Vyrházt každý den mimo v neděli a evátek o 3. bod. odpolední. Předplácí se ▼ administraci v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

pošton: 1 zl. 35 kr

měsíčně .

. 1 zl. 10 kr. I

čtvrtletně

. 3 , 30 » 1

i 4 , - .

půlletné .

. в » 60 ,

8 , - ,

celoročně

.18 . 20 »

116,-.

Jednotlivá čísla 5 kr. S nedélni přílohou tt kr.

CECH.

DOPISY frankované a podepsané přijímá r e <3. a. 1c c e v Ostrovní ulici Čís. 1508—H. Kukopisův nevracíme a nepodepeaných nedbáme.

REKLAMACE etěné poeýlánj nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevnéji.

nezapeéetěné pogýlány budtei nkovány.

ČÍSLO 73.

V Praze, v Pátek dne 30. března 1894.

Ročník XXYI.

Pozvání к předplacení na drnhé čtvrtletí politic lxéfa.0 eie xi n ile "O. „CECH” Předplatné poštou obuáěí měsíčné zl. 1'35 čtvrtletně zl. 4- — ročně zl. 16 — Pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně zl. 1*10 čtvrtletně zl. 3-30 celoročně zl. ХЗ’ЗО Za donášku do domu, kterouž výhradně administrace obstarává, platí se měsíčně 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe poštovními­ poukázkami administraci „Čecha“ у Praze, Ostrovní ulice č. 1508-11.

Encyklika papeže Lva XIII. к biskupům­ polským. Ctihodní bratřil Již dávno toužili jsme vroucně, podati příležitostně i Vám onen důkaz Naší lásky a páče, jejž jsme jiným katolickým národům­ podali tím, že jsme zvláštními listy к biskupům jejich udělili jim napomenutí apoštolské. Vždyť pojímáme tamější obyvatelstvo, původem, jazykem a ritem se různící do téže přízně a náklonnosti a s pocitem nej vyšší radosti vzpomínáme na ně, jejichž skutky zanechaly slávy plnou paměť a je jichž velkou, důvěry plnou lásku к Nám zuáme. Neboť mimo jiné zásluhy náleží otcům Vašim zvláště ta vynikající zásluha, že oni, když Evropa se před přemocnými útoky nepřátel­ křesťanstva třásla, byli mezi prvními, kteří se ve velkých bojích jako zeď ochranná postavili, jako stateční obhájcové náboženství­ a civilisace. S radostí vzpomněli jsme si veřejně před několika měsíci na tyto zásluhy, když někteří z Vás, ctihodní bratří, zástupy zbožných poutníků do Rima přivedli, aby Nás pozdravili a nám blahopřáli ; toto tak krásné vyznání víry poskytlo nám velmi vítanou­ příležitost, abychom blahopřáli opětné Polsce pro skvost a ozdobu náboženství od otců zděděného, které přes všecky těžké rány osudu zachovalo neposkvrněny a živy. Neopomenuli-li jsme však již dříve m čeho, abychom pokud na Nás bylo, Vaše náboženské potřeby podporovali, tedy pře jeme si přece učiaiti tak měrou ješté větší a máme v úmys u tímto provésti toto přání naše a sice proto, aby vůči církvi stalo se zjevnější prohlášení Naší péče o Vás a aby také mysli všech v povinnostech katolického vyznání sílením ctnosti a množením pro středků se sílily a osvědčovaly. Odhodlali jsme se k tomu s nadějí tím radostnější, ano nám známo jest, jak pečlivými tlumočníky­ a zástupci Naší vůle, Vy ctihodní bratří jste a jak velice na ochranu a mno žení nejvyšších statků svých stád vynakládáte.­ Dobrodiní božské pravdy a milosti, kterou Kristus a Pán náš náboženstvím svým přinesl, jest tak vysoce vznešené a tak prospěšné, že s ním nemůže nic porovnáno byti, neřku li jemu na roveň postaveno Mnohonásobná a jak všeobecně známo velice spasná síla tohoto dobrodiní působí zázračně na celek, na rodinu a na občanskou­ společnost, na podporu blahobytu života­ vezdejšího a na dosažení blaženosti života­ věčného. Z toho plyne samo sebou, že národové, jimž se dostalo věnem náboženství katolického,­ tím jednak jsou v držení nejdražšího ze všech statků, jednak pěstováním povinnosti­ ze všech největší přidržováni jsou к pěstování jeho a lásce b němu. Rovněž tak jest jasno, že to není věc, kterou by jednotlivci neb státy podle svého dobrozdání mohly se domnívati správně vykonávali, nýbrž musí se to diti tím způsobem, dle toho pravidla, dle toho řádu, který božský I

