#1
alto_textblock
#1
p0er
#2
alto_textblock
#2
nnli
#4
alto_textblock
#4
Ročník XXXXVII
#5
alto_textblock
#5
dloll
#6
alto_textblock
#6
hid šnlen
#8
alto_textblock
#8
a manobtní za tnčb
#9
alto_textblock
#9
ninejl aí niobiro
#10
alto_textblock
#10
V Praze, v úterý 27. října 190e.
#11
alto_textblock
#11
olentnno e
#12
alto_textblock
#12
Číslo 296
#13
alto_textblock
#13
omiu
#14
alto_textblock
#14
žnd Bis
#15
alto_textblock
#15
el
#16
alto_textblock
#16
Na ranní a odpol. IIstr
předelácí sa-
v Praze r zdeslnilatra
na měste . . . .
naa člect leta
s dvají donáskon
ua miěsl
Hvt 1ta . . .
ve úilialkíchí
na ptěsie . . .
Pešfen:
na mělsíe
Břtvrt leia . . . .
v drají rásilkon
čr. . . .
.
#17
alto_textblock
#17
s K
#18
alto_textblock
#18
7kek
kni
#19
alto_textblock
#19
9 K 30
#21
alto_textblock
#21
V drobném prodejí:
ranní číslo o sobl
odpolodní . . . . . . . za 2
Ve flialkách na venkověo
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4 k
Inserát
platí se hotově napřel
Předplacení s faserty přijímá admini-
sárace v Mariznské ulici č. 3
TTam nacházejí ne též redakce
Giskáraa a ezpedice „Národnich Listd“
Rakoplsy so novracnjí
#22
alto_textblock
#22
Německé choutky a rozpaky.
Právě minulá neděle byla opět velice
rušná; ne pouze v Praze, ale i v Liberc
jakož i v Ústí nad Labem rojili a rotili
se zuřiví odpůrci práva vlasti naší a národa
našeho svým způsobem štvavým a dravým,
zatím co němečtí Auguři v tisku vídeňském
hádali se vespolek o to co Němcům činit
v nynější krisi, aby zůstali v Rakousku pány
a veliteli vůči slovanské vělšině v této říši
Mají-li Beckovu vládu držet a porazit? Mají-l
setrvat ve vládní německo-polsko-české koalici
anebo ji na třísky rozbíti. —
Zaznamenejme nejprve význačnější pro
jevy našich milých blízkých súsedů na valné
schůzi jejich v Ústí nad Labem, kdež
hned první řečník, německý to »agrárník«
dr. Krützner, nám ohlašoval, že Němo
budou po tak dlouho rušit všechnu práci
sněmu českého, až budou jejich národní po-
žadavky splněny. »Nic se tam nesmí díti.
dokud náš národní zápas není vybojován.
My (němečtí agrárníci) stojíme v zemském
sněmu ozbrojení proti Němcům nepřátelské
vládě a semkneme-li se podobně i v říšské
radě, pak se nedá v Rakousku proti Něm-
cům vlásti« — Které ty nezbytné národní
požadavky Němců jsou, vyložil na to pan
dr. Hackel. Němen v Čechách jest dle
něho nejkrutěji poroben. »Vláda a Češi po-
važují německý lid za předmět k vy-
kořisťování... Tomuto stavu musí býti
učiněna přítrž. Jsme ku nejkrajněj-
šímu odhodláni! Svých požadavků po
rozdvojení Čech nikdy již ne-
odložíme! Nezapomínejme že od Taaffa
neměli jsme my Němci horšího nepřítele
nezli jest bar. Beck. Nemáme tedy žádné
příčiny, abychom jeho vládu podporovali-
(Bouřná pochvala.)
Prof. Reichelt shledává, že v Ra-
kousku již od roku 1866 (po Sadové) zahá-
jena Němcům nepřátelská politika rakouských
vlád! (Duchové: Beustův, Herbstův, Giskrův
Auerspergův a Lasserův, vy to slyšítel
Neboť bali prý se ve Vídni, že Němci češti
šilhají přes hranice k Berlínu.
