#1
alto_textblock
#1
29. prosínce 1907. Císlo 359.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
Strana 13.
#4
alto_textblock
#4
Výtvarné uměni.
#5
alto_textblock
#5
Tři.
#6
alto_textblock
#6
= Tito tři tvoří nyní trojjedinou výstave
v Rudofinu.
V nevelkých časových obdobích po svém
prvním vítězství v Praze vrací se V. Radim-
ský sem, ne s ukázkami a jednotlivostmi, nýbrž
vždy hned s bohatou početnou žní. Tentokráte
už po čtvrté nebo po páté, a vždycky se čtyři-
ceti padesáti obrazy, a stále v postatě týž, jak
jsme jej poznali tehda v Topičově Salonu. Ta-
kové stejnoměrné vracení se není bez velkého
nebezpeči pro umělce v poměrech uměleckých
tak povrehních a nevyvinutých, jako jsou naše.
Jak snadno a rychle je hotova frase: Už jsme
to viděli; stále je to totéž a stejné! Vskutku
V. Radimský nepatří ke skupině neklidných
nervosních hledačů novinek v motivech a for-
maci. Nemá opravdu ambice objevovatse
denně pětkráte vždy v kabátě jiné barvy a ji
ného střihu. Když byl jednou nalezl impresio-
nistní kredo, když zahleděl se do přírody tak
intensivně a citlivě, až v jeho zření hmotnosti
ztratily tvrdost a barvy tak sesvětlely a sevzduš-
něly, že až pobledly, pak mu stačil jedena
týž malý kraj, v celku vždy stejný ve svých
pláních, polich, březích, rybnících, sadech, ves
ničkách, městech v dálich a skalách u moře,
aby z něho vytěžoval hmotně stejné, etericky
vždy nové momenty, když ne motivy. V momen-
tech nechává komponovat pánaboha za sebe
jeho dech mu mění před očima tvářnost kraje
sluncem, vzduchem a vlhkem, a jeho uměleckou
péčí je, aby momenty tohoto věčného měněn
rychle a pevně chopil a upevnil pro nás na
plátno. V. Radimský jistě nechce být odkry-
vatelem dosud ztajených a jiným naprosto ne-
známých krás; pohybuje se v nevelkém kruhu
postřehů a pocitů, ale chce najisto být okem
co nejbystřejším a nejpronikavějším a rukou
co nejjistější a nejdovednější. Každý jeho obraz,
ale každý zdařilý i slabší, svědčí, že jeho kon-
templace je vždy a jen optická. Bez morálky
etiky, metafysiky. Jen tolik právě, co maliř
dovede.
V. Radimský zůstává si stále věren. To
vše. Jeho jedinou změnu tvoří, že se na každý
motiv vrhá s nově svěží silou, bez ohledu na
to, zdali jej už maloval, nebo dosud ne. Patř
také k těm, kteří řemeslnou, nebo, aby to lépe
znělo, techniekou stránku ovládají jak náleží.
Není divu, jestliže mu při tom tu onde vypadne
poněkud zběžněji nebo povrchněji, neb jak byl
sám asi chtěl. Výstava jeho má však hojně
kusů, které v nezkrácené jeho už známě plnosti
líčí kraj v bledém oparu se ztápějící, přibar-
vený reflex vodních zreadel a krabatin, za-
mžené dálky, hybnou plastiku terenu a těkavé
stíny na něm. A tak docela bez nových ná-
mětů a pokusů také nepřišel. Zkouší nyní
svoji silu, dovednost a uměleckou recepci na
kraji, nad nímž se rodí nebo rozvijí už drama.
K idylickému tichu připojuje pohnuti bouře
v dálce shrnuté v těžkých tintách, v blizku
dující větrem, který zpřevracuje listí na větvích
a obybá koruny stromů. Přístí výstava nepo-
chybně přinese nám taková hluboká hnut
v barvách a liniích v té vyspělosti a zrnitosti,
jaké tanou nyní už umělci jako konečný cíl
před vnitřním chtěním a zrakem.
#7
alto_textblock
#7
tektur. Barvy na nich visí jako těžké draperie.
kornaté a nořicí se do smutných tonin. Jedním
slovem: zde se objevuje umělecké nadán
zvláštního, silného ražení, nelísavé, ba skore
drsné, ale měkké ve své zasmušilosti a s hle-
dem širokým, nic malicherným — umění citové
nutnosti. Mohou-liž počátky býti slibnější ?
ve
»Slavie«, klub společenský, vyžádal s
v Rudolfinu pohostinství pro soubor karikaturi-
sty M. Jossota a policejní censura, která odstra-
nila z rámů dva nebo tři listy, velmi trefně na-
pověděla, jak dlužno se na většinu dívat. Jsou
to dlouhé řady kreseb pro L'assiette au beure
jejichž tituly poví vám přesně, oč jde a kam
kreslič míři a bije: La pudeur; L'honneuri
L'éducation; Cireulez, La Médiocratie, Respect,
tituly velmi vážných a někdy i krásných insti-
tucí a pojmů morálných, jenom že M. Jossot se
zlostnou ironií ukazuje všude jen jejich rub a je
jich hypokrytní negaci. Bohužel, že při tom není
ani jemný ani duchaplný. Je jako jeho linie
hrubá, těžká, ledva se hýbající. Křiči a hlo-
mozí jako vyvolávač na trhu před krvavými
moritaty, ale nezláká a nepřesvědčí. Jeho
pamfletistní dovednost není věru v alná. Snad je
M. Jossot dobrým republikánem a přesvědčeným
liberálem, snad je proniknut přesvědčením hu
manitním, všechno to je spiš nežli umělcem
Aspoň v těchto cyklech, kde je vše podle ša-
blony tupé a jednotvárné, kde jsou schematické
zjevy kreslené neživou linil.
