pfa oba fitly předplácí te v Uraò v admlaUlraJi na mèste . . . K2.- вж Čtvrt roka . Ké.— V Brní s doaáikon do domu dvakrát denné . 40 lial. niébične více.

V prodejnách v 0rnř i na venkove mè- sifnč bez donášky K 2.50

ľoitou s Jednou ZáslIkOU na mčslc . . . K 2.50 ua čtvrt roku . K 7.50 S d\njf zásilkou u ei bal na mèste vlec.

V drobném pro dodi Velký list ... RhaL Mal< list . 2baL v Brut i ua veukové« Jeden т "boi listá z vláit nelze předplatit. Predplatné a lusurtv .dainy a zalovatelipi j'^on v Bniè. Redakce, administrace. •.i.sk'irna a expedice: Rudolfova altee č. 6. Ttlef. : Redakce č. 12a. administrace é. 12h. Cisio účtu u poštovní spořitelny 60.739.

Ročník XXI.

V Brnč, v pátek dne 20. června 1913.

Číslo 167.

íincšni číslo jest o 10 stranách.

Poslanecká sninima. 1 lásku oslavy Vilémovy. — Rouře v parlamentě.­ Tel. - Z Vídně. 19. Června. Bylo devét hodin večer a myslilo se. , c rozpočtově Provisorium je již v suchu, Když v tom došlo« ve sněmovně k bouři, i.íkveli tu už dávno nebylo. Vyvolal ji ge- iierální zpravodaj o rozpočtu, německý nacionál dr. Steinwender, který do svelto doslovu propašoval zbabělým a, . záludným způsobem apotheosu na císaře Přetržitě trvala.

jednak vůči parlamentu saméir '. Jc v dobři paměti, žc Stemwender už před několika dny vc svém referátč stejně opovržlivé sc vyslovil o par lame uOe. proti kterému vyzv'edl absotetisimis vlády. Bylo tedy zcela pochopitelné, že českých poslanců zmocnilo sc nepopsatelně roz-1 čHeni. Ale také Slovinci protestovali a záhy bylo viděli, žc i na polských lavicí.h panuje velký nepokoj a ruch. České poslance­ ještě více pobuřoval neustálý demonštratívni­ souhlas, kterým Němci zc, svých lavic zahrnovali Steinv eiidra. provolávajíce­ mu také slávu. Ti/ křesťanští; sociálové bourftvč tleskali. Minuta za minutou míjela a bouře ve sněmovně ne- N a českých 1 a v i-

Yilénia. Tak mělo býti napraveno to. co sc presidentu dru. Sylvestrovi před- \ čiřeni nezdařilo. Tou dobou byli poslanci­ skoro všichni ve sněmovně, ale vy- eerpáni celodenní schůzí, většinou zpra- \ odnjc neposlouchali. Mluvil také jen polohlasitě a teprve na konci své řeči pozvedl­ hlas. ale tu nebylo jej slyšeli dále, nežli jen v nejbližším okolí. V tom byl zaschnut­ výkřik polského socialisty dra. Dia man da, adresovaný dru. Stein- wendrovi: To je nestydatost, co si dovolujete. Mezi Diamandem a německými poslanci, kteří stáli před ministerskou­ lavicí, došlo k srážkám, do kterých později zasáhli čeští poslanci a bouře rozpoutala se pak mezi Českými a německými poslanci. Do polokruhu před ministerskou lavicí, přes kterou referent li.luvil. hrnuli sc poslanci se všech stran, \ yptávajiVe se. co Stemwender řekl. /věděli, že Stcinwendcr pravil doslovně: Jestli v parlamentě jednot!i- V é trakce postavily s c proti trojspolku a zejména proti spolku s Německem, pak tře- h a říci. ž c spolek, bohudík, i o .s I» oč í v á n a v ň li p л г 1 a m c n- I u. nýbrž na příkazu logiky a c e / b y t n o s t i a na vůli těch n á- r o d ů ííšc. kteří Jsou hrdi na to. že jsou s t á t n i m i n á г o d y. Proto blahopřáni Rakouska n in c c k é ш u císaři potrvá v i I a t n o s t i. a f o tom rakouský parlament něco reklncbone. 1 1 5,' nestalo, aby zpravodaj vc své

