Vychází každý den mimo ▼ neděli a svátek o 3. bod. odpolední. Předplácí se v administraci

v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

poštou: 1 zl. 36 kr

měsíčně .

. 1 zl.

10 kr.

čtvrtletně

• 3 „

30 „

4 „ - ,

půlletně .

- 6 »

60 „

8 „ - .

celoročně

•13 „

20 „

16 „ - ,

iuruuuo «ДО n &\J n Ц — щ Jednotlivá čísla & kr. 8 nedělní přílohou 6 kr.

DOPISY frankované a podepaané přijímá r e d. a. Ic c e v Ostrovní ulici Čís. 1508—11. Kukopisiiv nevracíme a uepodepeauých nedbáme.

REKLAMACE

ezapeóetěné poaýlány nefrankovány.

budtei

Inseráty počítáme nejlevnčji.

ČÍSLO 76.

V Praze, v CTERt dne 3. dubna 1894.

Ročník XXVI.

Pozvání к předplacení na druhé čtvrtletí polltlclsélio d.enníleu „CECH” Předplatné poštou obnáší měsíčné zl. 1'35 čtvrtletně zl. 4* — ročně zl. 16 — Pro Praha e donáškou do domu: měeíéně zi. 1*10 čtvrtletně zl. 3-30 celoročně zl. 13'20 Za donáiku do domu, kterouž výhradné administrace obstarává, platí se měsíčné 10 kr. Předplatné zaeýlá se — nejlépe poštovními­ poukázkami administraci „Čecha“ v Praze, Ostrovní ulice é. 1508-11.

Paříž. (Otrávená lycea atheismem) Hrabě du Pleseis uveřejnil v „La Croix“ za příčinou profanace sv. hostie dopis, z něhož­ tuto vyjímáme : Jsou to upomínky smutné. I já jsem prošel lyceum (gymnasium) Znám ovzduší, v jakémž dítě z otcovského domu vyšlé, dospívajíc­ v jinocha, jest odchováno a nedivím se, že dospívá ku Skandálům takovým. Di vím se však, že teprv nyní vyšly na jevo. Mohlyt již dávno učiniti se nemožnými. Zlo zatím stále se více šíří a to proto, že dostává se mu potravy z universit, z nichž vycházejí na mnoze profesoři atheisti. V atheismu vystudovali a v atheismu odcho- vávají mládež jim svěřenou. Studoval jsem v letech osmdesátých. Nyní poznávám, že sice studuje a učí se mnoho, velmi mnoho, ale n e v y c h o v á v á se. Vychování na lyceích není vůbec žádné. Žáci spatřují ve svém profesoru mučitele, nepřítele, jenž trýzní je svými předměty. On má předepsáno, že musí za půl leta, či za rok do žáků vtlouci tolik a tolik grammatiky, přírodopisu atd., at se děje, co děje. Padne li žák. je mu vše jedno. Mezi profesorem a žákem jest boj o existenci. Učitel bojuje o existenci svou, aby se osvěd čil a tu ovšem v boji nerovném žák pod léhá. Místo lásky ku profesoru vzrůstá v žá kovi zášť Kteří jsou nadanější, obstojí, ale s jakými obtížemi. Musím vyznali, že jsem jako lyceista a se mnou mnozí jmi, považoval náš ústav jako peklo, v némž žáci jsou trápeni. Mnohý mladík uvnitř běduje na rodiče : Kam jste mne to dalli S jakou radostí vychází­ z toho „pekla“ na universitu, kdež doufá býtí za všecka muka na lyceu odškodněn.­ Rád bych viděl toho mladíka, jenž by s raťtesti vzpomínal na leta ly- cejní. Náboženství v životě našem mívalo váhu co nejmenší Na náboženství byli jsme naučeni pohlíželi s jakousi pobrdou. Co s tím, kam s tím ? Profesoři v celém cho vání, ačkoliv jinak vážném, dávali na jevo, že si náboženství nijakž neváži. Mezi námi ve třídé vyšší byl pouze jediný žák, jenž náboženství bral do opravdy a jenž jevil „city náboženské“. К němu jsem i choval vždy úctu. Kromě tohoto bylo ještě několik v náboženství ind fferrentních. Avšak u většiny zahnízdila se jakási zášť proti knězi a pohrdá proti náboženství. Dle tohoto stanoviska к víře vypadali na lyceu i mravy Ce’tait un debordement ďimmorahté immaginatile. (Debordement vyznačuje vybočení řeky z řečiště.) Na lyceích kolovaly zapovězené obscénní knihy a noviny. Profesoři, kdyby jen byli chtěli, mohli snadno na ně kápnout u hošíků­ 12—ISletých. Ale oni nedbali. Přednášeli­ si své a o ostatní se nestarali. Nái prefekt studia sám měl svého „Musseta“, anebo jiného spisovatele : „fin de siede* v pultě uschovaného. ('o si žáci mezi školou povídali, musilo

