Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. hod. odpoledni.

Předplácí se v administraci v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

poštou:

měsíčně .

. 1 «1. 10 kr.

1 zl. 85 kr

čtvrtletně

. 3 „ 30 „

4 я - »

půlletně .

. 6 „ 60 „

8 я — я

celoročné

.13 „ 20 „

16 Я - я

Jednotlivá čísla 5 kr S nedéluí přílohou Ь kr.

DOPISY trankované a podepsané přijímá r e d a lac c e v Ostrovní ulici Čís. 1508—11.' Rukopisův nevracíme a nepodepeaných nedbáme. REKLAMACE nezapečetěné poeýlány bnďtež nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevnčji.

ČÍSLO 47.

V Praze, y Otěry dne 27. února 1894.

Ročník XXVI.

Vláda proti Bohn a anarchisti proti vládě. Paříž, 25. února. (Soud faráře ze St. Denisu s městským pašou a soud Leau- t b i e r a.) Je známo, že socialistický starosta St. Denisu Winter poručil ze hřbitova snésti veliký kříž. Avšak farář není mužem bledé bázně a proti tomuto násilnictví odvolal se ku státní radě (Conseil detatu), kteráž faráři­ dala za pravdu rozhodnouc, že snešení křesťanských emblémů jest obmezováním svobody vyznání zákonem zaručené. Žádné náboženství není prý bez jistých odznaků na venek. Tím však spor mezi farářem a městským­ pašou nebyl vyřízen Naproti rozhodnutí­ státní rady postavil se vládní ředitel­ kultu D u m a y, který zase rozhodl opačně A tak celý boj o hřbitovní kříž bude к rozhodnutí odevzdán paou ministru Spullerovi, jenž je šefem zednařekébo ředitele­ Dumay a. Spuller však nalézá se na dovolené Nyní bude nad sporem rozhodovati ministerský předseda : Casimir Perier. — Takových bojů jest třeba v zemi nej katoličtější : smí-li svaté pole v Pánu zemřelých­ zdobeno býti znamením sv. kříže — a to ve chvíli, kdy při pařížské policii byl zařízen zvláštní departement na sbírání po ulicích rozhozených pum. Včerejší .Figaro“­ s kousavou ironií uveřejňuje, že „Departement­ des bom bes“ sestává z pánů : Girarda, Dupuebo, Songle-Feriera, lučebníka a dvou hasičů, kteří s vozem к tomu účelu zvláště připraveným po mé etě jezdí a pumy s patřičným opatřením sbírají. čtenáře bude zajisté zajímali přelíčení 8 anarchistou Leautbierem, jež stručně z nedělního­ „Figara* vyjímáme. Tento 201etý mladík, bledých tváří, při- hublé postavy se známkami vyžilosti na obličeji,­ činil na diváky odporný dojem. Tahy jeho nesou stopy — lumpáctví. Již z očí lze mu čisti jeho zbůjnické heslo : „créver un bourgeouis — rozpárati břicho měšťáka“. — S tímto pohledem zašel­ si do restaurantu Marguery, kdež poručil 8Í smažené křepelky, očka — (vajíčka) — v másle pečená, ananasový ořech, šampaňské­ a pod. lahůdky Mezi jídlem stále prý držel ruku v ňadrech, kdež měl skrytý veliký­ nůž, jímž chtěl kterémukoliv měšťákovi,­ jenž by mu do rány přišel, rozpárati břicho. Sklepník si toho hosta sice dobře všímal­ a byl by rád byl, kdyby se měl ku placení. Když o to byl požádán, odvětil drze, že nemá čím platit. — Když nemáte čím platit — pravil na to nájemce restaurantu. — nemáte si poroučet křepelky a šampaňské. — — Eb co, měšťáci žerou taky křepelky a zapíjejí šampaňským. —

