#1
alto_textblock
#1
Denní zprávy.
K dnešnímu číslu přiloženo jest po-
kračování románu anglického spisovatele
Halla Caina „Křesťan“, str. 393—396.
— Německá »Politik« pojednou stala
se orgánem ředitelstva pražského blázince
S neumorností hodnou věci důležitější opakuje
stále a stále, že správa dotčeného
ústavu v afféře barona Alexandra Koller
vedla si korrektně, ba neostýchá se »odmítati«,
obviňování, jež v té příčině veřejně byla pro-
nesena. Dokázali jsme včera citováním pří
slušných instrukcí, že stal se pravý opak a mů
žeme tedy s plným klidem vyčkati výsledku disci
plinárního řízení, jež v té příčině je již zave
deno. Zprávy naše nejsou a nebyly mířeny proti
žádně osobě. Šlo o důležitou věc veřejnou
která stojí výše než všeliké ohledy rázu osob
ního.
#2
alto_textblock
#2
— Úmrtí. V Kojetíně na Moravě zemřel dne
1. května t. r. po dlouhé a trapné nemoci tuberku-
losou pan JUČ. Oto Mazal v 26. roce věku
svého. Zesnulý, syn starosty a obchodníka Antonína
Mazala v Kojetíně, byl muž velmi intelligentní a pro
svoji bodrou, srdečnou povabu a neméně i pro svoji
vlasteneckou horlivost v kruzích mladé i starší intel-
ligence pražské velmi oblíbený. — Včera ráno
zemřel v Praze po delší nemoci pan Václ av
Ritter, soukromník v 57. roce věku svého. Pobřeb
konán bude v pátek dne 4. května t. r. o 4. hodině
odpol. z farního chrámu u sv. Štěpána na hřbitov
olšanský.
— Lékař a důstojník. Píše se nám ze Sedlc
u Benešova: Minulý čtvrtek dne 26. dubna zastavíl
se v našem městě na své inspekční cestě poručík čet-
nictva p. Dittrich a ubytoval se v hostinci »U hroznu«
kde bývá společnost denních hostů. Večer se před-
stavil a přisedl ke stolu mezi společnost, která se
bavila rozmluvou o politických udalostech. Pro sporné
názory o otázce národnostní vznikla rozepře mezi
poručíkem a přítomným panem MUDrem. Šimáčkem
a skončila tím, že poručík vyzval pana dra. Šimáčka
na souboj. Pan dr. Šimáček však prohlásil, že sou-
boj nepřijímá, že není vojínem a následkem toho
že bíti se nebude. Následujícího rána odjel pan
poručík do Benešova a vrátil se s dvěma důstojníky,
svými svědky. Příjezd důstojníků vzbudil zde sen-
sační vzrušení. Lid se scházel a projevoval své roz-
hořčení proti poručíkovi. Asi za čtvrt hodiny ode-
brali se důstojníci do bytu pana dra, Šimáčkaa
když ho nezastihli doma, pátrali, kde se nalezá.
Zvěděvše, že v hostinci »na rychtě«, kdež se mezi
tím i četná společnost sešla, odebrali se tam patrně,
aby s ním vyjednávali. Žádali, aby vyšel ven. Od-
větil, chtějí-li s ním mluviti, aby přišli do místnosti.
S nepořízenou vraceli se důstojníci do hostince, kde
byli ubytováni. Mezi tím naplnila se místnost roz-
hořčeným obecenstvem a před hostincem shromáždil
se dav zvědavých. Důstojníci uchýlili se do místností
v prvním poschodí, otevřeli okno a rozmlouvali spolu,
jsouce zády obráceni k obecenstvu před hostincem
Shromážděnému, kteréž považovalo toto jednání za pro-
vokaci a rozhořčeně žádalo, aby důstojníci ihned od-
jeli. Pořádek udržován byl místní policií která s na-
maháním a vybízejíce obecenstvo k zachování klidu,
udržovali pořádek. Z místnosti hostince rozléhal se
zpěv národních písní. Dav před hostincem stále rostl
a z jeho středu ozývali se hlasové, aby důstojníci
odjeli. Poněvadž byly obavy, že bouře může nabýti
rázu povážlivého, odebrali se čtenové místní policie
pp. Josef Schreiber, polic. komisař a Karel Houda,
člen městské rady, k důstojníkům a vyzvali je, aby
hostinec opustili, jinak že zodpovědni budou za ve-
škeru škodu, která by snad z výtržnosti vzejíti mohla.