Proto prý odtud zavládla v rakouské
politice snaha, posunouti hranice
českého živlu až po Rudohoří a Krko-
noše. A ubozí zdejší Němci, nejsouce př
své vysoce vyvinuté kultuře tak plodní jako
Češi, nemají pohříchu již dosti síly, aby
české cizince, vlírající se do' Jejei
území, střebali, poněmčili.
»Nadešla poslední chvíle,« volal
pan profesor, »kde musíme se my Němci.
poslanci i voličové, shluknouti kolem pra
poru černorudozlatého. A pod
touto spásonosnou korouhví velkoněmecké
revoluce vjíti také průvodem na ulice, pro-
zpěvujíce »Wacht am Rhein!« V průvodu
vztyčovány plakáty s hesly: »Ochrana ně-
meckým menšinám!« a »Chceme národní
rozdělení !«
Tak bylo v Ústí. V Liberci však t
šlechetní vlastenci němečtí teprv vytáhli na
nejvyšší roubík. Tak hned zemský poslanec
dr. Schücker zanotoval fortissimo trhan-
skou: »Chceme úplnou rozluku ně-
meckých od českých Čech; ta jest však
možna jedině ustavením Čechoněmeck
(Deutschböhmen) jakožto samostatne
provincie. (Bouřlivý potlesk.) My němečtí
poslanci rozhodli jsme se pokračovati s ně
meckou obstrukcí v českém sněmu a ne-
upustiti od ní dříve, až splněn
budou naše požadavky. Jde o živo
nebo záhubu německého lidu
v Čechách! My němečtí poslanci osvěd
číme činy, že s opravdovostí a rozhodností
hájíme práv lidu svého, který bohda věrně
a neochvějně půjde za námi!« — Redaktor
»Gablonzer Tagblattu«, Alois Melzer, zuř
pro potupu, učiněnou právě německým bur-
#23
alto_textblock
#23
šům v Praze a navrhuje, aby se odeslala
depeše ministerskému předsedovi Beckovi,
v níž se hrozí, že Němci v Deutschböhmen
dají za ty násilnosti, v Praze na burších
spáchané, patřičnou odpověď.
Rozumí se s nadšením přijata rovněz
jako konečná výzva téhož bývalého redaktora
»Bohemie« k zahájení německé ob-
strukce v říšské radě. Na to dr.
Lehnert: »Mý Němci musíme nyní pama-
tovat jen na zabezpečení své národnosti,
děj se s Rakouskem co děj. Pakl
tentokráte naši poslanci couvnou a náš lid
poleví, pak nestojíme za nic a nejsme hodni
než abychom zahynuli. Však my již najdeme
cesty a prostředky, abychom rozdvo-
jení Čech prosadili. Svobodným musí
Deutschböhmen býti, pak teprv bude šťastno !«
Magistrátní rada dr. Ringlhan nechce již
o českém sněmu vůbec ani sly-
šeti. Přijatá posléze resoluce vyzývá po-
slance německé, aby dříve neustali od boje,
dokud nebude rozdělení Čech
provedeno, obecenstvo německé pak se
žádá, aby zahájilo hospodářský boj proti
Čechům. Shromáždění se rozešlo za pokřiku
»Pryč od Čechů!« »Heil Deutsehböhmen!«
a za zvuků německé vátečně písně: »Wacho
am Rhein!« —
Scházel v Liberci toliko ještě říšský po-
slanec a delegát p. dr. Kinderma nn
avšak vynabradil si to v týž den radikálním
článkem v »Neue Freie Presse«, kde se ptá
»Jest možnou obnova nynějšího koaličního
systému vládního? Lze ještě jednou Němce
a Slovany, liberály a klerikály, agrárníky
měšťaky smačkati na těsný prostor vládní
lavice? Jest to možné po událostech poslední
doby, po těch protivenstvích, jakých bylo
zakusiti německému lidu v Čechách (l
a v celém Rakousku (!) od ostatních spojen
cův a od ministerstva Beckova?«
Načež odpovídá: »Budiž v té příčině
především slyšan hlas Němcův z Čech. Ne-
boť Němcům v Čechách stalo se nejhorší
bezpráví, a proto prohlašujeme, že
nové utváření se věcí pouze tehda s naším
souhlasem státi se může, bude-li o n
bezpráví napraveno. Troufám si co
nejurčitěji prohlásiti: Koaliční vláda
která nám Němcůmpředem neda
nepochybných záruk prosplněn
našich národních požadavkův
(viz nahoře: rozdělení Čech !) jest pr
#24
alto_textblock
#24
cnost nemožna
O něco opatrněji pronáší se již pan
Pergelt řka, »že vnitropolitické utváření
Rakouska bude teprv tehda pevně založeno,
až bude národní otázka v Čechách ve svých
základních bodech upravena « — Však za
to pánové Lecher a Chiari ze všech
sil varují Němce, aby se nespraštili a svých
německých ministrů z kabinetu Beckova ne-
odvolali. Jediné rozumno prý přece jest,
seděti nahoře u zřídla státn
moci a vždy lépe třímati drž adlo po-
metla, než proti pometlu se potýkati.
