ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 1686dd80-66c5-11dc-8054-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národních Listů“ k číslu 73. ze dne 14. března 190l.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy. = Zázračně zachráněna. Z Říma se ozna- muje: Způsobem takřka zázračným byla těchto dnů devítiletá dívka zachráněna od jisté smrti. Dívka, jež byla samotna v pokoji sedmého patra v jedněch z vel- kých nájemnických kasáren na via Mazzini, vyložila se z okna, jdoucího na dvůr, tak daleko, že pozbyla rovnováby a spadla. Padla vrchní částí těla a tváří na silný železný drát, pnoucí se přes dvůr ve výši třetího patra. Drát se přetrhl, ale dívka zachytila se rukama jednoho konce, takže drát takto zatížený švíhl velkým obloukem do otevřeného okna druhého patra, u něhož právě byla zaměstnána statná žena, třicetiletá porodní bába d'Antoniova, a mrštil dívku do její náruče. Možno si představiti úžas milé pa- ničky, když jí vletěla do náruče dívka, jakoby spadlá s nebe. Mimo odřeniny ve tváři a na rukou neutrpěla zachráněná nijaké pohromy. = Krejčovský úskok. Anglický jeden časo- pís přináší zpravu o chytrém kousku krejčího, jenž se chtěl chránit před zákazníky špatně platícími. Mladý jakýs krejčí hodlal otevříti krám v jednom větším městě anglickém, ale poněvadž se obával, že od samého počátku bude přetížen dluhy, připadl na zajímavý prostředek, aby zjistil málo spolehlivé pla- tíče mezi obyvatelstvem, od nichž očekával, že na- jisto se pokusí, získat si u něho úvěr. Zaslal do místního listu následující insert: »Mladá dáma, hezká a velmi bohatá přeje si vejíti ve styk s pánem z dobré rodiny za příčinou sňatku. Dáma ničeho ne- namítá proti tomu, zaplatiti dluhy svého příštího manžela (jichž výše však musí býti udána.) Nabídky s fotografiemi pod šifrou H. Z. expedici«. — Počet odpovědí a fotografií byl ohromný. Podnikavý krejčí prohlédl si fotografie a zapsal si jména a adresy jejich majitelů do knihy s nápisem: »Špatní platiči.« Když pak některý z nich hodlal geniálního krejčího poctíti svou zakázkou, byl se zdvořilou omluvou o- mítnut. A závod krejčího utěšeně vzkvétá. = Sensační vynález. Z Curychu se ozna- muje: Fotograf Vautier v Grondsonu učinil vynález nanejvýs důležitý, neboť se mu podařilo, sestrojiti přístroj, jímž umožňuje podrobnou, zřetelnou foto- grafii do dálky. Vynález zkoušen v generálním stábu švýcarském se skvělým úspěchem. Z Iverdontu foto- grafována hora Saentis, vzdálená v přímě čáře 210 kilometrů a obraz byl tak zřetelný, že byly úplně zřetelně patrny veškere podrobnosti na malých sala- ších. Přístroj sestává z roury tři metry dlouhé, jejíž konstrukce jest dosud tajemstvím vynálezcovým. = O krali Edvardovi VII. vypravuje jakýs anglický turista v jednom londýnském časopise ná- sledující anekdotu z doby, kdy nynější král byl ještě princem Walesským. Před několika lety jel následník trůnu anglického do Paříže incognito pod jmenem »baron Renfrew«. Zatím co prine Walesský se svým průvodčím meškal v jakés obrazárně, byl svědkem hlasitého hovoru ve své blízkosti. »Sázím se,« pravil kdosi, »že to je prine Walesský.« — »Dobrá, příjí- mám sázku,« odpověděl druhý, »ale kterak to roz- hodneme?« — »To bude má věc,« odpověděl první. — Na to obrátil se k průvodci princovu, pokynui mu, že by s ním rád mluvil a pošeptal mu: »Není váš přítel princ Walesský?« — »Nikoli, pane,« od- pověděl průvodčí princův. »Tento pán se jmenuje lord Renfrew.« — Tazatel vrátil se ko svému sou-
