#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli dne 2. října 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 272.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. IIstr
předplásí set
v Praze v administrael
. . .
něnt lta . . . . 6 K —
s dvejí donážkon
na mněsle
na čtvrt lota . . . . 7 K 50
na měsíc . . . . . . 2 K 00 h
Poštou:
něste
o
ns ětvrt loj
s dvojí zisllkou
na měsí
na čivrt lha. . . 1I K ao
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodlejí:
ranní čí-lo o zebě . . . za 9
odpolodni
na z
Ve šlialkich na veskově
ranní čs-lo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Insera t
plati ze hotově uapře
Přečplseení a Inserty plijimá zdmini-
strace v Mariznské ulici č. s.
Tam nacházejí se též rodakce
tiskárnn a ezpedice . Národnich Listi
Rukopisy se nevracsjí.
#6
alto_textblock
#6
Onešní číslo pro Prahu le e 20 stranách.
#7
alto_textblock
#7
Válka.
#8
alto_textblock
#8
L. Z Pefrohradu, 1. října. [8.38 hod.
večer.] (Pův. telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.)
Sedm set Japonců, kteří na začátkn
války zůstali v různých městech ru-
ských, bylo posláno do své vlasti.
Telegram z Vladivostoku ozna
muje, že město cítí se úplně bezpeč-
ným; školy tam opět počínají.
Chunehuzové pokoušejí se znovn
nlčiti mosty a jiné prostředky komu-
nikační. Nová bitva v Mandžursku
očekává se každým dnem.
Velitel druhé armády Grippen-
berg odjede na bojiště v prvních
dnech tohoto měsíce.
Několik torpedových lodí, dokon-
čených v loděnici petrohradské, při-
razilo k loďstvu admirála Rožděstven
ského v Revalu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
#9
alto_textblock
#9
Utopie či švindl?
Dva zajímaví němečtí výtečníci dostali se
těchlo dnů ke slovu: vůdce sociálních demokratů
dr. Adler a vůdce německých nacionálů libe-
recký pan Prade. Oba srovnávali se jak
v pessimistickém nazírání na přítomnost této
řiše, tak i v receptování.
Jak známo, konali němečtí socialisté cislaj
tánšti v minulém témdni sjezd svůj v Solno-
hradsku, na němž bylo mnoho pláče a skřípění
zubů. Žalováno na vůdce co se toho dělnictvu
naslibovali na poli politickém a hospodářském,
kterak ale ničeho nedobyli a nedosáhli, kterak
je strana sociálně demokratická dnes od svých
ideálů, na příklad od všeobecného rovného hla-
sovacího práva v Rakousku vzdálenější, než kdy
jindy, kterak v ní zavládá zklamání, ochablost
a rozmrzelost. Ráznější vyzývali vůdce, aby
vedli lid k činům, buďsi ke všeobecné stávce,
nebo k velikým politickým hnutím proti panují-
eímu absolutismu: avšak vůdcové Adler ani
Pernorstorfer nejevili žádné odvahy
chuti do boje proti systému Körbrovu, nýbrž
vymlouvali se, že prý by každý rozmach děl-
ného lidu skončil nyní fiaskem, poněvadž prý
by ostatní mimo organisaci se nalezající massy
lidové zůstaly asi k boji netečnými a že prý
vůbec nevidí žádného přihodného bodu, kde
körbrovinu napadnout. — Slovem z řečí obou
bylo zřejmo, »že das vzal spiritus a flegma zů-
stalo«, že oba sociálně demokratičtí »lvové« mají
— již vylámané zuby a dávají vůči Körbrovu
absolutismu — alifer. Aby však nikdo si při tom
snad nevzpomněl na velice tomu podobné mravné
splihnutí francouzských socialistů před Napoleo-
novým zločinem z 2. prosince 1851, — zehy-
tralý Adler honem pouštěl před očima poslu-
chačů do vzduchu oslňující rakety programové.
jakým způsobem bylo by prý lze Rakousku po-
moci a tu přišel opět se známým konfusním
receptem: Ať prý se Cislajtanie po svém úplném
osvobození se od Uher přetvoři »na základě
nacionální samostatnosti, odlou-
čením všech částí, jež k sobě ne-
patří a sloučením těchto nacionálních auto
nomií v jednotu na demokratickém podkladě«.
