Sirana 9.

LIDovÉ

NOVINY.

V Brně, 28. ledna.

Věstník sokolský. Pořádá J. HiIler.

Poláci a Svaz ruského Sokofstva. Odpor, který zvedli Poláci ve schůzi S. S. S. ve Vídni proti přijetí Rusů, má ji- stý podklad a rozhodně bude povinností S. S. S.. aby stanovisko ruského svazu by- lo řádně vysvětleno, nebo aby postaráno bylo o nápravu. Podkladem nespokojenost Poláků byla resoluce a usnasení poslední- ho moskevského sjezdu Svazu ruského So- kolstva, že základem organisace ruské má býti nikoliv národnost, nýbrž státní celek, což znamená, že by v Rusku měly se za- kládati toliko jednoty ruské a nikoliv též polské, české a pod. V ohledu tomto nutno ovšem uznati odpor polský a bude potřebí záležitost tuto ještě vysvětliti. Br. Bohdan Pavlů dotázal se proto přímo starosty Svazu ruského Sokolstva, poslance Gižic- kého na tyto sporné body. O tomto svém rozhovoru se starostou Gižickým vykládá br. Pavlů v Národních Listech takto: »Ještě bych vás prosil, abyste mi řekl, jak rozuměti usnesení letošního moskev- ského sjezdu, jež se týká právě národnost- ní myšlenky v Rusku. Na sjezdě byla přija- ta resoluce, dle níž Sokolstvo v Rusku má sice stranit se politických snah, ale při tom být jedním ze živlů, slučujících plemena ruské říše ve jménu blaha a moci Ruska jako slovanského státu. V přednášce br. Nikoladze o idei ruského Sokola, na tom sjezdě konané, byla vyslovena zásada, že ruský Sokol má pod svou záštitou sjedno- titi vše ruské, »i Poláky, i Malorusy, i Gru- zínv, každého s jeho národním zabarvením, každého s jeho oddílem ruského Sokol- stva«. Poláci na vídeňské poradě si to vy- kládali tak, jakoby to znamenalo, že Polá- kům nebude dovoleno zakládat sokolské jednoty mimo svaz ruského Sokolstva.« »To není dobrý výklad,« řekl mi pan Gižický, »ruský Sokol nechce být »rossii- ským«, nýbrž má slučovat pouze ruské lednoty. Ruský Sokol stojí na stanovisku nacionálním: ovšem vítá, jestliže i jinorodci stávají se jeho členy a doplňují tak řadv lidí, oddaných myšlence velikosti ruské říše. Ruský Sokol nemůže proti tomu nic mít, jestliže si Poláci založí vlastní jednotv v ruském Polsku. To je věcí vlády, zdali uzná za vhodné, aby jim zřízení sokolských jednot povolila. Já se své strany bych jim toho přál.« Odpověď tato, že označuje výklad náš a výklad Poláků jakožto nesprávný, přece není taková, aby mohla nás plně uspokojiti. Jakmile Svaz ruský ponechá rozhod- nutí o to, aby rozhodnuto bylo ve smyslu našem s ponecháním těchto práv lidských a společenských i ostatním národům, jest jisto, že rozhodnuto bude proti Polákům. Pak nastane povinnost veškerému S. S. S. aby bratří Poláků se zastali, což také jistě se stane. Kdyby bylo možno tomu předejí- ti už předem, bylo by to jistě lepší a snad by vlivným bratřím ruským se to po-

dařilo.

