Vyehiu každý den ■imo v neděli • evitek.

Předplácí $• v tdministreoi Oa*x*ovní allo* biu. 1KOM-II.

■Min«, ětvrtletné pAUetné , celoročné

e ““ . 2 . 6 . 10

▼ Pru* i

il. 90 kr.

paltò*:

1 Cl. № kr.

Jednotlivá čísla po 4 kr.

Ze donkieni do doma měsíčně 10 kr.

E>Oř»ISY frnukované a podepeaaé pHJimé r ©dalece ▼ Ostrovní nlloi Č. 1508 S. Rukopisov nerraclme s nepodepicuýeb nedbáme ŘEKLA IH АСЕ nezapečeténé poiýlány budtei netřen* k o t á n j. Imiráty poätázn* co nejlirnejl.

éislo 42.

\ Praze, ve středu dne 21. února 1883

Roénih XT.

Rokováni o školní novele. V Prcce, dne 81. únore. „Připozdívá sel“ takým zoufalým voláni­ zapečínají včerejší „N. L.“ svůj úvodní Inek, ca příčinou rokování o škol. novele panské sněmovně. Celá Mariánská ulice jspíš potažena bude černým suknem. Nevý- Dvná bolest zračí se na tvářích všech vsvo- idářů a bezkonfesionálních učitelů. „Skol ví naše uvrženo bude v poručnictví byro- acie a hierarchie*, tak stenají naše „N.L.“. byrokracie, centralice a hierarchická nevol- ist jsou ty španělské boty, do nichž mo- irní škola bude obuta. Obecné vzdělání uá- da, svoboda náboženská, svoboda občanská národnost naše na vždy vezmou za své — írod Husův, jindy tak osvícený, duševní slil­ vynikající, vymře.“ — Avšak naše.N. L.* ičiní se seč budou, retují, co se retovati i z té novomodní bezkonfesiálně školní iltury. Až tato školní Troja vydobyta danaj :ým koněm školní novely bude hořet! vyne- u „N. L.“, jako druhdy Aeneáš, na beach­ svých Krále, Frumara a Kliku A po lících letech bude jakýsi nový Schliemann abati se v troskách Troji — ukrutným :hillem — Lvem Thunem, divým Ajaxem Lichtensteinem a Ulyssem — Lienbaclirem vrácené — moderní školy a vyhrabe ze ícenin pověstnou resoluci sjezdu plzen- ;ého! Věru к smíchu jsou srdcelomné nářky išich liberálů za příčinou těch několik zá at na školních zákonech. Vláda zadsté sta- ivisko měla velmi choulostivé vůči liberà m i konservativcům. Nářky na školu mo- irní se všech stran množily se tou měrou, i Taaffe konečně nesměl si jich nevšímat!; s druhé strany z&rputilpst a houževnatost kciosův nedovolovala jí zákony dotčené pod- atně mèniti. I musila tudíž cestou všem plomatům oblíbenou, totiž střední se iti. Ministr kultu, p baron Conrad, pravil ce, že teprv za dobu 15—20 let lze systém ;olský ve svých dobrých neb zlých ná edcích posuzovali. Naproti tomu možno rèsti tisíceré doklady z káznic a vězení, ze movražd a mnoha zločinů, spáchaných mla- stvými odchovanci školy bezkonfesionální a ▼ době poměrně velmi krátké, totiž 12leté. Holobrádci, škole sotva odrostlí, v taj- rch spolcích buutují se proti všemu řádu ciálnímu. ohrožují život vládních orgánů, snad tyto „vymoženosti“ byly by ještě ne- istatečny к provedení důkazu, že vědění na raty zbožnosti nejen liché, ale i záhubné vá. Naši svobodáři při všem rádi doklá ijí se Havlíčkem, avšak tentýž v aforismech ých bez obalu se vyjádřil, že věda v rukou »syna mění se v dýku. Vědění bez nábo- nství v nynější sociální miserii skutečné ide к zločinům, protož i tyto nepatrné něny v školních zákonech vítáme, považuje­ je za nutnou nápravu mnohých nebla- xb následků dílem zákonů školních, dílem ukvapeného a často i nerozvážného jich ovádění. Slova jeho Eminence, českého metropo y: „biskupové čeští vyslovili roje přesvědčení, ženelze sjednotí­ školní zákony s nároky kře- íanského obyvatelstva, a že ne ion na jeho prospěch8 — zůstanou álopevnou pravdou naproti urputnému