#10
alto_textblock
#10
— Demokracie a nacionální autonomie jsou prý
podmínky ozdravění Rakouska, všecky ostatn
prostředky zavrhuje neomylný papež sociálních
demokratů jako pouhý sebeklam.
A s ním zanotoval současně stejnou » písen
spásy« líberecký německý nacionál pan P rade,
z něhož stal se — neuvěřitelno! — pojednou
veliký odpůrce Körbrův! Do nedávna honosfval
se býti jeho zasvěceným důvěrníkem, dnes však
na něj vyzrazuje nejhorší věci, jaké se na státníka
rakouského pověděti dají. Zajel k vůli tomup.
Prade až do Hrádku (Grottau), kdež ve voličské
schůzi takto si ulevoval: »Za svého prvního
období doufal Körber, že pohne velkolepými
hospodářskými záměry parlament k tomu, aby
mu schválil vyrovnání s Uhry. Než jak
mile v loni uherský ministerský předseda
Tisz a polil ho lučavkou své řeči, v níž na-
zval ho »distinguovaným cizincem«, nadešla
změna: Körber pozbyl odtud sám víry, že by
se mu podařilo českou obstrukei
odstranit a rakousko uherské vyrovnání
parlamentem promrskat.«
A od toho dne, kdy dospěl Körber k to-
muto přesvědčení, horlí jeho někdejší intimus
Prade doslovně dále: »Vidíme kterak vláda
vůči všem snahám, nesoucím se k
tomu, přivodit změnu jednací h o
řádu sněmovny, učinit parila men
opět práce schopným a zjednať vyrov-
nání mezi Němci a Čechy — o svědču je
svrchovanou netečnost, poněvadž jest
již odhodlána provést nejen vyrovnání
uherské, ale i celní tarif a obchodní smlouvy
s cizinou — pomocí § 14!« Následkem toho
tvrdí Prade, že není dnešní politická situace
ovládána záležitostmi, poslední dobou v popředi
vystupujleími, jako jsou výnos chorvatský, slez-
ské parallelky a italská právnická fakulta v
Inšpruku, »k vůli nimž my Němci ovšem prot
vládě co nejostřeji (?) vyvstane me,
ba není ovládána ani českými požadavky po
vnitřní úřadní češtině a po druhé české univer-
sitě; to vše jsou jen zjevy vedlejší; ale jsou
tři jiné velké otázky, kolem nichž točí se celý
náš národní a politický boj, totiž: 1. vyrovnání
uherské; 2. vyrovnání státu s německým
lidem; 3. vyrovnání mezi Němei
Čechy.«
Vyličiv, jak nás vyrovnáním Körber- Szel
lovým opět Maďaři ohnuli, jak, nehledě ani k ne-
spravedlivosti obapolné kvoty, jsme již při spo-
lečném účtování výnosu celního ošizeni dosud
o 70 millionů, prohlašuje Prade troufale: »Ta-
kové vyrovnánl nemůže žádná ra-
kouská strana sehválit. K tomu by
dali souhlas leda Poláci, bude li jim to- z a-
placeno, a Čechové, budouli jim jejieh
národní požadavky splněny; neboo
tito národové jsou vždy ochotní obětovat hospo-
dářské zájmy Cislajtanie za národní a politické
koncesse, kdyby se jim nabídly. Poněvadž by
však Němci proti takovým národ
ním ústupkům rozhodně protesto
vali, nedojde k žádnému parlamentnímu
vyřízení uherského vyrovnání, nýbrž Körber pro
vede je paragrafem 14.«
Kdo v té peci bývá, jiného tam hledá
Němci to byli, kteří r. 1867 zbaběle a zradně
podnikli leoninskou tu smlouvu uherského vy-
rovnání, obětujíce hospodářské zájmy všech ná-
rodů této poloviny říše Maďarům za zisk své
politické a národní hegemonie nad námi Slo-
vany rakouskými. A pro ten bídný zisk od