Moravským Sokolkám.“) Srdce každé opravdové stoupenky zá- sad Tyršových musí se radostně zachvěti při vyslovení čísla 14.000 — a tolik nás dnes je! Samy žasneme, když si to uvědo- míme, ba dost asi i členek, které číslo to bez pozornosti přehlédnou. A nedivím se ani: Když se četlo, kolik členů má Sokol- stvo, hned v mysli každému vystoupila záplava červených košil, předlouhý průvod při té či oné příležitosti viděný. Byla vždy po ruce živá ilustrace čísla. Organisace sokolská rostla, mohutněla, přijala v sebei ženy. I nás v Sokolstvu přibývalo, propra- covávaly jsme se těmiže cestami, po nichž bratři před námi šli, jenže právě byly již cestičky prošlapané, bylo i dost rukou, které se uvolily nás vésti. Ale to právě snad bylo chybou. Měli nás nechat projít těmiže obtížemi, týmž vývojem, jímž sa- mi bratři šli. Zvykly jsme příliš spoléhat na cizí pomoc, nesnažily se dost vykonati vše, co dovedeme, samy a tím zavinilo se. že, ač nás dost, téměř s námi Sokolstvo nepočítalo a veřejnost zvykla představo- vati si šiky sokolské bez žen. Ví, že člen- ky též jsou, ale nemá pojmu o množství žen, které spolupracují k povznesení čes- kého lidu, k rozšíření sokolství. Mluví se theoreticky krásně, že Sokolstvo staví že- nu vedle sebe, že nechce, by šla za mužem, ale vedle něho, než má li veřejnost vidět je spolu kráčet ruku v ruce, spolu pracovat, vzájemně si pomáhat — nesmí to být. Do- ma, v sokolovně, v tělocvičně, při práci mnohdy se drůžkami svými bratři i pyšní. Na veřejnost však spolu nesmějí. Je zaká- záno zařazovati ženy v průvody sokolské. *) Návrh sokolské župy krále Jiřího o za- vedení výletního kroje pro ženské odbory vzbudil značný rozruch ve vší sokolské veřej- sosti. Vyžádali jsme si tudíž zprávu tuto od župní náčelní župy Jiříkovy, sestry Koutníkové 2 Jevíčka, jež ochotně žádosti naší vyhověla 1 návrh tento předkládáme všem našim žen- lkým odborům Sokola. Redakce.