tvrzení liberálů, kteříž šk. zákony za pala- dium vší svobody a vzdělanosti považují Slova tohototo církevního knížete daleko převáží všeliké tvrzení opáčné. „Nárokům Církve a katolického lidu vyhovět! může jedině škola konfesionelní. Nynější škola konfesionelní není.“ — Tak pravil nejdůstojnéjši arcipastýř. Slova jeho necht ntkvi v paměti všem. ano i těm, kdož by ještě chtěli ve schůzích školu jaksi — na oko — konfesielné natírali. Ve svém paroxismu proti školní novele­ dostupují „Nár. L.“ vrchole. Dnes již bez obalu tvrdí, že strana autonomistická epácbalasamo vraždu. Tak ovšem mluvit! či psáti

zkoumání. Líčil poměry takovým epůiobem, ie mátím na to odpověděli, poněvadž zmíněná kritika­ mohla by во považovat! za výčitku proti vládě. Kdyby nčilo se v národních školách skutočné­ vědě polovičaté a zanedbávalo by sa náboženství­ a vlast, bylo by to véro společenským alem. Jedno-, dvon- a třltřidnl národní ikoly máji toliko mluvnici, n&boženakon knihn a početnici.­ Takových národních škol jest mezi 16 000 národními ikolami rakouskými 14.000 Oatatnlch knih užívá во jen na 400 osmitříduleh školách, ale i pro tyto jest vydán nčennl plán, který učitele váže. Možno, ie tn a tam vyškytají­ se pravé nestvůry, jsou viak ojedinělé a nesmějí se pokládat! za pravidlo. Ostatně působí­ v posledních letech duchovni i světití uči-

mohou lidé nezlomnou záští proti křestanství teté svorně. Toké výčitka, že zanedbává se cit nakvašení. Náboženství ve školách к větší platnosti přivedené jest u nich hroznou reakcí. Musí li učitel přiznávali se к náboženství většiny žáků, to nazývají atentátem na osobní jest ve větě, svobodu, za to ale ustavičné atentáty j e d i- vyhrává, jen n é Li o učitele bezkonfesijního na náboženství­ třeba sta žáků — jest osobní svobodou,­ výkvětem vzdělanosti. Dáti českým dítkám za učitele Němce, jest v očích našich „Národních“ hrozným atentátem na národnost; dáti katolickým dítkám za učitele helvetu, žida, neb jak se zhusta s ává, neznaboha, jest nesmírným pokrokem. Tak psáti může jen nej zarytější farizeus

vlastenecký, jest bezpodstatná ; události v lidn avédčl naopak o velké m'ře vlasteneckého a dynastického smýilenl. Ministr dokládá, ie běží tato toliko o jednotlivé obrazy z dějin. Jestli ie nikoliv zbraň, ale učitel bitvy zrnka pravdy, nezavrhujme toto přísloví tak rychle Učitelský stav jest vesměs výborný a na výii svého povolání (Pochvala) a vláda klade na ústavy pro vzdělávání učitelských sil ncjvéiil váhn. (Pochvala.) Kníže Sapieha (pro) praví, žo pronese svůj náhled ai v podrobné debatté. Hrabě B e 1 e r e d i problažnje naproti dneš nim poznámkám Hast>erovým, ie chováni jeho v roce 1869 jen proto bedlivě pozoroval a zle-

V tom to vězí, že příště bezkonfesijním, bez- ; doval, protoie chtěl ae vůbec o celé věci řádně božeckým rýpalům ve škole má býti odňata zpravili. Ministro Conradovi odpověděl řečník: svoboda, víru a mrav lidu hanebně podrý- O vlastenectví nové ikoly pochybovali, nena- vati. Proto ten nářek na zpátečnictví! : padlo mi; ale vytknnl jsem náležitě záslnhn Jaký bezměrný vztek na školní novelu staré ikoly o buzení vlastenectví. Kromě toho mezi bezkonfesijními panuje, dosvědčuje dra ‘mnsim podotknonti, že na ústavech pro vzdě sticky Vídeňsky dopisovatel „Nrirodníeh“, ílánl učitelův skutečně se ndileji prominutí Píše: „Pro pány v barevných klerikách po-! zkoušky praktické.