#4 alto_textblock #4
druhu a pravil: »Prohrál jsem sázku, ale ať visím. jestliže v celém seznamu lordů naleznu nějakého lorda Renfrewa . ..« = Drobotiny z Italie. Italské listy z posled- ních dnů obsahují celou spoustu sensačních zpráv. Z Nenpole se oznamuje, že blíže Capodimonte za- vražděn byl mladý lékař dr. Filippo Massari svým starým sluhou Morellim. Před nějakou dobou ukradl Morelli svému pánu 50 lir a ke krádeži se také při- znal. Lékař však přes to přese všecko ponechalsi jej ve službě a chtěl mu toliko měsíčně strhovat5 lir z jeho služného. Avšak sluha, jemuž to nebylo vhod, vrhl se na svého spícího velitele s břitvoua usmrtil jej způsobem přímo bestiálním. — V Římě zatčen byl student farmacie Salaris pro podezření, že zavraždil studenta Scopeccea. Před několika nedě- lemi nalezen byl Scopecce ve svém bytu zavražděn. Pocházel ze zámožné rodiny a vedl v Římě lehko- vážný život, při čemž přicházel ve styky také se všelijakou sebrankou. V těchto kruzích také z po- čátku hledán vrah, ale bez výsledku. Student Salaris byl soudruhem Scopecceovým ve studentském spolku a když kollega jeho zavražděn, navrhl ve spolku smuteční slavnost za něho a frásovitý soustrastný telegram rodině. Je-li těžké podezření, jež naň uva- leno, oprávněno, ukáže vyšetřování, jež se vedes velkou horlivostí. — Ve Florencii okradena byla manželka ruského plukovníka Volkova na své vileo skřínku se šperky a hotové peníze v úhrnné ceně 150.00 lir. Zloděj byl již dopaden. Jest to Ital Credenza, náležející ke služebnictvu okradené dámy a byl zatčen v bytě své milenky. = Smi se kouřit v kupé pro dámy Z Brusselu se oznamuje: Nová sporná otázka za- městnává zdejší společenské kruhy a zejmena mezi dámami vznikly prudké polemiky o nejnovější afféře, jež ostatně způsobena byla dámami. Jde tu o otázku, smí-li dámy v kupé pro dámy kouřit. Sporná tato otázka nebyla vyvolána theoretiky, nýbrž praktickým případem. Ve vlaku, jenž se chystal k odjezdu na jižním nádraží brusselském, usedla pasažerka do kupé, vyhraženého damám. Urovnala svoje zavazadla a chtéla se zabrati do čtení. Krätce před odjezdem vlaku vstoupila do kupé jiná dáma a rovněž se tu uvelebila, načež vyňala z elegantního pouzdra ciga- retu a největšímu úžasu spolucestovatelky ji zcela znalecky zapálila. — »Madame!« zvotala poděšená nekuřačka, »to není kupé pro kuřáky, zmýlila jste se.« — »Nikoli,« odpověděla klidně kuřačka; »zde jest damské kupé, ovšem: nesmí sem tudíž žádný muž. Ale nikde zde nevidím návěští, jež by dámé v damském kupé zapovídalp kouřit.« Následkem toho byla hádka, v níž v nemalém rozčilení protřepán značný kus ženské otázky. Konec sporu byl, že dáma klidně kouřila dále a její spolucestovatelka přes to a na štěstí neutrpěla škody na svém zdraví. Malá tato a fféra záhy se roznesla a tak dostal se spor do veřejnosti. Práva konření zastává se dosud ovšem jen menšina, jež zastává požadavek, že správy drah jsou povinny poskytnouti kouřícím damám tytéž vý- hody, jako mužským kuřákům. = Morální policie. Ze Lvova se oznamuje! V jednom zdejším uměleckém obchodě vystavena byla fotografická reprodukce obrazů polského malíře Bredta, »Tři gracie«, jež lákala četné obecenstvo. Policejní strážník, jenž se byl rovněž na obraz po- díval, vešel do krámu, aby obraz byl odstraněn.
