ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 28dc5710-676c-11dc-966f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 8
#1 alto_textblock #1
Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 393—396. — Německá »Politik« pojednou stala se orgánem ředitelstva pražského blázince S neumorností hodnou věci důležitější opakuje stále a stále, že správa dotčeného ústavu v afféře barona Alexandra Koller vedla si korrektně, ba neostýchá se »odmítati«, obviňování, jež v té příčině veřejně byla pro- nesena. Dokázali jsme včera citováním pří slušných instrukcí, že stal se pravý opak a mů žeme tedy s plným klidem vyčkati výsledku disci plinárního řízení, jež v té příčině je již zave deno. Zprávy naše nejsou a nebyly mířeny proti žádně osobě. Šlo o důležitou věc veřejnou která stojí výše než všeliké ohledy rázu osob ního.
#2 alto_textblock #2
— Úmrtí. V Kojetíně na Moravě zemřel dne 1. května t. r. po dlouhé a trapné nemoci tuberku- losou pan JUČ. Oto Mazal v 26. roce věku svého. Zesnulý, syn starosty a obchodníka Antonína Mazala v Kojetíně, byl muž velmi intelligentní a pro svoji bodrou, srdečnou povabu a neméně i pro svoji vlasteneckou horlivost v kruzích mladé i starší intel- ligence pražské velmi oblíbený. — Včera ráno zemřel v Praze po delší nemoci pan Václ av Ritter, soukromník v 57. roce věku svého. Pobřeb konán bude v pátek dne 4. května t. r. o 4. hodině odpol. z farního chrámu u sv. Štěpána na hřbitov olšanský. — Lékař a důstojník. Píše se nám ze Sedlc u Benešova: Minulý čtvrtek dne 26. dubna zastavíl se v našem městě na své inspekční cestě poručík čet- nictva p. Dittrich a ubytoval se v hostinci »U hroznu« kde bývá společnost denních hostů. Večer se před- stavil a přisedl ke stolu mezi společnost, která se bavila rozmluvou o politických udalostech. Pro sporné názory o otázce národnostní vznikla rozepře mezi poručíkem a přítomným panem MUDrem. Šimáčkem a skončila tím, že poručík vyzval pana dra. Šimáčka na souboj. Pan dr. Šimáček však prohlásil, že sou- boj nepřijímá, že není vojínem a následkem toho že bíti se nebude. Následujícího rána odjel pan poručík do Benešova a vrátil se s dvěma důstojníky, svými svědky. Příjezd důstojníků vzbudil zde sen- sační vzrušení. Lid se scházel a projevoval své roz- hořčení proti poručíkovi. Asi za čtvrt hodiny ode- brali se důstojníci do bytu pana dra, Šimáčkaa když ho nezastihli doma, pátrali, kde se nalezá. Zvěděvše, že v hostinci »na rychtě«, kdež se mezi tím i četná společnost sešla, odebrali se tam patrně, aby s ním vyjednávali. Žádali, aby vyšel ven. Od- větil, chtějí-li s ním mluviti, aby přišli do místnosti. S nepořízenou vraceli se důstojníci do hostince, kde byli ubytováni. Mezi tím naplnila se místnost roz- hořčeným obecenstvem a před hostincem shromáždil se dav zvědavých. Důstojníci uchýlili se do místností v prvním poschodí, otevřeli okno a rozmlouvali spolu, jsouce zády obráceni k obecenstvu před hostincem Shromážděnému, kteréž považovalo toto jednání za pro- vokaci a rozhořčeně žádalo, aby důstojníci ihned od- jeli. Pořádek udržován byl místní policií která s na- maháním a vybízejíce obecenstvo k zachování klidu, udržovali pořádek. Z místnosti hostince rozléhal se zpěv národních písní. Dav před hostincem stále rostl a z jeho středu ozývali se hlasové, aby důstojníci odjeli. Poněvadž byly obavy, že bouře může nabýti rázu povážlivého, odebrali se čtenové místní policie pp. Josef Schreiber, polic. komisař a Karel Houda, člen městské rady, k důstojníkům a vyzvali je, aby hostinec opustili, jinak že zodpovědni budou za ve- škeru škodu, která by snad z výtržnosti vzejíti mohla. Po dlouhém vyjednávání opustili důstojníci v prů- vodu členů obec. zastupitelstva hostinec a odešli do četnických kasáren, kdež přenocovali. — Jen rozváž- nému jednání a velkému namahání členů místní po licie lze děkovati, že výtržnost nenabyla rázu po- vážlivějšího. — Slavíci. V těchto dnech ozvali se opět v list natých lesích polabských, na