Věru, vždy to na mne působí, jakoby se za nás Sokolstvo stydělo. Uvažovaly jsme o tom všem a zašly ke koření zla, který je velice povrchní — jeť to oblek náš. Župa krále Jiřího sjedno- tila se na mínění, že chceme výletní kroj Proč chceme stejnokroj? 1. Majíce stejné s muži povinnosti. chceine i výhod a příjemností užívati stejně. 2. Jsme členkami rovnocennými s čle- ny, chceme tudíž i před veřejností jako ce- lek nejen vnitřně krásnou myšlenkou, ale i zevně stejnokrojem sloučený, vystupo- 3. Různost oděvu překáží demokratis- mu. Nejsme ještě tak vyspělé, abychom se přes rozdíly zevnějšku přeneslv, abychom opravdu dle vnitřní ceny o každém soudily. Dosud hoví se příliš zevnějšku a stano- visko k ženám je stále ještě tak nepo- kročilé, že je dle šatu posuzuje. I mezi mu- ži, i mezi ženami dost a dost těch, již jsou přesvědčení, že pěkný oděv a pěkná tvář úplně dostačí, by žena vynikala. A právě tyto zakořeněné náhledy jsou to, jež pů- sobí, že nejedna členka cítí se parádou po- vznešena nad ostatní a že ty, jež jsou zvykly chodit v prostých šatech a šátku na hlavě cítí se mnohdy, přečasto neprá- vem, chudšími než nastrojené a vyšperko- vané dámy a nerady s nimi jdou. Stejno- kroj takovýto nedemokratismus pomůže odstraniti. 4. Zásadou naší je rovnost. Je-li rov- nost stavovská, budiž i rovnost v zevněj- šku a nepopřávej se žádnému odlišování dle zevnějšku místa v Sokolstvu. 5. Ve všech odborech jeví se touha súčastniti se průvodů sokolských. Víme přemnohé, jak bolí srdce, když člověk cí- tí se tak částí mohutného, ryze českého celku, Sokolstva, a nesmí to projeviti, ve- řejnost nesmí to vědět. protože člověk ten je žena. Pro ni vždy jiná platívávaja pra- vidla než pro muže. Je tak nesmírně poko- řujícím pro nás ustanovení, že nesmíme býti zařazovány v průvody naše. A k to- mu ještě, když se potom stane — v naší župě nevyskytlo se cos podobného nikdy — že bratři hezky bezohledně vyženou sestry, chtějí-li se za ně zařaditi, jako by opravdu bylo nečestné jít vedle nás před veřejností. Veškerá důstojnost lidská se ve mně bouřila, když jsem jednou byla svědkyní, jak bratři podobně se zachovali a ještě s notnou porcí bezmezného pohr- dání, s nímž dosud tak mnozí »také-pokro- koví« muži na nás hledí, těšili se ze spra- vedlivého rozhořčení sester. Je to tak hořké pokoření, že neznám v Sokolství horšího. Jít v průvodu sv civilu« my ženy je opravdu ošklivé; vím, jak jsme se vyjíma- ly v Záhřebu cestou z nádraží. Ač byl že- nám doporučen cestovní úbor, měla jedna širák jako kolotoč, druhá malinký klobou- ček. ta zdobený jako zahradu, jiná prostý, praktický, jiná čepici, některá hedvábí, ji- ná cestovní plášť, třetí turistický úbor. čtvrtá bílé šaty, však znáte děsnou mí- chanici hadrů a tretek (promiňte, já pohr- dám vši »parádou«), když se sejde zástup žen. Těm, kdo se za nás stydí, je toto fak- tum vítaným a užívají ho jako důvodu proti účasti žen v průvodech. Výletní kroj porazí tuto námitku. 6. Viděly jste tu spoustu krabic, balí- ků a balíčků, již veze s sebou ženský od- bor, účastní-li se přespolního vystoupení? Kdo to viděl a dokonce kdo zažil to věč- né opatrování, hledání a nalézání balíků. ví jak by se nám ulehčilo, jak radostněji by se nám jezdilo, kdybychom složivše všechny střevíce do pytle a snad límce do jediné krabice vzaly plášť a bezstarost- ně jely do slunce či do deště. Praktický stejnokroj i tu by konal platné služby. Sestry naší župy podaly 6 návrhů vý- letního kroje, které uvádím stručně: 1. Modrá blusa (cvičební), modrá po boty dlouhá sukně, bílý hranatý límeček zdobený tmavomodrým slováckým oboj- kovým vzorem, čepice plstěná s bílým dnem a širokým tmavomodrým vzhůru ohnutým krajem. Tvar na způsob kozácké čepice, tedy slovanského původu. Sluší na všechny účesy. 2. Úplný kroj bratrský (jako nosí Chorvatky a Srbky). 3. Červená blusa ušitá jako mužská košile s přehnutým límečkem, drap sukně soukenná či lodenová, čapka jako v návr- hu 1., ale červenodrap. 4. Kroj jako 1., ale malý (cestovní) bí- lý plstěný klobouček. 5. Kroj jako 1., ale malý (cestovní) bí- lý pikový klobouček. 6. Tmavomodrá sukně, bílá blusa límcem jako v návrhu 1., čapka jako 1. Plášť s kapucou šedivý, se sukní stej- ně dlouhý. Aby se snad sestry nezalekly, že vy- šívání budou, muset samy dělat (což by vlastně u žen bylo úplně na místě!) mohla by se výroba vyšívání zadati české firmě (na příklad bratří Tšídů v Nové Kdyni) a všechny by pak stejné odtud odebíraly. V naší župě bylo 89 sester pro 1., 13 pro 2., 38 pro 4., 8 pro 5., 32 pro 6. návrh. Zbývá nám sjednotiti se o pokrývce hla-

vati.