#5 alto_textblock #5
»Proč?« tázal se majitel obchodu. »Poněvadž jest nemravný«, odpověděl policista. Majitel závodu po- krčil odmitavě rameny. Hodinu potom dostavil se do obchodu policejní komisař a žádal jmenem zakona odstranění závadného obrazu. Tentokrát ovšem musil se obchodník podrobit a »Tři gracie« zmízely z vý- kladní skříně. — To jest policfe. Ale co řeknete tomu že v některých gymnasiích v Čechách odstraněn z školní knihovny ročník »Světozora«, obsahující re produkci známého Hynaisova obrazu »Soud Pari-
#6 alto_textblock #6
sůve?
#7 alto_textblock #7
Zemřelí v Praze. Dne 8. března 1901: Kramolín Ladislav, sy nádenníka, 7 měsíců, 85—VI. Ečer Otakar, syn číš- níka, 15 dnů, 1952—II. Zahradníček Josef, c. k. nad- strážník v. v., 60 roků, 706—VII. Černý Jindřich, úřadník při dráze, 53 roky, 114—VII. Čubová Marie, vdova po truhláři, 67 roků, 372—III. Čuba Václav, listonoš, 64 roky, 506—I. Zabranský Bedřich, syn dělníka, 5 roků, 595—VII. Švehlová Anna, manželka sedláře, 25 roků, 721—VII. — Ve všeobecné nemocníci: Jirka František, dělník, 35 roků. Štros Josef, býv. obuvník, 60 roků. — U milosrd- ných bratří: Luxa Antonín, zedník, 26 roků. Střihavka Matěj, krejčí, 64 roky. — U A lžběti- nek: Pilařová Josefa, vdova po knihaři, 66 roků. V chorobinci: Pelikán Tadeáš, dozo rce, 53 roky.
#8 alto_textblock #8
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek 14. března. 160. hra v předpl. 4. čtvrtka. Poprvé : Dafnis a Chloe. Komická opereta o 1 dějství. Složil J. Offenbach. Přeložil V. J. Novotný. Dirigent M. Anger. Režisér Adolf Krössing.
#9 alto_textblock #9
Poprvé:
#10 alto_textblock #10
Terpsichora. Balet o osmi obrazech od Ad. Thalassa. Hudbu složil Leo Pouget. Baletní mistr Achille Víseusi. Dirigent Moric Anger. Po operetě »Dafnis a Chloě« přestávka. Začátek o 7. hod.
#11 alto_textblock #11
Konec o 1/210. hod.
#12 alto_textblock #12
Švandovo divadlo na Smichově. Začátek v 7 hodin. Ve prospěch pana Jindřicha Edla. Blázinec na cestách. Fraška o 3 jednáních. Napsal C. Laufs, přeložil J. Kübnl. Režisér pan Jan Kubík. 6160
#13 alto_textblock #13
Ve čtvrtek 14. března.
#14 alto_textblock #14
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. Ve čtvrtek 14. března. Začátek o 3/47. hod. Ve prospěch režiséra pana B. H allv. Poprvé: Chudý písničkář. Obraz ze života se zpěvy o 4 jedn. volně, zpracoval J. Míkuláš Boleslavský.
