VyeMw dfn Ulmo у nedèli a svátek. Pŕedpláol •• v idministraoi Oanrovní allo* Ыш. ieo*»-II. t Ртам i peétaui ■Mint .... — íl. »0 kr. j 1 *1. íb kr. emtletni .. 8 , TO . » .

pftlletoé ... 5 , 40 ( eeloročné .. 10 „ 80 „

7 . 50 , 15 , - .

Jednotlivá čísla po 4 kŕ. Za donášeni do doma méviéné 10 kr.

CECH.

оотчвтг trnnkovnnr • padrpoanè pHJimá redalcce * , . v Ostrovní nliol t. 1608 П. Rukopisüv ■•vrscime s u«po(ie|Manýcb nedbáme REKLAMACE •ennpeéeténé pony lány budtel ne frankovány.­ Inieráty poiitámn eo nnjlnrniji.

fòifllo

126.

V Prase, v úterý dne ä. éervna

Koŕnik XV.

mravné vychevati, příkladem svým před- chárí. Smekne, klekne, kdy slavnost toho vyžaduje a dítky což by neučinily po svém učiteli ? Chování učitele není jen nějakou ochotou,­ onot je příkazem logicky plynoucím ze zákonů. Má li učitel nábožensky mravné vychovávat­ a náboženským výkonům s dítkami obcovat, zajisté že nerozumí se tím, aby u nich stál jako zaraeený kůl, aneb jako loutka dřevéná, sem tam se pohybující. Tak jako ve škole posunky výklad svůj provází a chce-li, aby dítky něco kreslily, psaly, sám napřed napíše a nakreslí, tak i zde třeba je, aby každý učitel, již proto že učitelem je a že vychovává dítky příkladem předcházel. A bude při podobných slavnostech cbovati se dle předpisů paedagogických, totiž tak, aby chováním svým : držením těla, ohlížením se, smíchem, hovořením dítkám nedával­ pohoršení. Má li vzezření učitele při kterémkoliv učení ve škole v dítkách vzbuzovali­ úctu a lásku nejen к učiteli, ale i ku předmětu, jenž se přednáší, byle by velikým paedagogickým pokleskem, kdyby v kostele neb v průvodu před dítkami choval se uči tel neslušné, neb docela směšně, pohoršlivě. _ . . Děti budou rády chodit „na Boží Tělo,“ Boží Tělo je první veřejnou slavností, J když uvidí snahu učitele a budou pochváleny jet nejvýzimmnéjším, nejslaviiéyéím průvodem.)od rodičů za řádné chování a krásný zpěv. jejž Církev pořádá. Jí zúčastňují se císařové', д tak bude slavnost všech slavností úplnou ; králové a knížata v největším lesku svého nebot dítky na žádné slavnosti církevní ne-

Prfivod Božího Tčla a učitelé. — k. — V posledním čase tu a tam mluvilo se o tom, že by v příčině průvodu Božího Těla se mělo dáti nové ministerské nařízení, aby učitelé slavnosti té s dítkami se zúčastnili. Nařízení takové bylo by jen obnovou, aneb up&matováaím na plataé zákony­ školní; nebot, kdo jen špetku zdravého rozumu má, zbadá hned, že nařízeuí zúčastnili­ se a dozor miti nad dětmi při cvičeních náboženských pojímá v tyto též slavnost Božího­ Téla To je tak, jako by někde nechtěl, jsa na vojně, choditi na parádu a vymlouval ae tím, že to není vojenské cvičení. Zákon nařizuje vychování mravné náboženské a z toho plyne již druhy zákon o dozoru učitelův na dítky při každém výkenu náboženském. Proto nesmyslem je, když některá učitelská konference­ na program schůze si postaví otázku: ,Má-li se učitelstvo s dítkami slavnosti Božího­ Téla zúčastnili.“ Ta véc před konferenci­ nepatří, o tom rozhodovali nemá práva žádná učitelská sohůze, jelikož zákonem obcování­ slavnosti a dohled učitelův přikázány­ jsou Kdo učitelem se stal, již tím vzal na sebe též povinnost dozoru při tomto průvodě.

důstojenství Jí obcují všecky korporace jak vojenské, tak úřadnické, tak i občanské se svými uniformami, prapory a odznaky. „Na Boží Télo“ chodí křestané-katolíci v hodo- božovém obleku. Na Boží Télo vystaví se obecní nářadí v plném svém lesku a každý

mají chybéti, nýbrž vždy mají býti na prvním místě.