desítileti k desítiletí ji obnovovali, nic nedba-
jíce ohromných škod, jakých tim způsobují ho
spodářství národnímu v této polovici ríše, Az
#11
alto_textblock
#11
teprv dnes jim přichází rozum a — »enost«,
když přišli o většinu v parlamentě. Ale jak
chatrná je ta cnosť mladého věku, prozradi
sám spoluvůdce německých nacionálů dr. Stein-
wender v slabé chvíli za vlády Thunovy, kdy
pravil ve výboru vyrovnacím: »Naší vlád
povolili bychom my Němci třeb
ještě horší vyrovnání než tot
je s t le
A že v tom byla pravda celá, toho klas
sickým svědkem je páně Pradův vlastní delš
sermon. Slyšme, jaký to fanatický a zpupný
chauvinism velkoněmecký dýše
z dalších jeho slov, kde vykládá, kterak vlastní,
pravá a hluboká příčina všeho toh
úpadku parlamentarismu a celé ny-
nější státní krise vězí prý podstatně ve
sporu o to, zdali Němci v Rakou
sku opět dosáhnou onoho posta-
vení, jaké jim v tomto státě dle
jejich kulturniho významu, dle je-
jich počtu a dle jejich hospodářské
síly příslušl.
Po jaké to restauraci pan Prade pro
Némce vlastně dychtí a touží? Někdejší feudá-
lové přestali toužit po návratu patrimoniálníeh
dob roboty, lavice a pánů Francův, ale liberá-
lové a nacionálové němečtí touží, aby se jim
opět navrátily ty »staré zlaté časy« »bachov-
ských husarů«, žandarmů, byrokratů a policaj
tův Paümannových, těch bývalých germanisátora
našich škol i našich úřadův, těch žalářníkův,
udavačův a persekutorův každého hnutí národů
slovanských? Co může pan Prade jiného vy-
rozumívat tím svým »opěte?
Či nemají dnes Němci v tomto stště pořád
ještě plno politických privilejí a
výhod ohromných před většinou ostatníeh
neněmeckých národův ve všem veřejném posta-
vení, jaké jim naprosto ani dle jejich populace,
ani dle jejich poplatné síly, ani dle poměrného
stupně vzdělanosti jejich obecného lidu — ne-
přisluší. Či jim patří 200 poslanců v par-
lamentě? Či jim patří většina na
sněmu moravském a slezském prot
Slovanům? Či jim palří všechna ministerstva,
všechny výnošné vysoké úřady státní, finanční
železniční atd. a 62% Slovanům nic?
Panu Pradovi vzejmula se v hlavě tendenčně
vymyšlená čísla německých statisti-
ckých švindléřů, dle nichž prý - Němei
platí ze všech národů Cislajtanie nejvě t ší
daně, tak že z přebytku jejich vydržují prý
se školy a vzdělávací ústavy všech nás Slo-
vanův. Zatím po celá staletí z peněz slovan-
ských národů budovány tu všecký mežné a
zbytečné skoly pro Němce, zejmena v zemích
českých a ve Vídni, akademie, university (pro
8 millionů Němců pět universit) a všeho druhu
nádherná musea atd. atd.
Na to vše pan Prade zapomíná a drze
deklamuje: »Němci maji toho do syta kázat
Slovanům evangelium národní práce, do syla
vydávat ročně nespočetné milliony na výchovu
kulturně níže stojících a opozdilých národů a
sklízeti za to místo vděku zášť. Němci tudiž
nehodlají více hlasovat pro nynější vyrovnání
s Uhry, aniž povolovat ročně milliony na vlastní
uherskou armádu a proto také není a n
pomyšlení na uzdravění poměr
v parlamentě a na zastavení —
německé obstrukce v českém snč-
mu, pokud nezjedná se změna o
základův«.