jeho zvláštním přispěním po všecky věky žila a žije, ano stále platí přislíbení : , Já jsem při vás po všecky dny až do skonání světa“. (Mat. 28, 20.) Právem tedy může se lid váš již od předků svých honoaiti, že byl к církvi jako své matce vždycky s největší­ věrností oddán a rovněž tak v poddanosti­ římským papežům a v poslušnosti biskupům, které církev z moci své ustanovila,­ neoblomně vytrval. Kolik prospěchu a lesku vám z toho vzešlo, jak mnoho očividné pomoci v nestálých­ dobách jste z toho vážili, jakých výhod dosud z toho požíváte, uznáváte sami vděčně. Jeví se denně více, jak závažné a vysoce důležité následky to má, jestli katolická­ církev buď ctěna a vážena nebo na- kládá-li se s ní nespravedlivě a pohrdavě. Neboť, poněvadž v učení a zákoně evangelia všecko ke spáse a ke zdokonalení člověka jak v oboru víry a poznání, tak i v oboru praktického života obsaženo jest, a poněvadž­ církev podle práva jí Kristem uděleného­ toto učení přednášeti a posvěcením náboženským upevniti může, tedy má z udělení­ Božího velkou řídící moc nad společností­ lidskou, v níž jest podporovatelkou vznešené ctnosti a tvůrkyni nejvzácnějších statků Církev však, v jejíž čele stojí z bož skébo nařízení papež, jest tak daleka toho, aby si mocí své rozsáhlosti nějaká cizí práva osobovala, nebo zlé snahy něčí podporovala,­ že začasto ze shovívavosti spíše něco ze svých práv popustí a velikým i malým s moudrou spravedlností radíc všem jako nejpečlivéjsí vůdkyně a matka se ukazuje.­ Proto nesprávně činí ti, kteří se snaží působili proti ní starými již kolikráte vy vrácenými a úplně odbytými pomluvami, к nimž ještě něco nového přidávají. A neméně­ pokárání zasluhují ti, kteří z téže příčiny církvi nedůvěřují a ji před správci států a v zákonodárných sborech podezří vají, od nichž přece by zasloužila nejvíce chvály a přízně. Neboť ona neučí a nena- řizuje ničeho, co by majestátu knížat, blahu a pokroku národů nějak škodilo neb na úkor bylo ; spíše podle křesťanské moudrosti hlásá mnoho, co společnému prospěchu jejich­ slouží. Zvláště zmínky zasluhují tyto puntíky : Držitelé moci knížecí představují moc a prozřetelnost božskou nad lidmi ; vláda jejich­ musí býti spravedlivá a otcovskou dobrotou mírněna, musí napodobiti vládu Boží a jedině prospěch státu na očích miti ; oni budou kdysi muset skládali před božským­ soudcem dle vyššího úřadu svého i přísnější účet ze skutků svých ; ale poddaní­ musí knížeti ustavičně úctu a věrnost prokazovat:, jich jako Boha. jenž svou vládu lidmi vykonává, poslouchali »nejen pro hněv, nýbrž i pro svědomí“ (Rim 13. 5 ) a za ně přinášeli .prosby, modlitby, vzýváni, díkůvzdání* (Tim. 2, 1—2) ; musí občanský řád svědomitě zachovávali, rejdů a tajných spolků, zlosynů se varovali, nic odbojným spůsobem nečinili a vším к zachování klidu a míru přispěli. Kde tyto a podobné předpisy a náuky, jež církev hlásá, jsou ve vážnosti a v pra vdé platí, tam přinášejí stále nejkrásnější ovoce a sice tím hojnější u oněch národů, u nichž církev má větší volnost svého úřadu. Jednali však proti nim a spásu církve odmítali, to jest jednali proti vůli Boží a zahazovali od sebe vzácný statek. Máte sice, ctihodní bratří, předpisy, které jsme Vám příležitostně dali; přece však zdálo se Nám vhodným, abychom je v krátkosti opakovali.­ aby Vaše horlivost opírajíc se jaksi o novou záruku Naší autority, trvaleji, úspěšněji toho byla pamětliva. Zajisté to bude pro stáda Vaše štěstím, když pikle nespokojenců, kteří nejšpatnějsími prostředky vše provésti se pokoušejí к převratu států, budou zmařeny. Když plnění ctnosti dobrým občanům náležejících v žádném směru ne bude nedostatečné, když ze svaté svornosti, kterou povinni jsme Bohu, vzejde věrnost ke státu a ke knížeti. (Dokonieni.)

