#1
alto_textblock
#1
Dne 13. dubna 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 101. Strana 5.
#4
alto_textblock
#4
náleží onomu stylu skládání hudby chrámové, který dneš-
ním našim názorům o komposici církevní neodpovídá, ač
právě tato skladba nejen pečlivou formou, bohatostí my-
šlének a vzletem svým nás poutala. Nejzajímavější ze
skladeb Tomáškových jsou rozhodně jeho klavírní eklogy,
rhapsodie a dithyramby. Tomášek nejen že tu nastupuje
novou cestu skládání, tvoře prvé pokusy programní hudby
s námětem poetickým, on šťastně zvláště v Eklogách za-
vadí o hudbu národní. Jeho písně byť mnohdy zněly nám
trochu zastarale, nesou i tu na sobě opět ráz český, což
zvláště patrno na písni „Plachá dívčina“. Program pečlivě
proveden sborem a orchestrem Národního divadla, p. Ma
řákem, jenž s temperamentem zapěl tři písně Tomáškovy
a p. Karlem ze Slavkovských, jenž virtuositu svou opět
skvěle dosvědčil. V jeho podání zněly skladby Tomáškovy
tak plasticky, svěže a hladce, že nelze si ani lepšího po-
dání přáti. Tak tomu bylo i v Umělecké besedé, kde týž
umělec podal novou serii skladeb Tomáškových. Mimo to
slyšeli jsme tam zajímavou přednášku spisovatele J. Kam-
pra o Tomáškovi, pak nové písně v dokonalém přednesu
sl. O. Dvořákovy. Zvláště zajímavy byly písně z rukopisu
kralovédvorského.
Trojzpěvy z cyklu „Vlasta“ předneseny s citem,
přesně a rhytmieky správně. Poslední koncert „České
Filharmonie“ ve středu konal se pod aktovkou
mistra A. Dvořáka. On při svém řízení neshání se
po zevnějším effektu, klidně a mistrně si vede, a přece
dosahuje na sbora svém výkonu živého, rhytmicky správ-
ného a účinného. Na programu svém seskupil významná
jména tragickou Brahmsovou ouverturou Dílo veliké kon-
cepce, jásavou Beethovenovou osmou symfonii, pathetickou
nedokončenou a neobyčejně krásnou symfonii Schubertovu
H moll, plnou skvostných myšlének v neobyčejně půso-
bivém rouše, a konečně svou symf. báseň „Holoubek“,
o níž jsme již na tomto místě promluvili. Dvořák vládne
souveréně orchestrem a nalézá tak podivuhodné barvy
k vyjádřeni svých myšlének, tak že dílo jeho v pravdě
elementární silou nás uchvátí.
K vůli úplnosti zmiňujeme se o koncertě
pražské konservatoře ve čtvrtek, dne 5. t. m.
Mimo Mendelsohnovu ouverturu k „Melusině“ a nádherný
symfon. obraz Berliozův „Harold v Italii“, dosti bez-
významné variace svob. p. Procházky slyšeli jsme Paganiův
koncert D dur od pana Em. Ondříčka, žáka prof Šev-
číka. Dělá svému učiteli zajisté čest. Nejen část technická
ve všech krkolomných těch bravourách Paganiniových
svědčila o veliké vyspělosti mladého virtůosa, ale i smysl
pro přednes k vystižení hudebního obsahu jevila se tak,
že lze doufati, že mladý virtuos nezůstane za oběma svými
staršími bratry.
V pátek odbýván samostatný koncert král. saského
varhanníka Ed. Treglera. Byl to snad, pokud se pa-
matujeme, prvý samostatný koncert na král. nástroji v Ru-
dolfině.