vy a je nás 135 zajedno: pro modrý krol s vyšívaným limcem. Hájíme právě tuto myšlenku, aby na výletním kroji žen Sokolek bylo něco ry- ze našeho, svérázného a co vhodnějšího než výšivka našich prababiček (nikoli ny- nější úpadkové vzory a barvy lidového zkaženého vkusu)! A kam bychom do bo- hatší pokladnice vzorů vešly než na Slo- Hleďte, sestry, jak imposantní a krás- né by bylo, kdybychom cizině, jež sletu našeho jistě hojně se súčaštní, ukázaly, že nejen máme poklady národní, ale, že si jich také nad vše cizácké a modní vážíme, je potřebám svým přizpůsobiti dovedeme. Morava mohla by o sletu promluvit, mohla by přijít s pěkným výletním krojem žen, jistě by i sestrám z Čech vlil trochu zájmu a nadšení pro správnou věc. Ovšem musily bychom se dohodnouti, přemýšleti a vybroušené návrhy vedle sebe postavi- ti. Jsme jistě všude již tak vyspělé, že by- chom dovedly uznati, že cizí třeba myšlen- ka lepší je než naše, že dovedeme i roze- znati, co by bylo opravdu vhodné, pěkné i praktické. Kdo může navrhovati a zdoko- nalovatí kroj ženský lépe než žena sama? Nechápu, že mlčíme v době tak vhodné ně- co pěkného zavésti, začíti! Je nás 14 tisíc a před sletem o nás ani slechu. Nežádá- me ničeho, nepotřebujeme, nestaráme se V čem spočívá kromě cvičení naše příprava na slet? Že jsme dostaly ke cvi- čení šátky na hlavy. Málo zajisté, když uvážíme, že od minulého sletu uplynulo pět let a za tu dobu ženy neuznaly potře- by čeho měnit či žádat: Před 13 lety u- pravily si členky pražské k prvnímu ve- řejnému vystoupení kroj cvičební samy bez pomoci mužů. Před 13 lety! A my? Čekáme, až muži pro nás kroi cvičebníi výletní zavedli a upravili na čistě ženský a právě pro ženy vhodný. Neminím, sestry, mocí prorážeti na- šimi návrhy, chci článkem tímto jen vy- burcovati vás z klidu, upozorniti, nač tře- ba již myslit a myslit rychle a brzy k dí- lu! Morava smí předvést něco nového i v oboru krojů (cvičebního i výletního) a kcvby se Sokolky moravské shodly a nej- lepší návrh výletního kroje přijaly, mohly bychom rozhodně rozmnožiti úspěchy sletu. Promluvte tisíce žen Sokolek! Mila Koutníková.

vač?

dost.

Sokolstvo a péče o mládež. Sokolstvo má zásluhu, že pečuje o harmonický rozvoj tělesných i duševních sil nejen dospělých, ale že se plně věnuje i mládeži. Činí tak v dorostu řemeslném a žákovském. Pěkně o tom praví insp. I. Weigner: »Veliký výchovný úkol mládeže připadá u nás jednotám sokolským. Půso- bení v tomto směru není u nás dosud nále- žitě doceněno. Vždyť již systematicky pro- váděný tělocvik sám o sobě je znameni- tým cvikem vůle, odvahy, odhodlanosti a sebeovládání, jest velice cennou školou pro všestranný výcvik sil tělesných. Rád tu doznávánm z vlastního přesvědčení, že so- kolské jednoty jsou dnes tímto blahodár- ným výchovným místem tělesné síly, čes- kého národního vědomí a charakteru mlá- deže. V nich může chlapecký i dívčí dorost nalézti ochrany a povzbuzení pro národní a občanské vědomí. Sokolské jednoty mě- ly by také pro tento účel býti i veřejnými korporacemi podporovány.« Jednoty naše konají tuto práci rády, jen v nadšení pro dobrou věc a beze všeho nároku na nějakou odměnu. Vědomí vyko- nané práce jest jim odměnou dostatečnou. Každý by očekával, že záslužnou tuto práci budou moci konati klidně a nerušeně. Zatím však jsou úřady stále šikanovány. Co jen mrzutostí je se stálými zákazy cvi- čení žactva! A kdo má z tohoto cvičení prospěch? Jistě mládež. A přece v někte- rých místech — ba, i městech — kdyby ne- bylo Sokola, žáci by necvičili vůbec. Co platny jsou výnosy na podporování těles- ných cvičení nebo o rozmnožení počtu ho- din tělocviku věnovaných, když není ve škole ani tělocvičny ani nářadí. Divno při tom je, že tuto obzvláštní přízeň věnují úřady jen jednotám sokol- ským a též tělocv. spolkům soc.-dem. Po- kud jsme informováni. Turnvereinům se tak neděje, naopak cvičení v nich je žactvu doporučováno. ak.

