Vyčkán ktl*ý (tec mim* ▼ ««iěit • cTáteá.

ČECH

■Ma» Ma. isaa-ii.

— ai. M kr. I i ai. № te.

* a -

JcdsotllTá élclc po 4 kr. . léaltaé 10 kr.

■

СККЬДЩАвВ kM|)Aay bod Ui aalraa-

kavka?.

чММ

Ciel« 285.

V Práme. ▼ pálek 4ne 14 prosince |«83

Rojník XV.

——

Porážka Tiezy. — Pozdé přicházíte magaáti katoličtí, mie přicházíte přece 1 — Konečná uposlechli

jíte hlaaů svých biskupů a seřaďujete se ko 1( ‘“'И

lem kříže naproti — zednářům, kteříž říši ■v. Štípána hmotně i dnehovné chtějí zničiti. Není to sice přirovnání lichotivé, avšak nemálo případné, pravíme-li, že Pán Bůh na katolíky vůbec rakonské dopouští asi totéž, oaž prý kdesi v Belgii dopouští se na ty ob- áaay, kteříž práce tvrdošijné se štítí. Zaví- rají prý je do jakési komůrky, kamž malými otvery skrze podlahu vniká veda V jednom kanté stojí prý pumpa, jížto stoupající voda ven do stok se vyčerpává. Teče-li voda le aochu teprv do bot, téšívá se: voda v bo tich jest sice věcí nemilou, avšak dosud ■ani zle. Sahá-li až po pás, durdívá se trice: že to je nemálo mrzuté, avšak k zou láni to ještě není Posečkejme ješté 1 — Zatím­ vody stále přibývá, stoupá již po ramena,­ — přes ramena, sahá již na krk 1 — Ješté doufá, že to je snad jen žert. ovšem prožluklý žert, že ale přece není třeba rameny­ faýbati. Až když voda začne téci do ást, teď teprv opravdu je zle, čas svrchovaný,­ aby lenoch přišel k uvědomění, k čemu Pán Bůh člověku nadělil ramena. Totéž asi dělo se v Uhrách I tam jsou mnozí katolíci, kteříž drží se zásady, že dokud­ potopa liberalismu teče pouze do bakan- čat a do čižem,, není ješté zle. Začalo se tam kospodařiti velmi liberálně jako i u nás. Volalo­ se; ,Eljen !“ Když svoboda lichvy, dělitelnost­ pozemků a pod. kapsy maďarské prázdnily a tedy voda již do kapes tekla, i tehdy ještě pokřikovali magnáti: .Eljen 1* I když nesmírná korrupee ve mnohých odbe rech státních se jevila a strážcové na Siónu nesbytný úpadek předpovídali, ještě volalo •e: .Eljen 1* houby slet Leč tu přišel Tisza se svým návrhem, jimžto semitismus měl na kmen křestániký se vroubit! a takto čistá krev maďarská se smíski, tu teprv volalo •e: ale je, zle baratomi Tu teprv začali páni baratomi vodu Čerpatí. I šlechtu maďarskou vé sněmovně vyšší lze na tré roztříditi.

První část na počet sice skrovná, avšak sa to Bohu a vlasti své tělem duší oddána jest beze Izti i přetvářky. Jest to výkvět pravé šlechty, kteráž praporu křesíansky- národnímu nestala se nikdy nevěrnou. I Ma- gvar-Orsság má své Schwarsenberky, Lobkovice,­ Martinice, Belcredi, Hohenwarty a Liechtensteiny 1 Koni těchto marné by si

kledal při dostisích koňských, tím méně jich osoby. Tato část šlechty závodí raději в ostat­

ním občanstvem na poli národa hospodář nkém, závodí na kolbišti parlamentárním a jsme toho co den svědky, že nejčastéji do bývá si zde první ceny. Drahá část šlechty přidržtge se sice víry tvých otcův, avšak ne stejně i jich mravův. U této platí již heslo: nejdříve šlechticem,­ a po tom teprv katolíkem. Tato šlechta dělá, jak ae říká, všechno­ i sebou.

Vidíme ji při dostizích koňských, vi- díváme ji při všech fashionable zábavách, vidí­ váme i při roulettě kdes v Nizze, vidí- váme i v chrám ich

Po hýřivém masopustě pozvou si některého­ proslulého kazatele, který jim pro morální kočičí bolení hlavy upraví slanečky

FEUILLETON.