Němcům, když vstupovali do koaliční
vlády Beckovy, ani prý nenapadlo snášeti
se vní se slovanskými ministry
po dobrém, nýbrž úmyslem jejich bylo
hleděti na prsty slovanským mi-
nistrům a braniti proti nám prospěchu
Němectva.
»Říkáme tomu vláda koaliční, ale
myslíme si při tom v pravdě jen vládu kon-
trolní,« vykládá sofista Lecher, aby
omluvil neloyální, věrolomné počínání si
Němců vůči nám. Neméně zajímavá pak jsou
tato jeho dvé přiznání: Předně, že po-
dnes neví, v čem vlastně spo
čívá státní idea Rakouska . .
a za druhé, že Němci rakouští
považují za své poslání, aby jako před
bojníci Německa zde stále bojovali proti
#25
alto_textblock
#25
nám Slovanům: »Tím vyplňují také velké
národní poslání ve smyslu všeněmecké
myšlenky« — pravil pan Lecher ve
vídeňském německém klubu doslovně —
»myšlenky to, že všickni Něm e
k sobě náleží bez ohledu na
státní hranice.« Němci Ostmarky (Ra
kouska) od jakživa měli tento národní úkol,
aby hájili německých sídel v alpských ze-
mích proti slovanským útokům.
Tato úloha jest neméně důležita, nežl
národní úkol hájiti německou hranici Rýna
v letech 1870—71. Ovšem že není řešení
této úlohy tak skvělé, jako bylo ono slavné
avšak jest neméně důležité: neboť jest co
činiti s protivníkem, který jest v tichém
dobývání — mistrem. My Němci v Ra-
kousku žijeme v ustavičném nebezpečí, že
budeme odnárodněni (l) a proto ne-
může nám býti lhostejno, kdo je při vládě
a nadejde li změna vlady.« Stejně zapřísaha
Němce dr. Sylvestr, aby drželi nynější
vládu, neboť odvolání němec kých ministrů
z ní a ztroskotání její bylo by osudnou ranou
pro Němce.
»Beckova střední linie prospěla nám
Němcům venkoncem více, nežli
nám přinesla škody«, napomíná neméně dů-
tklivě pan Chiari, jakož i pan Stö l ze
k nim volá: Chraňme a bajme svého práva
na řádné zastoupení liberálních Němců ve
vládě děj se co děj. — Jsme věru zádostivi
jak tento souboj mezi německými radikály
a opportunisty skončí.
#26
alto_textblock
#26
Převrat na Balkáně
#27
alto_textblock
#27
Naše zprávy
Sp. Z Bělehradu, 26. října. (Zvl. tel. »N. L
Následník Djordje, Pašič a velitel
divise plukovník Marinovič odebrali se
dnes ráno přes Pešť do Petrohradu
Černohorský vyslanec serdar Vukoti
odjel dnes o 7. hodině ráno přes Kragujevae,
Kraljevo, Raška sandžakem novopazarským do
Černé Hory. Následník i Vukotič nadšeně vy.
provázeni na nádraží. Vukotičovi připraveno
velkolepé uvítání všude na cestě přes Srbsko.
