#1
alto_textblock
#1
Číslo 10.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník.4
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
Povídá p. Hawelka. Pravdou to však není.
Opakujeme: Dílovedoucího z Uher vyzval sem
Kmehl a na důkaz toho otiskujeme vlastnoruční
jeho dopisy i se všemi chybami, které mu zaslal.
Dne 4. května psal mu první: Ctěný pane
Stohr! Právě mně Váš pan otec sdělil Vaši
adresu a sdělil Vám též, že řádného a zkušeného
pilaře »Sägemeister«, který by měl pod
sebou 2 dělníky u Gattrů, 2 delníky u Cirkulárek
a 1 dělníka u Kehlleisten a který rozumí
broušení, schrankování a zužilkování špalků. Já
mám pouze vrchní dohled a bydlím též na pile
a pilař obdrží 1 kuchyň a 1 pokoj a palivo.
Stran platu bych se musel dohodnout bud týdně
aneb od kusů. Pište mně zdali byste na místo
Sägemeistra přihlížel a jaké požadav ky by jste
činil. S pozdravem Robert Kmehl. — Druhý
dopis psal o 3 dny později: Č. Budějovice, dne
7. května 1902. Milý pane Stohr! V majetku
• Vašeho ct. listu ze dne 6. t. m. sděluji Vám, že
pro začátek jedná se o plat K 25.— týdně, byt
a palivo, kuchyň a pokoj, později, snad již
během 2—3 měsíců mohu až K 30.— týdně
platiti. (Dále vysvětluje p. Kmehl okolnosti práce,
sděluje, že zasílá žádaných 20 zl. na cestu a
pokračuje): l‘řijedte v sobotu, abyste mohl hned
v pondělí zahájiti službu. Bydlím u nádraží
Knappová ul. čís. 342, nové 16. S pozdravem
Robert Kmehl. — Pan Hawelka píše dále:
»Dále jest pravda, že p. Robert Kmehl nebyl
úplně přesvědčen o zvláštní dobrotě výpomocné síly
onoho bývalého dílovedoucího před přijmutím jeho a že
se nemohl z nedostatku zvláštních vysvědčení o tom
vůbec přesvědčiti. Pravda jedině jest, že propuštění
onoho bývalého dílovedoucího se stalo z nesnášenlivosti
a hrubosti oproti ostatním dělníkům a pak z opětného
neospravediněného nedostavení se do práce a Konečně
i z neschopnosti. Není pravda, že onen dílovedoucí
obržel byt jako kumbálek, pravda však jest, že
obdrkel velkou a prostornou světnici, z kteréž se ani
nechtěl vystěhovati, tak že proti němu soudně zakročeno
býti muselo.«
O toto nebudeme se s p. Hawelkou přít,
onen dílovedoucí vyžádá si satisfakci za urážky
cestou soudní. Konstatujeme jen, že Kmehl
smlouvě nedostál, byt pozůstávající z kuchyně
a pokoje mu nedal, takže tento jako člověk nebydlel,
neboť ani vězeň neobývá celu, v níž by
se- pralo,, vařilo a konalo všemožné. Že nešel
okamžitě z něj ven, jak komandoval mu Kmehl,
je pravda, ale on nebyl povinnen, pokud neobdržel,
co mu patřilo a čeho on cestou soudní na
Kmehlovi domáhati se musel a také se domohl
a ne Kmehl na něm. Než p. Hawelka ještě dale
opravuje:
»Není pravda, že p. Robert Kmehl onoho bývalého
dílovedoucího u jeho rodičů pošpinil, jelikož tito již
dávno o jistých skutcích zpraveni byli, tudíž pošpinení
p. Robertem Kmehlem úplné nemožno bylo.«
O tomto zase podáme důkaz a to z dopisu
zmíněných rodičů. Otec svému synovi píše:
»Milý synu! Dověděl jsem se, žejsi příjmul
místo před časem, které mně bylo nabídnuto
dvakráte a já pro rodinné poměry jsem
ho nepřijal a odporučil jsem Tebe té samé
firmě, ale bohužel sklamal jsem se velice, že
toho ted lituji. Tak jsem se dozvěděl, v jakém
postavení se nacházíš; koukej, aby jsi v tichosti
se choval do poslední chvíle, aby ti to nepřineslo
následky a hanbu. S pozdravem Václav
Stohr.« A matka k tomu dokládá: »Kdybys
věděl, jak je otec zoufalý nad tou zprávou. Ta
věc je pro Tebe choulostivá, ale bud zmužilý a
rozumný, neb je v stavu na Tebe vzít policii a
s velkým škandálom a postrkem do naší obce
Tě dopravit. Bud s Bohem!« Pan Kmehl totiž
policií a šupem rodičům dotyčného vyhrožoval
/ a nyní chce být nevinný. Ba bojí se i dostaviti
se před soud, u kterého obžalován panem drem
Hezkým, zástupcem dílovedoucího stähra. Tak
se mají tedy věci ve skutečnosti a ne, jak tvrdí
p. Hawelka.