Jak tu přicházi ubohý náš sněm do vřavy.
jako Pilát do Creda. Pan Prade nám to ihned
laskavě vysvětlí. Mozi ty v kultuře opozdilé ná-
#12
alto_textblock
#12
rody, na něž Němci se tolik naplati, patříme
dle všeho také my Čechové. Němci v Čechách
dle jeho matematiky platí prý na přímých
a nepřímých daních státu ročně 253
millionů a dostávají od státu zpět pouze 33
milliony. Připlácejí tedy státu 220 millionů. My
Čechové prý platíme pouze 128 millionů, do-
stáváme ale od státu — 10.5 millíonů zpět !! —
Odkud si pan Prade těchto číslic vycucal.
bůh sám ví. Dle úřadních dat statistických vy-
padá poměr zrovna obráceně: My Če-
chové v království platíme ročně na daníeh
státu 259 millionů, Němci však toliko 111 mil-
lionů korun. Jestli však na základě tohoto do
mnělého poškozování a šizení Němců pan Prade
volá po »národní autonomii« jako so-
ciální demokraté, musí nám laskavě dříve vy-
světlit, jak si tu národní autonomii představuje
prakticky prováděnou v celé říši, od Slezska
počínaje až dolů do Tyrol a Přimoři. Pak te-
prve s ním o té mlhovině chceme se pustit
v diskussi.
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy domácí.
#14
alto_textblock
#14
V Praze, 1. října. (Uhry a absolutis-
mus v Rakousku.) Podali jsme tyto dni
výňatek z dopisu „Sl. Polsk.“, v němž se sdě-
lovalo, že uherská opposice chystá rozhodný
odpor pro případ, kdyby se hr. Tisza odváži
předložiti uherské sněmovně rakousko-uherské
vyrovnání dříve, než toto bude schváleno vi-
deňským parlamentem, aneb dokonce, bude-li
v Rakousku provedeno neústavně, t. j. pomocí
§ 14. Uherští opposiční poslanci ovšem netají
se svým odporem proti rakouskému § 14., obá-
vajíce se, že by obnovený v Rakousku absolutis-
mus mohl býti také na újmu ústavných práv
uherských. Jinak chová se však k této otázce
uherská strana vládní a vláda sama. Jest v dobré
paměti, že hr. Tisza na přímý dotaz ve sně-
movně, připustí-li provedení vyrovnacích před-
loh v Rakousku pomocí § 14., odvětil vy-
hýbavě. Za to vládní „Pester Lloyd“ napsa
už nejednou, že Uhry nemohou obhájiti rakou-
ské ústavnosti, když se říšská rada sama od-
suzuje k nedělnosti a že Uhrám v krajním pří-
padě nezbude jiného, než opatřiti si své potřeby
dle svého i bez ústavní součinnosti Rakouska.
Dnes s podobným názorem přichází jiný
vládní list pešťský, „N. P. Journ.“ Pojednávaje
o smutných poměrech, jež v Rakousku pone-
náhlu z říšské rady přecházejí i do zemských
sněmů, „N. P. Journ.“ dává si otázku, jaké ná-
sledky mohou rakouské poměry míti pro Uhry
a pravi: „Poněvadž nelze doufati, že se v Ra-
kousku vzchopi k nějakému vážnému činu, bu-
deme na konec nuceni vzdáti se požadavku, aby
i Rakousko bylo řádný parlamentní stát, a bu-
deme musit upraviti svůj poměr k Rakousku
bezparlamentnímu. Jest sice nepochybno, že
naše opposice ukuje z toho zbraň a bude činiti
vládě nepříjemnosti, ale taktéž je nepochybno,
že vláda, nemají-li Uhry býti strženy do téhož
víru, ve kterém se zmítá Rakousko, musí s ve-
škerou energií pracovati k tomu, aby náš po-
měr k Rakousku bez ohledu na tamní vnitřní
poměry byl upraven definitivně. Nemáme tu na
mysli — dodává „N. P. Journ.“ — nějakou no-
vou išelskou formuli, nýbrž chceme říci, že
věčná provisoria, jež zdržují náš hospodářský
život, musejí býti odstraněna, aby bylo místo
pro definitivum na určitou řadu let. Pak budem
moci klidně přihližeti k stále pokračujícímu
zbahnění rakouské politiky, ano z ní i leckterý
zisk pro sebe vytěžiti.