Z Moravy. (P. d. Č.) Boleatno jest. že mnozí čtenářové „Čecha“ dům bývá néčíra ozdoben, aneb aspoň řádné tak mnoho dluhují za „Čech*“, jak v čísle vyčištěn. A mládež měla by zůstat doma? 121. tohoto listu jest udáno; vše to až do- Mládež naše má se snad v tlačenici po očku j sud délá přes 3000 zl., což listu jest ku jen dívat na triumfální procem? Vždyť to spo-: veliké škodě. Jeden kaplan na Mor. v né- čívá v přirozenosti dítéte, že rádo chodí na mecké farnosti odbírá »farářem „Vaterland“ průvody at druhu jakéhokoliv. Mládež ne ,i jiné časopisy, a sám pro sebe „Čecha“, i toliko ráda chodí, ona je ve svých hrách řádně platí předplatné, by list se zdokonalo- napodobuje. Jakou radost má z toho dítě, val a rozšiřoval. Ve vedlejší farnosti žije když samo sebe vidí v řadě slavnostníků? knéz pensista a má ročně jen 210 zl., odbírá A té radosti bychom ho chtěli zbavili? Uči- sám „Čecha* i řádné platí, by listu pomáhal tel, který z povolání je učitelem a dítky své na nohy; mnozí knězi na Moravě odbírají jen trochu miluje nenechá jich o Božím „Moravskou Orlici“, „Našince“, „Hlas“ i jiné. Těle doma, neuechá je plahočiti se mezi li- i také „Čecha“, aby se tento horlivý katol. dem, ale svolá je a postaví v řad i půjde list udržel, zdokonaloval a rozšiřoval Jsme s nimi v průvodu, byt i zákony toho nena- velice rádi, že máme my Čechové v Čechách řizovaly. a na Moravě jeden katol. list, který se kato Běží však také o to. jak se mládež lické, náboženské a spravedlivé věci tak rázně slavnosti všech slavností zúčastňuje ! Vídáme ujímá, protož ho musíme hmotně i duševně pod ji v průvodu, ale přečasto bychom jí tam porovati. Jest to banba pro nás katolíky, že raději neviděli. Mládež brebtá mezi sebou, jediný katolický list nemůže vyhověli všem po postrkuje se, aneb při nejmenším — zevluje, třebám a že musí kromě všelikých těžkostí Jet zcela nepaedagogické mládež nezaměst zápasili i s nedoplatky, čímž list velmi trpí. nati. Rozumný učitel tudíž vezme zpěvník, List tento jest velmi laciný, za málo peněz naučí dítky písni „Lauda Sion“ a zpívá podává mnoho zpráv, a když se bude řádně s nimi po cestě. A hle, jak krásně a do- piatiti, bude i zvětšen, což jest velmi po- jemně rozléhá se útlý hlas dítek po okolí, třebno, pročež předplácejme řádně všickni; Dítky také hrdy jsou, když je pak rodiče z toho malého předplatného všech odběratelů, doma pochválí. stane se velký, čím dál vzornější list Odkud Dobrý učitel, věda, že má nábožensky- se má vžiti pracovníků pro list, když se řá

FEUILLETON.

