#1
alto_textblock
#1
osop specnaio do chramu sv. Jana, pěkné kopulovité
budovy ze zlatého věku italského umění a shledali
ke svému radostnému překvapení, že fresky Correg-
giovy, představující proměnění Krista s apoštolya
anděli, skvějí se neobyčejnou nádherou barev a zře-
telností. Bývalý ministr krásných umění před něko-
lika měsíci nařídil, aby trhlina, objevivší se v ko-
puli, byla spravena. Při tom shledáno, že fresky
Corregiovy, o nichž si všechny cestovní knihy stě-
žují, že jsou špatně viditelny, pokryty jsou vrstvou
prachu a sazí ze svící. Rozhodnuto, aby tato vrstva
byla odstraněna a akademie krásných umění v Parmě
svěřila tuto práci osvědčenému restauratoru Bigo-
nimu. V Parmě žije však historik umění, jenž napsal
několik spisů o způsobu, kterak Corregio maloval.
Podivné stíny, jež zastíraly proměnění Páně na ko-
puli chrámu sv. Jana, pocházely prý dle tohoto hi-
storika umění od zvláštní methody barevného pod-
kladu Correggiova. Tento parmský učenec, jenž byl
na svůj domnělý objev nemálo hrdý, byl všecek bez
sebe, když restaurator Bigoni odstranil onen »podivný
stín« s proměnění Páně tím, že obraz pozorně ocí-
dil střídou z měkkého chleba. Učenec zaslal ihned
protestní telegram ministeriu a uveřejnil v římských
a parmských časopisech svoje poplašné článkyo
»zničení fresk Correggiových.« V pravdě ovšem byly
tyto fresky, vzniknuvší v letech 1520—1524 toliko
očištěny od prachu a špíny tří století, ale objevitel
»zvláštní methody barevného podkladu Correggiova«
budé bezpochyby trřati na svém, že fresky ze tří
čtvrtin zničeny. Znamenitý to příspěvek ke kapitole
učeného oslovství.
= Sebevražda důstojníka. Z Janova se
oznamuje: Těchto dnů skončil zde sebevraždou bý-
valý důstojník španělského námořnictva, Eugenio
Montojo, syn admirála Montoja, jenž za války špa-
nělsko-americké jakožto velitel části španělského lod-
stva hrál značnou úlohu. Když po skončené válce
zahájen proti admirálovi proces pro jeho chování
před nepřítelem, vystoupil také jeho syn z námořní
služby španělské a odebral se do Janova, kdež na-
lezl místo v jednom větším závodě. Avšak nemohl
se zbavitt trudnomyslnosti a smutku nad osudem
svého otce, jenž požíval všeobecné vážnosti a ko-
nečně odhodlal se k sebevraždě.
= Potápění se po drobných mincích pro-
vozuje se ve všech přístavech jižních moří, kde za-
stavují poštovní parníky. Pasažer hodí schválněs
lodi malý peníz, na př. sixpence a mnobdy tucet
drobných domorodých hochů, čekajících ve svých
člunech, vrhne se střemhlav za penízem a často se
pod vodou ještě o něj perou. Mezi těmito smělými
potápěči bývají často hoši jedva šestiletí a věc zdá
se zcela prosta nebezpečí. Avšak ve skutečnosti tak
není, jakož dokazuje případ, jenž se udál onehdy na
rejdě v Adenu. Zde kotvil anglický poštovní parník
»India«, jehož pasažeři se rovněž tímto způsobem
bavili. Jakýs hoch, as patnáctiletý, ponořiv se dosti
hluboko, byl pojednou uchvácen žralokem, naho-
divším se k tomu, a stažen na dno. Voda se zbarvila
krví a okamžik potom vynořila se nad hladinu polo-
vice těla nešťastného hocha, kdež se na ni ihned
vrhli draví ptáci, až opět zase zmizela v hlubi-
nách. V Adenu jest toto potápění podmíněno svole-
ním policie; nyní však, po tomto případě, bude podán
návrh, aby tento sport byl úplně zakázán.