M. Jossot má pravdu; fakové karikatury
nejsou níčím bez legendy, beze slovního prů-
vodu, doplňku a výkladu. Nechce teď ani se
znát k jiné karikatuře. Vyložil někde pojem a úlohu
karikatury, jenom že theorie, kterou vykládá, jes
arci jenom jeho theoril, theoril totiž jeho
vlastní karikatury. Podle něho touto »deformaei
bytostí a věcí, obnažujeme ohavnosti a stavíme
je na pranýř tím, že je zpodobujemě rysy
zkroucenými a znetvořenými, až je z toho úzko.
rysy, jež znásilňují sítnice a vtiskují se nesma-
zatelně v mozkovou tkáň.« Ale to vše musí bjt
provázeno výkladem, není-li však ten saty-
rický, nechce-li povalit jakou instituci, pak zů-
stává kresba karikatury pouhou illustraci. Za-
jistě je karikatura vždy účelným uměním; ne-
existuje sama sebou, nýbrž jen ve spojení
s objektem, který komicky nebo ironicky zpo-
tvořuje a do kterého třeba i bije. Chee se-
směšniti objekt, aby rozveselila subjekt, anebo
také chce napravit, na lepši cestu přivést
předmět své satyry. Avšak karikatura ve smyslu
Jossotově je pouhým pamfletem kreslený m,
který žije chvilku z nehorázného přeplnání,
nadsazování a hlavně zkrucování. Umělecké ka-
rikatuře rozumíme jinak. Vychází na lov z
přiznačností a slabosti lidskou, vytahuje je na
povrch, činí je každému viditelnými a nápad-
nými, ale nechává i při nich člověka na živu
a její výtvor je s to potěšiti vysměvače i jeho
oběti.
Nežli M. Jossot dospěl k nynějšímu pře-
svědčení o revolucionářském poslání karikatury.
byl víc karikaturistou umělcem, který velmi
ukrutně a bezohledně, zároveň však vtipně se svými
objekty zacházel. Jeho vtip leží v čáře, v ob-
rysu kaligrafického stylu, v tom, jak vše pře-
vádí na komický ornament. Můžete to viděti ve
výstavě v »Hráči na kulečníku«, v »Komorní hudbě«
nebo v oné mondainí sylíidě, jejíž profil je v
vtipné harmonii s kroucenými liniemi bílé židle
thonetovské. Zde má Jossot svoji mluvu a nikde
jinde, nejméně pak už v tušovaných krajinách.
jež by ani bez H. Riviěra nebyly vznikly.
Karel B. Mádl
#10
alto_textblock
#10
Školská hlídka.
#11
alto_textblock
#11
rodních školách zařízeny jsou školní kuchyně.
v nichž dívky přes poledne vaří si obědy, jež
společně pak pojídají. Potřeby dodávány jsou
dobročinnými spolky.
Předsudky proti školním buchyním napro
sto již zmízely a obce nebo spolky rády přispl-
vají k jich zařízení. Vyučování je dosud sice
dobrovolné, ale přihlášek je napořád tolik, že
není možno všem vyhověti. Dívky zvykají brzy
pečlivosti i čistotě a projevují záhy veliký zájem
i porozumění pro zajímavý a přece vysoce prak-
tický předmět. Samozřejmo jest, že vyučování
to má i značný vliv na sesílení mravnosti a že
napomáhá zvykati k příští důležité povinnosti
životní.
Je rovněž nepopíratelno, že takováto ele-
mentární průprava může důkladnější vzdělání
v uzrálejším věku poskytované, silně podporo-
vati. Kdekoliv školní kuchyně byla zařízenu.
všude záhy vznikly kursy pro továrn
dělnice, jimž jmenovitě tam se daří dobře.
kde majitel továrny hradí útraty a kursem
spojené.
Je tedy nesporno, že hospodyňské školy
svrchu vylíčeného typu jsou s to mocně napo-
máhati k praktickému vzdělání budoucích ho-
spodyň. I jest tedy potřebl, aby co možno
všechny dívky výhod školy hospodyňsk
použiti mohly, což se může státi, bude-li vy-
učování domácímu hospodářství nu dívčích
školách předmětem povinný m.