ostrovech kolínských. v parcích poděbradských i nymburských královšt pěvci mezi ptactvem — slavíci, jichž tlukot a mnoho- tvárný, libě modulovaný zpěv hlaholí a jásá do pozdních hodin nočních. Bude u nás brzo vzácností, naslouchati v přírodě nádhernému zpěvu slavíčímu k němuž nijak nedá se přirovnati přitemnělý, dušený zpěv v klecích, do nichž slavíka zavírá barbarská ruka ptáčníkova, kdo poslechne ten jásot, vylévající se z prostého hrdélka v boží přírodě, vycítí, že tak možno pěti slavíku jen na svobodě. A proto by bylo doporučení hodno, aby obecenstvo i policejní orgány měst, u nichž vyvolil si slavík sídlo své, věnovali bedlivou pozornost ptáčníkům z hlavního města měst okolních, kteří pod rouškou nevinných navště- vovatelů ostrovů a lesů lapají do tenat krále našich pěvců — slavíka. Jest slavík nejprostodušším ptákem, zpívá na sněti, pod kterouž stojíte a rukou téměř dosáhnouti můžete na pěvce písní lásky rozvášně- ného. Jest potřebí jen zahrabati pod ním v pískua položiti tenátko anebo vějíčku na místo ono, aby ihned slétl a dal se prostě lapiti. Každého roku po- daří se některého takového zločinného škůdce potre- stati a chyceným zpěvákům vrátiti svobodu, lup se jim však přece zdaří velmi často. Tím jen si možno vysvětliti, že slavíků poměrně málo i na těch mí- stech, kde nejvíce si libují, nepřibývá, ač by ještě na rozsáhlých prostorách lesů a sadů polabských celé řady mohly hnízditi. Vždyť ochrana, věnovaná tomuto pěvci, jest jen ku cti a ozdobě krajiny, poně- vadž málo jest míst v Čechách, kde by tak na snadě bylo poslechnouti koncert slavičí jako v Polabině o Kolína ku Poděbradům. Kolínské ostrovy a zahrady. les Roztrhaný u Kolína, jsou hlavními stanicem mistrovského tohoto družstva pěveckého.
#3 alto_textblock #3
— Z kruhů vojenských. Sto záložníků pěš. pluku č. 73 přijelo dnes ráno z Chebu do Prahya bylo umístěno v Uršulínských kasárnách. — Teplota vody ve Vltavě dnes o 9. hodině dopol. + 13° C, vzduchu + 15° C. — Na záletech. Paní Johanka S., majitelka konfekcionářského obchodu na Malé straně, pozoro- vala v poslední době, že s panem manželem Ceňkem S., hodinářem, stala se nějaká podstatná změna. Už nebyl doma tak ohnivý a horoucí, nýbrž nápadně ochladlý. Paní Johanka umínila si vypátrati příčinu této změny a úsilí její mělo výsledek. Včera odpo- ledne mužíček sdělil choti, že má jistou nevyhnu- telnou obchodní cestu a vzdálil se z domova. Pan Johanka chvatně se oblékla a následovala muže, ne- nápadně, opatrně. Pan manžel spěchal ulicemi Sta- rého města, Poříčí až do Karlína. Srdce klamané manželky tlouklo čím dále tím mocněji, když se do- stala za mužem až do sadu u invalidovny za Kar línem. Tam natrefil se hodinář s 20letou švadlenou Helenou M. a oba počali se miliskovati. Náhle obje- vila se před nimi klamaná manželka. Způsobila hlučný výjev, při čemž pádná její ruka doléhala na oba, muže i jeho milenku. Muž záhy uprchl a utíkal domů. Zápas obou žen trval pak ještě delší dobu, až konečně zakročila stráž a předvedla obě na kar- línské komisařství, kde o příhodě té sepsán byl pro- tokol. Co se dále dělo v domácnosti manželů S.,o tom není nic známo. — Matka vražedlnicí dítka. Tragický pří pad,který udál se včera před polednem v Mezibran- ské ulici v Praze, není v těchto dnech ojedinělým. V neděli dne 29. m. m. přišla do Vildštejna u Chebu 33letá manželka hostinského z Moschiše v Bavorsku Barbora Wunderlichova, provdaná Pichlová, se svým 6letým synem a přenocovala v hostinci Becherově. Bylať tam známa, neboť se ve Vildštejně narodilaa do Bavor přestěhovala se teprve v nedávné době. Nikomu tudíž také nebylo nápadno, že počíná si po- někud výstředně a nikdo nepovšimnul si ani slov je- jího synáčka, když poděšen pravil k matce: »Vid maminko, do rybníka již nepůjdeš?