= Z románu života. O rodinné historii, jež
počíná jako francouzská fraška a končí jako tragedie,
přináší zprávu »Sydney Bulletin«. Jednající osoby
jsou: Žena, žijící odlončena od svého manžela, jež
jen s největší bídou může uživiti sebe a dítky,; ná-
jemník, sklepník, zdánlivě bez zaměstnání, jenž však
ve skutečnosti placen jest manželem jaksi jako sou-
kromý detektiv, aby opatřil materiál ku procesu
o rozvod. Ctihodný manžel sám neobjevuje se na
scéně. Soukromý detektiv na místě, aby podle své
povinnosti provedl, co mu uloženo, zamiloval se do
své kvartýrské, ale nebyl vyslyšen. Mimo to jat byl
upřímnou náklonností k dětem, zejmena k nejmlad-
šímu, dvouletému. Dělil se s chudáky o vše, co měl
ze své hříšné mzdy. Zastavil střevíce, aby jim opatři
chléb a když manžel rozhorlen věrností své ženy.
jež mu byla nanejvýš nepohodlna, zbavil jej jeho
zaměstnání, takže nebožák sám zůstal bez výživy.
usmrtil nešťastník svého miláčka, dvouleté děcko,
aby, jakož prohlásil před soudem, zachránil děcko
od nejborší bídy.
Zločin na jezeře Bajkalském. Sibířský
list »Vostočnoje Obozrěnije« oznamuje: Dvě herečky
ruské divadelní společnosti z Moskvy, konající po-
hostinské hry v Šibíři, dámy Ušakova a Pavlovskaja,
nalezeny onehdy uprostřed jezera, pokrytého ledem
a sněhem a polou zahrabané ve sněhu, mrtvy. Dále
nalezeno zavražděno a s useknutou nohou dvouleté
děcko jedné z nešťastnic, kdežto druhé, šestiměsíční
děcko dosud nebylo nalezeno. Mrtvoly byly úplně
oloupeny o veškeré šatstvo. Jakožto vrah zatčen byl
poštovní vozka, jenž obě herečky měl v poštovních
saních převézt přes jezero.
=O výbuchu nádržky ammoniaku n
parníku »New- York«, o němž jsme již přinesli
telegrafickou zprávu, oznamuje »New York Herald«.
že byl mnohem povážlivější než zprvu oznámeno,
Usmrcen byl z pasažerů mezipalubí Švéd Enquist
a anglický stewart John Kent. 26—30 osob utrpělo
následkem vyrazivšího plynu těžké pohromy na očích
a dýchadlech. Někteří z pasažerů druhé třídy pro-
hlásili, že také jejich kabiny naplněny byly čpav-
kovým plynem a kdyby se byla katastrofa udála v
noci, nebyl by se mohl zachránit nikdo z pasažerů
mezipalubí anebo v kajutách druhé třídy. Výbuch
udál se právě, když pasažeři z mezipalubí shro-
mážděni byli k večeři. Vyběhli ihned na palubu;
avšak mnozi z nich upadlí a byli plynem omámeni.
Kapitán a plavci ovázali si hlavy mokrými šátky a
tajíce dech spěchali do mezipalubí a vytáhli ty, kdož
se nalezali v nebezpečí zadušení. Parníku »New. York«
ostatně den potom přihodila se ještě jiná nehoda.
Hřídel jednoho šroubu se zlomil a následkem toho
mohl pracovati toliko jediný stroj. Když parník přibyl
do New Yorku, nechtěli důstojníci lodi ničeho po-
vědět o podrobnostech katastrofy. Také pasažerům
první a druhé třídy bylo neštěstí, způsobené výbu-
#2
alto_textblock
#2
chem, z počátku tajeno; ovšem že marně. — Fran-
couzský poštovní parník »L'Aquitaine« zakusil při
plavbě do New-Yorku těžké bouře. Mohutné vlny
převalovaly se přes palubu, loď pozbyla jednohoz
ochranných člunů a jeden ze strojů po delší dobu
nebyl schopen práce, takže parník po 18 hodin
musil plouti se zmenšenou rychlostí.