+ Táborský konšel v pohoršlivém stavu.
Píše se nám z Tábora: Krejcarovou pouliční
komedii táborským klukům uspořádal ondy zná-
mý výrobce povedených výstavních uzenek —
viřtlář a městský radní Kroupa. Po banketě, na
počest ministra dra Rezka, na výstavu táborskou
zavítavšího, společným nákladem obce a výstavního
komitétu uspořádaném, zustalo při tabuli
po odjezdu ministra několik milovníku dobrého
truňku »na Bečvárně« a poněvadž nebylo se
jim už co »žinýrovat«, notně si přihýbali ohnivého
vinného moku. — Nač se však o tom rozpisovat?
Pověstné samosprávné pitky v tomto
způsobě musely býti také jednou z attrakcí táborské
výstavy! (Prosím, kolik se as vybíralo
zvláštního vstupného na tuto podívanou? Zvědavý
sazeč.) Nejstatečnějším ze všech holdují
#5
alto_textblock
#5
cích Bacchu osvědčil prý se zmíněný a svou
ušlechtilostí nám již známý občan Kroupa. Kol
5. hodiny odpolední, uživ plně rozkoší alkoholu,
ubíral se domů v povznesené náladě. (Kdo tak
chodí z krčmy, o tom se ovšem se strany panstva
mluví vulgárněji: ožralý, zpitý do němoty
a pod.) Občan Kroupa byl jako živá illustrace
k jedné části známé písničky: Sedlák jde s hospody,
cesta mu nestačí . . . Kluků, nedožáda-
ných to průvodců jeho »opice« klikatými ulicemi
táborskými, bylo ovšem brzo celý houf.
A bylo cestou domů obč. Kroupoví veselo. I
sebevědomí jeho vyrostlo tak, že neustával mimo-
jdoucí ujišťovat, že jest velitelem veteránů a nikoho
se nebojí!! Tlupou kluků bylo hlučně toto
»sebevědomí« akklamováno. — Neopomenul-li
výstavní fotograf p. Schächtl pořídit nějaký
smínek této episody ze dnů výstavy táborské?
»Ejhle, jeden také — representant král, města
Tábora!« bylo by nej vhodnějším textem, doprovázejícím
takovýto obrázek. Byla by to
znamenitá pohlednice a šla by věru jak na
dračku.
+ Klerikálni paráda. Aby nebyly tak zcela
prosty výstavní dni v Táboře, o to svědomitě
postarala se o svém sjezdě 24. srpna hasičská
župa táborská. Sjezd svůj zahájila
„polní" mší na hlavním náměstí, kde postavena
za tím účelem schválně kaple. Uvědomělí členové
měli by se proti tomu ohradit a takých manifestací
s klerikálním náterem se nesúčastňovat.
Myšlénka hasičská nemá nic společného s nábožensky
přemrštěnými společnostmi, které jsou
loutkou v rukou římských hieriarchů.
— Ruch dělnický (dle zprávy živnostenského
inspektora č.-budějovického za r. 1901) jevil se
v jižních Čechách v roce 1901 celkem poskrovnu.