So2a.oslOTT-ce:m_ SE* zápletků zapomenutého, list IX T MtoiaáH, ш Дам» Jetii 1M . . . (Pokračování.) Domluvil jsem, zraky apřeny maje, kteráž nižn:

a řečnickou garniturou. - • Bylot v tom za rozbit úplně, ai spolků mime tolik, že nás Lndvíka XIV. něco velmi pikantního, pošlou ж toho Mdco i kapsa bolí. Spolkové míst- chati po masopustním hýření postní kázaní nosti jsou prázdny, schází ze v nich před- Bossueta, Bourdalona, Massiliona a podb, seda spolku se svým náměstkem a snad ně- V nichžto se roz- a přeprudéné átroby uro. kdv,‘aby se neřeklo, dostaví so jednatel a zených hýřilů vyčistovaly snad — pro příití pokladník spolku, a o valné hromadě kromě lázeňskou saisonul výboru několik členů spolkovýsb. Býti čle- Tento drah šlechty dosud nevvmřel nem národního spolku stalo se u nás povin- Dnes poznáváme jej na jeho poplašných dvo- noeti, ale na členství tom také vlastenecká,

řích — pronajatých unsere Leutl Hospodářský úpadek, sekvestraee, prodeje na všech stranách. Tot smutným údělem této taky katolické šlechty. Tato šlechta ros padá se ve dví. Jedna část znovuzrodí ze ze svého du . chovního úpadku, a povstane i z úpadku výeh. — hmotného; druhá zanikne nadobro, aneb od- čím dále

či: národní činnost mnohých pánů přestává. Jen o zábavě do spolkových místností přichází­ papínek, anebo matinks a dceruškami, by přoce do společnosti se podívali, ale jinak­ spolkové místnosti drží se na útraty spolku jen pro několik hodnostářů spolko- Láska sousedská misí, lide sobě tím více se odcizují a sami se

padne ku šlechtě třetího druhu, kteráž na- v sebe zavírajíce, stávají den ode dne vět prosto zapomenouc na tradice svých předků, šími egoisty. Jest to směr nalí doby. A od- zvrhla se naskrz, stanouc se obhájci zásad kud nákaza ta všeobecná v lidské společno- liberálních, ano zásad radikálních, nihilist!- stí ? Co zaviňuje úpadek společenského ži- akých, jakož nejvíce v Rusku shledáváme, i vota? Co bývalo jindy pojidlem lidské spo- S kým každý z těchto tří drobů šlechty lačností? Vždyť se jindy lidé mívali tak posledně v Buda-Pešti hlasoval, víme. Šlechta rádi; o svatbách, poutích, posvíceních plno prvního druhu jako jeden muž šla za biskupy, hostí, plno radovánek, samy ples, samý já- I šlechta druhého druhu až na některé vý- ! sot 1 Teď jsou lidé bez hostí, ale také bez minky, rozpomenuvší se svého povolání a radostí, ba ani ve spolcích neqí žádného ži- uváživší katastrofálních následků předlohy, i vota, ani tam není společenské, srdečné zá- přidružila se věrně k prvním. jbavy. Kde to vizí? Společenský život jest Za to ale šlechta třetího druhu šmahem. otráven I Otráven nezdravými poměry poli- hlasovala — se zednáři. < tichými, národnostními a strannickými. Spo- Mezi katolickými preláty nebylo ni jedi-'lečnost snenáhla se přetvořila. Nejprve stáného­ odpadlíka. Řeckokatoličtí preláti do vaia se eminentné českou, a kdo se necítil sněmu tenkráte se nedostavili, což i význa-ibýtí Cechem, anebo kdo netroufal si býti mné jestí. zjevně Cechem, přestal býti společenským,

testanté.