#3
alto_textblock
#3
Denní zprávy.
#4
alto_textblock
#4
— Řeč »obcovací«. Národní naši odpůr-
cové nemají na tom dost, že švindlem, úskokem
a násilnictvím do statisíců příslušníků národnosti
naší nám urvali, že pod ničemným titulem řeč
obcovací stlačili počet příslušníků našeho ná-
roda na počet takový, že z něho již nyní, kdy
vůbec není ještě známo, mnoho-li nás a mnoholi
jich, vyvozovati se osmělují závěrek, že, než uplyne
toto století, bude jich v Čechách víc než nás.
Kdyby tomu skutečně tak bylo, potom bý nastala
nám povinnost mnohem úsilovněji a důrazněj
brániti národnost naši a každou českou duší-
na štěstí švindl, zjištěný na papíře a šířený
třeba c. k. státní tiskárnou, nedovede zvrátit
poměry skutečné. Jedním slovem: my se ne-
bojíme. Však z jedné věci vyvodíme důsledky.
Nechť se nikdo z vlády neopováží posuzovat
nebo dokonce vyvozovati důsledky z číslic, jež
uvedeny budou ve statistické knížce pod titulem
»řeč obcovací« o poměrech národnostních u nás
Nechť jen se opováží kdo z vlády vykládati
moudrosti své o národnostech v královstvích
zemích na říšské radě zastoupených z knížky.
již vydá statisticka kancelář. Nechť se osměl
vykládati o národnostech na základě řeči obco-
vací. Poučíme ji, že o poměrech národnostních
ničeho neví, to že terra incognita, do které se
v Rakousku dosud nikdo neodvážil. Kdya
jakým způsobem byla tu kdy národnost zjištěna?
Nikdy a nikým. Tento stát vůbec o národnostech
svých ničeho neví, neboť neměl dosud tolik in-
teresu, aby konstatovati dal číselně poměry je-
jich, naopak, přes všechno naléhání, pře
všechno usilování dosud ani příslušenství ná-
rodní ani jazyk mateřský zjistiti nedal.
Tak že všechno, co dosud v ohledu národnostním
dělal, má podklad nesprávný a falešný, a že
na příklad všechen materiál, zjištěný známou
akcí ohraničovací, je naprosto bezcenný. Upozor-
ňujeme úřady, korporace i jednotlivce, aby dů-
sledně odmitali všechno a proti tomu protestovali,
čemu podkladem zjištěně číslice týkající se řeči
obcovací a z níž vláda po sčítání beze
všech okolků dělá řeč mateřskou, dle níž pak
vyměřuje národnostem výhody a práva. Chtěli
jste zvěděti, jakým jazykem kdo obcuje a číslice
té jste se jakž takž dopočítali, však o národno-
stech nevíte nic a proto nepřicházejte s číslicemi.
— Lex Heinze v Rakousku. Jsme roz
hodní odpůrci sprosťáctví, jež do sněmovny
poslanecké zavlečeno bylo interpellacemi tak
zvaných Všeněmců. Jsme proti skandalisování
kněží a vůbec kohokoli v parlamentě, jenž há-
jiti se nemůže a jsme také proti tomu, aby
parlamentem byli po vystálém trestu a po vy-
konané na nich pozemské spravedlnosti zby-
tečně skandalisování ti, kteří něčím byli se pro-
vinili. Jsme rozhodnými odpůrci sprostých útoků
na odchylné náboženské přesvědčení, které pod-
nikají ve sněmovně stoupenci Schönereroví.