cích radikálních mihly se již svazky protokolů a bouřilo­ se ohlušivě pulty. Všeobecný­ dojem byl. žc za těchto okolností je vyloučeno, aby rozpočtové Provisorium bylo odhlasováno. President dr. S у 1- v est er pokusil se několikráte zjednali kKd a potom dáti hlasovali. To však naráželo­ na ještě větší bouři odporu a se všech s t г a ir pršely na Stein- w e n d r a neustálé výkřiky: »Abzug Steinwender! Teď je konec! To je zbabělé zneužití funkce! Německá drzostíTo, si nedáme líbit!* a pod. Češti poslanci­ obraceli se vášnivě na Poláky a v tom irž zvedli se oba náčelníci polského kola dr. L e o a ryt. Abrahame wicz a z první lavice, ve které sedí, odebrali sc přímo k ministerskému předsedovi hr. Stiirgkhovi a ministru Zaleskému, s kterými mhrvili. Za nepopsatelného a nepřestávajícího lomozu a pokřiku vstal lir. Stürgkh a mluvil napřed se Stcin- wendrem. za ním sedícím, a potom s presidentem­ Syhrestrem. President Sylvester potom naznačoval sněmovně posunky', že schůze bude přerušena a žc chce dáti prohlášení. Trvalo však velmi dlouho, než se podařilo Cechy uklidnili; tak velké bylo rozčilení. Když si konečně dr. Sylvester­ zjednal sluchu, oznámil, že schůzi přerušuje. Byla svolána konference předsedů­ za účelem úřady o situaci. Situace ta Živě připomíná scénu z 5. února 1909. kdy sněmovna byla roztoita pro slovo tehdejšího správce ministerstva obchodu

hi ikJ. ve karé se hi;i drželi v mezích I M a M a j c a to o přípustnosti č e- ' ' kulem inu daných, tak drzým /puso-j š t i n y. Češti poslanci vyhrnuli sc do ku- bem zneužil svého úřadu. Byla to drzest I loárů a icdrwtliví z nich vedli rozcchvtftié iedn.ik vůči slovanské většině sněmovny, řeči. Bylo slyšet! : Nčmci s vládnu chtěif I útoénost smyslu. Z veliké hrůzy měl se zrodil veliký miř a ostatní všechno melo jit už potom jenom spořádanými kolejemi. Hauptmannova hra konči apotheosou miru, jak se na veJkého básníka po nejsvětějším právu velké osobnosti sluši j patři. Přišel Reinhardt, inscenoval hru a Vratislav­ ji hrála. Hrála ji jedenáctkrát, ale pak na-

zkoušeti, kam až sahá česká trpělivost. Jsme tu už patníkem pro německou drzost. Jaktěživ si zpravodaj něco podob- iiélto nedovolil. Kdo teď ještě bude hlasovali­ pro rozpočet, toho si zapamatujeme. Oposiční poslanci poukazovali na to. že také Mladoceši byli jednáním Steinwen- drovým rozčileni a žc protestovali, ale' budou pro rozpočtové Provisorium­ hlasovat. Poslanec Vodňanský oznámil, že se hlasování zdrži. Rozechvěné scény trvaly drahnou dobu. Bylo plno poslanců, kteří rozčilené j debatovali. Přestávka trvala skoro hodinu. Mezi tím sešli se předsedové stran u presidenta dra. S у 1 v e s t г a za přitonfhosti ministrů a referenta dra. Steinwendra. Čeští zástupcové prohlašovali důrazně, že nepřipustí­ dalšího jednání, dokud dr. S t e i n w e n d e r svou smělost neodvol á. Bylo uvažováno sem a tam, co dělat. Nčmci cítili, že Steinwender i oni sami šli příliš daleko, a proto vyskytly se tři návrhy na dohodu. Jeden byl. aby Stein-1 wender byl omluven nevolnosti a jeho úřad převzal a dokončil kresfafiií>ký sociál Sch raffi. Jiný návrh byl. aby president dru. Stetnwendrovi udělil důtku pro urážku i parlamentu: třeli konečně návrh byl, že dr. j Steinwender sám svoje slova odvolá. O | zněni toho odvoláni vyjednávalo se skoro půl hodiny mezi českými a německými lavicemi­ v plné sněmovně. Před křeslem ministerského předsedy, který' se vrátil z konference, sešli se češti poslanci Staněk.­ Udržal. Kramář a Němci Gross a Stölzel, kteří smlouvali text prohlášeni. Text ten byl pak přenesen na německé a české lavice. V českých lavicích konaly se o něm porady, kterých se sú- castmili zástupci všech stran, mezi jinými posi. Choc, Stránský, 2 ď á r s k ý. Cech. Současná byli shluknuti Němci na druhé straně a tento parlament v parlamentě­ potrval také dlouhou dobu. Konečné oznámil dr. Stölzel ministerskému předsedovi,­ že je shoda a že bude možno ve schůzi pokračovat. Když president schůzi zahájil, povstal dr. S t e i n w e n d e r, který­ bled a rozrušen seděl již na svém miste* a president dal mu slovo. V té chvíli zvolal německý radikál pověstný Hummer: »Hoch S t e i и w e n d e r !« Tato německá věrolomuost pobouřila znovu české poslance.­ kteří propukliopčtv bouřlivé­ výkřřkyodporu protiStein-