Po dlouhém vyjednávání opustili důstojníci v prů-
vodu členů obec. zastupitelstva hostinec a odešli do
četnických kasáren, kdež přenocovali. — Jen rozváž-
nému jednání a velkému namahání členů místní po
licie lze děkovati, že výtržnost nenabyla rázu po-
vážlivějšího.
— Slavíci. V těchto dnech ozvali se opět v list
natých lesích polabských, na ostrovech kolínských.
v parcích poděbradských i nymburských královšt
pěvci mezi ptactvem — slavíci, jichž tlukot a mnoho-
tvárný, libě modulovaný zpěv hlaholí a jásá do
pozdních hodin nočních. Bude u nás brzo vzácností,
naslouchati v přírodě nádhernému zpěvu slavíčímu
k němuž nijak nedá se přirovnati přitemnělý, dušený
zpěv v klecích, do nichž slavíka zavírá barbarská
ruka ptáčníkova, kdo poslechne ten jásot, vylévající
se z prostého hrdélka v boží přírodě, vycítí, že tak
možno pěti slavíku jen na svobodě. A proto by bylo
doporučení hodno, aby obecenstvo i policejní orgány
měst, u nichž vyvolil si slavík sídlo své, věnovali
bedlivou pozornost ptáčníkům z hlavního města
měst okolních, kteří pod rouškou nevinných navště-
vovatelů ostrovů a lesů lapají do tenat krále našich
pěvců — slavíka. Jest slavík nejprostodušším ptákem,
zpívá na sněti, pod kterouž stojíte a rukou téměř
dosáhnouti můžete na pěvce písní lásky rozvášně-
ného. Jest potřebí jen zahrabati pod ním v pískua
položiti tenátko anebo vějíčku na místo ono, aby
ihned slétl a dal se prostě lapiti. Každého roku po-
daří se některého takového zločinného škůdce potre-
stati a chyceným zpěvákům vrátiti svobodu, lup se
jim však přece zdaří velmi často. Tím jen si možno
vysvětliti, že slavíků poměrně málo i na těch mí-
stech, kde nejvíce si libují, nepřibývá, ač by ještě
na rozsáhlých prostorách lesů a sadů polabských
celé řady mohly hnízditi. Vždyť ochrana, věnovaná
tomuto pěvci, jest jen ku cti a ozdobě krajiny, poně-
vadž málo jest míst v Čechách, kde by tak na snadě
bylo poslechnouti koncert slavičí jako v Polabině o
Kolína ku Poděbradům. Kolínské ostrovy a zahrady.
les Roztrhaný u Kolína, jsou hlavními stanicem
mistrovského tohoto družstva pěveckého.
#3
alto_textblock
#3
— Z kruhů vojenských. Sto záložníků pěš.
pluku č. 73 přijelo dnes ráno z Chebu do Prahya
bylo umístěno v Uršulínských kasárnách.
— Teplota vody ve Vltavě dnes o 9. hodině
dopol. + 13° C, vzduchu + 15° C.