Jako Shakespeare nechává volati Richarda­ III. : Království za koně dám t — tak zase církev episkopální volá : Králov­ ství za zbožnost do škol. — Tedy ne pouze religion, nýbrž religiosity. Volání­ toto, soudě dle velikých anglických listů ozývá se hlasem přímo kajícím. Jaký to rozdíl mezi protestantskými církvemi v Německu a v Anglicku! Z Německa právě ozývá se rozhořčení nad novou agendou, již pruská evangelická církev vydala, a kterouž přemnozí pastoři městští a venkovští nazývají neslýchanou ty ranií, obmezováním svědomí, navracováním se ku katolickým tradicím. Jelikož ▼ nové agendě pruské vyžaduje se za podmínku členství církve: přiznávání se к Lutherovu Apostoliku, nazývají to pastoři v židovském berlínském »Tagblattur — protestantskou professio fidei, ja kýmsi tedy padělkem prof, fidei v církvi katolické.­ — To však dime jen mimochodem Konstatujeme zde dvojí směr těchto dvou církví : Kdežto v Německu církve vesměs vzdalují se vždy více od historického pozadí zapadajíce vždy hloub do mlh moderního nevěrectví, do jakési mlhovité církve bu doucnosti : bére se církev anglikánská směrem­ veskrz opačným nazpět к historickým základům, ba dime přímo : ku skále Petrově, kdež — doufáme to pevně — setká se s naší církví. Dále jest nám i dle anglických listů katolických konstatovati, že duchovenstvo anglické vesměs šlechetně závodí s katolickým­ ve studování otázek, jež právě hý hájí světem. Minulé pondělí konala se ve „White- hallu valná schůze »Union of teachers“ (učí telů), v níž velmi živě rokovalo se o otázce náboženské ve školách primárních a sekundárních.­ Při té příležitosti rozebíral jeden anglikánský duchovní statistická data na základě nejnovějšího : Church geer-book — církevního katalogu, v němž s bolestí se konstatuje, že к anglikánské církvi hlásí se pouze vyšší stavy, pak úřednický a zámožnější­ měšťanský. Stav dělnický a maloživnostnický prý vyrůstá »without religiosity“ — bez nábo ženství. Tedy jen náboženství do škol! U malých lidí platí již jen vyznání zva ných non konformistů, t. j. lidí, kteří se vůbec­ žádné vyšší autoritě nepodrobují. Věří tudíž každý co chce. Církev dle toho ch.-y.-booku čítá úhrnem­ 13 800 far, mezi 207a milionů obyvateli,­ průměrně tedy 2000 duší na jednu. — Jelikož ale v Londýně a ve velikých městech­ jsou farnosti až i přes 50 000 duší. zbývá na mnohé fary venkovské pouze 200 až 300 duší. Ve všech kostelích čítá setí1/* milionu sedadel. 600 000 osob žije z důchodů církevních — ohromný to počet zpěváků, žáků, ministrantů, kostelníků atd. V Anglicku platí se dosud desátky! jež s příspěvky dobrovolnými vynášejí ročně 4—5 mil. liber sterlmků. A což jest při tom nejvýznamnější že desátky ty snášejí se dobrovolně. Střední třídy anglické jsou nábožné. — Bude-li v Anglii provedeno disestablishe- ment — (odstátnění) — a pak d i s entí­ o w m e n t církve, — jež má pozůstávali, aby výnos ohromného jmění církevního roz dělován byl mezi všecka vyznání, při němž by snad i katolíkům něco ukáplo, pak by cirkev episkopální ztratila velmi mnoho — Od r 1842—92 vynaložilo se v církvi episkopální­ 40 mil liber steri., tedy přes půl miliardy zlatých na stavbu a přestavbu ко stelú. Škol farních (po katolících zbylých) čítají Epnkopálové 6382 a žáků 844 000, což jest velmi málo, musí však se uvážili, že v Anglii návštěva skol dosud není povinná,­ tak jako u nás. Všech obecních škol jest 11.935 a žáků 1,700.000, jež vyžadují náklad 36 mil. liber steri.

Z celé schůze vyznívalo stálé volání: More of religiosity! — více náboženství.­

Apologetica. Z Londýna. K. »Religiosity, religiosity !• — tak se zakladatel náboženství sám ustanovil a od- volá z anglikánské církve jedním hlasem.— poručil: totiž zavedeoí učitelského úřadu »Religiosity at schools primary and secun- církve, kterouž on postavil jako .sloup a dary* — jen zbožnost do škol obecných a utvrzení pravdy* (1 Tim. 3, 15.) a která měšťanských