Na meetingu žen včera promlu-
vily dvě Srbky a Čelška paní Krej-
číková proti annexi. Usneseno sestavite
memorandum a rozeslati do evropských státův
vyslancům anglickému, ruskému francouzskému,
turnekýmn. a rnmunskémnku-
vyslanec konferoval s ministerským předsedou
vyslanec děkoval za ovace a řekl, že nese po-
zdrav Srbek ze Srbska Srbkám černohorským
Tulo naši zprávu potvrzuje úřadní zprávat
Z Bělebradu, 25. října. (K. k.) Dnes odpoledne
konal se před Národním divadlem protestní tabor
lidu, svolaný bělehradskými ženami, proti annexi
Bosny a Hercegoviny, jebož zúčastnilo se asi 10.000
žen a mužů. V jednohlasné přijaté resoluci vyzývá
se srbský národ k boykotu rakousko-uherského a ně
meckého zboží. Na to přečteno bylo memorandum,
jež zasláno býti má ženám francouzským, anglickým,
ruským a rumunským a v němž žádá se o podporu
proti násilnému postupu Rakousko-Uherska. Na konec
uspořádali manifestanti, jichž počet mezi tím značně
vzrosti, bouřlivé ovace před anglickým, tureckým
francouzským a ruským vyslanectvím, jakož i pře
palácem královským, palácem korunního prince
vojvody Vukoliče,
#28
alto_textblock
#28
Rozhovor s předsedou hosudar-
stvenné dumy
Š. Z Petrohradu, 25. října. (Zvl. tel. » Nár
Listů«.) Spolupracovník »Nové Rusi« navštívil
předsedu hosudaratvenné dumy Chomjakova,
aby zvěděl jeho smýšlení o záboru Bosny
Hercegoviny Rakousko Uherskem. Pan Chomjakov
mezi jiným pravil: Rusko se nemůže
mlčky dívati na skutek záboru. Slo-
vané byli dosti zkráceni v minulém
století, ve XX. věku Rusko nemůž
strpěti, aby v tom bylo pokra čo-
váno. V celém Rusku náboženský
moment ustupuje před slovansko-
#29
alto_textblock
#29
národním a proto ruský národ ne-
skrývá přání, aby Rusko učintle
spolek s Tareckem. Rusko si nežáda
Dardanell Jestliže berlínská smlouva pozbyla
platnosti pro Rakousko Uhersko a Bulharsko.
pro nás, ruský národ, ji neměla ani, když byla
podepsána. Neuznáváme, že Rakousko- Uhersko
má zájmy v Srbsku, na Černé Hoře a v Ru-
munsku. Neuznáváme, že Rakousko-Uhersku při
náleží právo policejního dozoru na černohor-
ském pomoří. Neuznáme ani záboru
Bosny a Hercegoviny.
Smír stran na Černé Hoře.
Z Celyně, 26. října. (Zvl. telegr. »Nár
Listů«.) Všecky politické strany čer no-
horské, jež vyvolala změna vládní soustavy.
se slavně smiřily a utvořily stranu
jedinou, národní, jejímž vůdcem je vojvod
Š ako Petrovič. Dosavadní oposice upo-
kojena tím, že někteří její předáci postavení na
vážná místa a jini vráceni na místa, která dřive
zaujímali.
#30
alto_textblock
#30
Srbský následník v Pešti a Vídni.
Z Pešti, 26. října. Korunní prin
srbský Jiři přibyl dnes o 1 hod. 15
min. odpol. na své cestě do Petro-
hradu na nádraží východní dráhy v Pešt
a po jednohodinném pobytu pokračoval ve své
cestě přes Videň, aniž by byl vůz
opustil.
#31
alto_textblock
#31
Středoškolská srbská omladina.
