Číslo4.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 3.

Šťastnou jakousi náhodou bylo v mém rodišti uprázdněno místo učitelky v dětské opatrovně. Však to vy dobře víte, milostivá paní, proč Miloš ani s vámi se nerozloučiv za mnou do T. přijel a tam co myslivecký adjunkt se uchytil. A vy dobře víte o našich schůzkách za nádra- žím, vy dobře víte o našich nocích strávených v mém malém pokojíku v předměstí. A dobře jste zpravena o onom velkém skan- dálu, kdy na mně poznali, že jsem matkou, o velké mrzutosti s představenými, o pohoršení a křiku všech městských dam. Div že mne ne- daly psy vyštvat za město! Nebo že mne pro všeobecné zadostučinění nedali mrskat nahou na náměstí! Místo učitelky bylo všem ztraceno a já byla odkázána na Milošovu podporu. Ach, milostivá paní, my neslyšeli vaše kletby a nadávky, nehodné knížecích úst, ale vy jste věděla, vy jste dobře věděla o mých bolestech a o mých vzdechách ... A to vás ani trochu neumírnilo v horečné snaze nás zkazit, učinit nás nemožnými. Ještě než onen bolestný okamžik nastal, docílila Jste Svým Jasným vlivem, že Miloš dostal výpověď. Věděla Jste, že nemáme žádných úspor a že budeme nuceni pokořit se před Vámi. Domnívala Jste se, že k vám Miloš přijde; a měla Jste už cely plán hotový: že mi poskytnete podpory, že mi hodíte hrstku zlata z cenu nenahraditelnou, za vašeho syna. Pak dostal Miloš z nenadání místo účetního u jednoho z Vašich bývalých dodavatelů. Pamatuji se dobře na to, jak Jste v návalu zlosti přiběhla k šéfovi firmy a poroučela mu, aby Miloše ihned propustil. Tenkrát — buď mu za to dík! — šéf pokrčil rameny a odvětil Vám pouze, že ne- může v té věci ničeho proti němu podnikati. Byli jsme několikanedělní bídou strženi tak, že Miloš pracoval mimo službu i v noci, namáhal se, aby mi ulehčil zlou moji hodinku. Nevím jaké Jste kula tehdy plány. Ulehla jsem a když jsem povstala, klečel Miloš u po- stele, na rukou maje krásného našeho hocha. Přibylo bídy, starosti, práce, ale přibylo také jasnějších, klidných okamžiků. Zatím co Vy Jste se užírala ve Vašich skvostných komnatách ta- jenou zlostí a nudou, pracovali my jsme oba- těšíce se z našeho neobsáhlého štěstí, shlížejíce se jeden druhému v očích a setkávajíce se u ko- lébky našeho kadeřavého hocha, krve z nás obou, a trávíce tam hodiny odpočinku. Abychom však neměli v životě ani chvilinky klidné, do tohoto zámku lehko vystavěného zadul zase zlý vítr osudu, silný tak, že ho zbořil. Mi- lošuv šéf machinacemi a odvážnou hrou na burse přišel za den o svoje bohatství a byl nucen ohlá- siti konkurs. Tím přišel můj muž — netrhejte nervosně ramenem! byl mým mužem, třeba nás

před svatební nocí nesvázal pop štolou a nepo- žehnala Vaše hubená ruka křížkem — tím přišel pojednou o chleba a co nejhoršího — nebylo naděje, že u ostatních firem podobné zaměstnání najde, protože za každým soucitným pokrčením ramen, jakým Miloše všude odbývali, šklebila se Vaše zlostí znetvořená tvář a svítily nenávistné oči Vaší intriky. Tenkrát po marném boji a hle- dání v hlavním městě rozhodli jsme se odstě- hovat se pryč, daleko, ať už by to bylo kam- koliv. Miloš umínil si, že chopí se prvé příleži- tosti, a dal několik offert k lesním úřadům. Po dvounedělním neklidném čekání došla mezi spoustou nevyřízených žádostí nabídka ze zastrčené vsi někde v Posázaví, bůh ví kde na konci světa Ujednali jsme, že tam Miloš pojede napřed a až upraví byt, přijedu já s hochem, který už začal tenkrát roztomile žvatlat a volat — mama — mama! Místo, které můj muž přijal, bylo, jak jsem se později dověděla, velice nebezpečné, protože lesy, rozlehlé a husté, byly plny pytláků. Bylo to na knížecím panství St... . ském. Země- dělský lid byl tam velice bídně placen, vesnice většinou samý domkář a chudý chalupník, kteří z nedostatku jiné výživy hleděli, kde by co po- kradli. Správa statků využila Milošovy neznalosti po- měrů a nařídila mu každého při lesním pychu postiženého zatknout a třeba mocí zjistit a udat Ve vesnici nebylo člověka, který by nekradl nebo nepytlačil. Staří pytláci, kteří byli respekto- váni od obyvatelů více než hajný, starosta, kluci pasáci i žid kupec, kradli všichni. Vůbec se ani za krádež nepovažovalo, odnesl-li si kdo z lesa rozřezanou borovici či zastřelil-li zajíce. A pře- dešlý hajný byl s vesnicí v tak důvěrném a úzkém přátelství, že ho ani nenapadlo někoho pronásledovat, zvláště ne pytláky z povolání. A Miloš dbalý instrukcí vyšel na první ob- hlídku v noci do posázavských lesů, setkal se na zastrčeném rozcestí s temnou postavou, která ne- hybně držela smrtící zbraň — zrovna proti němu Než namířil pušku k obraně — zahoukla rána a můj ubohý muž bez hlesu padl na nehostinnou posázavskou půdu. Útočník nebyl sice úředně zjištěn, ale bylo veřejným tajemstvím, že starý pytlák Tomáš z obavy před pronásledováním na nového hajného, jemuž správa připravila tak horkou půdu, si počíhal a dobře mířenou ranou se ho zbavil. A to bylo všecko Vaší vinou, milostivá paní. Vaší, Vaší vinou. Přetěžké máte svědomi! Nemyslete ale, že dopis tento má býti proseb- ným — nikdy! — má Vám vyslovit díky za poslední vzpomínku, za vázanku ještě ze student- ských let, kterou Jste našla mezi doma zanecha- nými šaty. Pálila Vás asi v paláci, protože Vám připomínala synovy styky s nenáviděným pod-