Známa jest tendence těchto pánů a již z toho
důvodu nemáme příčiny rozčilovati se k vůl
nim a jejich parlamentním právům, jež, pokud
jsou to práva jiného, šlapou nohama, avšak
před jednouvěcí varujeme. Častým opakováním
se schönererovských skandálů zmocnila se ví-
deňské sněmovhy nervosita, která počíná si po-
malu již tak, jakoby sněmovna byla dívěím
pensionátem. Nemáme proti tomu ničeho,
kdyby interpellace oplzlého obsahu
hnusné až k vrhnutí, které presentuje sněmovně
každého týdne pan Schönerer ku projednávání,
ale varujeme před přenáhlením v této věci.
Předseda nemá práva ani takové interpellace
házeti pod stůl, jako se stalo pokusem v mi-
nulé schůzi. Není také dobře činiti tak z dů-
vodů věcných. Nevnikne-li věc do veřejnosti,
není příčiny tajiti podobné interpellace poslan-
cům, kteří jsou muži zralí. - Právo, které dává
zákon poslanci, nesmí býti skonfiskováno proto,
že snad tomu či onomu pánu není ta která
nterpellace po chuti. Ve vídeňské sněmovně
třeba býti opatrným. Pan předseda, který hází
pod stůl také interpellace české, by pomalu do-
spěl ke konfiskaci práva interpellačního vůbec.
— Bezpříkladná smělost. Čeho se od-
váží smělost německá i ve státním úřadě, tomu
nasvědčuje následující případ: Ředitelstvo topí-
ren na nádraží Františka Josefa ve Vídni přijalo
do služby českého dělníka z Třeboně a vyžá-
#5
alto_textblock
#5
dalo si na domovské obci vysvědčení, že muž
ten je zachovalý. Toť se ví, že obecní úřad
jmenovaného českého města vyhověl žádosti té
a ovšem že tak učinil jazykem českým. To však
Germána, jenž tuto topírnu řídí, do té míry po-
pudilo, že zaslal české vysvědčení nazpět obci
třeboňské s následující poznámkou: »Poně-
vadž náš úřadní jazyk je německý a my tu če-
sky neumíme, vracíme vysvědčení s připomenu-
tím, že jsme v nedostatku vysvědčení zachova-
losti zmíněného dělníka musili propu-
stiti.« Ředitelstvo topírny státních dráh ve
Vídni. — Tedy k vůli tomu, že česká obecv
konání svých práv českému příslušníku české
vydala vysvědčení, má býti tento příslušník odsou-
zen ke ztrátě existence. Je to neslýchaná smě-
lost podřízeného úřadu, na kterouž upozorňu-
jeme naše poslance. Jak to vypadá dole, když
nahoře se naše právo nohama šlape? Nyní do-
volí si již i každý lepší zámečník ve státní
správě takto zacházeti s naším jazykem. Upo-
zorňujeme na tento případ naše poslance a vy-
zýváme je, aby se co nejrychleji u ministra že-
leznic o to zasadili, by děsným nepřístojnostem
toho druhu byla učiněna přítrž.
— Národní práce na Olomoucku. Před
několika dny přinesli jsme zprávu o hospodář-
ském hnutí na Hané, vzbuzeném neslýchaným
i nezřízeným štvaním proti českým živnostníkům
a obchodníkům v Olomouci, k němuž německý
tisk vzal si záminku z poslední říšské volby za
Olomouc-Prostějov, v níž německý kandidát
opětně propadl. Odhodlání ryze českého venkova
hanáckého, podporovati české živnostníky v Olo-
mouci, na své hospodářské existenci ohrožené
německým boykotem, mělo úspěch tak patrný,
že poslanec Primavesi podal v poslanecké sně-
movně interpellaci, v níž způsobem bezpříklad-
ným štve se proti českému živlu na Olomoucku,
Interpellace provázena byla výbuchem vzteku
v tisku německém a obnovením spílání a ha-
nobení českého jmena a vyzývání k hospodář-
skému boji proti Čechům v Olomouci. Statečný
hanácký lid nezůstal dlužen odpověď a na jeho
žádost, aby ve všech obcích na Olomoucku
pořádány byly schůze o národních a hospodář-
ských povinnostech, rozhodnuto, že v neděli
dne 31. března bude pořádáno dvacet
takových schůzi v okresu olo-
mouckém a sice: v Senici, v Náměští,
v Ludeřově, v Ústíně, v Bystrošicích, v Blatci,
v Bolelouci, v Brodku, v Grygově, v Horce,
v Nákle, na Sv. Kopečku, v Křelově, v Hejčíně,
v Hodolanech, v Černovíře, v Trusovicích,v
Bělkovicích, v Luběnicích a v Přáslavicích.