Z Bělehradu, 26. října. (K. k) Žáci střed
ních škol konali včera schůzi, na které byla tét
usnesena resoluce, vyzvati žáky střed
ních škol v Londýně, Paříži, Petro-
hradě a v Řimě k manifestacím
proti jednání Rakousko- Uherska
Z Bělehradu, 26. října. (K. k.) Jede
gymnasista strhl a spálil včera ve Smede-
revu vlajku, která tam každou neděli bývá
vztýčena na budově rakousko-uherského jedna
telství. Mjnisterský předseda Velimirovi
dostavil se dnes dopoledne spontanně k rak.-
uherskému vyslanci hr. Forgachovi, projevil mu
jměnem srbské vlády politování a prosil za pro-
minutí. Rovněž městský prefekt smederevský
obdržel rozkaz, aby vyslovil rakousko-uherskému
konsulátnímu agentovi politování, aby pohna
vinníka k zodpovědnosti a podal vládě zprávu,
proč výtržnosti nebylo zabráněno.
#32
alto_textblock
#32
Smlonva mezi Srbskem a ča-
vrot.rpa-
sděluje, že král Petr podepsal včera
smlouva o spolku mezi Srbskem a
Černou Horou; stanovl se v n
společná akcs obou států, kdyby
došlo k válce.
Izvolský o své programové řečí
v dumě.
Z Pelrohradu, 26 října. (Zvl. telg. »Nár
Listů«.) Redaktor »Novoje Vremj a« S
Pilenko telegrafuje svému listu o slyšení
které měl u Izvolského v Berlině a sdo
luje, že Izvolský mu pravil:
»Sleduji pozorně hlasy ruských listůa
je mi zcela pochopitelno rozčilení, jaké
způsobily nesprávné telegramy jednak angli-
ckého, jednak německého tisku o mém po-
slání. Nemohu přece veřejně v tisku vy-
stupovati se svým programem, ale víte
dobře, jak na události balkánské pohližím
a že mým úsudkem jest, že akcí
Rakousko - Uherska dotčeny byly
životní zájmy Slovanstva a poru-
sena berlínská smlouva. Před-
časným prozrazením všech bodů mého
programu, mohlo by býti šťastné ukončení
komplikovaných otázek nadobro zhaceno.
Čskám nedočkavě, že v programové své
řečí v říšské dumě budu míti příležitost
vyložiti správnost svého jednání a pak nech
země o mně soudí.«
#33
alto_textblock
#33
Zásady Německa pro konferenci.
Z Kolína n. R., 26. řljna. (K. k.) Ber-
linský dopis »Köln. Zlg.« poznovu se zmiňuje
o směrodatných zásadách Něme-
cka pro konferenci. Německo zúčastní
se konference jen pod několika podmínkami.
První z nich jest, že také Rakousko-
Uhersko zůčastní se konference.
poněvadž bez něho je konference vůbec nemy-
slitelna. Rovněž bez Anglie neobešle kongres.
Německo se dále zúčastní konference pod tou
podmínkou, když všechny mocnosti se
dohodnou o programu. Musí býti jisto,
že na konferenci nebudou učiněna žádná
usnesent, která by poškodila Tu-
recko. Spolkové přátelství Něme-
cka vůči Rakousko-Uhersku samo
sebou vylučuje, že Německo může
vykonávati jakýkoliv nátlak „ na
Rakousko-Uhersko, ať už se jedná o
program konference, anebo o poradu o te-
rítoriální náhradě, kterou žádá
Srbsko a Černá Hora a která nemůze
býti schválena už se zřetelem na
to, aby Turecko nebylo dále po-
škozeno
one l
Zprávy z Cařihradu.
Z Cařihradu, 26. října. (K. k.) »Jeni
Gazetta« pojednává o situaci nynější a kon-
ferenčním projektu a praví, že přímé vyjed-
návání Porty s Rakousko-Uher-
skem může míti jen účel obeslání
koníerence usnadniti, avšak nikoli
provésti definitivní úpravu.
»Ikdam« prohlašuje, že Porta má a Bul-
harskem vyjednávati o otázkách, které musí vy-
říditi přímo a pak konferenci podati zprávu
o dosažené dohodě.
»Šurai Ummet« praví, že Ottomané
musí protestovati proti obsazení Asserbajčanu,
kteréž jest opětným porušením práva. —
Kdežto v Csiffě nemohl lloydový parník
vyloditi zboží, v Beirutu dva parníky Iloydové
zboží vylodily. —
Podle zpráv tureckých listů konala mini-
sterská rada včera večer opětnou
poradu o programu konference.