V Praze, 1. října. (Nové volby
Uhrách?) HIr. Jul. Erdödy oznámil svým
#15
alto_textblock
#15
voličům v okrese Felsö-Eör, že se hodlá vzdáti
poslaneckého mandátu. Na žádost několik
voličů svolil, že mandáť podrží ještě přes zimu,
aby voliči, nebyli nuceni v zimě konati novou
volbu; na jaře pak — dodal — budor beztoho
nové všeobecné volby. Ve skutečnosti mandáty
nynějších poslanců vyprší až koncem r. 1905.
V Praze, 1. října. (Němečtí aute no-
misté.) Jednou z podmínek uzdravení vnitř-
ních poměrů rakouských má býti dle poslední
Pradovy řeči na Hrádku vyrovnání Němců
s Čechy v Čechách a na Moravě. Jak si Prade
ono vyrovnání představuje, vysvílá z následu-
jících jeho slov: „Nutno trvati na tom, aby
každý národ platil si sám své kulturní potřeby,
jakož i připadající ne něj díl na zúročení a umo-
řování státních dluhů a na potřeby vojska. Ze-
jmena to platí o školství. Slované ať si zřizují
školy a university jen ve slovanských městech a
platí si je ze svých vlastních kapes. Místo ny-
nější samosprávy zemské musí nastati samo-
správa národní. Taková změna musí býti v Ra-
kousku provedena, mají-li tu nastati opět spo-
řádané poměry.
S myšlenkou takové národní autonomie vy-
stoupil už v létě moravský nacionál dr. Chiari.
Prade k myšlence Chiarově přidal jen poměrně
příplatky jednotlivých národů na státní dluha
vojsko. Podobně, jako jsme odpověděli na návrh
Chiarův, můžeme i nyní říci, že jsme hotovi
návrh Pradův přijati, jestliže stát dří ve
ze státních prostředků opatří
všechny naše hospodářské a kul-
turní potřeby, jako je po celé století opa-
třoval Němcům, tak že dnes, jsouce ve všech
oborech svého národního života přesyceni,
mohou se snadno zříkati pomoci národů neněme-
ckých, z jichž mozolů žili a tyli po celé stolet
a žijí a tyji podnes.
Ze Lvova, 30. září. (Pastýřský list
metropolity hr. Šeptického k Po-
lákům.) Ohlášený pastýřský list metropolity
hr. Šeptického k Polákům vyznání řesko-sejdno-
ceného byl vydán a některé listy („Dilo“, „Gaz.
Narod.“) mají z něho ukázky. Arcibiskup stojí
ve svém pastýřském listě na stanovisku, že jako
duchovní nemá práva vměšovati se v politické
přesvědčení svěřeného sobě duchovního stádce
a proto nežádá, aby ti potomci ruských kdysi
uniátů, kteří nyní užívají jazyka polského, stali
se opět Rusy, nýbrž vyzývá je pouze, aby trvali
i jako Poláci věrně při obřadu řecko-sjedno-
ceném, poněvadž sami papežové nejednou (
posléze i Pius IX.) nařidili, že přechod od jed-
noho obřadu ke druhému smí se díti jen po
předchozím svolení papežově. Jinak metropolita
slibuje, že pro uniaty polské národnosti postará
se o dostatečný počet duchovních, znalých pol-
ského jazyka, aby své náboženské výkony mohli
vykonávati v jazyku polském.
Ze Záhřeba, 29. záři. (Mehmed effen-
di Spah!č), o jehož brožuře, jednající o po-
měrech bosenské vlády k obyvatelstvu moha-
medánskému a o jehož zatčení svým časem po-
dána obšírná zpráva, byl tyto dni na zálohu
8000 K propuštěn z vyšetřovací vazby. Souzen
bude pro zločin pobuřování a urážku ctí býv.
civil. adlata barona Kučery.
Ze Záhřeba, 29. září. (Krok za kro-
kem.) Je známo, že Maďaři, sotva se domohli
kusa svobody, jež jim byla zdržována, ihned
zkracují svobody jiných národů v zemích ko-
runy sv. Štěpána, a sice právě v těch bodech.
o něž do nedávna sami bojovali. Tak i nyní.
sotva se domohli nových národních ústupků
v oboru vojenském, zkracují svobody národa
chorvatského na témž poli vojenském. Chorvaté
mají od vyrovnání svou „královskou chorvat-
skou domobranu“, odpovídající uherskému hon-
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 1. října.