kroky lidstva za posledních sto let neexi stují Oni pořád ještě domýšlejí se, že podaří­ se jim obnovit! zlaté doby konkordátu. V Rakousku snad by to i bylo možné, kdyby pokrok přírodních věd mobl nějakou církevní klatbou se zastavili a vyhladit! “ Lva Tbuna nazývá „zosobněným středověkem, který dutým­ svým hlasem připomíná mimoděk advokáty­ inkvisice“ Nejlepšího řečníka v panské sněmovně hraběte Belcrediho degradoval pro jeho řeč na slabého řečníka, na jednookého­ krále mezi slepými. — Nechrne je zlobit! se 1

Z říšské rady. (Sněmovna panská. — Schůze 75.) Pokračnje se v generální debatě o školní novelle. Slova ujímá :e rytíř На e n er: Vyžádal jsem si slovo к několika podstatným a osobním poznámkám. Řjtník konstatuje vůči hraběti Bekredimn ve příčině řeči, které mluvil roka 1868, že ten krátě nebyl jiného náhiedn nežli nyní a ie i včera prohlásil ie považuje jaksi jednotný ná- bsíeniký ráz ikoly za žádonci. Ale vzhledem к prostředkům jest prý řečník arcit jiného mínění.­ Neb má za to, ie tohoto cíle lze dodici zvláitnlm zákonem, ale dncinl předloha nedává se tonto ceston. Ministr vyučováni baron C o n r a d : Nechci dnes v.pominati řečí, které daleko přesahovaly cil a obsah nynější předlohy. Neb již včera do volil jsem si vytknonti pole. které vláda zaujímá a z něj tlačit! se nedá. Musím však vrátit! se к vývodům řečníka, který podrobil právě colon školní sonUavn dncbaplnéron i obsáhlému pro­

Knlže Schaumbnrg-Lippe: Od zavedeni­ zákona školského vydržovaly mnohé evargelieké obce pořád své ikoly konfessionelnl. (Kníže Lippe čte řeč svou a předseda vyzývá jVj za hlasitého smíchá sněmovny, aby řeč ne- oředčltal, poněvadž to jednací řád nedovolnje.) Řečník prosi tedy, aby vláda měla zřeni к petici­ chci angibnrského vyznáni v Čechách a •svobodila je od břemene dvojího placeni na školy veřejné a konfcsvionelnl. Zpravodaj hrabě F a 1 k e n h a y n zahrnul ve svon závěreční řeč ještě jednoa veškeré důvody­ pro předloho a proti ni a praví, ie předloha­ nesměřuje к revisi zákona pro národní ikoly, nýbri ie hodlá jej toliko opravit!. Sněmovna z&bajnje pak podrobnon debattn § 3., který zni : „Učebnými předměty v obecních školách jsou': náboženství, ětenl a psaní, řeč vyučovací, počty s méřickým tvaroslovím,­ nejjednodošší a nejdůležitějil ěei z přírodopisu,­ přírodozpytu, zeměpisu a dějepisu ae ivláitalm zřetelem ku vlasti a jeji ústavě, kreslení,­ zpěv, ženské rnčnl práce pro dívky, tělocvik­ pro chlapce řádný, pro dívky mimořádný. Objem, ve kterém se o učebných předmětech pojednává, řidl se stupněm, na kterém je škola, hledě к počtn žákův a nčitelů. Na tom také sávisi vyučováni předmětům tady nejmenovaným, svláitě druhému zemskému jazyka*, se přijímá bez debaty velikou většinou. (Proti hlasovala část levice: Auersperg, Arnet, Hazner, Hiffmann, Neomann.) § 7. (o rozdělení nčiva a žáků do tříd, při kterém se na venkově dovoluje také rozděleni­ po půl dnech), § 8. (o schvalováni nčeb- nich knih, které se zůátavnje ministerstva, а volbě knih, kterou vykonává к návrhu okresní

