V Brně, 13. června.

LIDOVE

NOVIN

Strana 11.

Skolský obzor. Pozdě závory dělati . . . ° Nynější okr. úřad inspektorský jest despotické zřízení, o jehož odstranění sta- rati se musí, kdo chce, aby učitel měl za- bezpečeno, čeho předně vyžaduje prostá důstojnost lidského žiyota, potom také dů- ležitá jeho práce. Myslíte, že může inspektora omezova- ti okr. školní rada? Ani sami zástupcové niemohou zkoumati, zdali jest pravda, že učitel neměl opravených úkolů, že děti ne- uměly čísti, že úřední knihy nebyly v po- řádku, neboť, a v tom se zračí všecka ne- ústavnost inspektorského úřadu, okr. škol- ní rada nemůže rozhodnouti, že pošle do okresu svého důvěrníka, aby prozkoumal, zdali jest inspektorova zpráva pravdiva, nemůže zprávu jeho neschváliti, nemůže, když se jí zdá, že inspektor nejedná správ- ně, odevzdati dozor jinému důvěrníkovi. okresní inspektor vůbec není důvěrníkem okr. šk. rady, ba ani zemské šk. rady, ani zemská šk. rada si ho nevohila. Záloženský výbor může kdykoliv prohlédnouti poklad- nu, prohlédnouti a prozkoumati účetní kni- hy, ba je povinen, ač se jedná jenom o pe- níze, nikoliv o lidské životy, o rodiny,o o lidské duše, o lidskou jejich důstojnost. Okresní dozorce školní má ve své moci nynější i budoucí existenci dvou set lidí svého okresu a jejich rodin, a tuto moc provozuje a vykonává bez omezování, bez dozoru. Tím se vysvětluje, že jest inspek- tor podle pravdy nad zákonem, že jeho moc mnohé zákony ruší, zvláště nejdůle- žitější zákony ústavní, právo spolčovací, shromažďovací, svobodného svědomí, vol- ného projevu a pod., a mnoc tato se utvrzu- je ještě tím, že podřízenému učiteli dává rozkazy nepravé, jenom promiuvené me- zi čtyřma očima, a proto nejtajnější. Jestliže učitel po rozmluvě s inspekto- rem jde ke zpovědi, hlasuje jinak než sli- pil, vystoupí ze spolku, vezme žádost o místo učitelské zpět, vrátí jmenování na nové místo atd., kudy může zástupce v o- kresní školní radě na to? Kudy okresní, nebo zemská školní rada? Jestliže zálo- ženskému úředníku vytknuta nesprávnost a se ukáže, že to, co jste vytýkali, ne- správnost byla, přispěje k tomu, že se věc napraví, nesprávnost odstraní. Je české přísloví, které praví: Pozdě závory dělati, když koně vyvedli. Toto přísloví se mi hodí, abych jím vystihl, co isem dosud o inspektorech pravil: Jakmile mi koně vyvedli, vím, že jsem závor ne- měl. A nic se na tom nemění, že šlo sto, tisíc poctivých lidí kolem mojí konírny a žádný mi z nich koně nevyvedl, že teprve tisící člověk byl zloděj a koně vyvedl. Tento tisící první člověk mne poučil, že jsem závor neměl a že je závor třeba. Sto čestných, rozumných, vzdělaných inspek-

*) Vyňato z řeči řed. Jos. Úlehly, pro- slovené 1. t. m. ve schůzi Ústředni rady zemsk. učitel. organisací. Celá řeč, v níž řed. Úlehla po čtyřicetileté působnosti na roli školské po- dává své kredo o jedné z nejpalčivějších otázek učitelských, vyjde v brožuře nákl. Ústředního Spolku jednot učitelských na Moravě.