Tregler dnes stojí na výši reproduktivního umění
svého. Nejen plastické rozčlánkování, plynná hudební fráse
charakterisuje jeho hru, ale zvláště neobyčejná barvitost re-
gistrace, která nenahražuje nedostatek procítění hřmotem
mohutného stroje rudolfinského, který však nebyl úplně tak
v pořádku, jak by si toho při koncertu na varhany bylo
přáti. Divíme se, že se správa Rudolfina o stroji a jeho stavu
před koncertem lépe nepřesvědčí. Tregler hrál fugu Bachovu,
Schumannovu, Praeludium Rheinbergrovo, effektní rhapsodii
Saint-Sačnsovu a pak zajímavou svou sonatu — fantasii, či-
nící tu a tam, zvláště k závěru, dojem improvisace.
V témž koncertě zpívala s úspěchem slč. Hurychova,
jejíž doposud sice malý hlas příjemně zní. Slečna velmi
pečlivě deklamuje, frasuje, zpívá s citem, což jsou zajisté
nejlepší vlastnosti k úspěchu. Dámský sbor p. řiditele Picky
měl program neobyčejně zajímavý. Dvě slaré skladby My-
slivečkovy, jehož slávu dosvědčuje název »il divino bočmo«,
podávají nám také doklad jeho umění, lahoda italského
zpěvu vyzařuje z nich na všech stranách. Ještě zajímavější
byly novinky počty našeho V. Nováka.
Z péra Novákova nevyjde nic všedního ani v melodii
ani v rhytmu, ani v harmonii. Tak tomu i při těchto
menších sborech. „Věrná milá“ Pickova oplý á bujarým
životem, furiantsky to v ní vře a při vší obtížnosti rhyt-
mické plyne hladce a lehce. Je to roztomilý obrázek.gPro-
vedení, jež řídil skladatel p. Picka, bylo živé, oplývalo
rhytmem i životem. Litujeme jen, že při tak zajímavém
koncertě nebylo Rudolfinum vyprodáno.
V tomto rýdnu třeba též zaznamenatí dvě produkce
našeho pilného „Hlaholu“. Opakovalo se „Te Deum“
Berliozovo v úterý v Národním divadle, začež jsme po-
vděčni, poslechliť jsme si opět pompésní toto dílo s inte-
resem neseslabeným. V sebotu pak byla koncertní zábava
na Žofině, při níž hojně novinek provedeno. Bohužel ne-
bylo nám možno býti této produkci přítomnu, proto ji
pouze registrujeme.
#5
alto_textblock
#5
Ze soudní síně.
Cestou od soudu. Dne 23. listopadu m. r.
konal se ve Velvarech spor o žalobě öbčana O.
Bláhy pro přestupek uražení na cti, podané na Vá-
clava Stropa, 41letého hostinského z Hospozína. Ve
věci, z níž Strop pochodil nedobře, byli za svědky
občané F. Plichta a V. Kvapil z Hospozína. Po6.
hodině, když bylo po stání, šli Strop i účastníci domů
a sice kráčel Strop napřed. Cesta je asi dvě hodiny
dlouhá. Když oba svědkové přicházeli k Hospozínu,
uviděli před sebou — šenkýře Stropa. Plichta pra-
vil: »Dobrý večer!« Než na místě díkůvzdání do-
stalo se mu dvou ran býkovcem přes záda. Plichta
na to: »To je zmýlená!« Avšak utočník odpo-
věděl: »I není, to máš za to!« a bác, bác, zase do-
padly dvě rány na záda. »Ale človíčku, vy se snad
mýlíte!« křičel Plichta. V. Kvapil, jenž se k tomu
přitočil, než se nadál, dostal také dvě na zadek. —
Plichta určitě a Kvapil zpola poznali Stropa a udali
to četnictvu. Následkem toho byl Strop pohnán pro
ublížení na těle před zemský trestní soud. Sem po-
volal si obviněný své dva svědky a sice bratrance
V. Stropa a dělníka Weigra. Jednalo se o dobu a
hodinu, kdy se událo setkání na silnici, bylo-li 8či
půl 9. hod. To je ovšem dosti nesnadné i obtížné.