U větších žáků při prázdnotě náboženské zavládala surovost mravů. Na dvoře docházelo­ při rvačkách i na nože. Nebylo takměř možná zachovali si mezi takovými jemnější cit Děkuju Bohu, že jsem právě před třídami­ posledními vytržen byl z toho pekla, z té kloaky, jež nazývá se lyceem. Utkvěly mi v paměti fakta, jež musím zamlčeli, a výjevy, jež nelze mi popsali. Prošel jsem též kasárna, o nichž každý ví, že nejsou školou zbožnosti a dobrých mravů, avšak v kasárnech v ohledu tom mladý muž se cítí svobodným Tam v ohledu tom neděje se alespoň mravní nátlak. Vojin odbude si svoji povinnost, načež může si dělati, chce. Avšak na lyceích děje se mravni nátla od nejhorších ničemů. Oč výše stoji kasárna nad naše lycea. Viděl jsem chlapce vraceli se od prvního přijímání kteří byli naprosto beze studu. Chlapci sedmiletí vyučeni byli od bratra staršího­ — Kéž Bůh odpouští rodičům za to, že dávají syny své na naše atheistická lycea. Mnohý z těchto bude jednou žalovali na ně před nebeským soudcem : proč jste mne nedali raději učili řemeslu nejposledněj Šímu, v němž bych byl ušel mravní zkáze Kterak jsem blahořečil svému otci vlastně své matce, že mne vyrvali z toho „pekla* a dali na ústav řízený řeholníky, na nějž vzpomínám se vší něžností. Zde jsem opět nabyl klidu srdce, protože jsem opět nalezl svého Boha a učitele, kteří mi byli otci. Dnes mne Bůh obdařil též syny. za je jichž duše jsem zodpověděn před Bohem Nežli bych je poslal do školy takové, dopustil­ bych raději, aby neuměli ani čisti ani psáti, dopustil bych, aby z nich stali se pouze prostí dělníci, ba raději bych je viděl žebrali po cestách a sloužili Pánu Bohu při vší bídě, nežli abych je uvrhl do toho „pekla“ našich lyceí. (V originále : J’aimerais mieux qu’ils ne sachent jamais, ni liře, ni écrire ; j’aimerais­ mieux en faire ďhumbles laboureurs ou les voir mendier sur les routes et servir Dien dans la misère, que les mettre dans un lycée, que les plonger dans cet enfen Slova tato mèla by se s kazatelen klásti na srdce těm bláhovým rodičům, kteří ze synů chtějí miti „pány® při tolika nebezpečích na vysokých školách, že by se nich mohli státí atheisti. — Kdybych je dal — končí svůj dopis — do takových škol, nichž by ztratili nejen víru, ale i mravnost,­ pak bych považoval se za vraha jejich duší, pak by mi stále v uších zněla hrozná slova : Duše tvých synů volají do nebe pomstu i Otče co jsi učinil ze svých synů! V druhém dopise hrabě du Plessis dokládá­ : Z toho, co jsem vám prvně psal, nemám­ ani slova к odvolání, na opak mohu tvr diti, že jsem na struny rozbouřeného srdce položil „sordinku“.

Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 3 dubna К biskupským konferencím ve Vídni. Konferemí úšastai *e tei aroibisknp dr. Tb, Kobn a biskup Ы. Riha ■ četkých B- - dějovio, hníie biskup SohosUr se Hradce a knfie biskup Vaiassi z Trideolo. Stélní вэ kretař Rsmpolia posial účastníkům konferencí tento telfg em ■ ft ma : „Jeho [Svatost dává viera rakorakým biskupům, kteH sejdou se ku poradě, i kat dému jednotlivému в nich ve vroucí lásce vyiádaaé apoštolské požehnáni. Viývsm Bohe, aby jim přispěl svou pomocí a jej ob společné porady a riuesecí aby oblašil boha ým plody. Dues pak ráno o 9 hodině slonili kardinál Grusoha v dómě ivatoilěpán- ském slavné služby Boži, jímž přítomni byli i všichni O'tstní účastníci konferencí. Katolický školský spolek ve Vídni měl včera svou osmou valnou hromadu. Aby se velkému návalu obecenstva mohlo vyhověti, bylo kromi toho slavnostní shromáždění. PH obou shromážděních byl sél přeplněn. Ve ve- ěernim shromážděni byl přítomen též nnntias Ag'iardi. Jako řečnici vystoupili pH prvém shromážděni dr. Parser, posi, baron Morsey a j.,

bylo ve Vídni volby tek roiěilené, jako včera ve vnitřním městě, kdei proti sobě stá у dvě frakce německé liberální strany. Volba počala jii po 8. hodině ranní a proti jiným letům dostavilo se jii dopoledne se 6400 к volebnímu­ osudí přes 2000 voličův. Obě strany měly celé bejno agentův к disposici, kteří sváželi voliče ve fiskreob. O 4. hodině odpoledni bylo 'krntiniam skončeno. Ze 6400 voličův dostavilo­ se 3773. Naprostá většina čin! tedy 1887. Dostali: Dr. Ofner 1123, officitlní kandidát Noske 2108, kandidát antisemitův 513 hlasův. Jest tedy avolen obecni radní Konstantin Noske. Nový arcibiskup záhřebský. Jmenovací­ biskupe seňského Jiřího Posi lo vi č arcibiskupem záhřebským vítá veškerý tisk chorvatský — i oposiční — ■ uspokojením aěkoliv prvni správy ve jmenováni tom viděly vitésstvi vlivu madsrskébo. Není nyní ovšem poohj by, áe nový arcipastýř chorvatský jest sy nem svého národa a še jeho jmenováni sna- mená splnění přání lidu a vftěsstvi spojené s lidem chorvatským snahy sv. Stolice. I „Agr. Tegblatt* — německý orgán chorvatské opo- sioe — píěe o tom : „Posdravnjeme nového biskupa s vědomím, ani vidíme, ie » y n n á roda naiebo a hněa vírou silný pastýřský stolec po Josef i Mibaloviči osiřelý sanjtmá posdravnjeme jej v tom přesvědčení, ie to po- važovati hade sa svon ambici, spiniti v každém směru očekávání, která jeho nbobý, tolika proti venstvim vydaný národ к držiteli tak vysoké hodnosti upíná. Po Josefa M<haloviči Jara, Posilovič. Jakou útěchu smíme vážiti jii ■ porovnáni­ tiohto dvou jmen 1 Vládní moc uber «ká, jei se po aPseni dnalismu sotva opeřila, mohla nám do Zahreba posiati honvédakého duchovního a faráře temeivársiého za arci biskupa ; ale dneiní Ubry kypící silon duievnf vžemohoncí a >ie hltající musí se spokojiti jmenováním biskupa seňského sroibisknpem záhrebským.­ Ne, my nejsme jeitě tak opnitěni, jak se nám to snad v mnohé chvíli zmalátuě losti zdá, ještě bdi nad Chorvatskem oko, které mu posílá znamení jako př slíbení, že se povscese ze svého ponížení. Jen to samo faktom, že v Budapešti mnsili neebati zajiti, doaaditi jakt hlavo naěí aroidiecése zase cizince,­ znamená pro uás sa nycějěiob okol costi vzácnou vymoiecost, a my se přiznáváme plna srdce к pocitu nejupřímnějií vděčnosti onomn, jenž si o toto vymoženost zásluhy získal.* — Též „Gratser Volksbiatt" vitá jmenování­ Pusilovičovo arcibiskupem záhřebukým velmi sympaticky. Připomíná ne intriky, jichž Maďaři užili, aby do Žábře ba destali svého muže u zmařeni těchto snah, které pro nber- skon vládu znamenají citelnou porážku. Praví : „Diocése tentokráte zaohráuéna jest od nes éatí. •tati se rejd'itém pro meďarikon politiku ; může zase oddati se svému hlavnímu poví láni, podperovsti nábožen-tvf. Nebi ř o to te jedná; arcibiskup záhřebský bnde se dcešaíbo dne cbrániti, aby ee < p ral státoprávním skutečnost*­ m, cn jeit poukázán na přbně církevní obor; ale politický, nnďarský bi-k; p byl by tn výslovně pro maďaření a neměl by takto žádného náboieiskébo vlive. Kdežto první státn nijak nenblíží, pcikoenjo drchý církev — to by znamenalo obrac»ti věci vthůrn no hami.“ Kosciuszko a — kardinál. Z Kra ková přichází zpráva, ie tam při oslavě Kosoinazkové srocený lid vytáhl na sody a Ion pil jejich krámy. Při výtržnostech těchto Ьу.’а okna vytlačena i v paláci kardinála Dn- ajewského, jakož i v domò jeho cratra. Důvodem bylo davo, ie kardinál a jeho bratr neměli osvětlená okna.