#34
alto_textblock
#34
Anglie prý nic!
Z Vídně, 26. října. »N. Allg. Zg.« ozna-
muje, že anglický velvyslanec u vídeňského
dvora sdělil společné vládě rakouské, ze
rozumění, jelíkož Anglie v zájmu zachování mlru
takové jednání s radostí vítá. Anglii nenapadlo
podniknouti něco, co by toto přímé jednání mezi
Rakouskem a Tureckem stěžovalo.
#35
alto_textblock
#35
2 Makedonie.
#36
alto_textblock
#36
Ze Soluna. (Pův. zpráva »Nár. L. a)
V Radoviši ještě před prohlašením konsti-
tuce bylo uvězněno mnoho Bulharů, u kterých byly
nalezeny pušky Manlicherovky. Věznili je pět měsíců
ve Skopiji. Amnestie jim otevřela vrata vězení. Dnes
však na nich byly vymahány »soudní útraty«, osm
tureckých lir za člověka. Nikdo útraty neplatil
nyní všickni jsou zas zatčení a uvěznění. V Solunu
kterýsi řecký socialista nadšenou řečí dokazoval v
shromáždění Řeků, že Řecko jen tehdy se sesíll
uzavře-li dohodu s Balharskem. Posluchači odměnil
řečníka důkladným výpraskem.
(Další telegrafické a telefonické zprávy
pozdě v noci došlé o převratu na Bai-
káně viz na straně 4.)
#37
alto_textblock
#37
Politické zprávy domácí.
#38
alto_textblock
#38
V Praze, 26. října. (Kdo zavinil kri-
si?) „Kur. Lwow.“ dovozuje v situační stati,
že jsou marny všechny snahy ústřední vlády,
zatlačiti sociálnými otázkami do pozadí otázky
národní. Sociálné otázky dají se v Rakousku
rozřešiti úspěšně teprve tehdy, až budou urov-
nány otázky národní. A proto urovnání národ-
ních otázek, zejména otázky české, jest pod-
mínkou všelikého politického rozvoje v Rakou-
sku, ať vnitřního, ať zevního. Odpovědnost za
nynější mravní anarchii spadá na německé stra-
#39
alto_textblock
#39
FEUILLETON
#40
alto_textblock
#40
Pravlast Slovanů.
Již od nejstarších dob se snažili histori
kové, filologové a — thoologové nalézti prvotní
vlast lidstva celébo anebo aspoň svého národa
Theologové arci hledali ji - věrni slovům Pisma-
v Asii mezi Eufratem a Tigridem, v krajích bibli
ckého ráje; historikové v Evropě, věrni nynější si-
tuaci, kdy lidstvo evropské vládne všem dílám
světa a zatlačuje domorodce do centrálních
pouští anebo do nehostinných krajů arktických
Filologové pak, hledíce ku příbuznosti plemen
asijských a evropských, kladli zemi našich pr-
dědů na břehy Riona, pod štíty Kavkazu na po-
mezí obou pevnín a na rozhraní dvou moří —
Kaspického a Černého.
Byly to arci ještě doby prvního svitání vě
Beckého. Historie tehdy ještě věřila bajkám Li-
viovým a tradici Písma, filologie pěstovala ety-
melogie jako Litoměřice = „líto mi měřice
nebo Boskovice = „boso více“ a theologie slu-
nila se ještě na výsluní věd. Jsou sice jednotliví
opozdilcí těch šťastných dob ještě dnes; čim
méně znají, s tím větší jistotou vystupují. Jsou
jim Slovany Germán Ariovistus jako Dák Boere
bista; hranicemi Slavie sotva přijímají Ryn
a Pád. A velmi spadno přenesou Slovany i do
Afriky; jeť přece docela jistě slovanské He-i-
bal = že se hany bál“, Zama město, že leži
„sama“, Tunetum je misto „tůnité“, Moloeh
bůh vlastně „Modloch“ (rusky vysloveno) a tak
dále, jak čtenář může čísti * Topoloveška,
Žunkoviče, Sasinka a j. z nynějších, u celé
řady Vinařiekým a Kollárem konče ze starších.