torů vám nedokáže, že nynější úřad okres- ního dozorce školního jest zřízení despo- tické, ale dokáže vám to a jasně na oči postaví člověk, jenž těchto čestných vlast- ností nemá. Dokud jsou inspektoři zatímními úřed- níky, seslabuje se jejich neústavní, neob- mezená moc vedlejšími prostředky ústav- ními a také vlivem ostatní společnosti; no- viny, poslanci, společnost, učitelské jedno- ty zmírňují tuto moc a zdržují lidi méně čestné od bezohledného jejího vykořisťo- vání. Defiitiva by způsobila, že by všec- ky tyto vedlejší prostředky ústavní pře- staly působiti, jak o tom probleskují z Ha- liče zprávy nečetné, ale za to příšerné. Stanou-li se však okr. inspektoři defi- nitivními úředníky, neobmezená jejich moc nad učitelstvem přestane býti jejich moci, a dostane se darem vládě, vídeňské vládě, německo-klerikální Vídni, a toho učitele českého zajisté nebude, který by věřil, že by německo-klerikální Vídeň tuto svou moc potom obracela na prospěch české školy, českého učitelstva a českého náro- da. Věřím, že Vídeň ráda přijme tento ve- liký politický dar, avšak, budou to potom české politické úspěchy, až si poslanci od- stranění každého nemilého inspektora bu- dou vykupovati hlasováním ve vídeňské sněmovně, jak to máme nyní s úředníky soudními, železničními, poštovními, a vlá- da se bude starati, aby vždycky měla do- statečnou zásobu nemilých inspektorů. Na Halič neukazujte. Víte dobře, že Halič obdržela samosprávu, aby se nad- vláda Němců v Předlitavsku o to jistěji u- stálila; my německé nadvládě bychom o- devzdali svoje inspektory, definitiva okr. inspektorů proto těžce by poškodila české školství a český národ. Kdo si přeje, aby inspektoři byli de- finitivní? Učitelstvo to není, učitelstvo se toho nedomáhalo dosud a nedomáhá, uči- telstvo ví, že nejprv a především potře- buje dobrého vzdělání na vysokých ško- lách učitelských, a domáhá se těchto škol. Až těchto škol dobude, budou okresní po- rady, zemské porady, časopisy učitelské a ostatní náš vzdělaný svět pečovati o to, aby se učitelská práce zlepšovala a zdo- konalovala. Rozumí se samo sebou, že je potřeba dozoru školního, dobrého, bezpečného, pravdivého, jak možno nejpřísnějšího. Ale právo na takový dozor patří tomu, kdo si školu a učitelstvo platí, a to jest lid sám a jeho zastupitelstvo, nikoliv lidé vídeňšti, neznámí, nikomu nezodpovědní. Až se domůžeme vyšších škol učitel- ských, potom nechť si země zřídí školské důvěrníky, kteří budou zemskému sněmu přímo nebo nepřímo podávati přísné a spravedlivé zprávy o zemském školství a jeho učitelstvu. Tyto zprávy však necht jsou veřejné, aby je čtlo nejenom učitel- stvo a poslanci, nýbrž všechen vzdělaný svět český je mohl posuzovati, na ně mohl odpovídati, a tak se škola stala dítětem všeho národa a nikoliv neobmezenou drža- vou neznámých a nezodpovědných lidí vi- deňských. Až se domůžeme vyšších škol učitel- ských, potom nechť se zřídí také stálí ú- ředníci okvesní pro správní záležitosti školní, takoví okresní tajemníci školní, kte-