— Měšťáci si to ale zaplatí. Na to byl Leauth er způsobem praoby- čejným z restaurantu vyhozen, při čemž re ataurateur neopomenul mu na cestu přidati — nohu na zadní část těla. Odsud udal ae Leauthier do restaurantu jiného в tímtéž úmyslem, aby kterémukoliv měšťákovi přile žitostné rozpáral břicho. Zde ei opět neporoučel­ dosti lahůdek a zde též spáchal útok na srbském konsulovi, který dle svého lepšího kroje zdál se mu uejzpůsobilejším к rozpárání břicha. Leauthier pocházel z rodiny nemajetné sice, jež ale dala jej vyučiti řádnému ře meslu obuvnickému v Marseillu, kde však záhy propadl zásadám anarchistickým pilným­ čtením: „Le Pére|Peinardu“, „Revolte“ a „Revue anarchistique“, tak že v šestnáctém­ roce byl již vyučeným anarchistou. — Ačkoliv znal své řemeslo dobře, štítil se přece práce, kterouž si vyhledával jen z hladu. Vydělal ai denně 4, 5 i 6 franků, avšak každý mistr byl rád, když se ho zbavil, čili když mu z práce odešel dělník, jenž při práci nadával stále měšťákům, rouhal­ se Bohu a kazil ostatní dělníky. Figury přímo komické u soudu dělali mistrové, u nichž Leauthier popracoval Všickui až do jednoho, úzkostlivé se ohlížejíce­ po přítomných v soudní síni anarchi stech, vydávali obviněnému svědectví co nejlepší,­ což mezi posluchači vzbuzovalo vese lost. Poslední dobu Leauthier vypůjčiv se od svého přítele několik set franků, toulal se jen po hospodách a nadával měšťákům, jimž prý musi rozpárati břicha Byl to pravý vejlupek nebezpečného ni čemy, jej porota na základě příznivých výpovědi­ svědků odsoudila s okolnostmi polehčujícími.­ Předseda soudu žasnul nad zkažeností Leauthiera, který z přítele svého Braucharda, zapůjčivšího mu těžce nastřádacé peníze, si smích tropii když jeho peníze probíjel po hospodách, stěžuje si při tom na bídný osud a bezcitnost měšťáků, a který na srbského konsula jejž vůbec neznal, vrhl se s nožem proto že měl na sobě hezký kabát. Že byl odsouzen к doživotní deportaci, je čtenářům známo. Může na jisto se předvídat,­ že anarchisti se postarají, aby tento bidn.k z území deportačniho co nejdříve unikl.

Cyrillo-methodějská nniversita. *) Z Nov. J i č i d s, doe 19. února 1894. Avi před měaícem podán na úvodním místě­ „Hlasn* návrh na aříaení katolické uni ver lity na Moravě. Od let padeaátých Morava nemá university.­ Némei na Moravě posaváde málo si to zabírali. Český národ vlak, jeni tolika universitami­ obdařen není, jako iťastnéjíí naši kra jasé němečtí v Rikonikn, a mimo to třiětvrti novou ěiaí většinu na Moravě, dávno již přeje *) Tímto zahajujeme i my veřejný rozhovor o záležitosti,­ která se již v o-gánu katolického duchovenstva­ moravského nalézá v plné diskusi, ponechávajíce­ všem interessentém úplnou volnost názoru. Redakce.