Z tajemnického úřadu České Obce Sokolské. (Přehled činnosti. ) Poslední schůze předsednictva České Obce Sokolské konala se ve středu dne 17. ledna t. r., v níž na vědomí vzaty zprávy o činnosti všech odborů při České Obci Sokolské stávajících, za posledních 14 dnů. —Na vědomí vzata zpráva o schůzi širši- ho presidia Svazu Slovanského Sokolstva, konané dne 20. prosince 1911. Zápis oti- štěn ve Věstníku Sokolském. — Přijato, aby těm vytrvalým nepřetržitým členům jednot sokolských, kteří dovršili letos 50. rok členství v jednotách sokolských, o

nichž jednoty vykáží se výpisem ze schů- zl, že po celé půl století byli oddanými pří- slušníky tábora sokolského, uděleny byly plaguety Suchardovy: »Na stráž!« Jsou to jednoty: Sokol pražský, Kolín, Kutná Ho- ra, Jaroměř, Jičín, Nová Paka, Příbram, Turnov a Železný Brod. — Národní rada česká zaslala pozvání k uspořádání důvěr- né schůze, konané v neděli dne 28. ledna 1912 v Plzni. Postoupeno br. župám: Pl- zeňské a Šumavské, aby k poradě této vyslaly své zástupce. — Podá žádost k velitelství zeměbrany za použití posádko- vé střelnice a erárního materiálu k výcvi- ku ve střelbě, jak bylo usneseno loňského roku (1911) a informační článek otištěn ve Cvičební příloze Věstníku Sokolského, ročník 1910, str. 241. až 243. — Na mnohé dotazy upozorní se jednoty, že o záležito- sti staveb tělocvičen a budov sokolských jednalo se v předvečer schůze výboru Č. O. S., dne 16. prosince 1911, kdež vydáno toto prohlášení: 1. Potřebám sokolským slouží v každém směru nejjistěji a nejúčel- něji tělocvičny úplně samostatné, jedno- tám náležející, bez jakékoliv závaznosti ke korporacím druhým. 2. Hostince nebuď- tež při tělocvičně zřizovány. Je-li však přece nutno, jak stává se v místech o- hrožených, spojiti stavbu tělocvičny se stavbou domu spolkového a tím i s ho- stincem a pod., budiž toho přísně šetřeno, aby pak tělocvična se všemi příslušnými místnostmi byla umístěna v budově neb části její odděleně, se vehodem zvláštním a samostatným, tak, aby byla naprosto ne- závislou na stavbě celkové. Právo majet- kové Sokola budíž vždy zajištěno knihov- ně, aby jakémkoliv zasahování v disno- siční práva jednoty kterýmikoliv korpo- racemi neb i jinými činiteli bylo pro vždy zabráněno. 3. Ke stavbě přikročujtež tepr- ve jen tehdy, když pohotově bude ales- poň polovice nákladu potřebného, druhá pak jeho polovina tak zajištěna, aby úro- kování a umořování půjčky nutné, jakož i uhražování zvýšené režie nebylo možno. Plány i finanění rozpočet buďtež předklá- dány České Obci Sokolské ke prohlédnutí dány Č. O. S. ke prohlédmutí a posouzení 4. Při volbě slohu tělocvičen i výběra zevnější výzdoby budiž vždy zřetel vzat na ducha doby, v níž budova stavěna; jed- noduchost a prostota buďtež základ. zá- sadami výzdoby a výpravy vnější i vnitř- ní zařízení, jež odpovídejte celkovýmí slo hem charakteru materiálovému i účelu bu- dovy. Pokud to jen trochu možno, stůjž tělocvična ve volné prostoře s letním cvi- čištěm, zelení obklopena; vynikej pak za- řízením co nejvíce hygienickým. Méně nádhery zbytečné, za to co nejvíce účel- nosti. 