w e n d r o v i a proti n č m c c k ý m lavicím.­ Němci sami \>ak chlácholili jednak­ Hunimra. lednal omlouvali jej v ú. 1 Cechům. Ministers' •' pit č v.:; a ípéJial ministerské lavice mezi rozbouŕe.:é poslance­ a chlácholil a uti'oval. Jen ь velkou námahou­ podařilo sc konečně uklidnili poslance­ tak. aby Stcinv-ender inoiil pok ;• čovat: Dr. Stein wender pravil: konci své řeči užil jsem slov, kletá vyvolala rozruch ve sněmovně a k i e- r v ch jako s t a r v p a r 1 a m e n t á r n í* sám lituji. Přiznávám, že jsem prekročil meze vytknuté m u é výborem a že j s-c m tlumočil toliko­ svůj osobní názor.« Tu vykřikl­ opět posi. Hummer: >.\ názor všech Němců!« Nové bouřlivé výkřiky zazněly z č e s k ý ch lavic:­ »Referent nemá co ml 11 vi ti jako s t r a n n i k ! Ch c e t e-l i miti schůzi rozbitou, p o s 1 o u ž im c vám!« a p. Opět «pěehali jednotliví Němci na české lavice chlácholili a dr. Stei»:- wender mohl dokončili svou omluvu : pravil ještě : »Prohlašuji, že jsem 11 e ch t ě 1 po ch y b o v a t s v ý mi s 1 o- vy o právu spolurozhodováni parlamentu ve věcech zahraniční­ politiky.« Tím bylo toto neočekávané intermezzo o půl II. hod. v noci za největšího rozruchu,­ napěli a hluku skončeno. President chvatně oznámil, že přistupuje se k hlasováni.­ které trvalo pozdě do noci. poněvadž se hlasovalo několikráte die jmen n na\ • - zieh týkajících se úřednictva. Rozpočet Iv. I přijat proti hlasům Čechů, sociálních demokratů,­ Rusínů a části Jihos!ovanti: z Mladočechu hlasovali pro rozpočet na posi. K ö r n e r a. F i e ci ! e r a. Funk;: a V o d ň a n s k é li o. kteří odešli, všielmi. Také Merikálové hla sovali pro vládu, ale byli přítomni jen K a d 1 č á k. N ;» v r á- t i I a Stojan. Při hlasováni b.\l> všechny návrhy :m zlepšcfii úřednických platů v rozpočtov •. \ provisorm zamítnuty. Návrh T o 111 schikův na zařazení 17 milionu pro /: leznični zřízence do rozpočtu byl při jmenovitém­ hlasováni z a m i i n 111 202 hlasy proti 172. Klerikálové a Mlačoóesi. kten i po takovém referátu, jakým dnes dr. Ste;r^ wender rozpočtové Provisorium doporučil, pro né hlasovali a zmařili ps - jeti Tomschikova návrhu, kteiý jejich hlasy by byl dosáhl většiny. Hlaso-

FŕCilLLĽTOH. Ubofcý Hsnptjnsiniil Vy/\jli lu*. ab> napsal příležitosti.'»u hru uslavn roku 1«M a největší človék součas-