•i nového vysokého učení vedle Carolo-Ferdi- nandey. Již před několika lety elovntný náš právník­ dvorní rada dr. Rauda, tehdy, tnííme, rector msgaifíons, přání ono před iirii veřejností­ vyslovil ; a od té doby svláště studentstvo­ moravské věo udržovalo v ustavičném prendo, až i na říšské radě návrh podán od poselstva moravského na zřízení české university­ na Moravě. Letoa pak totéž stalo se i na ■emském sněmu markrabství, kde poslanec dr. Žáček účinnon řečí návrh odůvodňoval. Než, bohužel, žádného z nás není tajno, se tak brao če»ká nniversita státní na Moravě a-ÍBtna nebede za nynějších okolností. — I byl dán otázce cmřr jiný ; spojena > jinou ještě ideou, jež dřímala dexavad v našich hlavách, я ideou svobodné university kstolioké po apú- soba universit národů jiných. Byl pak le tee v lednu podán zmíněný již návrh v „H aeu*. Da'o se očekávat!, že na různých stranách rázně bude přijat. Nei, etllcm zvláště duoho venstvo na Moravě s ecthnsiacmem — smíme říci — myšlénky pronést né se ojalo, o němž, jakž se zdá, v Čechách málo jste se dověděli. Byla sice krátká zpráva o návrhu v „čechn* podána, ale, že by v „Hlasu* cd ič doby jii stálá rubrika by a pro úpisy sto (á 200, i 300) zlatové na „Cyrillo Methodéjskoxi universitu*,­ že by na Moravě tolik o záležitosti této ■e rokovalo, sátím cviem jen v soukromí, (ač již i družstvo „Hlasu* mělo otázko na denním­ pořádku výborové schůze) — to vše širší veřejnosti v Čechách snad známo není. O dalekosáhlém významu katolieké univer- s:ty pro náš národ — ani mlnviti nebtídeme. Je to nás všech vznešený ineál — a krásy ideálu dokasovati, pravda, že netřeba I Víme viichni, že bych ш od takové university směli očekávali částečné aspoň obrození dnoha křesťanství,­ jenž i v národě našem někde hodně již sesiábl. t Než, cč tu běif, je atráaka finanční — i czvai se již hlas z toho prý jediná důvodu „pivní proti“ („Hlas* se dne 17. února 1894 uveřejněno podle zásady „ut andiaíur et altera para“). — Pochybujeme, že by však hlas ten by! níkodil nadšení všestrannému pro novou universito : alespoň nám připadalo to za cd pověď když den na to četli jsme nové a tak četné úpisy omámené v „Hlasu*, a to ze stracy vůdčí v naší katolické organisaoi na Moravě (upsali pref. dr. Pospíšil, profesor dr. Neuschl, děkan dr. Sctneider a mnoho jiných — a samá jména známá !) Onen dopisovatel „první proti“ nevolil právě důvody nej pádnější pro své mínění. — Uvádíme jen některé : Praví oe př. : že prý „české farní dnořovenctvo na Moravě sotva by kýlo в to při největší (!) obětavosti za mnoho (!) let dvnoet tisíc iložiti.“ — Na, ještě se ani vlcstně nesbírá a jiä je někrlik tisíc upřených : a věru mnoho jich čeká s úpisy, až se věci někdo plece ujme, snad po sjezdn katolickém, jenž ee chystá 1 — Důle dí onen pán: „české katolické šlech у černáme,“ — tato slova — nemínil li pan dopisovatel snad jen poměry moravské, a mínil li, pak nepovážii, že katolická­ nniversita byla by věcí katolíků českých všech, ať v Cechách, ať na Moravě, ať ve Sidzxkn.

Dal-li kníže Liechtenstein na Českou akademii­ 10 000, naie rody českó nedaly by se a nedají se zahanbiti knížetem německým, kdy půjde o věo mimo to i katolickou. Divně nás dojala i tato slova článku : „Nač máme piatiti na dvoje ikoly, nač máme stavětí školy proti ikolám . . . Heslem naším budiž, zachovejme, co lze zachovat!; domáhejme­ se za nynějších poměrů vedlejšími ве- stami, aby uaie lko!y, jak nárední tak střední a vysoké stály opět na základě náboženském­ . , .“ Kdy ze takovým způzobem dožijeme za daných poměrů katol ckého vysokého cčení, věru nevíme ! Pohodlnější by to ovšem bylo, nestavěti školy proti školám, nýbri hleděli dobyti­ škol již postavených : ale jak toto je snadné a možné, považte a vzpomeňte na nešťastný­ „zákon Lieohtensteinův* : a tn přece běželo jen o školy nárední, které jsme až do nedávna ještě měli, kdežto univerzity dáven jii mám jsou odcizeny, a boj o ně mnohem by byl tužší 1 Nsm aspoň snadnějším připadá, zřídili­ si svobodnou universitu katolickou vlastními­ penězi, než bojovati o to, aby státní university­ „stály opět na základě náboženském, a aby v nich nemělo mieta, co jest nešema náboženství­ na odpor.* — Po solnohradských začínají i Maďaři sbírali­ na katolickou universito. Francouzi, Američané­ již je mají, mají je i vo Švýoařícb, v Be’gìi, nuže i u nás * byl by čas myšlénsiou do opravdy se obírat;. Kdyby se věc zdařila, nesla by užitek stonásobný. Kéž by i v království nadšení pro tuto ideu Oostoupilo stupně, na němž nyní stoji v markrabství 1 — Spojené kde vládnou síly, snadno vše во vykoná.