pokojům aavdal jeden poslochtě, o jeboi vyloučení­ byli studenti žádali. Universita musila býti zavřena, a dosud neni známo, bnde-li po pravoslavných Velikonocích opět otevřena.

Politický přehled zahraniční. V Prav-, dne 3. dubne. Vilém II a Bismark Telegram, jejž němé. ký císař byl saslal ku. Bismarkovi к ne déloím narcseninám, zní: „Vydovnji V. Ex. srdeěné blahopřání. Můj pobočník br. Molt ke dostal připiš, aby Vám mým jménem ode. vzdal kyrys. Pevcá ocel, která má přile hnonti na Vaěe prsa, buď symbolem německé vdžěnosti.* Bisinark odpověděl; „Vašemu Veličenstvu­ vyslovuji nejeddanějil dik za milostivé blahopřáni a slova, jimiž mně projevena přiseň - - . ... • 1 při druhém dr. Schwarz, před.eda katolického | Vašeho Vel. Novon vojenskou ozdobo uložím л* uaplniti vojáka. Ze sta bylo sotva spolku, a kříže Alois Liechtenstein, ftečníoi jako symbol této milosti a zanechám svým di-

pét žáků, kteří by nežili v těžkém břichu habituelním Mnozí ztratili do konce všechen­ stud Ti, již vraceli se z prvního přijímání,­ měli pravé peklo. Bylo postaráno, aby brzy z ntch setřen byl pel nevinnosti.

pojednávali hlavně o otásce ikolské a o výchov! tem jako trvalen památka.* mládeže. | Studentské nepokoje ve Varšavě. Vídeň. (Volba říizkého p o- „Pol. Corr.* oznamuje a Vsriavy, ie tam mesi slance) Od volebního lépasn mezi drem. universitními studenty json velké nepokoje. Krookwettrem a knížetem L echtenatemem ne- Přísná opatření byla již nòmina. Příiinn к na-