ří by měli na starosti všecky správní prá- ce, jež se nyní ukládají školním radám. O tom mluviti však není dnes mým úkolem, proto se toho dotýkám jenom let- mo. Dnes mluvíme jenom o definitivě škol- ních inspektorů okresních, a proto řeknu na konec toto: definitiva nynějšího úřadu inspektorského hrubě by ublížila českému školství a velice by poškodila český ná- rod. Dokud není naděje, že se věci zlepší. nechť se zachová staré zřízení. Už se tím za naší doby hrubě nic nepoškodí. Za po- sledních čtyřicet let se učitelstvo zname- nitě povzneslo; české učitelstvo i české školství. Mezi těmi pak, což pravím napo- sledy, ale jako věc poslední, last but not least, kteří si o povznesení českého škol- ství a českého učitelstva veliké zásluhy zl- skali, bylo mnoho okresních dozorců škol- ních. Tito mužové zůstanou vždyckyv čestné památce českého učitelstva. Zůsta- nou-li okr. inspektoři zatímními úředníky, tato práce takovýchto čestných mužů se nám zachová a zabezpečí: stanou-li se ú- ředníky stálými, Vídeň práci jejich, kterou dosud dobrovolně, rádi, často s velkou o- bětavostí a sebezapřením konali, ochromí. Ale zároveň ochromí nynější odpor nás všech proti takovým lidem nečestným ne . bo neschopným, kteří na vídeňský a kle- rikální rozkaz budou českého učitele a če- skou školu tak ochotně poškozovati, jak činili dosud.

Drobné zprávy.

Na 5000 mladých učitelů a učitelek v Če- chách a na Moravě octne se po prázdnináchi bez míst. V Čechách nadprodukce učitelského dorostu je zaviněna krisí zemského hospodář- ství a vzniklým z toho šetřením na školství. Na Moravě nadbytek učitelů a učitelek ukázal se sice teprve v posledních dvou letech, avšak letos bude se stupňovati tak, že z abiturientů právě z ústavů vyšlých jen málo který místo dostane. U nás zaviňují to zejména t. zv. zim- ní paralelky, které zcela protizákonně zřizují se tam, kde dle počtu dětí na škole zapsaných měly by býti pobočky trvalými. Mimo to máme na Moravě celou řadu škol, kde v jedné třídě je vyučováno přes 80, ba v některých školách na Valašsku i přes 100 dětí. Tyto okolnosti necht dobře uváží rodiče, kteří míní své dítě dáti za- psati do učitelského ústavu. Jsou dnes na Mo- ravě mladí učitelé a učitelky, kteří dva až tři roky marně čekají na místo. Přeměňování reálek na reálná gymnasia děje se, tušíme, u nás poněkud ukvapeně a z důvodů ani ne věcných, ani ne zdravých. Tak v poslední době vyžádána byla změna reálek v Bučovicích a Příboře na reálná gymnasia. Bučovice leží, abstrahujeme-li od blizkého Br- na, mezi Vyškovem, kde je gymnasium a mezi Kyjovem, kde je nyní gymnasium reálné. Když už tedy v Bučovicích střední škola je, pak dle našeho soudu, je tam reálka úplně oprávněná a jedině možná. Ovšem, počet žáků reálky bu- covské, jenž nikdy nebyl příliš skvělým (ve školním roce 1909-10 179 žáků, ve škol. roce 1910-11 183 žáků), klesl roku letošního na skoro minimální počet 150 žáků! A tu vina lehce se svalila na druh školy; reálné gymna- sium počet žactva prý zase zvýší! Ale myslí- me, že pan ředitel se mýli: tak, jako mu nyní utikají žáci a to dobří žáci i s vyznamenáním. do Brna, tak budou po změně utíkat do Kyjova a kam se vůbec dá. Dokud bude v čele bučov- ského ústavu muž takového rázu jako je nyní. k profesorům netolerantní a nekolegiální a k žákům drsný, dotud ústav zkvétat nebude,i kdyby snad byl přeměněn na reálné gymnasium