V jisté sklárně byli 2 brusiči skla bez předchozí
výpovědi propuštěni; následkem toho organiso-
vané dělnictvo s propuštěnými prohlásilo se solidárním
a hrozilo stávkou, čemuž jen včasné zakročení
živnostenského úřadu zabránilo. V okresu
Strakonickém zpěčovalo se 81 plavců různých
dřevařských firem vory za dosud platnou sazbu
po 62 K do Prahy dopravovali do té doby,
pokud zákaz plavby za noci nebude odvolán,
ježto tímto způsobem mnohem více času pouze
denní plavba by vyžadovala a výdělek by byl
)tůze skrovný. Z 59 samostatných soustružníků
perletě v Žirovnici, zaměstnávajících 300 -400
dělníku a pracujících pro 4 vývozní firmy, zastavilo
20 mistrů se 60 dělníky a 4 učni práci
za tím účelem, aby se domohli větších cen za
výrobu zvláštního druhů knoflíků perleťových.
Všecky kroky živnostenského i autonomního
úřadu byly bezvýsledný, toliko docíleno, že během
roku o několik procent snížená cena v dřívější
stav opět uvedena. Stávka trvala 18 dní
a jest při ní to charakteristickým, že vznikla
od samostatných mistrů a že dělníci vzdavše se
nároku na 14denní výpověď, práci ihned zastavili,
aby se předešlo dočasné nadvýrobě tohoto
druhu zboží. Při intervenci bylo soustružníkům
perleti vloženo na srdce, aby se .sloučili v družstvo
prodejní a nákupní a na základě tomto hospodářsky
sesílili.
+ Pochybenou starost jeví »Jihočeské Listy«
o I. dělnickou výstavu v Praze. Kopírují en
miniature »Národní Listy«, vzdychají, že výstava
ta se representuje jako čistě sociálně-de-
mokratická, ačkoliv na ní vystavují též nár.
socialisté a přispívají k ní hmotně i měšťáci.
Jest nám věru líto místa, odpovídat na podobné
nejapnosti listu, jenž dostane občas antisocialisti-
cké záchvaty. Vždyť je přece známo, že »národní
dělníci vydali heslo proti naší výstavě
a vystavuje-li přece některý jejich stoupenec, tu
zajisté dovedl vystihnout, že kdyby čekal s jeho
předmětem až na výstavu »národních socialistů«,
nedočkal by se toho ani v stáří Methusalema.
Co pak se týče »měšťáckých« peněz, tu se poskytlo
podniku dělnickému jen malá splátka
z toho, nač dělníci u velké míře jsou nuceni
přispívat.
+ Defraudace v záložnách se množí. Po
svato-václavské v Praze, kde zanechal náhodou
zesnulý vrchní účetní Ort nekrytý dluh 180.000,
následovala záložna ve Smečně, pak ve Lheni-
cích, která jenom přispěním knížete Schwarzen-
berga se udrží nad vodou. Jest bez tak jediná
výhoda chudáka, že nic nemá, aspoň nemusí
míti obavu, že jej někdy taková záložna okrade.
+ Dražba v české zastavárně odbývali se
bude ve čtvrtek, dne 11. září. Do prodeje pří-
jdou všecky koncem února t. r. propadající zástavy,
kteréž se mohou však ještě nejdéle do
#6
alto_textblock
#6
středy, dne 10. září, prodloužiti aneb při dražbě
samé ještě před přiklepnutím vyvolávače vy-
platiti. Dražba počíná v 9 hodin ráno.
+ »Ve prospěch školních dítek«. Za tímto
hrdým účelem pořádali Němci na Pražském
předměstí »Sommerfest«, jehož výtěžek dostoupil
slušné výše as 3000 K. Z toho již mohly míti
ty děti radost, ale větší radost z toho chtěli míti
pořádatelé. Ze samé radosti nad skvělým zdarem
slavnosti dali si druhý den ve své kneipě
na Starém městě »béne«, pilo se a jedlo, až se
hory zelenaly, vše »ve prospěch školních dítek«.
Co ale na ty děti zbylo, nelze zjistit, pouze vyskytnuvší
se kočky a opice dávaly dětem lacinou
zábavu.
+ Zastávka na Lineckém předměstí. Na
Lineckém předměstí, blíže měšťanského pivovaru,
má býti zřízena v dozírné době železniční
zastávka na trati Česk. Budějovice-
Linec.
