Strana 4.

„Nový Jihočeský Děiník.“

Číslo 10.

Táborská „Jiskra“ zřídí, jak se nám sdě- luje, v Budějovicích filiální redakci a pro budě- jovický okruh jižních Čech vycházeti bude ve zvláštní ú pravě, specielním úkolům těmto věno- vané. Každé rozšíření pokrokového listu v na- šem sklerikalisovaném hnízdě jen vítáme. Ignoranci sociálně demokratického tisku zá- sadně provádí representanti zdejších hudebních a literárních kruhů tím, že ani v jednom případě o projektovaných přednáškách a koncertech re- dakci našeho listu neuvědomí. Když pánové my- slí, že je to v zájmu šíření kultury a lidového vzdělání nutné, nebudeme jim to vyvraceti, Re- dakce není proto, aby se informovala z plakátn nalepených po ulicích města. Dozvuky voleb do abchodní a živnostensk komory. Jak známo, skončily letošní volby do českobudějovické obchodní komory tak, že ko- moru ovládly úplně živly mimo c. Budějovic, re- presentované p. Brdlíkem ze žirovnice, který tak byl zvolen presidentem komory. I ostatní funkce nahromaděny byly výhradně na venkovské členy komory, takže vedení této vymknulo se z ru- kou českobudějovických úplně. Bude-li to rozvoji ústavu tak důležitého, zdravé, jest ovšem otáz- kou budoucnosti. Českobudějovičtí členové ko- mory vydali právě leták k „informaci veřejno- sti“, kdež se dovídáme, že „okupace“ komory byla Brdlíkem a Comp. na tajných schůzích a- ranžována. — Dodáváme: Boj o obchodní ko- moru veden je takořka jen mezi mladočechy, kte- ří jsou zde na dva tábory. Důvody? Tučné sine- kury, neboli v politickém překladu reorganisace mladočeské strany a la Rašín atd. Divadelní společnost p. Blažkova rozesíl právě prospekty svého pohostinského cyklu her v městském divadle českobudějovickém. Jak již jsme oznámili, počne cyklus 16. března a po- trvá do konce t. m. V pečlivě sestaveném reper. toiru čteme následující hry: Jaroslav Vrchlický „Hlippodamie“. (l. a III. díl), „Rabínská mou drost“. Jirásek: „Kolébka“. Stolba: „Ach, ta lá- ska!“ Stech: „Habada a Jordán“. Shakespeare „Večer tříkrálový“. Ibsen: „Stavitel Solness“ Schönherr: „Domov a víra“. Zápolská: „Mo- rálka pí. Dulské“. Lengyel: „Tajfun“. Molnán „Gardový poručík“. „Právní zástupce“. Cailla- vet: „Král“. „Miquetta a její máti“. „Lásk bdí“. Vicheler: „Vdavky sl. Beulemansovy“, Hen- neguin a Bilbaud: „Ze všech nejhodnější“. Ber- ton: „Zaza“. Gavault: „Čokoládová princezna“ Schiller: „Loupežníci“. Bahr: „Pavouk“ atd. U předplatného zaveden t. zv. „blokový systém“ a sice na deset libovolně z repertoiru volených her. Ceny míst oznamují cedule návěštních ústa- vů a předplatné přijímá knihkupectví p. Stie- gelmaiera v paláci záložny. Cyklus zahájen bude výbornou Stolbovou veselohrou „Ach, ta láska!“ Společnost p. Blažkova mešká nyní v Táboře, kdež hraje při vyprodaném domě, a jistě že u nás sklidí hojnou přízeň všech kruhů oběan-

stva.

Korupce s knihtiskařskými koncesemi. O- halení o koncesi Vojty Holanského, které, jak známo, skončilo osvobozením našeho redaktora před porotou, má i v jiném směru značnou d- ležitost. Holanský před porotou nadhodil, že po- dobnou cestou vymohl si také knihtiskařskou koncesi bývalý poslanec za Budějovice, žirov- nický t ovárník Brdlík! A „Jihočeské Listy“ vy- provokovány, doznávají, že je tomu tak, a že Brdlík vlastní knihtiskařskou koncesi pro Budě- jovice. A s cynismem, mladočeskému orgánu vla- stním, povídají v sobotním čísle: „Když Holan- ský, proč by ne Brdlík (?!) s drem Rybou!“ — A česká veřejnost stojí tak před zajímavým do- kladem korupce dvou bývalých poslanců na če- ském jihu, kteří ne pro zájmy voličstva, a le pro sebe, vymáhali si knihtiskařské koncese, vzdor tomu, že odborných Schopností nemá ai jeden, ani druhý. Ten fakt zde jest a mluví za celé knihy! A my prohlašujeme otevřeně po mo- rálním zabití Holanského a jeho kohorty, že mezi Brdlíkem a Holanským nevidí- me žádného rozdílu! Holanský zneužil mandátu, ale zneužil ho také Brdlík, továrník člen mladočeského klubu poslaneckého. Brdlík dosud koncesi neprodal, ale toho se můžeme do-