typu x. A nemnohem lepší poměry jsou asi též na reálce v Příboře, kde vládne pan ředitel Si- monides i se svým tak zv. doktorem Krato- chvílem. Vlastenecká policie. Hranické »Hlasy z Po- bečví« v čís. 22. píší: Při ustanovování učitel- ských sil na zdejším českém gymnasiu bude nutným dbátf, aby bral se zřetel hlavně na li- dí národně uvědomělé a vlastenecky cítící, aby nám byli zárukou, že se bude svédomitě dbáti. aby žactvo na tomto ústavě vychováváno bylo národně uvědomělé a ne jak se to na mnohých ústavech děje, že vycházejí odtamtud žáci ná- rodně lhostejní, v nichž každý cit jest úplné utlumen jakýmisi utopiemi mladých profesorů. Takové ústavy s takovými profesory jsou: a pak divíme se náhledům absolventů takovýchi škol: mluví o jakémsi všelidství, majíce pojiny ty úplně nejasné a popletené. A profesoři, kte- ří nám takto dorost otravují, zastírají nafouk- fými frásemi vlastní blaseovanost. Toto uvádi- me, poněvadž nechceme, abychom se odhodlá- vali ku značným obětem, aby se zajistila jen existence několika pánům atd. — Nám se opět zdá, že vlastenecky česky cíticí pisatel této lo- kálky vlasteneckými nafouklými frásemi zastí- rá osobní nevraživosti a nechutě proti někte- rým pokrokovým profesorům, kteří se míní na hranické gymnasium hlásiti. Dosud jen morav- ští klerikálové za penize vydané na školství chtěli kupovati i svědomí učitelů a profesorů a žádali po nich, aby katolicky česky cítili. Ted přidružili se k nim i moravští staročeši a žá- dají na učitelích, aby vlastenecky česky cítil. Hlasy z Pobečví byly by daleko upřímnějšími, kdyby místo hloupých výkladů o všelidství a vlastenectví byly otevřeně pověděly, že chté- jí míti v Hranicích na gymnasium oddané a na slovo poslušné sluhy svého pána. Ještě střelba na středních školách. Dosa- vadní uvažování a theorisování o škodlivosti vyučování střelbě potřebovalo jen pádného do- kumentu praktického, aby vysvitl význam stři- lení pro výchovu a mravní jádro mládeže v pl- ném světle. A doklad ten dodala nám zemská reálka v B. Tam stříleli studenti zdárně už druhý rok a byli vycvičeni tak, že i bez dozoru učitelstva zacházeli se zbraní jak chtěli, proto- že měli náboje ponechány v tělocvičně »k vol- nému použití«. Při takové ostrostřelbě stříleli z letního cvičiště přes zeď dvora reálky do protějšího, každému přístupného parku: jindy zase zvolili si za terč vrata kůlny u sousedního domu. A tak se stalo, že dobře mířená rána prorazila vrata a zasáhla za nimi stojící ženu přímo do ramene. Jen náhoda tomu chtěla, že se nestalo neštěstí větší. Okresní soud sice přimhouřil oči a vinníky osvobodil, ale celá příhoda je varovným momentem pro rodiče. aby nedbali ani romantických choutek studen- tů, svých dětí, ani lákavých a doporučujících slov vlivných úřadů, a aby prostě synků svých pro uvarování neštěstí a zkázy celého života do střelby neposílali, i kdyby, jak je tomu na státním gymnásiu v B., posílali své syny střílet pan ředitel i pan senior sboru profesorského. Péče naší samosprávy o školství. Co by naše větší obce, mnohdy velmi zámožné, pro školství a vzdělání svého i okolního obyvatel- stva mohly učiniti, kdyby pro ně měly zájmu, poznati lze z pamětního spisu městské radyv Třebíči o kulturních potřebách města. Pamětní spis žádá přeměny tamnější přeplněné dvou- třídní školy obchodní v obchodní akademii. zřízení odborné školy obuvnické, pro niž jsou v Třebíči podmínky zvláště příznivé, odborné školy pokračovací pro učně obuvnické, zřízení střední hospodářské školy a zřízení průmyslo- vé školy dívčí neb alespoň dívčí školy pokra- čovací. Podobný program školský, jaký siv pamětním spisu vytkla městská rada třebíčská. měly by míti všecký české obce, ale měly by se také upřímně přičiňovati o jeho rychlé pro- vedení. Školství pomocné pro děti méně nadané vzmáhá se překvapující měrou v Německu.

FEGILLETON.

školská léta.