« Co slova tato znamenala, seznáno teprve později. Paní Wunderli- chova-Pichlová požádala ráno hostinského, by jí na- psal telegram, aby její muž okamžitě do Vildštejna přijel, a psaní jejímu bratru se stejnou žádostí a vy- půjčila si od něho též peníze na telegrafní poplatek, načež vzala psaní a odešla s hochem z hostince. O 11. hod. dopolední zpozoroval vozka v nedalekém rybníku u silnice mrtvolu ženy a vedle ní na vodě plovoucí dětskou čepici. V mrtvole, když vytažena. poznána byla Wunderlichova-Pichlová. Po jejím sy- náčku nebylo však nikde potuchy a teprve odpoledne byla mrtvola jeho v rybníce nalezena. Dle zmíně- ného výroku hocha pokusila se Pichlová o vraždu hocha a sebevraždu již před tím, nežli zavítala do hostince Becherova. Hrozného činu nedělního do- pustila prý se v návalu choromyslnosti. — Drobné místní zprávy. V pražském poli- cejním obvodu bylo včera zatčeno 70 osob. Mezi těmi 2 pro krádež, 32 pro potulku a nedovolený návrat, 2 pro podvod, 1 pro zpronevěření, 17 pro opilství a výtržnost, 13 pro žebrotu. — Pro neopráv- něné provozování živnosti podáno bylo 7 ozná- mení. — V karlínské elektrické centrále zaměstnaný montér Oldřich Táborský včera odpoledne dostal se náhodou nohou pod kolo vagonu, které mu nohu značně pohmoždilo. — Neopatrný střelec. Polní hlídač Joset Langmaier z Michle včera dopoledne na strání vy- střelil na kohouta, zrní v poli zobajícího. Hlídač špatně nějak namířil, neboť náboj vlétl z části do dveří příbytku domkáře Frant. Poláneckého, kde broky uvízly. Jen pouhou náhodou se stalo, že nikdo nebyí poraněn. Na neopatrného střelce podáno trestní oznámení. — Koněm kopnut. Povozník Josef Stejskal, 38 roků starý a v čís. 126—III. bydlící, včera po 7. hod. večerní odváděl z nádvoří téhož domu koně povozníka Štěrby do konírny. Náhle kůň vyhodila zasáhnuv Stejskala do obličeje, roztříštil mu kopy- tem hořejší pysk a vyrazil mu několik zubů. Náraz byl tak mocný, že Stejskal upadl a způsobil si po- ranění na zadní části hlavy. Zraněný odebral se na záchrannou stanici, kde mu byla poskytnuta pomoc. — Pomsta odsouzeného. Píše se z Vild- šteina: Frant. Vilfer, 18letý dělník, odcizil po novém roce svému soudruhu Ant. Hoyerovi 15 zl. Krádež byla objevena a Vilfer odsouzen k těžkému žaláři na tři měsíce. Po odpykání trestu v neděli odpoledne číhal Vilfer na Hoyera, hlavního svědka ve svém procesu. Když Hoyer přišel, zvolal zákeřník: »Te se spolu vyrovnáme!« nasadil pušku k líci a vy- střelil. Náboj zasáhl Hoyera do prsou a okamžitě ho usmrtil. Bratr Hoyera chtěl vraha zadržeti, ale Vilfer i na něho namířil. Nevypálil však ránu, nýbrž uprchl do lesa, kde se zastřelil. — Těžce zraněn. Ve stanici Chocni v nádraží rak. uherské státní dráhy včera večer 55letý želez- niční zřízenec Antonín Zeman napínal lano, nata- žené od lokomotivy přes střechy vagonů. Při tom nešťastnou náhodou s vagonu spadl a utrpěl těžké vnitřní poranění a zlomení obou nohou. Nebožák byl dnes ráno přivezen do Prahy a ambulančním vozem záchranné stanice byl odvezen do všeobecné nemocnice. — Za živa pohřbena. V Horní Lhotě u Blán- ska zemřela v pátek 27. dubna 70letá žena za pří- znaků křečovitých a byla v pondělí dne 30. dubna pohřbena na blánském hřbitově. Hrob její zasypá- vala pak hrobníkova dcera, která zaslechla, dříve, nežli byla s prací touto hotova, že z hrobu ozývá se klepání. Ulekána spěchala do bytu otcova, a když tohoto v něm nezastihla, běžela pro faráře, který však na hřbitov nešel. S dívkou odebral se tam ka- plan, který rovněž klepání zaslechl. Nežli by byl však dal rychle zavolati lidi ze sousedních domů, by rakev z hrobu neprodleně vykopali a stařenu z ní vypro- stili, poslal pro faráře a pro lékaře, načež teprve po jejich příchodu byla rakev vyhrabána. Po jejím otevření shledáno však, že stařena jest mrtva. Ne- zemřela však smrtí přirozenou, neboť lékař zjistil, že skonala teprve před několika okamžiky a že
#4 alto_textblock #4
zemřela zadušením. Pravá její ruka byla odřena pa- trně následkem klepání na víko rakve, kdežto levá ruka vložena byla pod zády mrtvoly. — Vystěhovalci. Včera ubíralo se Prahou do Ameriky 58 vystěhovalců ze Lvova, 20 z Černovica 20 z Tarnopolu.