#6
alto_textblock
#6
Oba svědci svědčili nesouhlasně, ale ve prospěch ob-
viněného. Obhájce p. dr. Zítek dokazoval dle tvrzení
obviněného Stropa, že tento nebyl útočníkem a že
tímto mohl býti zcela cizí, neznámý muž. Že byl ob-
viněný ve své hospodě, měly mu dokázati také man-
želka a neteř, kdežto Pichta trvá na tom, že Strop
to byl, který ho uhodil a naň mluvil. O 1. hodině
odpolední bylo líčení na hodinu odloženo. V obnove
ném líčení nepřipustil soudní dvůr nových svědků.
Svédkové již vyslechnutí byli vyslýcháni odpoledne
znovu a tu i tam se buď shodovali nebo si i odporo-
vali. Obhájce p. dr. Zítek uvedl to vše ve prospěch
klienta svého a tento byl konečně propuštěn z obža-
loby. Líčení předsedal p. president dr. Wokaun a veř.
žalobcem byl p. dr. šl. Pohnert.
Tahanice o psa. Včera konalo se v I. senátě
přelíčení s Bohumilem Mařencem z Dol. Počernic,
32letým poloblbým nádenníkem, jenž byl žalován pro
zločin dle § 81. tr. zák. spáchaný tím, že zamezoval
konání služby pohodnému ze Šestajovic, když po pro-
hlášení kontumace chytil psa náležejícího Mařenco-
vým. V řečený den pošel v Počernicích komusi va-
lach a tu poslali pro drnomistra, jenž přijel pro
zdechlinu s károu. V Počernicích uhlídal pohodný
smečku psů pobíhati na návsi bez náhubku. Pohodný
pronásledoval jednoho z nich až k domku Mařenco-
vých, tam ho chytil za obojek a vytáhl pak do káry
Mařenec přistoupil k vozíku a pravil: »Pane Zví-
řecí, nechají nám našeho Čubrlína«. Při tom Mařenec
vzal Čabrlína za obojek a Čubrlín cítě, že jde mu
o kožich, hup, byl s vozíku dole a uháněl domů, kde
zalezl kamsi pro chlívek. Pohodný přišel na to s čet-
níkem, ale psa nalézti živou mocí nemohli a v domku
o Čuberlínovi slyšeti a věděti nechtěli. Věc udánaa
Mařenec pohnán před zemský soud. Předseda pan
president dr. Wokaun při výslechu přivedl věc na
pravou míru, poukázav k tomu, že obviněný jako
slabomyslný nemusil pochopiti, že pohodný je osobou
v § 81. zahrnutou, a že i jeho legitimování mohl
přeslechnouti či nepochopiti. Následkem toho byl
obviněný úplně propuštěn z obžaloby. Veřejným ža-
lobcem byl p. dr. šl. Pohnert.
Bouřlivé líčení u okresního soudu.
»Markéta Knoblochová,« vyvolal soudní zapisovatel
a do soudní síně tajemníka z. s. p. Hofbauera
vešla rychlým krokem ženština v černý šat oblečená.
»Ne, ne, ne, ne,« spustila pronikavým diskantem již
u dveří, »to je všecko samá lež, mizerná laž —
»Buďte zticha,« zakřikl ji soudce silným hlasem »a
dávejte pozor.« »Ne, ne, ne,« ječela ženština a udeřila
prudce pěstí do stolu, »zapřísahám vás, to je všecko
na mne vymyšleno.« A mrštný její jazyk chrlil takové
spousty slov a nadávek, že soudce byl nucen poslati
pro »bachaře«. »Zabte si mne, třeba mne dejte na
šibenici«, křičela pronikavým diskantem ženština, ale
když vstoupil »bachař«, stichla přece trochu, tak že
se mohlo líčení projednávati a soudce přečetl žalobu.
Před třemi nedělemi vdaná paní Marie H, manželka
řezníka v Hopfenštokově ulici č. 14., přišla v prů-
vodu svého manžela jednou před půlnocí ze zábavy
domů a s nimi zároveň jich příbuzný se svojí chotí.