6—. (Kronika.) Velmi časový úryvek
dialogu z kavárny. Soused k sousedu, mrzutě
pohodiv tiskovinou v rákosovém rámci:
— Věřte, už se na naše noviny nemohu
ani podívat ! . .
— Co pak vám není vhod?
— Nu, s tou vojnou! Člověk čle a čte
málem by neuvěřil, že Rusové pořád — vyhrá
— A proč byste neuvěřil?
— Protože to není pravda
— A jak to vite?
— Nu, chvála bohu! Čtu také ještě jin
. ..
— Které pak?
— Nu, velké, světové . ..
A muž s pocitem převědomí přehrabává se
ve hromadě cizojazyčného čtiva. Číšník, dbalý
své denní povinnosti, celý stoh před ním nahro-
madil.
— Tedy, chvála bohu ! Světové listy ! Ale
svělové listy deselkrát ohlašovaly, že Port Artun
padl, psaly, že vojsko Kuropatkina u Ljaojanu
bylo potřeno, vyvozovaly, že moc Ruska je zlo-
mena, jeho význam v popředí velmocí na příšte
zničen ald. . . . Byla to nějaká pravda?
— Nu, nebyla, na štéstí! Ale to zas
třeba s porozuměním čísti! Na vrub tendenee
vždycky se trochu přemrští. Listy nepřátelské
nemohou přece psát, jak by se libilo nám
Vždycky třeba něco odpočítat na účet — hle-
diska . ..
— Tedy, vaše »světové« listy nema j
pravdu, mají nepřátelskou tendenci, ne-
mohou psál, jak byste si přál, musíle u nich
teprv ze všeho odpočítávat . . . U všech
věudy, milý hrabě Oerinduře, k čemu pak
je vlastně tedy čtete?
— A proč bych nečetl? Proč neužiti pře-
pychu, kterého si mohu dopřát? Znám jazyk.
přiležitost je tu, čtu, srovnávám, vybírám si . ..
— Výborně! Domácí listy, že se drži
svého hlediska — odhazujete, nemůžete se n
#18
alto_textblock
#18
vají.
#19
alto_textblock
#19
listy
#20
alto_textblock
#20
ně »ani podívat«, ale od listů s nepřátelskou
tendencí přijímáte vděčně — hledisko ! Poklona
Znamenitý věru výsledek — srovnávací me
#21
alto_textblock
#21
thody ! . .
#22
alto_textblock
#22
Je v tom kus psychologie našich poměrů.
Průměrnému českému čtenáři »nestačí« domáci
četba. Stojí jednou nohou v domácím, druhou
přečasto oběma! — v jiném »ovzduší kultur-
ním«. Poměry jej tak vychovaly. Od malička slý-
chal, vzdělanost tak žádá! Byl by nešťasten.
kdyby mu číšník v kavárně nepředložil denné
sbírku vídeňských, berlinských a bůh ví jakýeh
»světových listů«. Kdyby jednoho dne šel spat
a nevěděl, jaký je nejnovějši vlip »Simplicissima«
nebo »Fliegende Blätter«, pokládal by se za
opozděna v kultuře. Na celém světě nejsou ka-
várny, hostince, veřejné čítárny tak zařízeny,
aby pro spoustu cizokrajných textů a obrázků
se obecenstvo ke vlastní své domácí četbě —
vyjma denní hrubou sensaci a klep! — ani ne-
dostalo. A vinu nemá ani číšník ani podnikatel
čitárny. Běda kavárníku, který by chtěl svoji čí-
tárnu zařidit zcela po česku, vyloučit vše cizí
a »obmezit« se jenom na domácí stravu, jako
jsou obmezeny čítárny jinde na světě, v Anglii,
ve Francii, v Německu, v Holandsku, Dánsku
atd. Obecenstvo samo, z obavy o svoje vzdě-
lání, ztrestalo by opovážlivost smělce. A přece
prý už vychází na 500 českých časopisů všech
směrů a oborů!