Pro návrh Tiszův šmahem hlasovali pro- přestal choditi do společností výhradně če- ,nté. Protestantismus naproti Církvi ka-jekých. Tin společenskému životu v Čechách

tolickó v otázkách podobných, jichžto příznivé j zasazena první rána. Rozdělili jsme se na oběma církvím na i Cechy g Nečeehy, poznávali

neb nepříznivé rozřešení oběma církvím na j Cechy a Nečeehy, poznávali jame se a tím prospěch neb škodu má Vyjití, zachovávají ze'jsme se sobě odcizovali, ba i rozkmotřili se. vedle známé anekdoty, vnížto závistník přál j Z počátku česká společnost vedla si velmi si, aby mu vyloupli jedno oko, jen abyjživě, poněvadž byl mocný intnres, jenž ji dr- sonpeři jeho vyloupnuty byly obě oči. — At žel : vlastenectví, národnost Češi žili v četl­ návrh Tissův škodí i nám —

oči praví protestati­ té — nedbáme toho, jen když katolíkům ikoditi bude dvakráte tolik. Tentokráte Opět Sé osvědčilo, ia jakffitíe katolíci, jimžto v čelo stojí biskupové, — upřímně chtějí, vítězství jim vidy kyne. Však o každé vítizství musí se bo- jo vati. Vítěz zpitý vítězstvím, začne-li si nověti, ztrácí vítězství i sebe skvělejší, čehož smutné doklady máme ua katolících francouzských­ a belgických. Jediní katolíci němečtí jsou nám obdivuhodným­ vzorem přičinění v boji neochabujícího.­ , Čím národu židovskému byl Amaled, Moab a Philistýn, tím jsou nám katolíkům dnešní liberálové všech barev. Bůh k vůli pohodlí mnohých nezahladí Amalekity, ani Philistinské. Bůh nám v cesta staví liberály, abychom ustavičné cvičili se v boji A pakliže s Amalekity a jinými nacemi­ shnilá příměří uzavíráme, pak má ua katolíky jiné ješté národy v záloze, jimižto jsou Assyrové a Peršané, kteříž odvaděti je budou ve hnusnou porobu. Těmito nepřátely, jež hrady naše budou dobývati a nás Dostatečné­ v sajetí odvádět!, jest sociální revoluce.

Čeho třeba? IV. „Ot Otavy krivy, zlatonosný." Dobře kdoai propověděl, že doba bulek minula; ale neminula ponzo duchovenstvu, nýbrž všemu občanstvu. Společenský život

se poděliti a každá by z nich vyni- rozumem i vtipem. Vlast vaše česká

mohlo kala oplývá nejvzácnějšími drahokamy, avšak tyto k lesku svému nutné potřebují leštidla i zlaté obraby pařížské. Paříž jest duchem, jest srdcem vzdělaného světa. Všichni básaíkové novější, ano i umělci prošli dříve školu ži vota pařížského U nás teprv dozvěděli se, jaké zdroje kaatalské v útrobách jich proudí své na Růženku ' a jaký genius v nich dříme. Paříž dnes je něžným obdivem alovo Athénami světa, jest Olympem básníků, skaza­ slovem sledujíc zraky zvé na tetu obrá- demií mudrců a paladiem umělců. Paříž tila, jako by omlouvati ze chtěla : což já bych veliká, nevystihlá jest, když kolem trůnu dvo raději doma zůstala, avšak zde Uto tomu řanínztvo se keři, i když kamením s dlažby chce. j trůn boří Veliká, nevystihlá jest v bájných Madame zrakům Růženky dobře poros-' plesech maikarních, i o popelci v chrámích uměla. »veliká a nevystihlá když hýří i když se mo- vládcům svým slav '

— Nemohu ntajiti — pravila — obdiv svůj pana Pravdeslave, Máte bez odporu nevšední­ nadání básnické a co více, máte i co шу Francouzové nazýváme ,ď esprit*, leč právě toto vaše nadání dokazuje, že by i duch váá potřeboval ikoly delšího pobytu v Paříži, aby se s vás stal znamenitý básník. Na Růžence pozoruju vlohy tou měrou nevšední,­ Že by jimi n nás deset Pařížanek

dlí; když vládcům svým slavobráay atavi a umělá ohně strojí i když bastUlu boří a petrolejem­ Tuillerie zapaluje. Paříž veliká, nevystihlá­ jeat v pedrečer na procházkách v lesíku bouloňtkém 1 ráno, když se Sekvany vytahají se samovrasi. Říkají ovšem o Paříži,­ že tam sladce se žije a kořce umírá, leč tak mluví toliko vyžilí závistaíd. Kdo