Třeba že naše sociální poměry dosud ne-
jsou tak industriálního rázu jako v Německu
zvláště v Prusku, přece i u nás čím dále tím
více charakter průmyslový je na postupu a při-
rozeně přibývá dívek, které nynějším způsobem
sociálního života jsou rodinné výchově odcizo-
vány a jimž nedostává se dobrodiní, aby mat-
kami svými v domě otcovském pro úkol hospo-
dyně řádně vychovávány byly, jako se dělo
dobách dřívějších. Dána-li je tedy již dne
v Německu otázka, za jakých proposicí dalo
by se zavěsti vyučování domácímu hospodářstvi
na školách dívčích povinně u nasvědčují-l
všechny zjevy poslední doby tomu, že co nej-
dříve vyučování domácímu hospodářství při
kuchyních školních bude uzákoněuo, není tim
sice ještě řečeno, že by také u nás napbřáda
ihned ke zřízení školních kuchyní mělo se při-
kročiti, ale dán je tak nicméně silný popud,
aby v kruzích paedagogických, zvláště žen-
ských o této otázce bylo vzhledem k našim
poměrům uvažováno a objevuje se tak potřeba,
aby co nejdříve u nás při některých měšťan-
ských školách větších, zvláště průmyslových
měst školní kuchyně a hospodyňské kursy zaří-
zeny byly. Zkušenosti nabyté dobře pak poslouží
k příznivému rozřešení této zajisté důležité vý-
chovné otázky, která stává se i v našich po
měrech silně nalehavou.
#12
alto_textblock
#12
F. V. Moravec.
#13
alto_textblock
#13
Osobní změny u společnosti státni
dráhy.
#14
alto_textblock
#14
žením)
#15
alto_textblock
#15
Ocetek v Týnci n. L., Jos. Pliška v Libšicích, Fr
Podzýmek, Lud. Pokorný v Pardubicích, Jos. Proček
v Královu Poli, Jindř. Prorok, K. Ricker v Č. Tře-
bové, Rud. Romováček v Blažovicích, Jos. Siruček
v Č. Třebové, Konst. Štěpán v Chocni, Jos. Strnad
ve Znojmě, Jos. Svoboda v Okříšku, Jul. Tesař ve
Vídni, Dan. Tlustý v Chocni, Bedř. Veselý v Uher-
sku, O. Vogl v Lovosicích, Mich. Vystavěl, Fr. Va-
lášek ve Vídni. Jiří Vojnar v centrále, Bohusl. Zejda
— staniční expedienti Boh. Ambros v Olo-
mouci, Jos. Hák v Brně, Jan Hladík v Libni, Václav
Kličpera ve Václavicích, K. Rössler v Lanškrouně.
Otto Škarohlíd v Sudoměřicích, Ad. Souczek v Novém
Městě n. M., Jos. Svoboda, Karel Syrový (správe
stanice ve Volovicích), Ad. Unger v Praze; — asi
stent Alois Vrba (službou u česk. obchod. drah); —
staniční expedienti (se současným jmeno-
váním asistenty) Jos. Bašek (správce stanice
Podbabě), Jos. Brychta, Eug. Jaksch v Minkovicích
Václav Jahn v Krásném Březně, K. Kaplánek v Libni
Václav Kratochvíl v Karlíně, Jan Krejčí, Jan Krišto
v Pečkách, Jindř. Pavlásek v Zásmukách, Fr. Pavlik
v Kouřimi, Rud. Pisařik v Brně, Al. Plegel v Uher
Hradišti, Vil. Podhajský v Brně, Ant. Prášek v Nym
burce, Ferd. Sadravetz v Lanškrouně, Ferd. Schla-
gorský v Kralupech, Václav Stummer v Lovosicích
Jan Verosta v Praze, Josef Dvořáček v Bolehošt
Dom. Holub v Uhersku, Jos. Hoyer v Libochovicích
Jul. Matousch v Kralupech, Jindř. Vávroch v Hrobcích
Osobní přídavky byly zvýšeny: gener
inspektorům Janu Klímovi, Frant. Nehasilovi; —
ústředním inspektorům Gust. Janotovi, cís. radovi
Lud. Ruthovi (dopr. přednostovi v Praze): — vrch
nímu inspektoru A. Rudolffovi v Bubnech.
Osobní přídavky dostali: vrchní inspek
toři Jarosl. Čermák ve Vídni, Václ. Horyna v Praze
Bohd. Svoboda v Brně, Olak. Kazda, Frant. Pavlov
ský; — inspektoři Kar. Hofmann v Bubnech, Karel
Lahola v Brně, Ed. Tesař a Frant. Tesař v Praze.
Jos. Vamberský v Kolíně. Jos. Zelený v centrále -
Kar. Lezo ve Vídni, Ad. Schneeberger v Praze; —
strojní nadkomisarové Jiří Chocholouš a Jos. Kle-
pelář v Praze; — vrchní revidenti Jul. Pračka
Praze, Kar. Leihanec a Jos. Tuma v Brně, Alois Ně-
meček a Ant. Svoboda v centrále: — nadoficialové
Jan Bořický v Praze, Rud. Březina v Náchodě, Kar
Foydl v Ústí n. L., Ad. Glaser v Ouvalech, Hi. Kč-
nigsbaper a Jan Marek v Praze, Fr. Nekoksa v Dol-
ních Beřkovicích, Ant. Pejčoch ve Vídni, Petr Sched
v Týništi; — želez. tajemník dr. Arnošt Mádl, před
nosta kanc. v centrále ve Vídni; — vrchní revi
denti Em. Baugut a Boh. Prchal v Praze, Jan Ka-
prál v cenírále.