školní konference semská školní rada) a § 10. (o zařízení škol pro děti pro školo ještě nedospělé­ a škol pro děti ze ikoly již vystouplé) ae schvaluji bez debaty. (Proti nim čáit levice.)­ . Při § 11. mlnvl br. Zedtwitz a praví, ie lie docílili úspěchů ve ikoláeh jen polodenním­ vyučováním. Řečník mlnvi o školách saských a doporučuje také pro Rakousko polodenní vyučování.­ Kardinál kníže Schwarzenberg podporuje­ tento návrh řka, že prospěchy polodenního vyučování poznal již před 45 roky. Polodenní vyučování je prospéšno v ohledá vychovavacim, ekonomickém a morálním. Paedsgogické prospěchy­ jsou z polodenního vynč^vánl proto, jelikož může néitel miti lepši dozor a lépe vynčovati, má-li půl dne malé děti, půl dne veliké. Vytýkám­ zvláště prospěch' morální, něhot mohoa rodiče miti větší dozor nad dětmi. Chůzi do školy ztratí přespolní děti mnoho času a tropí v poledni přestávce neplechy. Chadé děti v této přestávce ještě к tomu hladoví ajson na cestách ze školy a do školy vydány nebezpečenství Řečník­ nečiní žádného návrhn, ale prosí vládu, by takové polodeaní školy co nejvíce povolila. § 11. se potom schvaluje. Podobné § 16. (ženským ručním pracím mají vynčovati učitelky) se schvaluje bez debaty. Při § 17. (reformy obč. školy) prohlašuje kn. S a p i e b a, že je tento § proti zemskému haliěskémn školníma řáda, že tedy při § 75. navrhne, by tento § bjl počítán к oněm, ze kterých je Halič vyňata. Když byl ministr vyučování obavy knížete Sapiehy vyvrátil a prohlásil, že vláda proti návrhu­ kn. Sapiehy ničeho nenamítá, byl ČI. 17. schválen. — Při čl. 18. ponkaznje kn. Sapieha opět к toma, že ustanoveni tohoto článka spadá do kompetence sněmn. Hrabě Lev T h n n navrhuje, aby čl. 75. byl komisi vrácen, aby výminky pro Halič prozkoumala.­ Baron H y e návrh tento podporaje. Návrh hraběte Lva Th. na, aby veškeré články, obsáhající výminky, zůstaly nerozhodnnty, zamítnut­ « čl. 18. schválen. Při čl. 21. (školní povinnost) podává ryt. H a s n e r návrh na změna ustanoveni zákona v příčině poskytováni úlev. Kníže Sapieha poakaznje opětně к výmineč- ným poměrům v Haliči. — Ministr vyučováni liči důvody, které vláda přiměly, aby přiřkla rozhodování o úlevách obcím. Hlavním důvodem jest hospodářská nntnost. Čl. 21. schvaluji se beze změny. — Na to schváleno několik článků beze změny. Při čl. 48. (náboženské vyznáni aprávee školy) navrhuje Brücke následojial dodatek : Při vyšetřováni pětiletého průměrn bnďtež počítány evangelické děti obou vyznáni aa jediné vyznáni. Řečník varuje sněmovnu, aby nepodporovala sympatie a antipatie к jednotlivým­ náboženským vyznáním a nebrala nu ně okleda. Kníže Sapieha pravi, že pokládá ěl. 48. z důvodu spořivosti za škodlivý. Při čl. 75. navrhne,­ aby čl. 48 nenabyl pro Halič platnosti. Po řeči hraběte Schönborna, který přimlouval­ se za dodatek Brückeho, byl dodatek velkou většinou schválen. — Několik návrhů nu konec debaty bylo zamítnuto. — Při čl. 76. (výminky pro Dalmácii a Halič) navrbnje Hyt, aby článek byl znova odkázán výboru. — Kn. Sapieha podává oznámené návrby. — Návrh barona Hyeho byl v hlasováni die jmen 43 hl. proti 42 zamítnut, článek 75. schvaluje se dle návrhů knížete Sapiehy a nikoliv dle znění výborn. — Na to byl celý zákon ihned také v třetím čtení achválen a schůze skon-

FEUiLLETON.