však Paříž jodaou posasi, pozná ji jako div obét přinesla jami. —

Nečeži táž ve svých společnostech a

SSŽk r Dokud nás Čechy vlastenectví, národnost pojila, speležsuBhý život aspoň mezi Cechy touto páskou zdál se mocné býti spojen s zkvétal. Ale zželelo ze brzy lidem toho pokoje.­ Toužili zase po rozbroji. Jako z počátku­ vlastenectví české mudilo Nečeehy se společenského života, tak lžiliberalismus rozbil český společenský život : rozdělili jsme se na Staré a Mladé, čili: na konser- vbtivce a svobodomyslné. Liberalismus společenský­ život dorazil : začali jame se hádati, kdo vlastenečtější, kdo národu prospěšnější, kdo moudřejší, koiíéčně kdo poctivější atd., ale hádali jsme se statně, až jsme se na dobro rozkmotřili. Duchovenstvo zásad se držíc křestanských-konservatívních, ze společnosti­ ustoupilo, aby seřadilo se v aciem ordinatam na obhájení svých zásad církevních a náboženských. Učitelstvo namnoze vlákáno do tábora svobodomyslného. Občanstvo ne rozumějíc sporům těm, dalo se na ta strana, která dříve přišla, nebo více mluvit a chlubili­ se uměla. Jednotlivci spory si soškli- vivše, zdržovali se života spolkového i společenského,­ a soupeři nějaký čas se hašte- řivše, také na různo se dali : společenský život­ rozpadl se na několik národních sekt a

Jestliže život kterého, tož život našeho národa­ sjevné dosvědčíme, že život jest boj. Nemát národ náš pokoje již téměř 600 let, ba od příchodu svého do této vlasti. Tždy bylo dosti těch, kteří nedopřáli mu pokojné

světa, jak svět ve světě, v němžto ovšem střídali se musí leto se zimou, přepych a rozkoš s bídou a zoufalstvím. Paříž vábí člověka­ mocí neodolatelnou. Byt i věděl, že tam zahyne, přece klesá vnárač této svita avůd- nice. A tento svět chci této zimy nkázatí Růžence. Když všechen ostatní svět bouřemi a mrazy stuhlý, mrtvý jest, proudí žílami této obryně nejčilejší život Když svět kolem mračí se, Paříž směje se, když svět kolem spánek zimy spí, Paříž v divadlech a v zá bavách teprv žije, život krásy a dejme tomu i život rozkoše ; však vždy to je ta jediná, veliká, nevystihlá Paříži — — — Pak Růženko jste pro mne ztracena, — pravím bolestně a strojím se k odchoda. Leč madame důvěrné mne sa rámě nehoníc, pokračovala: — nebuďte přece détiaa. Přivezu­ vám Růženku zace celou a zdravou — Volila bych raději doma zůstali. Lekám­ se toho světa, jqjžto mi teto tak krásné líčíte — pravila Růžena, útrpná na mne hledíc.­ — Chci sebe iPravdoelava vlasti zache- vati. On přiuáií mi ebéž tu, že opouští stav, jenž pro něho se nehodí, dlužné, abych i já