Jmenováni byli: dopr. kontrolorem Jan Wacker
hauser, vrchní revident v Praze; — revidentem Kašp.
Fenzl v Praze; — asistenty staniční expedienti Ign-
Bárta v Kyjově, Jos. Benda v Brně, Jan Finger
Bečvárech, Jindř. Galle v Praze, Jindř. Skalicky
v Heřm. Městci, Václ. Jirout v Újezdě, Mart. Prachai
v Uher. Hradišti, Václ. Stradiot v Opočně.
#16
alto_textblock
#16
Sportovní věstník.
#17
alto_textblock
#17
Athletika a sportovní hry.
** Vánoční footbalI. Belgický Daring
porazil 25. t. m. v Lille Olympique Lillois 3 : 2. —
V Německu hrála francouzská a holandská muž-
stva. Cerele Athletique de Paris utrpěl porážku o
Gladbachu a druhého dne hrál jen nerozhodně se
Spiel- u. Sport-Schalke 2: 2. — Úspěchy klidila
mužstva holandská. F. C. Wilhelmina z Hertogen-
bosch (jeden z posledních kluhů východního oddě-
lení holandské »ligy«), porazilať B. V. Gelsenkirchen
4:1 a Dortmunder F. C. 610. Hercules z Utrechtu
(tuším že poslední klub západního Holandska) hrál
1:1 s Köln 1899 a poražen od Duisburgu O: 1.
Dortrecht (DFC) porazil v Hamburku Victorii 7: 1 a
Altonu 93 4:2: Winschoten porazil v Brémách Lloyd
5:4 a podlehl proti Bremer S. C. 1: 6. — Špatně
pochodil Curych, poražen od S. V. Frankfurt 3 : 2
od S. V. Wiesbaden 7:1. — I. F. C. Pforzheim v.
F. C. Hermania ve Frankfurtě 8:1, v. Kickers ve
Štutgartě 1:0. — V Mnichově porazil Phönix
z Karisruhe Bayern 7:1 a Turnver. 1860 7: 1. Ale
mania z Cách si vyjela do Antverp pro porážku
Beerschot A. C. 2 :3.
** Český výbor pro hry olympick
má zejtra o 8. hod. več. schůzi v hotelu »U čer
ného koně«.
#18
alto_textblock
#18
Automobilism
** Č. K. Motocyklistů koná zejtra (v pon-
dělí) o 8. hod. več. v klubové místnosti výborovou
schůzi za účelem přípravy valné hromady.
** Soutěž malých nakladních auto
mobilů uspořádá v prvním čtvrtletí nastávajícího
roku Auto, podle něhož malý nákladní vůz bude
stroj prostřední síly 8, 10, 12 a na nejvýš 14 koň
ských sil, schopný k dopravě nákladu 400 —1200 k
v průměrné rychlosti 18—30 km (s plným zatl-
#19
alto_textblock
#19
hující umělecky provedené obrazy vkusně zarámo
vané, jde jediný pochvalný hlas mezi obecenstvem
ji navštívivším. Výstavy tyto koná klub každoročně
i budou zajisté příští výstavy obsahovati ještě vy-
branější exposic
#20
alto_textblock
#20
Z úřadních zpráv.
#21
alto_textblock
#21
Osobní z Moravy. Jmenováni byli od finančníh
ředitelství zemskáho pro markrabství moravské: of-
ciálové Rud. Ullrich a Frt. Zügner celními revidenty,
asistenti V. Müller a O. Schenk celními oficialy, tit.
respicient Jos. Schiller celním asistentem; u finanční
stráže vrchní respicienti Ant. Růžička, Boh. Cigna.
Vojt. Heger a Gust. Strommer, dále respicienti Frt.
Foit, Jos. Putner, Ant. Krampl a Frt. Brož jmenováni
komisary 2 tř.
Místa učitelská ve školních okresech
kolínském: říd. učitele v Horních Krůtách
správce školy ve Štítarech, obou s nábož. způsobi-
lostí; učitelky 1. tř. v Radimi, učitelů 2. tř. v Dra-
hobudicích, Maloticích, Horních Krůtách, Červených
Pečkách a Velímii
hořovickém: katechety na měšťanské chlap
v Hostomicích
Žádosti od 27. prosince.
Nová pošta otevřena bude 1. ledna v Chynav
v okresu kladenském. Posel docházeli bude denně
na poštu a nádraží ve Staré Huti
#22
alto_textblock
#22
Hlasy z obecenstva.
Hygien.výst. Vídeň,1906. Stát.cena a čest dipl. k zl. mnedailli
chinové vino se žele-
zem. Ke koupi v lék.
v lahy. 1/2litr. pok
2.60 a ilit. po K 4.80.
19712
#23
alto_textblock
#23
SERRAVALLO
#24
alto_textblock
#24
1.a
#25
alto_textblock
#25
pive
#26
alto_textblock
#26
„avo
vaři Steyskaliv pivovar na Sníchovi.
