněnky; zmiňuje se o kolika pánech, někdy jen pouze jmény křestními, ale všecky jinde udává i s přídomky. Nejčastěji mluví však o p. Půtovi (z Častolovie) a tomto jediném nikdy jinak nežli křestním jménem. Půtoví okolo r. 1427 náležely Albrech- tice a klášter Opatovický v samém sousedství Hradce, a také jinéé statky nebyly vzdáleny; ten čas byl v Hradecku nejmocnějším pánem; snad měl i zboží v městě, takže dobře by se ho- dilo, aby kronikář byl v jeho službách. A když všechno tak stanovíme, nalezneme místo v neznámém dosud rukopise vratislav- ském k r. 1438 a času sv. Havla „umřeli kněz Ambrož a Krušinka písař, kterýž ty přiběhy těch let v kronice spiso- val, co se dálo v kraji hradecké m, jakož také v této kronice z jeho kněh drahně položeno jest.“ A zji- štěno-li, že opravdu v tomto rukopise užito je sepsání hradeckého, sotva lze pochybovati, že rukopis b tvoří Krušinky písaře Kro- niku hradeckou, Bohužel, radost tato zůstává jedinou. Jinde tak snadného řešení dovoliti si nemůžeme. Zná- me-li vůbec všecky texty St. letopissů? — Da- leko nikoli. K 17 rukopisům Palnckého shlednl Emler pílí svou ještě 10 dalších. Kolik jich ještě noznáme a jaké jsou mezery v jich souvislosti! Je exemplář v knibovně duchcovské. Jeden text prodáván byl loni v Německu v antikvariátu, ale než vydavatel se o tom dověděl, prodal antikvář vzácnost, nezvěsíno, kam. Neznáme dosud veli- kých knihoven českých klášterů a fidejkomis- ních, tím méně na Moravě a v pruském Slezsku. Jak se dověděti o rukopisech, není-li kďe vůbec ani katalogu? Jednou ze steziček, kudy vydavateli nutno pátrati, jest i sled literatury pozdější, kterou obyčejně zavrhujeme, jako bezcennou. Kdo v věku XVI. a XVII. psal o době husitské, a věděl o rukopise některém, sotva ho pomimusl. V Sbornéku Gollově (1906) strana 213 upozorni

jsem již, že největší díl Hájkovy kroni- ky o XV. stol. je buď opis nebo parafrase (ně- kddy překroucená) St. letopisů textu M; ale ježto ten psán byl až v XVII. stol., tedy jeho staré pledlohy. Lze tudíž z Hájka vybrati aspoň trosky neznámého textu Mm, jenž náleží k nejrozsáhlej- ším. S Hájkem prospěje aspoň z části Bohu- slav Bilejovský v církevní své Kroni- ce české z r. 1537, jenž asi téhož rukopisu užíval. Také Cochlaeus ve svých Hist - riae Hussitarum libri XII. (Mohuč, 1549) a Zachar. Theobald, Hussiten- krieg (Wittemberg, 1609) mají citáty z roz- ličných českých rukopisů, jež nemohou býti ji- nými, nežli právě St. letopisy; známé-li či nové. nutno teprve vyšetriti. Zdroj Theobaldův aspon jeden známe, kalendář Ephemerides dok- tora Víta Salia, lékaře pražského, z po- čátku XVI. věku. Tohoto spisu bojnou měrou užíval i náš Prokop Lupáč ve své Rer um bohemicarum Ephemeris, histori- ckém to kalendáři (II. vyd. 1584 v Praze), odtud a z Theobalda lze aspoň zrekonstruovati obsal Saliova ztraceného spisu; časově bliží se textu O. Avšak mimo Salia Lupáč hojně cituje své rukopisné pomůcky, buď pouze označením „MS“ manuseriptum, rukopěs) nebo „annaly, annaly české, an. prastaré, letopisci naši a po což již pouhým jménem k St. letopisům pouka- zuje. Sám dí, že jich má kolik, a srovnáním obsahu opravdu objeví se, že zprávy jeho sho- dují se s texty na př. F, H, M, N, že měl B, ale krom nich i jiné, dnes neznámé. Jiný doklad podává dílo Balbíno vo. Jmenují zatím jen Epitome rerum Bohe- micarum z r. 1677. Cituje v něm hojně rukopisů, z nichž jen některé lze zjistiti. „Ms Rosense“ je asi ztracená Březanova Historie Rožmberská, „MS Cuthnense“ paměti před- chůdců Mik. Dačického z Heslova. Ale „MS Pragense Bohemicum“, „MS anonymi“, „MS incerti autoris“, „MS Laudae“ (Rk. praž. český, R. bezejmenný, R. nezn. autora, R. Loudův), pak „Continuelor Benesii de Hořovie“ (Pokra-