uspořádal zájaty jest život Jbš" cizina а

žití, kteří ho na bezcestí uváděli. Sotva duševní a bmetei, tu sotva těch ев кЬмВ ■otva že setřásl jbo cizí, hned vznikali zrádné spory domácí. O těch sporů domácích­ 1 Kde »platil účet sporů těch ? Národ sám : vždy my Cechové sami A přece ani nyní, kdy sotva jsme M domohli jakés takés volností národní, ani nyní nemá býti svornosti?­ Zda by nyní nemohli nettati dnové Karlovi? Či opět potřebí jest růzaie, sporů, jež končily u Lipan a na Bílé Hoře? Duchovenstvo české není duchoveestvem časů Václava IV. Duchovenstvo české koná povinnost svon církevní i národní, že ji od počátku itřestanství v Čechách sotva kdy konalo­ věrněji Duchovenstvo české věrno jost i Cirkvi i vlasti a národu našemu koná služby nejplatnější a přece štváno jest ze společností áeské. Duchovenstvo české zavděčilo by ze národu­ našemu, kdyby se mu podařilo vzkřísili­ společenský život, to jest najití intero» společenský, jenž by dosti mocen byl obnovili­ tento společenský život Národa našeho vrstvy nejčetnější, rolnictvo * řemeelnictvp, posud msjí společenský interes: jsou te služby Boží a církevní slavnosti. Pouti a posvícení najmě milý by podrželi­ starý přátelský řás, jenž tím se jeví, Že k slavným službám Božím příbuzenstvo domácích­ osadníků s daleka pfiehásí a se sjíždí. Ale i mimo kostel duchovenstvo má sé osvědčili kollaturníkům svým užitečným. — * Máme hospodářské a živnostenské spolky, v těch duchovní hlediž býti osadníkům svým radsn i pomočen. Schválně studm, přemýšlej,­ o čem ve spolcích těch mohl bys sá- : bavně pojednali; jestliže se osvědčíme i prob- ticky užitečnými, nikdo nás s kolkturňflry nerozdělí; ale my musíme se osvěděití, že ; nejsme, jak o nás lhou, fruges consumere neti, naopak my chystejme fraget jiným.”* Nedojde zajisté dosti brsy naše střena bude tvá říšská ned; náš ZS ......ip! „ Kristus * Belial povedou strany ty. Myslím, , že ty časy nastanou, až náboženské vědomí smohutní v národě našem, k čemuž duchů* venstvu všemožně jest pracovatL Belial má

.

a

rana bude wá kandidáty do máma а ■JÄÄÍÍ’S У,#»'?,*"*- uětoiuc časů na věnci a netána —

4

šik svůj již spořádaný. Čím dříve probudíme v národě našem náboženské vědomí,

dříve nejasné poměry nsše národní vinou. Nás nesmí rozšiřovaná

tím se vy-

$

nevěra v národě českém tak malomocnými nčiniti, jako «činila dnehovenstvo francouzské a italská, my nesmíme­ národa našeho milovaného aviřiti lidem­ prázdným vší víry, vší starostí o řád badoncí. Jako naši předchůdcové - kněží národa Lazara se »jali, tak nedáme se my, knéži, odehnat! od národa svého, vzkříšeného hlavně kněžstvem. Kdo s kněžstva nechce býti národa svého zrádcem, musí býti jeho andělem strážcem. Tu jest pak potřebí, nabýti zase autority, vzbudití v národě přesvědčení že konáme dflo dobré. Jest-liže společenský život rosbit jest, snažme se. my knéži vskřisiti sousedskou a přátelskou lásku ve svých osadách,

jest pouhým živořením. Vidno z toho, že libera- i v té příčině užitečnými dělníky; vidyt my lismus nynější rozbil naši společnost českou, jsme v letech šedesátých pořádali besedy, - .... ^ .. . - žádá-U doba naie čeká fi­ čím bychom jí vyhověli.

akademie; nože, něho, hledejme, ovšem, napřed konajíee co nejvíce svědomitá dílo povolání svého. — Nesouhlasím nikdy s těmi, kdo z duchovních se dávají vytlače-

1

V této chvíli byl bych Růženě k nohoum, avšak čas kvapil. 8 vt pohledem a tisknutím rukou dali jsme >i s Bohem. Teta její tentokráte propustila mne a větší sice dvorností, avšak menší laskavostí­ než-И jindy. — Kam se v Prase vrtnu, — prohodím při odchodu — nevím. Bude te začátek od krušný. Leč ze práci bohové všechno dají. Dovolím ai ctěným dámám časem zprávy podávali o tom, kterak aai v Prase se zařídím.­ - — Budou nám vždy milá, — odvětila madame blahosklonně. Oči Růženčiny zářily štěstím. Viděl jsem, že na rtech taanlo jí naoko krásných, libých slov, kteréž před svou tetou semlčeti musfia. Leč vyčetl jsem všecka ta tajná, zamlčená sleva, vyčetl je s tisknutí ruky, vyčetl s té elsy, kteráž při poslední má úkloně jí v oka jako hvězda se zatřpytíš. Ano bude mi alza ta hvězdou života prevediem, kteráž osvěcovali­ a zahřívali bude tmavou můrku — chudého studenta.

J £

Я

(Pokračování.)