#5 alto_textblock #5
= Nehoda na moři. Z Terstu, 2. května. (C.-B.) Dnes ráno narazil remorquer »Pluto«, jenž vlekl parník »Tergeste« (majetek Rakousko-americké linie) do arsenálu, v zátoce u Muggie na místní parník »Gian-Paolo«, na němž se nalezalo asi 50 školních dětí a mnoho zelenářek a drůbežnic. Parník »Gian Paolo« byl poškozen, ale jinak nestalo se žádné neštěstí. = Mor. Z „Port Saidu telegrafují: Vypuknutí hlízového moru bylo už úřadně vyhlášeno. Dnes udály se čtyři případy úmrtí.
#6 alto_textblock #6
Ze soudní síně.
#7 alto_textblock #7
Z demonstrací českobrodských.
#8 alto_textblock #8
(Před senátem čtyřčlenným.) Nezvyklý vzhled má dnes jednací síň tře tího senátu. Do síně vcházejí čtyry elegantn mladé dámy a zaujímají místo na — lavici ob- viněných. Vešly lehkým svižným krokem, deko- rovány svazečky bílých a červených růžiček s hravým úsměvem na rtech, poslechly vlídného vyzvání pana vrchního rady Babora a usedly na vykázaných místech. V průvodu jich dosta- vily se dámy starší, patrně matinky, a řada českobrodských pánů. Dámy žalovány jsou z přečinu shluknutí ve smyslu § 283. a 284. tr. z. Žalovány jsou: 17letá Josefa Řehákova, 16letá Jaroslava Řehákova, 18letá Marie Lubrovaa 17letá Božena Lukšova. Veřejnou žalobu zastupuje náměstek pan Sak, obhajcem jest pan dr. Klumpar. Žaloba zní: V neděli 12. listopadu bylo v Českém Brodě demonstrováno. Příčinou toho bylo zatčení a uvěznění pěti záložníků, kteří při kontrolním shromáždění po česku se hlásili. Poněvadž zástup lidu na českobrodském ná- městí seskupený a asi 300 hlav čítající choval se výtržně, hulákal a pokřikoval na úřad- níky okresního hejtmanství i četnictvo »hanba vám«, vyzval okresní hejtman Josef Schentz i jemu přidělený okresní komisař Otakar Svo- boda několikráte zástup k rozchodu. Ježto opětované vyzvání na zástup i n jednotlivé hloučky bylo bezvýsledným, nařídil okresní hejtman četnickému strážmistrovi Fran- tišku Seidlerovi, aby rozehnal zástup nasazeným bodákem. Když četnický strážmistr proti zástupu a mužstvem postupoval, vyzýval jej k rozchodu s došel až k obviněným, jež vyzýval, aby se rozešli. Obviněné nejen že vyzvání, aby se rozešly, nevyhověly, nýbrž volaly: »Nechte nás, my nic neděláme, my to chceme také vidět !« a komisaře Svobodu odbyly, »že mu do toho nic není, kde se zdržují.« To vše jest podkladem žaloby na česko- brodské dámy vznesené pro přečin shluknut dle § 283. a 284. tr. z. Po přečtení žalobního spisu zahajuje před- seda výslech obviněných. Prvá z nich, sl. Josefa Řehákova, po- převši, že jest vinnou, uvádí, že se 12. listopadu s četnou společnosti procházela dopoledne na náměstí. Od Sokola vycházel k nim zástup lidu. Předs.: Zástup zpíval prý a někdo prý volal: »Hanba vám!« Obviněná: To nevím, nic podobného jsem neslyšela. Předs.: Byly jste stále vzdáleny od onoho zástupu? Obž.: Ano, chodily jsme ve značné vzdá- lenosti. Pojednou měly jsme před sebou četníky a za sebou zástup. Předs.: Snad jste mohly odejíti stranou? Obžal.: To bychom byly učinily, ale ne- šlo to. Předs.: Vevyšetřování jste udala, že jste sice odešly k nějaké pumpě, ale že jste úřad- níkům odmlouvaly, hlavně panu okresnímu hejt- manovi. Obžal.: My ho vůbec neznaly a neznáme ho dosud. Ostatně jsme vůbec ani nemluvily, ani jedna po druhé, ani všechny najednou, tvrdí-li někdo něco takového, ať nám to dokáže každý zvlášť. Předs.: Byl vám roztržen také šat, jak se to stalo? Obžal.: Když jsme stály u oné pumpy, přiblížil se ke mně četník a bodl mne bez příčiny do rukávu a roztrhl m při tom šat.