#15 alto_textblock #15
6152
#16 alto_textblock #16
—
#17 alto_textblock #17
204
#18 alto_textblock #18
201 —
#19 alto_textblock #19
kam zmizel. Po dlouhé době jsme se z jeho dopisu do- věděli, že jest na Kavkaze, že změnil svou husarskou uniformu, dal se přesaditi k pěchotě a slouží tam na Kavkaze, kde neustále bojují Rusové s Čerkesy . — Jakže, tím bylo všechno skončeno? zvolala Ljubov Petrovna. — Tím se to neskončílo, odpověděla s novými roz- paky a vzdechnutím Anna Vasiljevna. — Navrátil se z Kavkazu? A brzy ?nos lo- — Ne brzy; byla jsem již sedmý rok vdaná a měla jsem synáčka Pavlíka. Byl tehdy čtyřletý — Galečka nebyla tenkráte ještě na světě — byl to náš jedináček a byl tak slaboučký, chorý . .. Anna Vasiljevna umlkla, — nejspíše pláče, — napadlo mně, jako obyčejně, vzpomene-lí si na svého Pavlíka — a pak pokračovala: Přijdu jednou k Fomu Bogdanoviči. Sedí, čte psaní a pláče. Psal mu Timofej Jevgrafič, že mu koule vníkla do prsou, pokra- čovala Anna Vasiljevna úryvkovitě, že ho zvedli jako mrtvého z onoho místa, kde padl, a že se domníval, že nemůže zůstatí na živu. Ležel čtyři měsíce v nemocnici, ale přese všechno namáhání nemohli lékaři kouli vytáh- nouti . . . K čemu však dlouhé vypravování. Také na Kavkaze nedosáhl svého cíle, musil jít na odpočinek. Udělili mu kříž a důstojnost majora — sloužil tam dobře — a poslali ho s bohem . . . Tenkráte přijel opět k nám. — A ubytoval se v Bogdanovsku ? ptala se Ljubov Petrovna. — Ne. Foma Bogdanovič mu pronajal Selišče, které má nyní v nájmu ten starý Polák. Tam se usadil a stal se hospodářem.
#20 alto_textblock #20
a byl blízký příbuzný a přítel Fomy Bogdanoviče. Jezdili spolu k nám do vesnice, když jsem byla zcela mladou dívčinou. — A byl hezký člověk, tetinko? — Hezký, Ljubočko, jen že byl nehodný, hlava lehkomyslná; z lepšího domu by mu byli dcerku vůbec nedali. Byl z bohatého rodu a jediný syn, brzy však osiřel. Sloužil u husarského pluku v Berdičevu a za čtyři roky byl s jměním hotov. Stal se žebrákem, ale ne pouze vlastní vinou; platil dluhy za své soudruhy v setnině. Když už nic neměl, přijel k Fomu Bogdanoviči, a můj starý právě za mnou tehdy jezdil a bral jej vždy s sebou k nám. Všichni u nás jím opovrhovali, považujíce ho za nejšpatnějšího člověka. Div si z něho žerty netropili k vůli kouskům, které prováděl v Berdičevě, kde prý všechno utratil s děvčaty a v kartách prohrál. Bylo toho u nás o něm plno. A on byl hrdý, nechtěl ukázati, že v jeho srdci to vypadá jako v hořícím pekle, a všechno o sobě sám povídá a sám sobě se směje. Já jsem mu však dobře rozuměla a litovala jsem ho . . . Tím to také začalo. Neustále jsem jen o tom přemítala, kterak v tak mladém věku se sám zahubil, poněvadž mimo hodnost důstojnickou neměl praničeho. Nebyl to člověk učený, ani tak rozumný, aby se mohl domoci nějakého pěkného po- stavení, a opět byl příliš čestným, než aby se stal soud- ním zřízencem; byl by raději zemřel hladem, poněvadž by na chudém člověku nemohl ani nejmenší poplatek vy- dírati. Řeknu ti, Ljubočko, že byl dobrý, lidský, právě jako můj Foma Bogdanovič, jejich celý rod jest již ta- kový; potká-li někde mrzáka nebo starou žebračku nebo slepce, hrajícího panduru — tu on tuze rád poslouchal — sahá rychle do sáčku, zapomenuv, že nemá ani zapomenutá otaska 51