Okolnost tato byla vydatnou stravou pro fantasii do-
movnice Knoblochové a kde komu šuškala do ucha,
že v bytě pí H. se odbývají noční orgie a že dá
pí. H. »policejně vyzdvihnout«. A při tom užila
i jiných výrazů, které jsou nanejvýš v oblibě v páté
čtvrti pražské. Mezi čtením žaloby inscenovala do-
movnice několik výstupů, které soudní síň snad ještě
neviděla: tloukla rukama do soudcova stolu, přebí-
hala v rozčilení z místa na místo a hlasitě nadávala
až do osípění: »nestydatost«, »lež«, »skandál«, až se
lidé ze všech stran sbíhali. »Nechte mne domluvit«,
vykřikla vždycky na soudce, který v pevném pře-
svědčení, že má co činiti s churavou ženskou, jí
s božskou trpělivostí poslouchal. A tak domovnice
mluvila, až každému z přítomných třeštila hlava.
Neboť co mluvila, to nebyla řeč, ale vodopád slov...
Při výslechu svědků se opakovalo totéž. »To je
blbec«, nebo »to je nestydatá lhářka«, byly názvy,
které si svědkyně odnášely za to, že všecky žalobu
potvrdily. Soudce však rozsudek nevynesl, ale požádal
zástupce pí. H. dr. B. Koženého, aby se při-
mluvil za smír, a nebude-li docílen, že teprve potom
vynese rozsudek, ale před zástupcem obžalované.
»Bachař« pak vyvedl domovnici až před vrata trestní
budovy. — Jak jsme se informovali, smír se nepo-
dařil. Povedená domovnice vynadala po svém návratu
na dvoře domu č. 14 tolik, že se sběhl celý dům ...
#7
alto_textblock
#7
Válka v jižní Africe-
#8
alto_textblock
#8
Z Londýna dochází zpráv jen poskrovnu, ale ty,
jež docházejí, znějí dosti smutně. Pověstný Cecii
Rhodes, kterýž tam dojel, vyjádřil se, že válka
bude trvati více než půl roku. Obnáší sice počet
Boerů, kteř chopili se zbraní, jenom 38.000, ale ztra-
tili až doposud jen 5000 mužů, co zatím Angličané
ztratili přes 20.000 mužů.
#9
alto_textblock
#9
Že lordu Robertsovi se vede v Bloemfonteinu
špatně, pověděli jsme již včera. Ale zrovna tak špatně
vede se Angličanům u malého oranžského městečka
Wepeneru, kteréž leží na hranicích země Basutův.
Posádka jeho nemá žádného spojení nejen s hlavním
stanem lorda Robertsa, nýbrž i s Kapskem. Byvši za-
loženo r. 1888, čítá jenom na 800 obyvatelů. Leží
v malebné poloze na řece Caledonu, přes kterouž
vede asi tři míle od města vzdálený most přes sil-
nici, vedoucí do Bloemfonteinu. Boerové obklíčili za
tou příčinou město Wepener ze všech stran a hledí
se ho jako důležitého strategického místa co nejdříve
zmocniti.
Veliké naděje kladou v Londýně do operací
plukovníka Carringtona, jenž s 5000 dobrovolníků
hodlá vytrhnouti od portugalského přístavu Beiry
k severní hranici Transvaalska. Plukovník Carrington
přibyl již do Kapského Města, odkud je do Beiry
1525 mořských mil. Železniční, z Beiry do Salisbury
vedoucí trať měří na 400 km.; odtud až do Bulu-
waya dlužno uraziti pěšky nebo koňmo 500 km.,
načež měří trať z Buluwaya do Mafekingu vedená
ještě 800 km. Potřeboval by tedy plukovník k tomu,
aby urazil celou tuto cestu, doby dvou měsíců. Do
té doby arciť Mafeking snad se již neudrží, ale plu-
kovník Carrington mohl by potom konati dobré
služby lordu Robertsovi, kdyby snad mohl postoupiti
útočně na Pretorii.
Velice čile počínají si Boerové v poslední době
zase i v Natalu. Vysvítá to hlavně z toho, že značná
část armády Bullerovy odešla k Durbanu, odkud
bude vyslána do Kapska. Boerové doufají, že Angli-
čany na tomto postupu zastaví a také porazí.