— Co chcete ! Není to právě důkaz, že je
naše obecenstvo bystřejší, vědychtivější, svého
vzdělání dbalejší, nežli kterékoli jiné ? — že touž
přes svůj okrslek dále, chce srovnávat, měřit,
soudit a dospěti tak vyššího — hlediska ? . .
Tak zní heslo. Jako všeho, co se třpytí
uchopila se hesla hned chutě kavka — dav.
Jen výš, výš l ll
Angličan, Francouz, Němec, Dán, Švéd,
Maďar čte každý — s nepatrnými výjimkami —
jen svým, tedy jediným jazykem. A my
čteme všichni dvěma, třemi jazyky ! Jaká vy
spělost! Považte: jsme průměrně dvakrát, tři
krát vzdělanější než Angličané, Francouzi,
Němci, Maďaři . . . atd. Není to oslňujíceí ?
Na mou věru! Co pak vědí na příklad Angli
#23
alto_textblock
#23
čané, Francouzi, Němci atd. o nás? Málem
nie! Denně se o tom přesvědčujeme! A my
přece víme o nich všech ledacos ! Ba tolik-
Tolik!
Překrásně! Nepochybně! Víme víc, máme
vyšší hledisko, širší obzor. Znamenité! Jenom
jedna je při tom podivná věc! Jsme-li už tak
výborně opatřeni, pak by ta naše velkolepá vy-
výšenost kullurní měla se také někde — jevit?
Pak by měl stát na vyšším stupni, měl být do
konalejší, vyspělejší a našemu »širšímu rozhledu«
přiměřenější především také — náš život! Ne
myslite?
A jak se tu mají věci?
Velká pomlčka ! ..
V té věci jsme všichni za jedno. Netřeb
nie opakovat. Denní stesk uvádí nám stále na
paměť, jak žalostně si tu stojíme. Jsme
odvislý, pokořený, cizím zájmům a ideám slu-
žebně zavázaný, vlastního života ne
schopný živel.
A naše vynášená »dvoj. a trojnásobná
vzdělanost«, kterou mocí své »jazykové výhodye
tak vynikáme?
Jakou má cenu: »vzdělanost«, která nen
s to, opatřiti sama sobě první podmínku exi
stence: volný rozvoj vlastních sila schopností
Či je snad víc, než pouhou — illusí?
A veliká rušitelka illusí, zkušenost, znená
hla se dostavuje se svým poučením
— Idea je síla. Sblížiti se s cizí ideou je
vždycky zdrávo a s prospěchem, pokud má člo-
věk dostatečnou oporu v pevném názoru
vlastním, získaném za cenu vlastní práce a
zkušenosti, vybudovaném z poznatků a po-
měrů vlastních. Jen pak dává no vá
idea možnost porovnávat, měřit, zdokonalovat,
těžit. Kde opory té není, tam si nová iden, sebe
záludnější, prostě podmaní mysl a zaváže
ducha ke své služebnosti . . . Denní život po-
dává tisíc dokladů, jak čistě epidemick
působí novola ve všech sférách idejného hnuti.
počínaje ideami — krejčovskými, až po idey f
losofické a umělecké
A další vývod je samozřejmý.
Dav užívá slepě »jazykové výhody«, která
mu zřízením poskytnuta. A poněvadž převážná
#24
alto_textblock
#24
většina davu je vždy bez pevného názoru
vlastního, možno si výsledek vypočitati na pět
prstech.
Je úžasný.
Bezmála celý náš život národní, veřejnýi
soukromý, ocitá se přirozeně v poměru poroby
a bezděčné služebnosti — zájmů cizích.
Nejen čtenář novin z veřejné čítárny vzdává
se hravě vlastního hlediska ve věcech vzdálených.
ale týž pochod se jeví ve všech otázkách denních
a ve všech oborech práce. Muž veřejnosti i sou-
kromý obchodník, literát i umělec, učenec i prak-
tik, každý ve svém oboru nelení »býti činným«. Je
tak snadno, pomcí »jazykové výhody«, bez
vlastní námahy si opatřiti hotový »lepší názore.