čkati. Kvalifikace tohoto jednání je totožna a my- slíme, že česká i mladočeská nepředpojatá ve- řejnost, dovede si učiniti náležitý úsudek. A ta- koví lidé chtí ještě mluviti v Čechách jménem

národa. Z tabákové továrny. V sobotu 2. t. m. byi povolán výbor nemocenského ústavu do úřadov- ny p. ředitele Stárka a tam mu bylo sděleno, že zdejší tabáková továrna byla vřaděna ze IV. do III. třídy a ze mzdové stupnice 6. do 7. Tím budou dělnictvu částečně mzdy zvýšeny, ale děl- nictvo s tím spokojeno býti nemůže přes to, že jest to částečný úspěch naší odborové organi- sace. Dělnictvo organisované žádalo v jeho po- žadavku, by bylo vřaděno do stupnice 8., a na tom požadavku setrvá. Dělnictvo by zajisté nyní mohlo pochopiti, že ne deputací, nýbrž or- ganisací se zvýšení mezd domůže, a mělo by zajisté vstoupit do své organisace. Mužské dělní- ky upozorňujeme na schůzi, která se koná v so- botu 9. t. m. „U červeného srdíčka“, kde bude o poměrech těchto dělníků promluveno. Schůze tabákového dělnictva. Místní sku- pina konala v pátek 1. března t. r. veřejnou schůzi „U červeného srdíčka“, která byla četně navštívena a měla dosti živý průběh. Na schůzi brali účast křesťanští i národní sociálové, kteří též do debaty zasáhli. Schůzi zahájil a řídil sou- druh Kacbunda a k dennímu pořádku promluvi soudr. Fencl, který pojednal o nemocenském po- jištění tabákového dělnictva a podal zprávu činnosti výboru nemocenského ústavu a před- nesl hospodářství jak i stav nemocných za mi- nulý rok. Za veselosti posluchačstva vyvrací s. Fenci lživé zprávy „Hlasu Lidu“, které byly podniknuty na sociálně demokratické, jakož i na svobodomyslné a pokrokové dělnictvo vůbec, pro volby do nemocenského ústavu. Dále odhali švindl křesťanských sociálů při projednávání po- žadavků tabákového dělnictva a zabývá se vý- znamem deputace, kterou křesťanští sociálovés poslancem Vodňanským chtějí do Vídně vyslati. že se jedná o to, že tuto deputaci vyšle indife- rentní dělnictvo, řečník nevěří, jelikož se o to nejvíce angažují organisovaní křesťanští sociá- lové. Soudr. Fencl ku konci prohlašuje: Má-li tabákové dělnictvo dobrou vůli si hospodářské postavení upraviti, má po ruce jenom dvě zbra- ně a to jsou organisace a dělnické časopisy. Obč. Moravcová hájí se proti výtce soudr. Fencla, ja- koby měla zastupovati v deputaci křesťanské so- ciály, ale že má zastupovati ve Vídni to dělni- ctvo, které nestojí v žádné organisaci. že jsem byla organisovanou národní socialistkou, při- znávám, praví obč. Moravcová, ale byla jsem nucena (2!) z organisace této vystoupiti, ale smýšlení mám jedno, a to jsem si uchovala. Za- poměla říci, že byla též sociální demokratkoua nyní že jest zajedno s křesťanskými sociálya že má smýšlení každý den jiné. Když soudruh Fencl se Moravcové tázal, zdali indiferentní děl- nictvo s deputací, s kterou ona má do Vídně jeti, souhlasí, zůstala odpověď djužna. Když ještě promluvili nár. soc. Rezníček, který hodně radi- kálničil, aje nic významného neřekl, křesť anská socialistka Rybová, nár. soc. Vrba a pak soudr Brožová, soudr. Kacbunda a Hruška, shrnul sou- druh Fencl vývody předřečníků a uvedl, že soc. demokraté nepřikládají deputaci žádné naděje na posunutí jejich požadavků ku předu, ale tak může učiniti dělnictvo samo, když nebude lho- stejně přihlížeti k tomu, co se kolem niěho děje a přiloží ruce k dílu a bude vstupovat do or- ganisace. Dělnictvo organisované nesouhlasí vysláním deputace a na tuto ničím nepřispěje. Naše odborová organisace podala r. 1911 poža- davek, by továrna v Budějovicích byla posunuta ze IV. do III. třídy, a to ze 6. stupnice do 8. a tento požadavek dosud splněn nebyl, bude za- jisté i letos opakován jako ty požadavky ostat- ní, které splněny nebyly. Schůzi, která trvala půl 3. hodiny, soudr. Kacbunda za povznešené nálady ukončil