Přiléváni ohně do anarchismi!- Tímto nazýváme veliké zpronevěření v pokladně­ státního dlnbu ve Vídni. U nás každý odborník v pokladniotví se táěe, kterak je to možná při tolika dohledu. Při každé pokladně jsou při nejmenžím dva klíčky, z nichž jedes má pokladník a druhý kontrolor. Z obšircé ■právy vídeňských listů vyjímáme následující : Jeden z nejpověstnějších hýřilů vídeňských vrohůí pokladník v úřadě státního dlahn Adolf Ferlér, který saetával celou řadu čestných hodností a byl pokládán za milionáře, promarnil­ celé jmění své • pověstnou záietnon krasavicí,­ pro kteron již několik kavalírů přišlo na mizinu, i zpronevěřiv к vůli ní více než 100.000 zlatých. Ferléa mši 1400 sl. roční gáže, mimo to veliká příjmy ze svých závodů, ale někdy ty důchody nestačily nikterak к okrytí potřeb jeho rozmařilého, marnotratného­ života. On rozhiz. val peníze z takovou vášní, že te to podobalo až šílenství a ti, kdož počínání jeho v pozlední době «ledovali, byli pevně přesvědčeni, že to ee „slavným* vídeňským­ lvem v braku smetně skonči. Adolf Ftr- lés prohýřil nesmírné sumy peněz ■ dámičkami pochybné pověsti. V naprostý úpadek a zkásu přivedla Fer- lésa «třeš ěná „lávka* к Mariettě Angeliuvé, bývalé ředitelce cirka a kapletní zpěvačce, к erá jii před ním několik podobných blon- eniveft ožebrač,!». К vůli ní přišel na miiinu

FEUILLETON.

Uctívání ďábla a zednářů. (Sk.) Kanadský dopisovatel listu „Courier­ de Bruxelles“ sděluje skoro neuvěřitelnou­ historku, kterou za pravdivou prohlašuje­ ; týká se pak uctívání ďábla. — Jest známo, že skutečně kvete úcta ku knížeti temnosti. V Itálii byly veřejné průvody ku poctě jeho pořádány, a táž země chová ve svém středu basníba Carducciho, opěvatele ďábla. Také Taxil, biskup Fava z Grenoble ж jiní dokazují ve svých spisech, že ďábel uctíván jest od zednářů. Co se týče pak našeho­ případu, jenž níže v krátkosti podá váme, oznamuje týž dopisovatel v „Courieru“, že se na vše dopodrobna vyptal a vše prozkoumal­ Ve Spojených státech, které hraničí s Kanadou, jsou zednář Phileas Wälder a jeho dcera Zofie vůbec známi jako posedlí­ ďáblem. Již v útlém mládí — v stáří 3 roků (1866) — obětoval Wälder svou dceru ďáblu, jehož úctu ve vyšších ložích­ zavedl a uspořádal pod názvem : „Palladiu­ m*. Především jest uctíván satan ve městě Charleston. Lože tohoto města má svou svatyni. „Sanctum regnum* nazvanou,