5. K udržování tělocvičen již vysta- věných zakládána buď'tež družstva zvlášt- ní, jichž členy mohou býti i nečlenové So- kola, aby tato korporace, nemajíce zvlášt- ní režie, veškerou péči a práci svou věno- valy starostem o udržování budovy, její- ho zařízení i opatřování potřebných ná- kladů. Dle došlé zprávy z Berlína jedná se o další vydávání Zahraničního Sokola, ja- ko orgánu zahraničních jednot sokolských. Zaznamenáno, že 6 bratří a 1 sestra bylo vysláno na Slovanský jih do Srbska (Běle- hradu), jako učitelé na srbských ústavech. List obchodníků sokolskými potřebami. poukazující na činnost Slovanské Stejno- krojové Tržnice, vzat na vědomí a odká- zán zvláštní oblekové komisi Č. O. S. k dalšímu jednání. — Slovanská Tržnice Stejnokrojová předložila ku schválení vzor- ky látek na ženské kroje, jakož i vzorky látky na sokolské košile. I tato záležitost postoupena krojové komisi Č. O. S. k dal- šímu řízení a podání dobrozdání. — Bratr JUDr. Josef Čížek. starosta sokolské župy podkrkonošské, děkuje za zaslanou zdra- vici k dovršení 50 let jeho života. — Došlo pozvání k XVII. mezinárodním závodům lyžařským, pořádaným v Jilemnici. Došlo oznámení o prvním vystoupení So- kola v Kotoru. — Jednotě Českých Novi- nářů v Praze povolen i tentokráte příspě- vek 25 korun. — Župy sokolské vyzvány, aby poslaly do archivu všesokolského po 3 exemplářích veškerých tiskopisů župou vydaných, dále pak výroční zprávy, jakož i veškeré spisy, týkající se organisační práce župní. — Vyhověno žádostem něko- lika nových jednot a na doporučení žup propůjčeny jim malé odborné (technické) knihovničky sokolské. — Jednota Sokol ve Vídni X. (okres II.) upozorní se, že je na- prosto nepřípustné, aby jako jednota ne- sdružená brala podílu na VI. sletu všeso- kolském a to jak na účasti při průvodu, tak i cvičení a závodech. — Jelikož docházi opět řada dotazů na předsednictvo Č. O. S. které jsou malicherného rázu, a jež nutno šetřiti dle místních poměrů, upozorní se znovu jednoty, že veškerá podání odkazu- jí se pro příště předsednictvu župnímu k vyřízení. — Br. dr. Ljudevit Pivko z Mari- boru vydal práci: Telovadne Igre, kterou připsal Č. O. S. — Bylo poděkováno. — k informacím ohledně stavby tělocvičny So- kola v Č. Bohdíkově vyšle se technický zpravodaj. — Pro výstavu prací Alešo- vých, pořádanou Uměleckou Besedou, pro- půjčí se Alešův plakát sletový. — Mimo to vzaty na vědomi zprávy Výstavního od-