Třeboň - Lišov-

Třeboň. Podařeným zástupcem poplatníků jest bez odporu p. radní Anton. Jest ještě v živé paměti, jak pán tento před volbami do

obecního zastupitelstva, ze strachu před pro- padnutím, chodil zkroušený, s hlavou schýlenou, ve vědomí shasínající slávy, uražen ve své ješit- nosti napínal všecky síly, neopomenul žádného prostředku, aby z bojiště co vítěz odešel. Poda- řilo se mu to; sboru obecních starších zachrá- něn třeba čirou náhodou — „nepostradatel- ný“ člen, o němž však většina obyvatelstva jest zcela jiného mínění. A má také proč: pánovi tomu, čert ví proč právě jemu, jest svěřeno rybní hospodářství, a svojí působností zasahuje i tam, kde nejméně má co dělat: v hospodářství polní. Nechceme předbíhat šetření městské rady, které na žádost pachtýřů obecních luk, týkající se vy- kopání strouhy přes louku na rozkaz p. Antona a bez vědomí radního p. Viktory, vedeno býti musí, ale protestujeme proti způsobu, jakým p. Anton o obyvatelstvu předměstském se vyja- dřuje, a proti činům, jimž přítrž učiněna býti musí. Protest podaný dnes ještě není v městské radě vyřízen, ale p. Anton s úsměškem již nyní, snad ve vědomí své „moci“ zcela veřejně pro- hlašuje, že domkáři s protestem nepochodí, aby dokázal, že naše mínění o jeho „schopno- stech“ bylo správné, nechává se slyšet, aby prý pachtýři obrátili se na „agrárníky“ z předměstí (rozuměj naše soudruhy-domkáře), ti že jsou je- jich zástupci. Nápad takový může se skutečně zrodit jen v hlavě p. Antona a... Jemu slouži za vtip, pro nás však má nádech ironie, která p. Antonovi může být jednou osudná. A ostat- ně: obrátili jsme se s protestem k městské ra- dě a ta, chce-li, by nájem jsme řádně platili. musí o věci jednat a závadu nechat odstrani Při té příležitosti mohla by dát p. A. instrukce kam sahá jeho pravomoc a kde končí. Zkrátka- klepnout ho přes prsty. Třeboň. Již několikrát jsem si myslil: bý vychovatelem školní drobotiny, jest věru víc než uměním: cítit s dítětem, pozorovat každý zá- chvěv v jeho duši, vytušit individuelní vlastnosti každého jedince, vytvořit si látku učebnou, která by dítě upoutala, toť virtuosita! Tak předsta- vuji si a snad každý člověk, výchovu příští naší generace. Jsou však dva druhy pedagogů: jedni, účitelé, kteří až na malé výjimky své poslání béřou s plnou vážností; mnohdy dostane se jim za všecku námahu černého nevděku. Druzí v su- tanách: i ti „vychovávají“ takto: modlitba; bez- myšlenkovitě odzpívaná formule, která má zna- menat sblížení se s bohem. Ústa bezmyšlenko- vitě drmolí, mysl pracuje zcela na jiném před- mětu. Jako maně tvář se zkřiví k úsměvu, což zpozoruje katecheta. Vyvolání z lavice, facka, že ubohé dítě svalí se na zeď. Takovou výchovu kněze na své tváři cítila žačka U. „Vzorným“ vychovatelem katecheta Klenka. —— Skoták by to věru nedovedl lépe Lomnice n./L. V posledním čísle ohražovali jsme se proti tomu, by zbytečnému spolku byly z peněz záložny dávány 50korunové dary na žra- nice. Dnes se však dovídáme, že nejen záložna, ale i obec, a to přes protest silné minority při- spívá 50 K ročně „literátům“, jejichž jediným, cí- lem jest: za cizí peníze se mít jednou dobře. Jest přímo zarážející, jak obecní správa, přímo v dluzích zahrabaná, jejíž přirážky rok od roku rostou a deficit stoupá, se jměním hospodaří a jest přízračno, že vyhazujíc na jedné straně zbytečně, nedá na nutné potřebné záležitosti ani haléře. Maně nám napadá chudobinec. Všivárna, kde povalují se 30—35letí lenoši, zatím co chu- dák, prací sedřený, nemá kam hlavu položit, skývu chleba musí si vyžebrat. Nebo Nováček chudák, mrzák, i diot, pro kterého však není mí- sta ani peněz. — A tomu se říká — samosprá- va. Fuj! Z Veselí-Mezimostí. Byt k pronajmutí. Tato slova ještě před dvěma roky byla zřídka u nás za okny vidět, nyní však častěji se vysky- tují; a skutečně bytů jest nyní dostatek, avšak řádných pp. domácích nedostatek. Najímá-li ně- kdo byt, táže se, co všechno k němu patří a tak na př. u jistého p. Zahradníka, takto brz- daře c. k. st. drah, více prý Němce než Čecha, dle výroku jeho polovice, při tom však člena zemské jednoty zřízenců c. k. st. drah, patřík bytu půda, kterou však prý si má nájemník ohradit, když chce sklep, prádelnu a chilívek.

zavázal se slevovati Eerdinand sitar

ašim

čtenářům při koupi v Kanovnické ulici.

zboží i při správká

hodinář a zlatník kých cen. Pr

10 10