usazeni v Mnichové Hradišti Benediktini, nepochybně od některého nám neznámého . . předka páně Heřmanova, jehožto rod mél Bývalý cisterciácký klášter V Mnichově tehda rozsáhlé statky po celých severních Hradišti nad Jizeron. Čechách. Snad že se к jich osazení na Hra- Napgal Jaroslav Marenú. diàbti žuP”ínl “ Charvátův, jednoho z kmenů, na néz byl prvotné národ český Na chlumu zdvihajícím se na západní rozdělen, vztahuje rok 1054 (za knížete Břeti- strané města Mnichova Hradiště nad Jize- slava I ) omylem u Paprockého položený rou, asi čtvrt hodiny cesty od něho, tam, к události výše uvedené, kde nyní ves Klášter řečená se rozkládá a Z prvních dob známi jsou nám opatové zvláště pivovar, vypínal se ve XIV. stol roz- řádu cisterciáckého pouze z listin (v Rege- sáhly klášter s pěkným chrámem, jak se zdá stách Erbena a Emlera): Dětřich (v 1. 1184 P. Marie, jenž náležel řádu Cisterciakův. až 1189), o němž se můžeme domnívali, že Basilika tato dle všech okolností podobala byl asi prvním opatem; Jan (1221); Jindřich se úplné chrámu kláštera téhož řádu v Li- (1230) a jeho nástupce Rivin (1232); Modlík lienfeldé v Dolních Rakousích nad říčkou (1250), Pavel (1292). jehož náhrobní deska Traisnou, ačkoli zachovalo se z ní po naši pískovcová oznamuje nám jen, že zemřel 5 dobu sotva néco zdí a překrásné mosaiky března (rok setřen) a nazývá jej mužem trpé- V jižní části lodi její, kde též několik ná- livým a tichým Z knih konfirmačních a hrob nich kamenů bylo nalezeno v r. 1863, erekčních známe řadu jich od r 1350 asi z nichž dvou níže bude dotčeno. úplnou; jsou to; Předbor (1356—1361), jenž Ačkoli v plamenech zapáleného kláštera prodal vzdálené od kláštera vsi : Bozkov, i archiv jeho docela zničen byl, přece dle (kdež měl řád kostelní podací, jakož tu nesrovnání­ dvou zpráv, jedné v В Paprockého pochybné působením jeho zřízen byl kostel (o stavu panském str 251), druhé v parně- P. Marie) s Jeseným a Roztoky na Semiisku, těch kláštera téhož řádu v Plaších v Plzeň- na výměnu za statky blízko kláštera Rokyty sku dovídáme se o původu jeho tak, že pan a Krupky a panem Haškem z Lemberka r. Heřman z Ralska, syn Markvartův, nejvyššť 1360. Jeho nástupcové byli: (Verner 1361 komorník knížete Soběslava II, (předek slav- až 1367), Zdeelav či Zdeněk (1369—1371), něho rodu Markvarticů. totiž pánů z Lem- Matěj (1372—1380), Václav (1385—1395) a berka, Vartenberka, Michalovie, Valdšteina mezi lety 1400—1420. NemojaJan, kterýžto i A j.), vypudiv z Hradiště Mnichova (Gredis byl poslední a dožil záhuby kláštera. I Monachorum) Drnácké mnichy, (pod kterýmžto Klášter tento nadán byl hojné a statky ^ nejasným jmenem pouze Benediktiny roz- jeho byly dosti rozsáhlé. V Praze měl dům,1 Ljněti můžeme), uvedl tam r. 1177 mnichy zvaný obecní dvůr na Starém městě, (nyní řádu cisterciáckého z Plas pod opatem tamním v Haštalské ulici i. 731) a právo podací u Meinherem. Dle toho byli by před r. 1177 sv. KlimenU na Poříčí (nyní kostel helvet-

dně neplatí a mnozí dlouhý čas dluhují. Přítel­ můj, vracející se ze sv.-Janské pouti v Praze ujišťoval mne, že v redakci „Čecha* všecko břímě spočívá na dvou redaktořích, z nichžto jeden kromě duchovní správy, denně — obyčejně v noci píše úvodní články a feuilletony a druhý politický přehled.­ Tot přímo týrání lidských sil. Dlouho li to může kdo vydržet? Musí se tak diti kvůli úsporám. Jakou zodpovědnost mají ti, kdož „Čechu“ lehkomyslné dluhují? Jednou se nusí s pravdou ven. Aut — aut!*) Protož­ chutě do toho. a dělejme ve všem dobrý pořádek a prospěch toho pořádku bude skvělý. Školní novella byla na Moravě s jásotem přijata, jen kde nějací fakciosové nebo štváči povstali, tu jich přívrženci na ni bručeli, ne z přesvědčenosti, nýbrž aby dělali vládě opo- s:ci; neslyšel jsem, že by který horlivý křesťan­ proti ní byl mluvil, slyším jen chválili, že nějaká náprava se stala a že brzo bude škola zase postavena na křesťansko katolickou nohu. Horliví křestané vroucné se modlí ve chrámu Páně za císaře pána, by ho Pán Bůh dlouhá leta zachoval a sílil v tom boji proti zuřivým fakciosům a v tomto boji pro víru a spravedlnost aby brzo zvítězil a národy své uspokojil. Afrikánské oznámeni, Z jižní Afriky. (P. d. „Č.“) Mnoho jinochů československých vyjevilo nám již svoji tádost o vstoupeni do r&dn Trap- pistův v jižní Africe, by se takto mohli sůčast oiti toho velkolepého dila hlásali čest a láska drahého Spasitele divochům jihoafrickým a je v pravdách n&boieuských vyučovali, avšak mnohý neměl na cesta potřebných peněz nebo jej snad ona námořní cesta zastrašila, aneb, jak to obvčejně bývá, pláč milé matky neb drahého otce ri přátel vzali nadanémn kandidáta všechna možnost a odvaha к tomato kroka. Ti, kteří by do Afriky rádi jeli n nemají potřebných prostředků pro toto dlouhotrvající jizdn, mohou se nyní Ucino do Afriky dostati. Náš velect. P. František, doposud převor kláštera­ bosenského Marie Hvězdy a převor jiho afrického kláštera Mariannhill (vrch sv. Marie- Anenský), obdržel skrze svou záslnhn a úspě< h jaký Angličané od jeho apoštolských prací oěe kávají, od angl. vlády v Londýně dovoleni, že může své kněze, bratry a kandidáty t. j. novice­ i řeholní sestry po zvláštní к toma nrčené lodi zdarma v II třídě z Londýna až na místo do Natalie a pak po železnici do kláštera­ Mariannhilln se svými rnčnimi zavazadly dopravili. Společnosti parníkové však mast se 20 zl. za strava zaplatili. Jaká to výhoda ? Může si ještě někdo lepil příležitosti žádali nežli je tato ? Těm, kteří však peníze na cesta mají, ale před námořní jízdon, jež po parníka až do Na- *) Tak jest. Velmi zajímavé badon jednou paměti quantae molis erat condere catholicam ephemeridem I Statistický material к ternu jest již připraven. R