+ Císařské panorama. V neděli, dne
31. srpna, bude zas již otevřeno v domě Včely
oblíbené císařské panorama. K zhlédnutí bude
první serie obrazu z Černé Hory.
— Upozornění. Omylem nebylo v minulém
čísle uvedeno jméno druhého řečníka na
schůzi lidu v Brně, který po Fárkovi
posvítil na stranu národních „sociálů"
a uvedl, jaké též šmejdy páchány byly
stranou touto v C. Budějovicích. Týž jmenuje
se Polach a býval také horlivým pracovníkem
ve straně Klofáčově a u Fresla, jak sám doznává,
v Praze bydlel.
#7
alto_textblock
#7
Různé zprávy.
* „Od srdce k srdcím“. Pospěšte si, kdo
koupiti chcete cennou sbírku básní soudruha
Viléma Davida Vildy, vydaných za příčinou
První dělnické výstavy v Praze a těšících se
všeobecné oblibě. Kniha jest k dostání u „Dělnického
nakladatelského a vydavatelského družstva
v Plzni" za 2 koruny 20 hal. i s poštovní zásilkou.
Knihu lze též objednati prostřednictvím
každého knihkupectví.
* První dělnická výstava v Praze. Poštovní
vlaky rozvážejí každý den tisíce a tisíce pohledních
lístků z První dělnické výstavy v Praze,
adresovaných do všech končin světa. A na lístkách
těch sdělují navštěvovatelé výstavy známým
svým, jak krásný, souladný, obdiv budící
podnik jest naše První dělnická výstava. Jsme
všichni překvapeni nad výsledkem spojené práce
věrně sdružených několika jednotlivců, harmonicky
dohromady pracovavších. Nabýváme přesvědčení,
co zbudovali lze-v krátkém čase spojenými
silami, jeví-li se pro věc nadšení a zápal,
provázené rozvážnou a neukvapenou myslí. A
s námi překvapen jest každý, kdo dělnickou
výstavu shlédne a zví, v jak kratičkém Čase
bylo vše připraveno a zbudováno. Počet návštěvníku
rapidně také den ode dne vzrůstá a za
krátko dostoupí čtvrt milionu. Do dnešního dne
navštívili výstavu vedle četných dělnických
spolků: Ministr obchodu Call, pražský místo-
držitel Coudenhowe, starosta Prahy dr. Srb, pí
Náprstková a mnoho jiných vynikajících osobností.
Všude projevují se výstavě sympathie, jen „Národní
Listy“ a národní „dělnictvo“ hrozí jí boy-
kotem. Vypadají při tom však směšně. Co v
„České Demokracii“ otiskují provolání, aby
„bratří“ na výstavu nešli, hlásí se venkovští
redaktoři národně „sociální“ (mezi nimi i br.
Mayer z C. Budějovic) — u výstavního výboru
o volnou redakční vstupenku. — —
* Konkurence učňů pomocnictvu. Otázka
tato se stává poslední Čas čím dále tím aktuel-
nější a je úzce spjata s panující nezaměstnaností.
Smutnou zkušeností jest, že nadvýchova
učňů u jednotlivých řemesel jest též jednou z
příčin, že odborový dělník se ocitá bez zaměstnání.
Neboť dokázáno jest, že každý učeň musí
zastávat po krátkém čase jednoho pomocníka,
maje vedle toho ještě tu přednost, že jest náramně
laciný — ačkoliv často i pomocníkům se
platí prašpatné mzdy — a proto od zaměstnavatele
raději se užívá. Fakt tento se čím dál,
tím více tlačí do popředí a nadejde v nedozírné
době čas, kdy se s tímto zjevem budou muset
zájemci vážněji zabývat. Jediným prostředkem
mohlo by pomocnictvo věc tu samo regulovat:
řádnou organisací. Ale při dnešním téměř živoření
odborových organisací, kdy tyto následkem
panující krise a v důsledku toho se objevující
nezaměstnanosti mají co dělat, aby se udržely
finančně v rovnováze, není na to ani pomyšlení.