адо Nímecka sedl a psal. Nehyl nikdy /vykly | jcdnrtu sc s ni rozlou£i|a a už hrát nebude, ľvai », nbicdnéyku. ale proč by nedal v pa- lc ,n ^„4 historie pro Nímecko z tlm sbvníhi.уr.«;i iisvrtbo/uil Nemecka , 1оки Vysoký pán v Berline prý prft- >4.) dar. neprispel lake nccim kc zvySeni Ì nl|uvi| ., uholní Vratislav poslouchala. Velký pán: Nerozumím Mauptmaimovi a

weh: slavnostní nálady, jec táhla cch*u řisi? A lot«» psala ruka básníka a luka velkého ‘l‘*wVa: Celý ten rok I8M byl dán ntinccké- ' i národu holiciii. který řídi světově učálosli. 'v^.ijaké figurky rodily sc na světě. a!e osud "J/J jc do propasti 'zapomnění, neboť poířcbo- val po francouzské revoluci tvp silného člověka, •*hv sc konečné /rodil bůh míru a opravdové '• hkosii. Ruka včvM'.sti nchkdal.i dlouho a '',',*řila Napolctui;: a dii- Revoluce počalo o- ir;isat evropskými trůny. Rvalo d«i prachu praporce,­ jež dosud byly svaty, připoulávalo ke ovčinu vítěznému vozu národ za národem, tvo- r,l" úplně nové hranice světů, až zpyšnělo a Rysiek), že samo stalo se božstvem, div že ne cyem nové Evropy. Jeho ruce metaly blesky, ' jeho htovy vyskakovala Palías Atheoe vc hrob a vedla lid do bojů bratří proti bratřím, uics nebetyčná horstva pod jižní slunce a r*d- ,ud do sněhový Ji pou-.ii Ruska. Dítě osudu vy- •ostlo a čas hrůzy sc naplnil... ^ Ale tu právé musel poznat Ikl, že trpí zby- » i * a íe se lenOTT1 za cizi zájmy a na- Mala nová doba v Fvropé. Matky lkaly pro své či1’. ^c*:chž těla linda na bojištích a z metek loújly se furie války, ale také božstva miru.

nechci mu rozumět. Rozumím ledačemus na tom božím světě, ale jeho oslavná hra se mi naprosto nelibí. Vratislav: Posloucháme! Vysoký pán: Vždyť ten člověk zbožňuje Napoleona! Vratislav: Také isme to pozorovali... Vysoký pán: Ih-ou sc takt«» vlastenecké li:y? Vratislav: Lidé se také na to nederou! Vysoký pán: Ano. lze to chápat Byk> by možno mluvit o urážkách, které sc musí při posloucháni­ snést ... Vratislav: Posloucháme! Ještě dnes — Pan Kunickc, Pavkc a Schulz, první tři veteráni německého Slezska, neměli pilnéIšlbo na práci než svolat hned schůzi všech bývalých­ členů armádv. a protestovat. Pan Pavki* bil sc \ prsa a bědoval a žaloval*­ Pánové, mezi námi tvpHvnně řečeno, to není hra. ale s odpuštěním nimprtová komedie, v nfž sny hrajeme iakousi ubohou rok. Mwsíme protestovat, neboť Německo bylo znectfcno. Tam. kde «»sud dovolí si házet Bilicherà — Tisíc rozbouřených hlasů nad sklenicemi:

ľaárľä.se гve,<1,, vyzdvibl svou mater dolorovu ! Našeho Bliichera!!! vih?* * 05УоЬо(^ sc a stáI tu najednou celý.» Pan Pavkc: Ano. našeho BlBchera. u všech /Ч ai3 ;SVObod,ř^. *ak nehyl doposud... I ik . Jáblů a kanónů, opravdu našeho Bliichera — •mrai si bůh s Německem a prostřednictvím U.i,n Kde si osud dovolí bá/ct lm do skřiftkv Jt^ieonovýn, je -tvedj z prachu, takov ým iiTutck s cnerKickýin Ticlto! - tam musí snvm svátkem byl rok 1813. Byly tu ovsem ! každé německé srdce odpovědět hromovým: ,Ir ьAk . které snily o daBfcb bojích,! Protcstirh! on sám neměl irž pro Blhchery a jejich i Tisíc hlasů: Prote&tuieme!