III. Jsem jist, že by u nás taková knih vzpomínek a dojmů školských, jak ji vydal Alfred Graf, dopadla ještě mnohem hůře a nepříznivěji; ani snad ne tak zle pro ško- lu obecnou, z níž dojmy zatlačovány a du- šeny jsou událostmi pozdějšími, jako pro školu střední. Z obecné školy by to byly vzpomínky na dobromyslné učitele staré- ho slohu, kteří s humorem a trochou přís- ností vtloukali do žáčků začátky abecedy i tajnosti trojčlenky; a tato léta, řadící se k prvním vzpomínkám z dětství, jsou — jak to Dostojevský přesně řekl, často zá- chranou člověka a posilou pro celý život. Tak je posuzuje na př. Bož. Němcová, když líčí v »Panu učiteli« rektora v Chval- kovicích, Augusta Purma, jenž je jí tako- vým vzorem paedagoga a vychovatele hu- mánního, stavícího na širokých, prostých a přístupných základech, jako byl Gogolovi v »Mrtvých duších« učitel ideálního Těntět- nikova, Alexander Petrovič! Podobně J- ráskovy vzpomínky na tyto doby jsou klid- né a jasné, třeba že první jeho učitel Ven- delín Sagner, pobožnůstkář a člověk vněj- šku, ani z daleka nevyrovnal se kantoru chvalkovskému a třeba že byla škola ten- kráte leckde dětem ještě pro trápení, jak na jedné škole... bylo i napsáno, že je vy- stavěna »učiteli pro soužení a dětem pro trápení« a třeba že »metla leckde panovala i rákoska, a leckde byla hlavní methodou vychovatelskou i učitelskou«. A jak vrouc- ně, nadšeně a uznale vzpomíná ve svých »Konfesích literáta« Machar na svého učitele ve IV. třídě v Brandýse nad La- bem! Václav Hykeš se jmenoval a snad

ještě jako ředitel školy na odpočinku žije. »Pánbů dej mu dlouhá ještě leta v pokoji a až jednou umře, ať ho roztlukou na prášek a dají užívat všem učitelům po království českém!« tak velebí kriticky úsečný Ma- char muže, jenž »sázel živá slova v duše- maje »celý dopodrobna vypracovaný sv- stém paedagogický« a jenž imponoval způ- sobem svého vyučování i vzácnou osob-

ností.

Za to však leta studií středoškolských přinášejí zklamání a lítost. Mnohý snad přišel do nového tohoto světa s radostnou zvědavostí a touhou, otevřít široce oči, vidět a chápat, slyšet a rozumět, ale uči- telé, methoda, systém a co ještě všecko zhnusili onu vrozenou touhu buď hned nebo časem. Tak, jak jsme vylíčili němec- kou střední školu a její učitele v Rakousku. takovou, ne-li horší, byla asi též v letech sedmdesátých, osmdesátých, i snad ještě devadesátých střední škola česká. Ne- smíme ovšem onen přísný a těžký sou rozšířit na všecky ústavy a všecky učitele. Zdá se, že mnohá venkovská střední škola v Čechách (Litomyšl na př.) měla nejednu vynikající hlavu paedagogickou, jako zase brněnské gymasium v těch letech, třeba pod vládou byrokratickou, přineslo a vy- chovalo mnoho vynikajících lidí. A přece vzpomeňme si, jak hořké a trapné jsou vzpomínky Vil. Mrštíka na tento ústav, jak je líčí ústy ubohého Jordánav »Santě Lucii«. »Pro Jordána znamenalo několik těch let, ztrávených na vzorném a v celém světě snad jediném ústavě c. k. gymnasia nejhorší epochu, jakoů si kdo vůbec pod jménem studia představiti do- vede.« Pod tlakem byrokratické moci »ro- dily se a bujely vášně nejnižšího druhu, donášečství řádilo zrovna tak v dětských lavicích jako mezi vousatými členy kon- ferenční síně. Když ředitel šel koridorem.