Nie to nestojí, než ohlédnout se a vztáhnout
ruku, nic, než přečist, opsat, otřepat — přenést.
Tím způsobem v nejkratší době opatřili jsmesi
celou novodobou »národní vzdělanost«, na kterou
jsme tak pyšni. Jsme jako mladý dědie, který
bez vlastní práce, na eizí útraty navykl bujnému
životu. Nějaký čásek illuse blahobytu dá se tak
udržeti. Ale v kultuře jako v hospodářství plati
stejný zákon. Jen vlastní mozolná práce živí
A nevědomému lehkomyslníku časem nutně na-
dojde chvile, kdy pozná, že se oetl — v rukou
svých věřitelů.
A to je náš kulturní případl
#26
alto_textblock
#26
Máme svou slavenou centrální polohu »v sa
mém srdei« vzdělaného světa. Průměrný našinec
viděl se na všech stranách obklopena »na do-
sah« produkty a vymoženostmi cizí kultury, tak
silné, lákavé a ve všem všudy tak hotové !A
doma viděl vše tak nehotové a nuzné! Tak jej
to vábilo k cizotě! A procedura byla tak snadna.
jak se zmoenit nabízených »vymožeností«! Nač
se teprv o své újmě lopotit z nuzných po-
měrů, kde hotový, lehký požitek téměř sám se
nabízí?
Tak přibývalo naší »vzdělanosti«. Žili jsme
ve znamení »pokroku«. A pokrok je novota.
Neptali jsme se, co je dobré, co zdravé
co by vskutku prospělo našemu živolu, jen po
novém jsme volali. Především nově! A zase
nové! A nového bylo tolik na všech stranáchl
#27
alto_textblock
#27
Nestačili jsme si osvojovat. Tak jsme už ve
všem všudy noví a leprve pozorujeme, že nejsme
nijak — svoji. Tolik podobní známým zjevům
z ulice: navrch elegance, vespod hrubý výraz
a nedostatek vychování. Navrch samá moder-
nost, vespod — nekultura. Sama nejnovější vy-
moženost, vše vystřiženo z modního žurnálu
osvěty, navěšeno, nacvičeno tanečním mistrem,
ale podstata, kterou bylo by třeba dobyti vlast-
ním úsilím, zanedbána až běda, zapomenutah
Však laciný život z cizího i v kulturním
hospodářství vede znenáhla — ke konkursu.
Znenáhla začíná nám svitati l
Co zbývá? Byli jsme mladí a z počátku to
snad ani jinak nešlo. Nezbývalo, než ohlížet se
a — dlužit si. Jisto však je, dále tak nelze,
nemáli dědie prohospodařit nakonec všeck
svoje — vlasínictví.
Z poznání vysvitala by potřeba obratu.
Je však otázka, je-li v mladém svedeném
těle ještě dost mravní síly k obratu? Ne-
boť obrátiti znamená: začít znov u, nelekat
se obtíží, uskrovnit se, vytrhnout ze sladkého
návyku a pohodlí, obmezit požadavky a s po-
lehat na vlastní síly. Najít sebe, dů-
věru k sobě, víru v sebe a vycházet příště
své ml
A teprv, jde-li o veliký celekl
Při velkém celku, obrat do sebe, co to ji-
ného, než soustřediti síly, uzavříthranici?
A hranicí v kullurním celku, není- li j az y k?
»Výhoda jazyková«, na jakéž v mladistvé nevě-
domosti byli jsme naučeni, tolik si zakládati,
nebyl-liž to průlom přirozených hranie, kudy
eizí idea valem se hrnula dovnitř, aby
mladý organism kulturní zbavila s chopno stí
vlastní práce a učinila jej poplatným
svému interesu
Třeba zatarasiti průloml
Obrat do sebe vymáhal by ovšem zvláštní
opatření organismu, nějakou politiku ná-
rodního život al
A tu nadchází hlavní otázka: Kde je t
politika? Kdo ji obstará? Kdo zařídi, čeho
třeba ? Čí je to úkol ? . ..