Pan Schul/: Protestujeme jménem Německa.­ jež sc nebojí... Tisíc hlasů: Protestuicm«!! Pau Kunicke: Protestujeme a voláme: Naše slavná minulost — hurrá, hurrá. hurrá! Tisíc hlasů: Hurrá! Proé tak nezakončila celá hra? Blücher — hurrá, hurrá. hurrá! Pan Pavkc: Největší básník Německa dopustil­ se tu zrady, jež mu nemůže být odpuštěna.­ Hlasy: Není nej větším bá&nikeni Německa! Abc lig Hauptmann! Pryč s Haupuuannciu! Pan Кшиске, Pavke a Schulz padli ы nadšením­ kolem krku a radostně zaplakali. A večer bylo na vratislavské radnici živo. Po b\ valých vojácích sešli se páni a také si zaprotestovali.­ Ach, byli roztrpčeni až do hloubi duše, neboť pan purkmistr vrátil se právč z BerUna a nccstále mhouřil obě oči a to znamenalo­ mnoho, velmi mnoho! A pan vrchní purkmistr­ povstal a jeho řcc byla rána za ranou, energie sama. nelze zapírat, že Vratislav si krou neposloužila ani nahoře am dole. Rozladila nahoře­ — — Slyšte, slyšte! — a dole jenom způsobila dcmoralisaci. — Tak jest! — Byli isme zaslepeni vidouce tak zvaného­ vrQcána. ale velikán ukázal se bét trpaslíkem.­ /cela správné! Nestačil na svůj veliký, jedinečný, ú- chvatný. posvátný a řigantský úkol a stvořil bJasfemii - byH jsme slepí, ale nyní isme prohlédli­ a vidíme zcela jasně všechno před sebou. — Už to vidět nesmime! — Tak jest! Hlasovat! Lid to už nesmi vidět! Pan radní Strcewitz: Dáváni návrh na konec debaty a zároveň také návrh, kterým navrhuji, co už sc dávno ir.tlo navrhnout, aby totiž bvl přijat návrh, aby sc Hauptmannova hra hrála dnes naposled. Všichni li interne hluboce,­ žc Vratislav mohla být jevištěm nepodařeného­ a nevlastcneckého experimentu —

Pan Kunicke na Kaleni: Hlasovat, hla­ sovat! — Pánové, kdo je proti návrhi? — Nikdo! Ostuda Vratislavi byla zažehnána a v kavárnách­ Německa debatuji dnes rozumní lidi a pohodlná generace mladého Německa o Haupt- , mawiovi. — Celé jeho dílo brio exrerimeatem! — Dobře se mu nyní «»alo! A Reinhard! si posvítil! — Neuměl 'úkdv nic pořá«lnelio! — Udělal to ijsté pro reklamu! — Kaprice básníků ui neun panuji — jdeme 1 vpřed! Neúprosná vpřed! - A teď mu to ještě zanesou Jo knih a kritika bude i řinou psát o něm: Fueramus Pergama quom'a.n! Byli jsme... — Cesta jc v'bia a teď při» leme na řaďn my! HauptnuAi se jotě neozval л bude dobře když se vůbec neezve. Co vědí tito kdé. pa a Kunicke a ti nahoře o tom, jakým rytmem bije básnikovo srdce? Kdyby se zapřelo jenom na chvíli, básnik padl by mrtev jx^d stůl a neexistoval­ by 1еЛ| v ěítánkáJi jako dobry vzor Člověka, jenž sc doved! přizpůsobit. A oa to Hauptmann nenomvslr! dosed am jednau V tiché n<41 i (Y/bovořil se se svn* Misou « byl t<* krásn\ rozhovor. — Proě isi smuten. básníku? — Lidé mi neporozuměli. — Je to trpké, ale praě se nepodivil na ume svým starým pohledem? Usmíváš se? Abo! Tam nahoře hteudi jenoa velký úsměv nade všim. — Cítil isera to tak ivieHsivmi, Myf teen 1 psal svou hru. — I k lidem jednou přesune se ten aaš ú- smčv slK»ra ... — Ach. ano. mus mè doifať — Na věicy douíatl Proč se 9td msmfváft I ty ?