Schůze katolicko-politické jednoty turnovské v Libuni. (Pův. dopis „Čecha“.) Dne 1. dubna 1894 konala katcl.-polit. jednota pro vikariát turnovský schůzi v Libnni n p. Kozáka. Schůzi zahájil po 3. hod. odpol. předseda Jednoty p J J a n к ů, městský sekretář­ v Ternově křesťanským pozdravem a srdečně uvítal přítomné účastníky schůze, jichž sešel se pučet velmi slušný. Pan předseda ■ nadšením objasn i zásady katol. polit, jednoty a pravil; „Jednota choe všemi silami položití základ kn klidn a spokojenosti­ ; ponkazuje na rozervaný život společenský.­ Blahé itěstí míra prchlo. Politický život jeet v rozkladu i jdeme vstříc úpadku národa. Vážnost ka rtáří misi a s ni věrohodnost­ daného slova M ádei vyrůstá bez lásky ka práci a proto nalézá zalíbeni v socialismu,­ jehož řady rosmnoiuje V resruoba světovém však vstýčila katol polit jednota prapor svůj a volá ku všem lidem dobré vůle r. Pojďte mezi nás, zť zachráníme, co ještě za- ohrániti mošno, nebeský poklad, víro sv. [Společnost­ lidská nyní podobá se splašenémn koni, jen v před jest heslem jejím, ať dojdeme kamkoli.­ A'e jednota naše chce lid vésti ku přemýšlení,­ cestou rosumn zdravého má lid veden býti ku přede, к cíli. Hlavní zásadou naší jeauoty ale jest; Vtškeren život bndii obrozen na základě víry Kristovy. Modli se a praonj, Kristas práci požehnal. „Bez Boba a práce chceme se miti dobře*, volá socialista, ale dobro takové srdce naie nenspokojí. Kristas naučil nás modlitbě, Bůh velí práci otiti. Aby nábožnost víře, mravnost ž vota a přičinlivost práci byla vrácena, proto sem přicházíme, abychom­ tyto ctnosti opevnili tu, kde sltvný Ant. Marek tak dlonbo působil. A v naději té, že podaří se jednotě aspoň někoho ve víře upevnili­ a práci milovati, problašnji schůzi za za- hájenn.* Předseda na to udělil slovo dp. V. Ronovi,­ katechetovi v Tornově, který vystupuje □a řečniště, vítán voláním „sláva* cd shromážděných.­ Dp. V. Ron mluv-l ku shromážděným­ se zápalem a upřímností. Thema jeho sni : Na jakých základech spočíváte má naše práce i vědění. Obstb zojínuvé i ve všech čistech­ poctavé přednášky této jest: Chci do- kiz&ti, že věda i práce musi miti ráklad. Mnczí se domnívají, te práce jen blaho naše působí, jící sase prav/, že věda dopomáhá kn blah?. Není torna však tak. Položme práci i védo na základ a obé spojme a blaha se do- můžeme. Kristns dal základ práci i vědě; jest to princip mravne sii. 1 Na atole leží ostrý nůž, zmocní li se ho vůle dobré, blaho působí, tak řezbář z křivého dřeva krásný kns nábytku zhotoví, lékař vyřízne z těla zárodek nemoci. Chopí-li se nože ostrého vůle zlá, tedy jeu ničí a boří život. Vražedným bodentím se i n;jspanilejšl tvář lidská ničí a télo klesá jako lese mohutný kmen. Vizte tedy, vše na tom zaleží, jaká vůle se chopí nože ostrého, a totéž platí o práci i védě. в) Cj jest čteni ? Sbírání pojmů i myš ének z prpírn. Chopí-li se opět dobrá vůle cméni čtenářského, jak velice tu může sobě i jiným prospěli. Raduje te zajisté ž zní práhnoucí pocestný, ajde-H ckov v studně, snadno nhasí žízeň. Ale každá stndca má voda d'krou. Kéž bych aději tu vodo nepil, volá nejeden, byl bych zdráv. Tak i vzdělaný òlovék radovati se může, když focořiti te n íže do oiz cb myšlének a duševní rvon žízeň basiti může. Ale ne každá kniha jest dobrá, neu zdravé vše co, se pile. Json lidé pini Di, podvodu, nestoudnosti a také ;son i řeči j jich; čerpáme h tedy od niob vědění,­ tedy znenáhlá se nzk oňnjeme pro tyto ceřesti, mysl uaše ee kazí, hyneme na duchu, život sl otravujeme. Sv. Monika říkávala synn tvému Angustinovi: „Raději bych tě mrtvého viděla, ne* abych tě břežiti zaslechla. A mnohá matka volati mntí к synu svému; „Raději bych tč mrtvého viděla, mž abts diševně zhynul, než at у tě čteni neetoodnýcb knih otrávilo. A věda sama bědeje: Jeu mně vezměte 1 dem podvodným, ať sobě i mé neikedí. Kobo tedy nčime čisti, učme bo sv. pravdám, aky dovedl lež porazili, nčme ho sv. čistotě, abv nemravných­ knih se varoval, nčme ho po»lužoost( a •v. bázni, cime ho čisti na základě něhož-usko- mravním. Jen takové umrn vede ku blabu, kde víra i mravnosť si ruce podávají. Spůsobem podobným jednal vldp. řečrík o psaní, kreslení