#27
alto_textblock
#27
Velectěné dámy, račte žádati
#28
alto_textblock
#28
1. ČÍSLo
NOVÝCE
PAŘÍŽSKÝCH MOD
NA UKÁZKU.
#29
alto_textblock
#29
Zašle je na požádání Váš knihkupec neb
administrace „Nových Pařižských Mod“
v Praze, Celetná ul. č. ll n. 24665
#30
alto_textblock
#30
Muiracithin.
Četní lékaři a professoři upotřebují při předčasn
slabosti na základě jimi docílených dobrých výsledků
#31
alto_textblock
#31
MUIRACITHIN-
Tento jest neškodný a nejedovatý, tudíž bez kaž-
dého vedlejšího účinku a možno zaznamenati mnohé
jisté účinky jako nervového tonika pro muže.
Muiracithin vyzkoušen jest vědecky na předních
klinikách a doporučen od mnohých vynikajíc. lékařů.
K dostání ve všech lékárnách na lékařský předpis.
Brožuru zasílá zdarma a frankot
Hlavní sklad pro Rakousko-Uherské
nocnářství
Lékárna „U jelena“ ve Vídni, Westhahnstr. 19.
Továrna: Obchodní společ. Noris, Zahua
spol. v Berlině C. 2.
22894
#32
alto_textblock
#32
Pozvání ku předplaceni
#33
alto_textblock
#33
na první čtvrtletí
#34
alto_textblock
#34
XXXXVIII. ročníku
#36
alto_textblock
#36
Zdali pak jste si kdy všimli tu onde ve
skříních výkladních mezi reprodukcemi a všeli-
kými rukodělnými malbami oněch divných,
zvláštních, skoro bizarních akvarelů, pohledů do
pražských ulic a náměstí, před nimiž se lidé
zastavovali, vrtěli trochu hlavami, alo přece o
nich neodcházeli lhostejni? Byly těžkého tonu,
neuhlazené a nejnápadnější u nich bylo, že
malíř nebe, lehkými tony nanesené, pokrýval ne-
pravidelnou síti tužkových čar, jako tkání pa-
vučiny. Zdálo se to býti jen nápadnou schvál-
ností, ale ostatní práce maliřská a umělecká
měla vždy tolik známek opravdovosti a sou
středěné vážnosti, že bylo nutno i v oné zdán-
livé bizarnosti předpokládat účelný prostředek
malířský, a byl jím také: mladý umělee chtě
tímto poněkud mechanickým prostředkem zvýšit
dojem chvějnosti a neurčité hmotnosti nebe-
ského pozadí svých architektur.
Nyní toto mladé umění můžete pohodlněji
a šiřeji seznat na místě důstojnějším. Nese
jméno J. Vaice a má titul Staré Prahy. Nelze
je porovnati se žádným známým prospeklistou.
neboť se liší od nich ode všech svojí subjek-
tivností. To je umění, které hluboce prociťuje,
co jiní pouze vidí, které prožívá starobylosta
malebnost města, které nalezá srdcem, co jiní
hledají očima. Vaicovo mladé umění musí být
s radostí počítáno k našim svéráznostem a oso-
bitnostem. Už tím, že nese v sobě mnoho spon-
tanního, že jeho přichmuřenost, těžkomyslnost
vykládá se jakoby v tragickou monumentálnost.
že, bez literárně historiekých reminiscenei, do-
vede na nás přenést tušení minulé velikostia
atmosferu v dálce hlučících bouří. Praha před
očima Vaicovýma vyrůstá z dneška do téžkých
smutků romantiky, ale nerozplývá se v jejich
slzavosti a vzdychavosti. Je stále robustní a
skoro hrozivá. Vzor melancholii je tu zdraví
podkladem. Měli jsme a máme dost malítů
Prahy; básníků Prahy mnohem míň a právě
k těm patří J. Vaic. Kdyby psal veršem, co
maluje jsem přesvědčen, že by nalezl ohlas
hlasatele takové, až by jej znal a cit jeho cbá-
pal každý. Ale malíř? Ten množství jen něco
představuje, mluví však jen k pramálo srdeim.
Je-li, jak se praví, J. Vaic samoukem,to
jest vlastním pěstitelem a disciplinovatelem
uměleckých pudů a nadání, (asi tak jako jsou
všichni básnici, pak už tím je zjevem pozoru-
hodným. A tím pozoruhodnějším, že pro vlastní
malebné cítění nalezl také vlastní formu a vý-
raz. Vidí veliké souhrny a celky, vidl ulice
budovy v jich tajemné ústrojnosti, vidí je v je-
dnotu spjaté a v této jednotě vyciťuje detail ve
zvláštní poměrnosti celku, v němž sedí a
k obrazovému útvaru, jejž oživuje. »Staroměstská
radnice« vážná, skoro pohádková, sedí měkcea
chmurně zároveň v sametovém ovzduší; »Pohled
s mostecké věže« je seživotněná malebnost, »Sv.