České listy olomoucké k oznámení tomu při-
dávají přání: »Zdar práci naši!« Připojujeme
se ku přání tomu ze srdce nejhlubšího.
— Osobní. Pan Ludvík Šamberger, hospo-
dářský úřadník hraběle Šlika, podrobiv se před státní
zkušební komisí zkoušce ze státního účetnictví, uznán
pro službu účetní i pokladní způsobilým s vyzna-
menáním. — Dosavadní přednosta c. k. berní správy
II. v Praze, vrchní finanční rada pan Petr Krejčí
dán byl na svou žádost do výslužby; na jeho místo
byl finančním ministerstvem ustanoven přednostou
uvedené berní správy vrchní finanční rada p. Fran-
tišek Kotiš, kterýž vedení úřadu již dne 19. března
t. r. převzal.
— Úmrtí. Rodinu pana Hynka Šubrta,
vrchního revidenta rak. státních dráh v. v. a ma-
jitele realit v Jenšovicích, stihla bolestná rána. Ze-
mřejať v Arku dne 20. t. m. jejich dcera, slečna
Faninka Šubrtova po dloubé trapné nemocí
ve věku 25 let, ochrnutím plic. Tělesné ostatky ze-
snulé budou dnes, 23. března t. r., po obřadech
smutečních z lázeňského domu v Arku do Jenšovi
(nádraží) převezeny a na hřbitově lužeckém v ro-
dinné hrobce pochovány.
— Úroky nadání Aloisa Tůmy v obnosu 325
korun rozděleny budou dne 18. května mezi 4 chudé
do Prahy příslušné řemeslníky. Nárok na nadáni
toto mají bez viny zchudlí, do Prahy příslušní řeme
slníci. Příbuzní zakladatele mají přednost před ostat-
ními žadateli. Kdož by o toto nadání ucházeti se
chtěli, podejtež žádosti své vysvědčením zachovalosti
a chudoby, pokud se týče průkazem o svém příbu-
zenství se zakladatelem nadace opatřené, nejdéle do
9. dubna v podacím protokole rady městské.j
— Stesky berního úřadnictva. V neděli
dne 17. března konala se v sále konviktském četně.
navštívena výroční valná schůze berního úřadnictva
v království českém, na níž kromě věcí čistě spolko-
vých jednáno též o neutěšených poměrech úřadnictva
berního, které stěžuje si hlavně na špatný postup a
malé platy. Ze všeho úřadnictva státního jest berní
úřadnictvo na tom nejhůře. Postup vyměřen mu
pouze do IX. třídy hodnostní, ačkoliv proti jiným
stavům napracuje se při velmi zodpovědné službě
nejvíce. Kdyby bylo berní úřadnictvo za namáhavou
a zodpovědnou službu svou lépe honorováno, byly
by nesprávnosti nemožny, neboť každý vážil by si
svého postavení, když měl by naději na přiměřený
postup. Hlavním řečníkem ve věci té byl pan
Savrda, který pojednal v dlouhé řeči svéo
vzniku odvádění jednotlivých příležitostných dávek
králi a probral postupně všechna data, jež se k berní
vztahují, Berní úřady v dnešním útvaru svém datují