ského vyznání). V Jablonném a Žlebích za Čáslaví měl podřízená sobě proboštství. Právo podací měl opat hradištský ještě ve Hradišti samém, v Březině, Loukovč a Mukařové Hradiště, Jenčovicích u Turnova, v Božkové u Semil (do r. 1360), v Rychnově u Jablonce, v Hlavicích u Českého Dubu, v Jezvém (Nova civitas) u České Lípy, v Oskobrzích (v husitských­ bouřích zašlých u Vlkova), v Sanech aŽehuninaPoděbradsku. V klášterním chrámu, jenž byl dle pozůstatků jeho soudě někdy v první polovici XIII. stol. z původního be nediktinského nádherněji asi přestaven, nepochybné­ i s klášterem samým, konal časem ve XIV. stol. některý ze suffraganů čili světících­ biskupův, již byli při arcibiskupovi pražském, svěcení kněžstva Tudíž také pohřben­ byl, jak nám oznamuje zachovalá náhrobní­ chska mramorová, pan Ješek z Var teuberka na Veselé (zemřel 27. září r. 1369), nejvyšší purkrabí pražský (v Palackého se známu nejvýš úředníkův v kr. česk. omylem až do r 1378 uvedený), a manželka jeho Eliška (zemřela 1350). Při roce 1404 nacházíme zprávu, že byl poslán do Hradiště mistr Jan Hus od tehdejšího­ arcibiskupa pražského, Zbyňka Zajíce z Hasenburka, aby vyšetřil domnělé zázraky, které prý se děly v lese blíže kláštera při stromě jednom, latině zvaném „merica*, a již i hojní poutníci i sami mnichové nastupovali­ na to, aby strom ten i s místem okolním­ byl posvěcen. Arcibiskup však potom i posvěcení stromu i schůze při něm přísné zakázal Klášter hradišťský zničen byl hned na počátku bouří husitských. Vavřinec z Březové,­ kronikář český té doby, vypravuje, že'