S 1 z i č Hr 37-- Zimni pohádka. Napsal A. P. Javorský. (Dokončeni.) Profesor hleděl dlouho na své dítě, je už vypravováním zrůménéla líčka jako dvé »vité rúže. Víada žvatlal neustále o andé- :h, Pánbíčkovi, nebi atd., ale profesor ne yšel ho více, hlava šla mu kolem, tupé edél před sebe. Jeho ideál tedy »ničen •jhým vypravováním nepatrné tulačkyl , Dítě, jež vychovat! chtěl tak důsledně e zásad svých — to nyní -dává mu lekce Bohu 1... . „Mlč, to jsou samé hlouposti. . .* bylo e ehno, co ▼ rozčilení pověděl, č- Chlapec ale klidné odpověděl: „O nejsou, rínku, Aničěina babička to povídala a ta to v№* zase od své babičky. O, to nejsou Vnposti, všechno samá pravda * Hrůza! On, otec ztrácí naposled důvěru. Nevrle odhodil chlapce z klína a počal šně procházet! se jizbou Vlada narazil ron o zem a zaplakal Profesor se vzpa- ovnl. Rychle zdvihl ho a foukaje něinž

na hlavu konejšil : „Neplač, maminka hned přijde a donese cukroví, hračky .. .* V tom otevřely se dvéře a paní profesorová,­ mladá, pěkná dáma, vkročila do vnitř. Chlapec, uviděv matku, rychle běžel jí do náručí. Bonbony zapudily na okamžik myšlénky na neštastné „slzičky.* * • • Profesor Vodanský a jeho ne méně li berální polovice usnesli se po dokonalém nvažování co nejpřísněji hlídali, chlapce před ostatními dětmi. Těžko ale basiti plamen. když výbuchem­ prudkým zachvátil cely dům ! Myšlenka o Bohu prostým vypravováním Aniččiným vzbuzená nedala chlapcovi více pokoje. Pořád a pořád к ní se vracel a týral nebohého profesora, který sohé věru juž rady nevěděl. Vymlouvali, bránili — chlapec nevěřil. Volal po Aničce — nazývali ji tnlačkon. Hošík chřadl duchem Volali lékaře Lékař dával různé léky, ale nic naplat, Vlada bledl a hubeněl vůčihledé. • * Uplynulo jaro i leto. vlaštovky odletěly do dalekých krajin, vítr odvál stromům žlutý

list, mrazy vháněly děti do teplých světnic, sv. Mikuláš přijel na bujném bělouši, země pokryta bílým závojem — zimní radovánky nastaly. Vlada leží na skvostném lůžku, u nohou sedí matka u hlavy otec, oba v smutných zadumáni myšlenkách Chudák, jak spadl za ten rok, hotová kost a kůže. Slabotou zavřel oči ku spánku. Však slyš 1 Známé zvuky doznívají od okna. Sníh, sníhl ILězdice sněhové bubnují starou notou na tabule tak tajemně, že Vlada vzchopil se na lůžku a udiveně pozírá к oknu. Tvář jeho se rozjasňuje, oko leskne se perlou radesti, ručkama tleská a volá: Slzičky,­ slzičky ! Rodiče pohledli zádumčivé na sebe. Mnoho-li bolu vyjádřil pohled ten I „Dejte mi slziček hodně mnoho. Andělíčkové­ pláčou, že jste vyhnali Aničku, maminka­ jí umřela, je sirotek ... nachytejte mi slziček . . . Vlada spínal ruce jako к modlitbě­ . . Paní profesorová otevřela okno a donesla trocha ftnéhu chlapcovi na ruku. Radosti zaplakal.­

„O vy dobří andílkové, co jste se pro Aničku naplakali . . . A chlapec vzlykal a líbal ty nebeské posly Profesor chopil se za hlavu, temným vzdechem zavlnila mu prsa — byl přemožen — zapřel důslednost svou, láska к dítěti zvítězila­ nad zásadami ! Ještě týž den přivedena Anička. Vlada (jakoby byl rázem okřál. Nemoc duševní se pomalu ztrácela a než jaro políbilo se s letem, vrátila se stará svěžost a nach lícím jeho. Vlada chodí nyní juž do školy. Patří j к nejpilnéjším žákům obzvlášt v náboženství. Připravuje se к prvnímu sv. přijímání. Ka ‘ techeta pravil, že neviděl dosnd před velikým 'tím okamžikem u dítěte takovou přesvědče- nost, víru a zbožnost a katecheta je přece juž šedivý stařeček I Vlada má doma celý oltář Onehdy pravil otcovi : „Tatínku, ai bndn veliký, dáte mne učiti na kněze.* Profesor se zachvěl. I Snad uvěřil, že principy poznali Boha jsou nám vrozeny?)