Vít« vrší svoje hmoty v podobu tragického fan-
tomu. To vše vyrůstá a srůstá v celek ze zdán-
livě divoké a bizarní spleti křivolakých linií,
které nedefinují, nýbrž suggerují, které jsou
bybné a pronášejí se o tajuplném životě archi-
#37
alto_textblock
#37
Povinné vyučování domácímu
hospodářství na školách dívčích
Poslední dobou mnoho se uvažuje o re-
formě vzdělání dívčího. Vedle silného směru.
který se vyznačuje snahou rozmnožiti a zpevnit
vědní obor ve východě dívěí, hlásí se k životu
i směr praktický, nesoucí se k tomu, aby dívce
opatřila již národní škola potřebné základy
praktických dovedností a zručnosti, jichž bude
potřebovati příšti — hospodyně. Otázka zave
dení obligatního vyučování domácímu hospo-
dářství na školách divčích stala se zvláště ča-
sovou v Německu, kde získáno v tomto oboru
již mnoho cenných zkušeností praktických. Mi-
nisterium vyuč. v Prusku prohlásivši nedávno.
že chce zřizování hospodyňských škol všemožně
podporovati, poněvadž úslavy ty se výtečně
osvědčily a jsou pro méně zámožné stavy pra-
vém dobrodiním, ukazuje zvláště k výhodám,
které ze zřízení škol těch plynou dívkám z děl-
nických a chudších měšťanských tříd. Dívky
z těchto kruhů vyhledávají rády práci továrni.
která jim popřává pravidelně více volného času,
jehož jim zaměstnání v domácím hospodářství
poskytovati nikdy nemůže. Divky středníc
stavů nuceny jsou vzhledem k zvýšeným ži-
votním požadavkům oddávati se obchodu
úřadu, a matky tříd »vrchních« moderním spo-
lečenským a i spolkovým životem čím dále tím
více odváděny jsou od krbu domácího, že ne-
mohou se tak plně o praktickou výchovu svých
školou povinných dcer starati, jak bylo by třeba.
Tyto poměry zaviňují nejenom, že přemnohé
divky vstupují v manželství, aniž si osvojit
mohly práce a povinnosti dobré hospodyně, ale
zapříčiňují také, že čím dálo tím větší je ne-
dostatek řádných a zručných pomocnic při do-
mácím hospodářství. Stav ten mohl by snadno
miti za následek rozvrat života rodinného,
proto tu, kde rodina ve výchovném úkolu ne-
činí zadost, měla by zakročiti škola.
Namitá se sice, že dívky škol obecných a
měšťanských jsou ještě tuze mlády, aby
s trvalým úspěchem mohly o domácím ho-
spodářství poučovány býti, ale praxe nabytá
dosavadními hospodyňskými školami, které na
př. pro tovární dělnice byly zřízeny, poučuje,
že právě ony mladé dělnice, které by nejvíce
škol hospodyňských potřebovaly, o vzdělání
v hospodářství naprosto nedbají a školám se
vyhýbají. Nezbývá tedy než vyučování důleži-
tému tomu předmětu zařaditi do posledního,
povinného ročníku školy národní. Způsob
ten se znamenitě osvědčil zvláště v Kasselu
jest v mnohých jiných městech s úspěchem
následován, a to tím způsobem, že při ná
#38
alto_textblock
#38
V úřadnictvu dále postoupili do vyšších
stupňů služného v IX. třídě služební
stavební adjunkiti: Josef Fanta, Jindřich
Rybák a dr. Bedřich Steinet v Praze, B. Herrmann
v Ústí n. L., dr. Václav Kopřiva ve Vídni, Bohumín
Skalský v Uher. Brodě, V. Winternitz v Novém Městě
nad Met. — Adjunkti: Jiří Bažánt, Frant. Dražil.
Karel Hof, Josef Kauders, Josef Kruis, Vojtěch Müller
a Antonín Roháč v Praze, Josef Benešovský, Joseí
Bohata, Alois Brachtl, Frant. Burian, Lubomír Čáp ve
Veltrusech, Karel Cermák, Antonín Čižinský (před-
nosta stanice v Černčicích), Karel Dostál, Ludvík
Hladik v Bubnech, Jakub Hrubý, Josef Jelínek (před
nosta stanice v Moravanech), Ed. ryt. Pelhřimovský
(přednosta stanice v Uhersku), Jar. Pírník (přednosta
stanice v Lihochovicích), Karel Prokeš, Josef Radouš,
Karel Rajlich, Em. Reindl (přednosta stanice v Bran-
dýse nad Lab.), Frant. Sedláček, Karel Skokan, Jan
Svítil, Josef Syrový v Olomouci, Kamil Tichý, Václav
Vranovský, Josel Weinstein v Kolíně, F. Weissen
v Podmoklech, Jan Vondráček v Chocni. — Sta ve bn
adjunkti: Frant. Aulehle, Jar. Grüner, Jan Kodeš
v Roudnici, Josef Konirza, Rudolí Mikuláš v Praze
Frant. Pitra v Kralupech, O. Veletovský, Jan Železný
— Strojní adjunkt František Křížek v Praze
— Adjunkti: V. Casanova, Eman. Červenka, Boh
Hofmann, Drahomír Šicha a H. Zelinger v Praze
Václav Cejp v Kralupech, Karel Černík v Bubnech
Václav Čochnař. Robert Čtvrtečka v Novém Měst
nad Met., Antonín Hlavsa v Bubnech, Karel Holub.