#10
alto_textblock
#10
Z Londýna, 11. dubna. (T. k.) Lord Ro-
berts oznamuje dnes: Generál Buller ohlašuje,
že nepřítel napadl včera pravý bok Angličanů v oka-
mžiku, v němž právě měnili své postavení. Dělo-
střelectvo anglické umlčelo však boerská děla, takže
Boerové potom již v útoku nepokračovali. Angličané
měli 4 mrtvé a 18 raněných. Z Wepeneru není zpráv
žádných.
Z Londýna, 11. dubna. (T. k.) »Reuterova
kanc.« oznamuje dne 10. t. m. z Pretorie: Dle
posledních zpráv trvá boj u Elandslagtea
Dewettsdorpu dále. Podrobností není. Pro-
slýchá se, že plukovník Baden-Powel1 jest
mrtev.
Z Londýna, 12. dubna. (T. k.) »Times« při-
nášejí dne 10. t. m. z Bloemfonteinu zaslaný tele-
gram, že oddělení britského vojska u Wepeneru čítá
jen 400 mužů.
Z Londýna, 12. dubna. (T. k.) »Standard«
oznamuje dne 10. t. m. Durbanu: Z Natalu vytáhl
celá brigada, aby rozmnožila vojsko Robertsovo. Dva
další pluky odplují dnes. Velitelem brigády jest ge-
nerál Hunter.
Z Londýna, 11. dubna. (T. k.) »Times«
oznamují dne včerejšího z Laurenco-Marquesu : Setník
policie pohraničních dolů Epler (Rakušan) zakročil
aby zmařil hrozící zničení dolů. Dozvěděv se, že
byli vysláni lidé, aby za účelem zničení dolů navrtali
otvory, zatknul vůdce oddělení, sestávajícího ze 14
mužů. Inženýr státních dolů Munnik protestoval
proti tomu a prohlásil, že ti lidé jednali dle jeho
rozkazu. Epler žádal za písemný rozkaz, kterýž
Munnik oněm lidem také vydal. Na to bylo jim do-
voleno, aby pokračovali ve své práci. Následkem za-
kročení, učiněného u vlády v Pretorii, byl pak
rozkaz Munnikův zrušen. Od té doby jsou doly pod
vrchním dozorem Eplerovým uzavřeny.
Z Londýna, 12. dubna. (T. k.) »Reut. kanc.«
oznamuje z Carnavonu ze dne 10. t. m.: Plukovník
Parson a jeho štáb přibyli sem. V severozápadní
části kapské kolonie jest povstání úplně potlačeno. (?)
Z Londýna, 12. dubna. (T. k.) Večerní listy
oznamují z Elandslaagte ze dne 11. t. m.: Dnes
v poledne udál se nový boj. Boerové postoupili ko-
nečně ku britickému postavení a zahájili palbu ze
svého velikého děla. Britická dělostřelba odpovídala
účinlivě. Boerové pokusili se odříznouti anglické le-
žení na řece Sunday. Dva výpady nepřítele byly
zmařeny.
Z Londýna, 11. dubna. (T. k.) »Daily
News« oznamují dne 10. t. m. z Kapského Města:
400 zajatých Boerův bylo dnes posláno na ostrov
sv. Heleny.
Z Durbanu, 11. dubna. (T. k.) Generál
Hunter přibyl sem z Ladysmithu. Dále přišlo sem
množství mužstva, jež vstoupilo na dopravní lodě.
Kam bude posláno, neví se.
Z Ladysmithu, 11. dubna. (T. k.) (Zpráva
»Reut. kanc.«) Neočekává se, že ze včerejší demon-
strace Boerů vzniknou další konsekvence. Angličané
drží dosud most přes řeku Sunday. Má se za to, že
vojenská moc Boerů jest nyní soustředěna na kop-
cích proti postavení Angličanů. Dnes událo se ně-
kolik potyček. Postavení Boerů táhne se, pokud lze