Listy z Ameriky. (Poslední slovo o školní otásoe.) Ahnapee, W, 14. únor» 1894. (Pův. dopis .Cech*“.) П. Kdyi stran* liberální t*6*l* v katolické cirkvi *de pracovali o spojení katolické školy •e školou státní — ccž inamená naprosté «ničení­ škol farních ; když i ton stranon návrhy do sákonodárníoh sborů státních podány byly (které všade propadly), к usnadnění toho amerického­ obebrnsovéhn šachrn — celá veřejnost byla tím pobonřena, a Knownotbingové všech barev cítili se pohnuti „oa ochranu státu* ал- ložit svláštni spolek na potlaěení katolické církve, ktorýito spolek má tvé odnoií již skoro v každém vitifm městečku. Ku bližšímu poznání tohoto spolkn, který o to se přiěiňuje, aby náboženské boje opět se roszuřily jako za ěgsn reformace, podávám tuto v překladu výtah »tajné* přísahy, kterou každý člen složití musí : Já N. N. co nej- slavněji slibuji a přísahám, že obci víemi pro* středky působiti к rozšířeni protestantizmu všude ve světě ; ie nikdy nezjednám do práce řimzkého katolíka v jakémkoli oboru, mobu-li zjednali protestanta; še nikdy nebudu přizpí- vati ku stavbě к vydržování na jakýkoli řím- ■ký kostel, ale že chci pokud mé síly stačí, působit! к zadrženi a zlomení moci papežovy“­ — — — »že nikdy při žádné volbě nebudu podporovat římského katolíka pro jakýkoli­ úřad, že každého časn budu к tomu působit,­ aby politické úřady byly jenom v rukách­ protestantů. Tak siavoě přísahám в Boží pomocí. Amen. V jednom srovnává se tato společnost s liberální stranon katolickou : v otázce školní. ,My jsme,“ di spaiati, »pro zachování principn jediná toliko organisace školní, a všemi prostředky­ budeme odporovat tomu, aby konfesionálni­ škola nahražovala školu státní*. Vůdcové strany »Apaistů* pořádají schůze veřejné,­ v niohžto se zuřivě řeční proti katolické církvi. Hlavními řečníky bývají odpadlí batol, kněií. Na mnoha místech došlo ku krvavým výstupům. — Zde máme to jediné stéle ovoce, ten jediný výplod našeho Kultnrkampíu ! Tam tj dotrhli naši liberálové. Boj proti existenci katolické farní školy svrhnul se v boj prote- ■tantů proti katolíkům. — Psal jsem do »Čecha*­ o těchto důležitých věcech vždy jen ryzí pravdu podle svého vědomí a svědomí, a nikdy mně nenapadlo snižovati samu osobnost papežského delegáta. My všiekni máme к němá neobmezenou úcta oo zástupci zv. Stolice. Však nejedná se tu o tys. boa osobnost učeného­ a váženého delegáta, nýbrž o zásady mnohem důležitější nežti jakékoli důstojenství na světě: o hájení základů katolické c rkve v Americe. Tento ráklad jst u čkciy, farní školy katolické. A kdyby sám archanděl ■ nebe pnšel в artiktltmi chovanými na zničení, naprosté­ zničení — školy farní — » to a nic méně znamená systém F. ri bauli, naši biskupové by moseli opět říci : nikoli, nemůžeme přijati, nemůžeme pedepsati, jako řekli v oné listopadové­ schůzi, kdyi ponejprv oněch 14 artikulí­ jim předloženo bylo. Z celé hierarchie anerioké, jež čité 17 arcibiskupů a 71 biskupů — jen nepatrrý aomek — asi pět — vedl boj proti katolické škole — dle přikládá arci- biskupa ze St. Paul, I r e 1 a n d a. Vii0kni ostatní jako jeden mui se vší rozvášnozti а moudrostí vystoupili na obrana školy katolické,­ v pastýřských 1 stech, v řečech, kázáních,­ a kdekoli se přílešitczt vyskytla. A za svými biskupy stoji opět jen s nepatrnou­ výjimkou oeíý klérus čítající 9717 kněií a veikeren katolický lid (9 milionů), vyjma katolíky liberální, jichž je poiet nevalný. A tu se bude mluvit o odboji proti Římu, i tenkráte, kdyš kenečnč roahodnuto v Římě {dle našich katolických zásad? i kdyš sám de- Nyní má Anglie též své státní školní ! l*gét P^mává jedinon oprávněnost školy ksto- inspektory. — Pozoruhodná byla řeč jednoho lioké pro mládež katolickou? Kde pak je ten duchovního na schůzi londýnských učitelů, odboj? u nás nebo na té druhé straně?! My jenž pravil: Rád bych věděl, к čemu vysý- že nevíme, oo činíme, zastávajíce jeden se zaláme­ missionáře do Zambezzi, do New kladů církve: školu katolickou? Zeelandu, Madagaskaru a jinam, když máme Dobře zná náš alavný episkopát, že vy- V samém Londýně pohanů více, než jich má dání škol katolických v řece nevěreokého státu celá Australie Zde obracujme pohany na snamené zničeni křesťanského vy vím, jak to činí armáda spásy s velikým chování mládeže —- a tím velká neprospěchem­ na půdě praktického křesťan- bsapečí pro budoucnost kstolické církve v Ame- ství. Generál Booth mohl by se stati v tom rice ! Kéž ky se byl naiel za čaan Josefa IL naším učitelem. takový epizkopát na obhájeni práv katolické