Josef Jarosch v Toušeni, Josef Jirgl (přednosta stanice
ve Velvarech), J. Kocian, Ot. Kodytek, Josef Králik
v Zásmukách. Josef Kramář v Brně, Josef Lindnen
v Bubnech, Frant. Mandaus v Lovosicích, Aug. Ma-
tějka v Olomouci, Aotonín Maltouch a Josef Moravee
v Pardubicích, Josef Nezval v Libochovicích, Jose
Novák v Moravanech, Frant. Pazourek, Mat. Peřina
v Brandýse nad Lab., Frant. Písař v Luhačovicích,
Aug. Polák, Václav Přibyl v Plaňanech, Vinc. Režný,
Frant. Riess v Bubnech, Frant. Rojar, Jak. Schneiden
v Lanškrouně, Bedřich Šmejkal v Ústí nad Orlicí.
Jan Šourek v Brně, Jaroslav Stancl, Josef Štěpán
(správce stan. v Selci), Ant. Svoboda v Terezíně,
Jan Vymetal ve Štětí, Rud. Zabálka v Pardubicích;
— kancelisté Mat. Killmayer a Kar. Picha
Praze (oba zároveň jmenování adjunkty); — s ta-
veb. adjunkti Ferd. Hrbek v centrale, Ed. Vo-
sátka v Lovosicích; — stroj. adjunkt Kon.
Koref v Pardubicích; — adjunkti J. Assmann,
Ant. Čermák, Václ. Chotek, Jan Elišák, Hugo Flat
Bedř. Horčík, Jarosl. Líska, Jan Macek, Ad. Menzl,
Ed. Nowak, Ed. Petržilka, Rud. Šimeček, Jaroslav
Trnka, J. Werberger, Frant. Vocásek, Emil Zahrádka
Maur. Zajíc a Váci. Zedník v Praze, Eug. Bělohlávek
v Bubenči, Rud. Casanova v Č. Brodě, Lad. Čermák
v Ústí n. L., Ant. Chaloupka v Kolfně, Jan Došla
v Pečkách, Vojt. Elirhardt v Lovosicích, Ant. Feik
v Týništi, Váci. Forster v Pardubicích, G. Hofbauer
v Cerhenicích, Jos. Hrachovina v Brně, Jos. Hruška,
Lad. Hubeniak v Kostelci n. Lab., Boh. Jaroš, Jan
Jiráček v Bubnech, Kar. Jukl ve Vys. Mýtě, HI. Kabr-
hel v Brně, Frt. Kohn v Libni, Jan Kettner v Ko-
líně, Alois Kohout v Bubnech, Frt. Košťál v Brně
Ferd. Kraut v Čermé—Jelení, H. Krejčí v Rapoticích,
F. Löbel v Podmoklech, Jos. Lölller v Bubnech, Frt.
Ludwig v Kralupech, Jos. Marek v Libni, Rud. Mo-
šovský v Roudnici, Vil. Nečas, Ant. Nechleba v Chol-
ticích, Jos. Pražák v Chocní, Ad. Pták, L. Rath
v Kladrubech, Ant. Riess v Roztokách, Jan Riess
v Kralupech, Ign. Růžička v Pardubicích, Ed.
Schneider (předn. stan. ve Zvoleněvsi), Frt. Šíp. Frt.
Stanislav v Pečkách, Otakar Steger v - Borohrádku.
Jos. Štolba v Kolíně, J. Sträussler v Podmoklech,
Kar. Vašák a Vil. Vavroš v Brně, Frt. Vinař v ko-
líně, Ferd. Zach v Kralupech;
v X. třídě služební:
koncipista Ant. Růžička v centrale; —
stav. adjunkt Lev Holub v Ústí n. L.: — stav.
a sistent Jos. Havlas v Pardubicích; — stroj.
asistenti Adolí Foldstein v Ústí nad Labem.
Karel Michel v Praze, Antonín Roška v centrale
J. Rotter v Podmoklech; — asistenti Leopol
Czuřik, Jan Karafiat a K. Staněk v Praze, Václav
Benda v Kralupech. Dom. Černohous v cenirále, Vá-
clav Červenka ve Vápenném Podolí, Fi. Charvát.
Ant. Chramosta, Fr. Dočkal a K. Dostal v centrále
Ant. Drašnar v Kladrubech, O Hanisch v Podmo-
klech. Václ. Janko v Náchodě, Jindř. Jiroutek v Par-
dubicích, Aug. Karásek v Brně, Jan Kilian v České
Třebově, Jar. Kosina, K. Koukal. Ferd. Lesovský
Č. Třebové. Fr. Lihařík v Ústí n. Orl., Emil Miláčel
v Brandýse n. Orl., K. Neumann v Bubnech, Arnoš
#39
alto_textblock
#39
Ve své třídě v zá-
vodu na Semmering
#40
alto_textblock
#40
vítězný
#41
alto_textblock
#41
čtyrcylindrový
lehký vůz - --
F. 14/16 HP stojí v lu-
zůsní výpravě toliko --
u 9140 korun,u
a. s., Ml.
LAURIN KLEMENT, Eofes.