— Na záletech. Paní Johanka S., majitelka
konfekcionářského obchodu na Malé straně, pozoro-
vala v poslední době, že s panem manželem Ceňkem
S., hodinářem, stala se nějaká podstatná změna. Už
nebyl doma tak ohnivý a horoucí, nýbrž nápadně
ochladlý. Paní Johanka umínila si vypátrati příčinu
této změny a úsilí její mělo výsledek. Včera odpo-
ledne mužíček sdělil choti, že má jistou nevyhnu-
telnou obchodní cestu a vzdálil se z domova. Pan
Johanka chvatně se oblékla a následovala muže, ne-
nápadně, opatrně. Pan manžel spěchal ulicemi Sta-
rého města, Poříčí až do Karlína. Srdce klamané
manželky tlouklo čím dále tím mocněji, když se do-
stala za mužem až do sadu u invalidovny za Kar
línem. Tam natrefil se hodinář s 20letou švadlenou
Helenou M. a oba počali se miliskovati. Náhle obje-
vila se před nimi klamaná manželka. Způsobila
hlučný výjev, při čemž pádná její ruka doléhala na
oba, muže i jeho milenku. Muž záhy uprchl a utíkal
domů. Zápas obou žen trval pak ještě delší dobu,
až konečně zakročila stráž a předvedla obě na kar-
línské komisařství, kde o příhodě té sepsán byl pro-
tokol. Co se dále dělo v domácnosti manželů S.,o
tom není nic známo.
— Matka vražedlnicí dítka. Tragický pří
pad,který udál se včera před polednem v Mezibran-
ské ulici v Praze, není v těchto dnech ojedinělým.
V neděli dne 29. m. m. přišla do Vildštejna u Chebu
33letá manželka hostinského z Moschiše v Bavorsku
Barbora Wunderlichova, provdaná Pichlová, se svým
6letým synem a přenocovala v hostinci Becherově.
Bylať tam známa, neboť se ve Vildštejně narodilaa
do Bavor přestěhovala se teprve v nedávné době.
Nikomu tudíž také nebylo nápadno, že počíná si po-
někud výstředně a nikdo nepovšimnul si ani slov je-
jího synáčka, když poděšen pravil k matce: »Vid
maminko, do rybníka již nepůjdeš?« Co slova tato
znamenala, seznáno teprve později. Paní Wunderli-
chova-Pichlová požádala ráno hostinského, by jí na-
psal telegram, aby její muž okamžitě do Vildštejna
přijel, a psaní jejímu bratru se stejnou žádostí a vy-
půjčila si od něho též peníze na telegrafní poplatek,
načež vzala psaní a odešla s hochem z hostince.
O 11. hod. dopolední zpozoroval vozka v nedalekém
rybníku u silnice mrtvolu ženy a vedle ní na vodě
plovoucí dětskou čepici. V mrtvole, když vytažena.
poznána byla Wunderlichova-Pichlová. Po jejím sy-
náčku nebylo však nikde potuchy a teprve odpoledne
byla mrtvola jeho v rybníce nalezena. Dle zmíně-
ného výroku hocha pokusila se Pichlová o vraždu
hocha a sebevraždu již před tím, nežli zavítala do
hostince Becherova. Hrozného činu nedělního do-
pustila prý se v návalu choromyslnosti.
— Drobné místní zprávy. V pražském poli-
cejním obvodu bylo včera zatčeno 70 osob. Mezi
těmi 2 pro krádež, 32 pro potulku a nedovolený
návrat, 2 pro podvod, 1 pro zpronevěření, 17 pro
opilství a výtržnost, 13 pro žebrotu. — Pro neopráv-
něné provozování živnosti podáno bylo 7 ozná-
mení. — V karlínské elektrické centrále zaměstnaný
montér Oldřich Táborský včera odpoledne dostal se
náhodou nohou pod kolo vagonu, které mu nohu
značně pohmoždilo.
— Neopatrný střelec. Polní hlídač Joset
Langmaier z Michle včera dopoledne na strání vy-
střelil na kohouta, zrní v poli zobajícího. Hlídač
špatně nějak namířil, neboť náboj vlétl z části do
dveří příbytku domkáře Frant. Poláneckého, kde broky
uvízly. Jen pouhou náhodou se stalo, že nikdo nebyí
poraněn. Na neopatrného střelce podáno trestní
oznámení.