Doby takovéte filologie a historie minuly.
le l2te eeesělinei preetety — trzeba eie
#41
alto_textblock
#41
uezyé, pomel wiek zloty — napsal Brückner
Moderní methoda filologická kráčí ruku v ruce
s historií — grammatika historická se srovna-
vací filologií tvoří dnes jediný celek — třeb
obojí doplňovati navzájem. A kdežto dřívější h-
storikové a filologové přicházeli každý zvlášt
k výsledkům apodiktickým, ale škoda, že na-
prosto protichůdným, moderní učenci přicházeji
na mnohých místech k pouhému non lignet —
nevíme, naše prostředky k řešení záhady ještě
nestačují.
Je potřebí nových zbraní, nových cest. Ta-
kovou od několika let ukázal Meringer, položiv
vedle sebe řadu jmen a věcí — poprvé ukázav
že pouhé studium slov nestačí — a cestou Me
ringerovou šli novějí jiní a letos pokusil se tou
cestou o řešení staré záhady o pravlasti slovan
ské polský učenec Rostafiňski.*) Poněvadž prá
ce jeho je typická pro moderní methodu věde-
ckeu, chci širšímu čtenářstvu něco pověděti
tom, jak lze dojiti k výsledkům skutečně zaji
mavým a bezpečným — ale jak obtížná a dlou
há je taková cesta a docela jiná nežli etymo
logie Ariovistus = Orlistý.
Rostafiňski, skorem 60letý profesor botani
ky na universitě krakovské, již před 30 lety vy
znamenaný belgickou cenou za své práce věde-
cké, dlouhá léta již studuje polské a slovanské
názvosloví botanické. Prohrabal se rukopisnými
herbáři a tištěnými slovníky, aby sebral a po-
znal polské názvy bylin od nejstarších dob až
do dneška; prozkoumal celou oblasť Polsky, aby
poznal byliny, jimž Poláci udělili jména —
#42
alto_textblock
#42
*) „O pleswolnych sledzibach i gospodarslwie
Slowian w przedhistorycznych czasach“. Tresť po
jednání v „Sprawozdaniach“ krakovské Akádemie
1202, dubon
#43
alto_textblock
#43
ve velikých, důkladných spisích, z nichž ze-
jmena vyniká dvousvazkový spis Sredniowieczn
historya náturalna w Polsce (vydaný 1900 k ju
bileu jagellonské university), uložil výsledky
svých dlouhých a pracných zkoumání. Na srov
nání našemu čtenáři uvádím, že v češtině dosud
podobné práce nemáme ani začátky; před lely
se pokusil prof. Dědeček o historii slov „javor“
atp. — ale poznav nesmírné obtíže takové práce
záhy od svého podniku ustoupil. Rostafiásk
práci dokončil — sestavil veškeré staré i nov
polské názvy bylin, sestavil veškeru floru pol
skou a měl tedy dějiny nejen botaniky, ale
i botanického názvosloví úplně hotovy.
Teprve po této dlouholeté a trudné prác
přikročil — znaje věci i jejich názvy — k zá-
hadě o pravlasti Slovanů. Jako botanik omezi
si docela prostě jednotlivé pásy země, kde kterí
rostlína se vyskytá a vůbec vyskytovati můž-
a srovnal s tím nynější názvosloví slovanské
také názvosloví všem Slovanům společné. Ne
třeba tu šíře vykládali cestu, jakou postupuje
ale stačí ukázati její výsledky.
Pravlast Slovanů neznala tisu ani buku.
ani modřínu ani jedle. Za to hojně v ní rostly
sosny a smrky; od Reků naučili se Slované znát
mák a tykev, žito se naučili pěstovati od Thráků
pšenici nejspíš od Řeků. Prohlédneme-li mapu
vidíme, že jediná krajina, která se těmito vlast
nestmi vyznačuje, je územi ruské, ohraničené
Dněstrem a Donem; a poněvadž totéž vidíme
v jazycích baltských, seděli Litvané a Slovan
v tomto území společně, sousedíce na sever
s Finy, na jih se Skythy, Thraky a Řeky. Ži
zároveň na stepi, v Polesí i na pustinách; živo
jejich byl těžký a nesnadný, pln práce a strá-
dání: činili střední člen, který přenášel kulturi
jižních kmenů, pod modrým nebem a na břeha
#44
alto_textblock
#44
teplého moře lehce žijících, na sover, ke km
nům finským a jiným divešským, mrynoucín
mezi ledy severních moří a na tundrách Rus
severní.