Sklad v Praze, Josefské náměstí. 22781
#42
alto_textblock
#42
Z cyklistského ruchu.
s* Vídeň — Berlín. 20. župa něm, kolnt
ského svazu, která už zahájila přípravné práce
k závodu, zase v nich ustala, když předseda spor
tovního výboru svazu prohlásil, že podnik takový
nemůže býti svěřen jediné župě, nýbrž že by musil
býti proveden celým svazem. Jisto jest, že sejde
i s projektované soutěže motorových vozidel, poně
vadž němečtí továrníci se k ní chovají naprosto
zamitavě.
#43
alto_textblock
#43
NÁBYTEK
#44
alto_textblock
#44
pro úplné zařizení byto
ve velkém výběru má na skladě
výroba nábytku
#45
alto_textblock
#45
J. DORA
Jen Praha, Václavské nám. 33.
#46
alto_textblock
#46
Fotografie.
** Vánoční výslava fotografická
pořádaná »Českým klubem fotografů-amatérů v Praze«
vykazuje zdařilé práce členstva jmenovaného klubu
To ocenila jednak veřejnost, která tak četně výstavu
navštívila, jednak porota, kťerá nejlepší obrazy ce
nami odměnila. První cenu přiřkla jury inž. Aloisu
Klímovi v Praze a to obrazu druhému v panora-
matu Prahy-VII. (č. katal. 171), nazvanému »Pod-
loubí v ulici Tomášské«. Druhá první cena
udělena MUDru. Jos. Novákovi v Praze (č. kat
20 »Studie«). Další ceny byly takto rozděleny: I
druhá cena: Gabrie! Wiesner v Praze (č. k. 232
»Známý obrázek«); II. druhá cena: JUDr. Emil
Wiesenberger v Praze (č. k. 228 »Krajinka
z Posázaví«): III. druhá cena: inž. Václ. Krouza
v Praze (č. k. 200 »Pax«). — Konečně uděleno bylo
pět třetích cen a to: I. Jaroslav Čáslavský na
Smíchově (č. k. 9 »Partie ze Stromovky«); II.
Adolf Vyšata na Král. Vinohradech (č. k. 238
»Máky«); III. Jan Jestřábek v Praze (č. k. 42
»U vody«); IV. MUDr. Karel Sehnurpíei
v Něm. Brodě (č. k. 225 »Večer na pastvě«); V.
Eduard Fuxa v Kntné Hoře (č. k. 246, diapo-
siliv »Velechrám sv. Barbory«). Výstava umístěna
jest v místnostech dívčí měšťanské školy nové u sv.
Vojtěcha ve dvou místnostech a uzavřena bude dnes
v neděli o 4 hodině odpolední. »Navštiviti ji lze o
9. hodiny ranní i přes poledne. Vstupné 30 hal. za
osobu. Obšírný katalog zdarma. O výstavě, obsa-
#47
alto_textblock
#47
NARODNICE LISrů.
#48
alto_textblock
#48
Na „Národní Listy“ ranní a odpolední
předplácí“ se
v Praze v administraei
#49
alto_textblock
#49
2K
6K
2 K 50 h
7 K 50h
#50
alto_textblock
#50
na měsíc . . . . . . . . .
na čtvrt leta . . . . . . .
a deojí donáškout
na měsíc . . . . . . . . .
na čtvrt leta . . . . . . .
Ve fillálkách pražských
#51
alto_textblock
#51
2 K 30h
Sh
2b
#52
alto_textblock
#52
na měsíc
Jednotlivá čísla ranní prodávají seza
„ odpol. „ „
a
Ve flálkách venkovských
s dvojí zásilkou:
s jednou zásilkou
na měsíc. . . 3 K 20 h . . 3 K 80h
na čtvrt leta . 9 K 60 h . . 11 K 40h
Jednotlivá čísla ranní prodávají se za
10h
3h
„ odpol. „ „
Na venek poštout
v Rakousko - Uhersku:
na měsíc . . . . . . . . . 3 K 20 h
na čtvrt leta . . . . . . . 9 K 60h
s dvojí zásilkou:
na měsíc . . . . . . . . . 3 K 80 h
na čtvrt leta . . . . . . . 11 K 40h
Dále předplácí se čtvrtletně s jednou
zásilkou:
do Německa v.
. . . . 12
do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie,
Belgie, Turecka, An-
glie, na Černou H-
ru, do Bulharska.
Rumunska, Rusk
a do Srbska ..
jakož i do zemí nále-
žejících světovému
spolku pošt. odd. B.
. . . . 21
Předplatiti se lze každým dnem,
avšak předplatné zakončiti musi po-
sledním dnem v měsici.
Předplacení na odpolední vydání zvlášt
se nepřijímá,
P. t. pání předplatitelé, kteří jsou účastníky che-
kového a elearlngového řízení e. k. poštovní spo-
řitelny, mohou předplatné zapraviti tímto řízením
na čís. 21.425.
#54
alto_textblock
#54
22873
#55
alto_textblock
#55
. . . . 13 K 80h
#56
alto_textblock
#56
Administrace „Národních Listů
v Praze, Marisnská ul. č. 920 UI.. sn