kam mají přistup pouze zasvěcenci zednářů. Jest známo, že ae tu ďábel pravidelně každý pátek odpoledne o 3 hodině zjevuje v lidské­ podobě. Tato lože vede vrchní ře- tslství nad ostatními v jiných zemích žalo ženými lóžemi zednářů Táž vysílá své in spektory čiii missiooáře — muže i ženy — aby šířili bezbožecké učení. A jedním takovým­ missionářem právě jest Žofie Waldrova, která jest zasvěcena do tajemství zednářství, což všem noni popřáno. Jak se praví přijde prý tyto dny do Belgie, není-li tam již. — Otec její jest Amerikán, kdežto ona jest narozena­ v Evropě ; matky neznala. Ji podřízeny­ jsou Francie Belgie a Švýcary, a má své sidìo v Genfu Její otec byl zvolen, aby tajně působil v Evropě a konal inspekci po všech zemích evropských, při čemž jej provázela­ jeho dcera. A na této okružní cestě představil Wälder Žofiii llletou (1874) ředitelstvu­ lože švýcarské a pravil к velmistrovi, že velká úloha zednářská čeká jeho dceru. Ona sama vypravuje, že jest předurčena jv 33 letech státi se matkou; její dcera porodí opět v 331etech dceru a z této cela řada dcer-matek prý pocházeli bude, z nichž poslední v 33 letech stane prý se matkou antikrista. Ona jest přesvědčena, že po papeži Lvu XIII. ještě 9 papežů bude následovali ; pak přijde Lucifer, který

převezme vládu světa ku blahu lidstva — Autikrist prý se narodí podle této posedlé za předposledního papeže, totiž v den jeho korunovace. 33 let uplyne mezi narozením Antikristovým a vládou posledního papeže. Potom bude papežství zničeno, náboženství

nebi, ani Syn, léč Otec sám* (Mat. 24, 36—39.; Marek 13, 32; Luk. 12, 35. Ap. ak. 1 7 . . .). V těchto slovech vylučuje se i ďábel. Ani by se to nesrovnávalo s nejvyšší svatostí Boži, aby zjevil dobu posledního

Kristovo zrušeno, a Antikrist bude svými soudu satanu, který od Boha pro svoji pýchu

divý a zázraky říši svou oblažovali. Proroctví Žofie Waldrové jest authen- tické Ona chová u sebe hada, který jí za medium ďábla slouží. Potud zní zpráva. Tak daleko tedy dospěli lidé ve své nevěře a zaslepenosti, že raději slouží ďáblu, od něhož mají к očekávání­ za odměnu —věčná muka, než Bohu, jenž své věrné služebníky odměňuje věčnou blažeností ; spíše věří lživým a lichotivým řečem knížete temnosti, než pravdomluvnému­ Stvořiteli, jenž nikdy oklamali ne

věčně zavržen jest, kdežto andělům, kteří jsou miláčkové Boží, by toho odepřel. A kdyby i Bůh přece chtěl v známost uvésti blížící se okamžik oné hrůzy, aby snad hříšníci­ a nevěrci se zarazili a obrátili, zajisté­ by nevyvolil si za prostředníka vládce pekelně říše, nýbrž některého nebešťana. — Ku konci ještě uvádíme poznámku „Kirchenzeitungu*, z níž tuto zprávu vyjímáme,­ a která praví: Velice podivuhodné při tomto případu jest, že udané proroctví Zofie Waldrové, pokud se týče počtu pa-

může. — Však napadá nám otázka, může-l^pežů přesně s tak zvaným proroctvím sv. vůbec ďábel miti bližší vědomost o posled-1 Malachiaše se shoduje a rovněž se starou líním­ soudu. j dovou věrou o narození Antikristově. Pře- Co se týče okolností, za jakých soud kladatel, poznamenává dotyčný list, sotva tento nad světem konán bude, které vyli-:by se odvážil tuto zprávu nám zasiati, kdyby čeny jsou dílem v jiných spisech světců se neobjevila ve vážném a znamenitém liatu, zvláště od Boha osvícených, připouštíme jako jest „Courier de Bruxelles*. rádi ; ale to naprosto odmítáme, že by. svůdce lidského pokolení věděl určití dobu;1 neboť Kristus Pán pravil výslovně : „Onen : den však i hodinu neví nikdo, ani andělé