staří profesoři ohýbali šíje zrovna tak hluboko a dlouze jako desítiletí chlapci primy; vyšší hýřil ve své moci nad niž- ším, ti zase mrzačili hřbety před vyšším, ředitel peskoval ordinarie, ti zase svoje kolegy a od těch válely se hroudy zase n hlavy studentů. Tak celý ten řebřík třásl se v rukou jednoho a když jeden spadl nahoře, srazil s sebou hned všechny pod sebou. Poměr čistě vojenský — aparát, který ovládá kteroukoliv kancelář.« To je Mrštikova charakteristika »vzor- né« střední školy na Moravě na sklonku let sedmdesátých. I když mnoho, i třeba většinu z toho, pokládáme za příliš silně vytažené stíny, i když mnohé nepříznivé slovo přičteme na vrub silně tempera- mentní a proto i ne objektivní povaze pi- satelově, dojem celkový je nepříznivý. Jak mohl imponovati a vychovávati na př. profesor mathematiky, »krásný blondýn s kočičí láskou vždy vyfintěný, rusovousý pán«, který sice »uměl dělat velice pěkné vtipy na počasí a na svoje zázračné dítě Janka..., ale v mathematice se nějak ne- vyznal: přednášky opisoval z červené kní- žečky a velice často v nich zabloudil«. »Eh, smažme to, říkal — až příště«, přejel si ležérně svoje pěkné čelo, zívnul si —a příští hodinu při zkoušení znamenitý tento »all' Weil fidel«-mathematik »zlobil se. vztekal, křídou bil o stůl a hrozil, že polo- vičku těch marodérů do oktávy proseje«. A většinou byli takoví. A přece za odpu- zujícím vnějškem i slovem nešetřícími ústy profesora Kočvary, jenž »imponoval« svou universálností, naučenou z Mayerova na- učného slovníku,, skrývala se. jen dobrá duše a nade všecky drahým byl profesor dějepisu, »vážný, vysoce vzdělaný stařec«. který »kýchal« na spoustu jmen a číslic. »když se neví, jak která doba s sebou sou- visela, jaký duch vládne tim a tím stoletím.

jaké byly příčiny, kausálí nexus a jaké následky té které události«. Takové bylo vzorné gymnasium na Moravě. A v Čechách a v Praze samé? Chceme zas jen uvésti za doklad Macha- ra, jenž studoval s počátku na vzorném gymnasiu akademickém a v posledních třídách na jistě ne méně vzorném gymna- siu v Jindřišské ulici, a to skoro ve stej- ných letech jako Mrštík v Brně. »Gymna- sium... Začala tedy řada úmorných su- chých let; vydali jsme svěží své duše na pospas šedivému, bezcitnému a bezohled- nému systému, jenž nás přímo nutil býti pokrytci, lháři a podvodníky; spjali nás do svěrací kazajky paragrafů, jichž nedbánía překročení hrozilo míti osudný vliv na celou příští životní existenci; ode dne ke dni, basod hodiny k hodině potáceli jsme se v nervosním rozechvění, neboť člověk nikdy nebyl jist, že ví vše, nač bude tázán, nikdy nebyl jist, že mu nesedí strašné zlo- činy v komposicích a úlohách; dali nám klapky na oči, abychom neviděli světa život a do duší nám cpali abstrakce, věci neživé a nicotné trosky mrtvých světů. které jsme po letech musili všechny zapo- menout, abychom byli lidmi a mohli vůbee žíti: valná část učitelů, nervosnějších ještě než my, spjata pouty paragrafů jako my, v privátním životě mnohdy nešťast- ných a ztroskotaných, neubránila se, aby nám nedala cítiti rozmary svých nálad... Strašným vězením byla mi ta škola.« — Jinde zase nazývá gymnasium »mučírnou duší« a vzpomínky na ni mají prý »křídla olověná«. Příkré slovo, velká obžaloba, těžký soud! Až nespravedlivým zdá se to vše, když čtete v »Konfesich«, že měl Machar v jedné třídě profesora Jelínka, jenž »miloval poesii, dobrý stil, znal náš jazyk jako málo kdo a ty věci dovedl ne- jen přednášeti, ale též učiti«, že v sextě učitelem češtiny byl Macharovi Antonla