Ale Rostafiňski neomezuje se jenom bolani
kou; všímá si mineralogie — zejména znalost
kovů, probírá se domácím hospodářstvím, prů
myslem, lovem i válkou. Všude na základě
věcí samých, jejich nazvů — i zároveň opíraje
se o nejisté a nečetné zprávy hisťorické. Sám
autor — a slova jeho nejlépe čtenáře poučí —
konči takto: i
„Slované zaujímají cel, prostor středn
Rusi, nedotýkají se hranic buku a tisu na zá
padě. Před příchodem Skytů stýkají se bezpro
středně s Řeky a potom řeky černomořské jsou
cestami, po nichž Řekové k nim mohou při
jižděti
Od Thraků poznávají Slované tis a dostá
vají žito. Od Řeků se seznamují s mákem
tykví — a dávají jim řípu, jejíž známost odtu
se rozchází po celé Evropě.
Vlivy skylské byly nejsilnější, zůstaly v ja-
zyku v mnohých slovích půjčených. Od Skytů
poznali Rusy a naučili se vyráběti železo. O
Slovanů dostává se umění vyráběti železo do
Skandinavie a po rozchodu Slovanů umění pá
liti lesy do západní a severní Evropy
Časné styky Slovanů s Řeky a Skyty způ
sobily, že Slované jsou poměrně záhy civiliso
váni. Jsem vzdálen šovinismu (píše Rostafinski)
aby si představoval pravěké Slovany jako jaký
národ vyvolený, andělšký, znající jen housle
písně. Slované zbraň znalí, slynuli později chra
brostí, ale byl to lid vznětlivý, vždy sklonný
ke svárům vzájemným. Ale což tak nebylo
v dlouhých věeích historických! Čtěme polskou
kroniku XIII. století — vsi spálené, zničená mě
#45
alto_textblock
#45
sta, majetek uloupený, lid porobený — toť list
dějin v starosvětském pojetí historie. Zdaž bylo
jinak v době předkřesťanské
.. To, co jsem vyložil (zavírá autor), není
hypothesa, jsou, to fakta, založená na poznání
nebo výkladu těch věci, k nimž se táhnou vý-
razy dávno známé. Spojiti tato fakta s historií
a geografií podle literatur klassických nebude
mou úlohou. To, co jsem podal, musí být vý-
chodiskem a kritikou podobnych pramenů —a
ne naopak . ..
Slavný botanik polský má nepochybnž
pravdu. To, co teprve nedávno pro naši starou
literaturu s velikolepými výsledky zavedli Ne-
jedlý pro hudbu a Zachar pro chemii, to, co
tepry rovněž nedávno pro indoevropskou dobu
první provedl Meringer, že totiž studium jazyks
vždy musí býti spojeno se studiem věcí — to
v krásném spise nyní provedl pro Slovanstv
Rostafiňski. Polská věda dlouho popřávala pole
etymologiím a la Topolovšek nebo Žunkovié:
je ji jen ke cti, že prací Rostafiňského postavila
se v čelo veškerého realního zkoumání o pra-
věku slovanském.
A práce historické? Niederle ve svých
Starožitnostech nemnoho se již odchyluje od
těchto nových výzkumů Rostafiňského. Největš
asi korektura Rostafiňského je v tom, že vylu-
čuje Slovany z území mozi Dněstrem a Karpaty;
jinak i on, jako novější historie skoro všechna,
klade kolébku Slovanstva na černozem ruskou,
de těch končin, kam ji kladl první historik ru-
ský — Nestor. V době, kdy u nás pokusil se
nový básník krásnou visí oživiti znovu pravěk
český, kdy Arno Dvořák přejímá dědictví Zeye-
rovo, nebude od místa ukázati, jak o těchto zá-
hadách pracuje moderní věda slovanská novými
V. Flajšhans.
methodami.