talie miele trvá, itraeh s úzkosti mají, jams nocen podotknout!, že to tak není strašné, jak mnohé vykládačhy karet aneb baby v zimé při draní peří sí vypravuji, člověk masl jen miti matnoa odvaha a důvěra v Pána Boba, v jekot nejavětéjtlch rakoo jest náš život i kdyi se na socho doma ualeiáme a pak to jde. Na tisíce lidi nyní plaje po moři do rozliěaýoh zámořských­ krajio, by, jak oni říkávají, „penise dělali*­ a my bychom chtěli doma sedéti a sladké kávy a nic o ty date, jet draze nejsv. krví Krista Pána vykoupeny byly nechtěli bychom se starati, a ani tak dobré příležitosti, která se nám nyní skytá, se uchopili? Ovšem, že námořní cesta má někdy své nesnáze i nebezpečí, avšak to neni vždy. Mnohdy se jede, obzvláště v května, v června, v červenci a v srpna, z Londýna do Afriky tak tiše, jako po Vltavě z Prahy do Chuchle. Tém však, jenž se nechají pláčem rodičů neb nářkem příbuzných od tak krásného stava odvrátili a ani při tak krásné příležitosti zdarma z Londýna do Afriky se dostati aa cesto se odhodlali­ nemohou, radím, by zůstali raděj doma sedět a pece neb také jinochy a maše nemůžeme­ v Africe potřebovali. Těm se jen pořáde stýská po domové a po rodičích a nejsou vůbec к ničema. Provdaným lidem neb rodinám bých neradil, aby se ze své vlasti, leč s mnoho pe- nézy, do Afriky stěhovali ; ti ndélajl vždy nejlépe,­ když se drží toho co máji. Křeitanští jinoši­ však a svobodní moti , již ničím nejsoa vázáni, ti mohou a mají svůj žnot a vše pro bližního, pro ty divochy Africké obětovali, neb stonásobná odměna a život věčný jest od Pána Ježíše přislíben torna, jenž opastl dům, nebo bratry, nebo sestry, neb otce neb matku pro jméno Jeho. (Mat. 19, 29.) Vyzývám tedy všechny, jenž se cbtěji к této jihoafrické misii připojili a do kláštera Trap- pistského Mariannhill vstoupili, by co možná nejdříve toto v klášteře šedých sester v Praze oznámili, by tyto laskavé sestry na určitém místě počet těchto kandidátů odati mohli. Do našeho řádn mohou všichni svobodní lidé, již byli 16. rok překročili, přijati býti. Knéži, studující i řemeslnici­ vyjma obnošených invalidů, které nepřijímáme,­ mnei řádnými vysvědčeními a obzvláště­ křtícím listem opatřeni býti. Tyto výše jmenované ctěné sestry udají na požádání bližších­ zpráv Naše bratři z kláštera bosenského bndon cestujícím co průvodčí na cestě stentiti. Gestu do Londýna musí sobě každý sám zaplatili.­ Den odjezdu o «námi se později. Bodový pro tyto nové spolupracovníky jsou již v Mariannhill z části hotovy.

Paběrky. —к— Trapistská methods kárance napravovali a polepšovati, ojimá se v protestantském­ Pruska. Ve východním Prasku totiž chtějí po příkladě a vzoru trestní kolonie ve Wilhelmsdorfn (Vestfálsko), řízené Trappisty, zřídili velký ústřední polepiovaci ústav a proto dějí se poptávky n hospodářských jednot po bařinách se spodkem píska к účelu torna nej-

působením husitského kněze Ambrože г Hradce sebrala se valná hromada lidu a néco šlechty ozbrojená а к boji připravení na hoře Orebu u Třebechovic nad Orlicí (odkud nazvána Orebité) a vedením pana Hynka Krušiny z Lichtenburka dala se koncem­ měsíce dubna roku 1420 na výpravu do Boleslavská. V úterý po neděli Jubilate (30. dubna) přitáhli Orebité к silně opevně němu klášteru Hradišti Mnichovu u Vale- čova a dobyvše ho útokem, po vydrancování ohněm jej zapálili. Ihned pak nastoupili cestu ku Praze, kam na den sv. Sigmunda (2. května) přišli a slavně přivítáni byli jako pomocníci proti císaři Sigmundovi. Vavřinec z Březové zmiňuje se jen o zapálení kláštera, , ako se obyčejné dělo, možná však že i chrám riášterní byl ohněm zachvácen a zničen, nebot­ se o něm neděje více zmínka Orebitům sice nezbylo času к bourání kláštera, když třetího dne byli již v Praze, ale co zbylo zdí po ohni, to vše během času bylo rozbořeno.­ K r. 1547 mezi místy panství pana Adama z Vartenberka, jež byl týž přinucen následkem odboje stavů českých vydati králi Ferdinandovi I., uvádí se „klášter Hradiité justý a obořený * Snad že napotom z býva- ého statku klášterského zřízeno bylo nějaké nadání pro několik bratří a chovanců řádn cisterciáckého v bývalém klášteře, nebo se zachovala zpráva, že arcibiskup pražský, Antonín Brus z Mohelnice roka 1573 okolo tvětné neděle (15. února) světil kleriky z cisterciáckého­ kláštera v Mnichovi Hradišti. To však jest poslední známá zpráva o klášteře­ tom a jisté jest, že brzy po r. 1673 klášter ten úplné zanikl, zanechav jen jméno vsi, která napotom na místě jeho povstala.