— Koněm kopnut. Povozník Josef Stejskal,
38 roků starý a v čís. 126—III. bydlící, včera po 7.
hod. večerní odváděl z nádvoří téhož domu koně
povozníka Štěrby do konírny. Náhle kůň vyhodila
zasáhnuv Stejskala do obličeje, roztříštil mu kopy-
tem hořejší pysk a vyrazil mu několik zubů. Náraz
byl tak mocný, že Stejskal upadl a způsobil si po-
ranění na zadní části hlavy. Zraněný odebral se na
záchrannou stanici, kde mu byla poskytnuta pomoc.
— Pomsta odsouzeného. Píše se z Vild-
šteina: Frant. Vilfer, 18letý dělník, odcizil po novém
roce svému soudruhu Ant. Hoyerovi 15 zl. Krádež
byla objevena a Vilfer odsouzen k těžkému žaláři
na tři měsíce. Po odpykání trestu v neděli odpoledne
číhal Vilfer na Hoyera, hlavního svědka ve svém
procesu. Když Hoyer přišel, zvolal zákeřník: »Te
se spolu vyrovnáme!« nasadil pušku k líci a vy-
střelil. Náboj zasáhl Hoyera do prsou a okamžitě ho
usmrtil. Bratr Hoyera chtěl vraha zadržeti, ale Vilfer
i na něho namířil. Nevypálil však ránu, nýbrž uprchl
do lesa, kde se zastřelil.
— Těžce zraněn. Ve stanici Chocni v nádraží
rak. uherské státní dráhy včera večer 55letý želez-
niční zřízenec Antonín Zeman napínal lano, nata-
žené od lokomotivy přes střechy vagonů. Při tom
nešťastnou náhodou s vagonu spadl a utrpěl těžké
vnitřní poranění a zlomení obou nohou. Nebožák
byl dnes ráno přivezen do Prahy a ambulančním
vozem záchranné stanice byl odvezen do všeobecné
nemocnice.
— Za živa pohřbena. V Horní Lhotě u Blán-
ska zemřela v pátek 27. dubna 70letá žena za pří-
znaků křečovitých a byla v pondělí dne 30. dubna
pohřbena na blánském hřbitově. Hrob její zasypá-
vala pak hrobníkova dcera, která zaslechla, dříve,
nežli byla s prací touto hotova, že z hrobu ozývá
se klepání. Ulekána spěchala do bytu otcova, a když
tohoto v něm nezastihla, běžela pro faráře, který
však na hřbitov nešel. S dívkou odebral se tam ka-
plan, který rovněž klepání zaslechl. Nežli by byl však
dal rychle zavolati lidi ze sousedních domů, by rakev
z hrobu neprodleně vykopali a stařenu z ní vypro-
stili, poslal pro faráře a pro lékaře, načež teprve
po jejich příchodu byla rakev vyhrabána. Po jejím
otevření shledáno však, že stařena jest mrtva. Ne-
zemřela však smrtí přirozenou, neboť lékař zjistil,
že skonala teprve před několika okamžiky a že
#4
alto_textblock
#4
zemřela zadušením. Pravá její ruka byla odřena pa-
trně následkem klepání na víko rakve, kdežto levá
ruka vložena byla pod zády mrtvoly.
— Vystěhovalci. Včera ubíralo se Prahou do
Ameriky 58 vystěhovalců ze Lvova, 20 z Černovica
20 z Tarnopolu.
#5
alto_textblock
#5
= Nehoda na moři. Z Terstu, 2. května.
(C.-B.) Dnes ráno narazil remorquer »Pluto«, jenž
vlekl parník »Tergeste« (majetek Rakousko-americké
linie) do arsenálu, v zátoce u Muggie na místní
parník »Gian-Paolo«, na němž se nalezalo asi 50
školních dětí a mnoho zelenářek a drůbežnic. Parník
»Gian Paolo« byl poškozen, ale jinak nestalo se
žádné neštěstí.
= Mor. Z „Port Saidu telegrafují: Vypuknutí
hlízového moru bylo už úřadně vyhlášeno. Dnes
udály se čtyři případy úmrtí.
#6
alto_textblock
#6
Ze soudní síně.
#7
alto_textblock
#7
Z demonstrací českobrodských.
#8
alto_textblock
#8
(Před senátem čtyřčlenným.)
Nezvyklý vzhled má dnes jednací síň tře
tího senátu. Do síně vcházejí čtyry elegantn
mladé dámy a zaujímají místo na — lavici ob-
viněných. Vešly lehkým svižným krokem, deko-
rovány svazečky bílých a červených růžiček
s hravým úsměvem na rtech, poslechly vlídného
vyzvání pana vrchního rady Babora a usedly
na vykázaných místech. V průvodu jich dosta-
vily se dámy starší, patrně matinky, a řada
českobrodských pánů.
Dámy žalovány jsou z přečinu shluknutí
ve smyslu § 283. a 284. tr. z. Žalovány jsou:
17letá Josefa Řehákova, 16letá Jaroslava
Řehákova, 18letá Marie Lubrovaa
17letá Božena Lukšova.
Veřejnou žalobu zastupuje náměstek pan
Sak, obhajcem jest pan dr. Klumpar.
Žaloba zní:
V neděli 12. listopadu bylo v Českém
Brodě demonstrováno. Příčinou toho bylo
zatčení a uvěznění pěti záložníků, kteří při
kontrolním shromáždění po česku se hlásili.
Poněvadž zástup lidu na českobrodském ná-
městí seskupený a asi 300 hlav čítající choval
se výtržně, hulákal a pokřikoval na úřad-
níky okresního hejtmanství i četnictvo »hanba
vám«, vyzval okresní hejtman Josef Schentz
i jemu přidělený okresní komisař Otakar Svo-
boda několikráte zástup k rozchodu.
Ježto opětované vyzvání na zástup i n
jednotlivé hloučky bylo bezvýsledným, nařídil
okresní hejtman četnickému strážmistrovi Fran-
tišku Seidlerovi, aby rozehnal zástup nasazeným
bodákem.
Když četnický strážmistr proti zástupu
a mužstvem postupoval, vyzýval jej k rozchodu
s došel až k obviněným, jež vyzýval, aby se
rozešli.
Obviněné nejen že vyzvání, aby se rozešly,
nevyhověly, nýbrž volaly: »Nechte nás, my
nic neděláme, my to chceme také vidět !« a
komisaře Svobodu odbyly, »že mu do toho nic
není, kde se zdržují.«
To vše jest podkladem žaloby na česko-
brodské dámy vznesené pro přečin shluknut
dle § 283. a 284. tr. z.
Po přečtení žalobního spisu zahajuje před-
seda výslech obviněných.
Prvá z nich, sl. Josefa Řehákova, po-
převši, že jest vinnou, uvádí, že se 12. listopadu
s četnou společnosti procházela dopoledne na
náměstí. Od Sokola vycházel k nim zástup lidu.
Předs.: Zástup zpíval prý a někdo prý
volal: »Hanba vám!«
Obviněná: To nevím, nic podobného
jsem neslyšela.
Předs.: Byly jste stále vzdáleny od
onoho zástupu?
Obž.: Ano, chodily jsme ve značné vzdá-
lenosti. Pojednou měly jsme před sebou četníky
a za sebou zástup.
Předs.: Snad jste mohly odejíti stranou?
Obžal.: To bychom byly učinily, ale ne-
šlo to.
Předs.: Vevyšetřování jste udala, že jste
sice odešly k nějaké pumpě, ale že jste úřad-
níkům odmlouvaly, hlavně panu okresnímu hejt-
manovi.
Obžal.: My ho vůbec neznaly a neznáme
ho dosud. Ostatně jsme vůbec ani nemluvily,
ani jedna po druhé, ani všechny najednou,
tvrdí-li někdo něco takového, ať nám to dokáže
každý zvlášť.
Předs.: Byl vám roztržen také šat, jak
se to stalo?
Obžal.: Když jsme stály u oné pumpy,
přiblížil se ke mně četník a bodl mne bez
příčiny do rukávu a roztrhl m
při tom šat.