#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národnich Listů“ k číslu 27. ze dne 27. ledna 1904
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Nejmladší slečna starostova. Z Londýna se
oznamuje: Kdežto v Anglii úřadní titul, manželův
nepřenáší se na jeho manželku, činí manželka starosty
obce, jenž se volí vždy na rok, vyjímku. Říká sejí
mayoress a ve městech, jež mají lordmayora, lady
mayoress a je-li starosta vdovcem nebo mládencem, po-
volá si dceru nebo sestru jakožto pomocnici při spole-
čenských závazcích tohoto úřadu. A také těmto svo-
bodným damám dává se titul lady mayoress nebo
mayoress. Tak jest také v Chathamu a mayor mr.
Driner jest vdovcem, ale ještě mladým a poněvadz
nemá jiných ženských příbuzných, jež by se k tomu
nodily, stala se mayoress jeho tříletá dceruška. Ma-
jčká těchto dnů v této hodnosti dokonce zahájila
velký bazar. Seděla na vysoké židli uprostřed tribuny
vedle předsedy a když nastala chvíle, kde slavnost měla
být zahájena a všechno napjatě naslouchalo, ozval se
tenký dětský hlásek, jenž klidně a nenuceně prohlásil:
„Slavnost jest zahájena!“ Také při vánoční nadílce
as pro 900 chudých dětí, jimž starosta vystrojil slav-
nost, připadlo maličké mayoress rozdělování dárků
a provedla svůj úkol velmi způsobně a vlídně. Ote
její ovšem později prohlásil, že se potají obával, že
by jeho dcerušce mohlo napadnout, aby si ponechala
některý ten dárek. Dokonce i jakýs reportér pokusi
se u miss Lůisy Mary Dawes Driverovy o interwiev.
ale zdá se, že není ve svém oboru dosti honěn, nebo
dostal z milé mayoress jen tolik, že jest šťastnou ma-
jitelkou pěti loutek
= Poklady šílené žobračky. Z Paříže se ozna-
muje: Na hřbitově Pěre la Chaise potulovala se již
od několika let každodenně chudá choromyslná dívk
a vydělávala si na živobytí zpíváním žalmů a kostel
ních písní. Nikdo neznal skutečné její jméno. Jes
velká a štíhlá a ačkoliv jest choromyslná, byla dosud
zcela neškodnou. Proč zešílela, není nikomu známo.
ačkoliv již mnoho lidí se pokusilo zvěděti bližší po-
drobnosti o její minulosti a také příčinu, proč po
zbyla rozumu. Avšak minulého týdne rozzuřila se
dívka, že jí někteří lidé nedali almužny, vrhla se n
lidi, kousala je a škrabala. V tomto stavu prudkéh
pohnutí mysli byla dopravena na nejbližší komisař-
ství a když se poněkud upokojila, udala na dotaz
komisařův svoji adresu. Při prohlídce jejfho bytu
shledala policie k nemalému svému úžasu, že poko
šílené Anity s hůry až dolů vylepen jest cennými
papíry, jichž úbrnná cena páčí, se as na 50—60 tisíc
franků. Dvě třetiny oken byly beze skla a na místě
skleněných tabulí nalepeny byly dlužní úpisy fran-
couzské renty. Jiné cenné úpisy byly přelepeny přes
chatrné rámy oken, aby se zabránilo průvanu. Část
jmění Anitina nalézá sa již v úřadním opatrování.
Mnohé z cenných papírů byly tak pevně přilepeny,
že nebylo možno sloupnouti je, aniž by byly poško-
zeny. Dokud se Anita neupokojí tak dalece, aby
mohla udat, co se má stát s jejím majetkem, zůstane
její pokoj uzamčen a opatřen uřadními pečetmi.
= Skandály na novoročním dvorním plesu. Přítel
našeho listu píše nám z Athén: V Řecku, jako v ji-
ných balkánských státech, jest obyčej, že král na
Nový rok, jenž připadá na 12. ledna dle našeho ka-
lendáře, dává ples, ke kterému jsou pozváni zástupci
všech tříd. K letošnímu plesu bylo pozváno dvanáct
set osob a možno si představiti, jaká se na plesu
sebrala směs. První nehoda stihla princeznu Aliku,
#5
alto_textblock
#5
manželku prince Andrea, kterému car při svatbě dal
jeden million rublů. Její tanečník, dřívější anglický
konsul, klopýtl a strhl ji na zem tak, že se lehce
ranila na noze a roztrhla si vlečku. Každý to ne-
šťastnému tanečníkovi odpustil, neboť od čistokrev-
ného Angličana nemůže rozumný člověk žádati, by
uměl tančiti valčík a nehoda ta by se jistě nebyla
stala, kdyby ho princezna byla vyzvala k zápasům
pěstmi. V nejhorším případě by při tom mohla
ztratiti několik zubů. Byla to její druhá komická ne-
hoda, která ji za několikadenního pobytu v Řecku
potkala. Téhož dne totiž po slavnostním Tedeumv
kathedrále u přítomnosti celé královské rodiny, vy-
slanců a ministrů, přiřkl ji diakon, který předříkával
modlitbu za královskou rodinu, za ženu princi
Mikulášovi, což vzbudilo mezi všemi přítomnými
veselost a teprv, když ho druhý diakon udeřil pěstí
do žeber, že vykřikl, opravil svůj omyl, počav
znovu opakovati modlitbu. Na plesu scházelo málo,
že by se byli pořadatel čtverylky a jeden pří-
tomný poslanec servali. Prvý požádal poslance,
by si sedl na jiné místo a udělal pro tančící
místo. Poslanec však nechtěl žádosti té vyhověti a
pořadatel mn hrozil, že ho dá sluhou vyhoditi,
kterou urážku chtěl zástupce národa hned tělesně
potrestati, což přítomní zamezili. Nyní vyřídí oba
záležitost tu soubojem a střílením Pánubohu do
oken, jak to obyčejně bývá. Nepříjemnější následky
bude míli jednání jednoho královského adjutanta. Ten
vida, že se sebralo asi tři sta hostů, z velké části
důstojníků, v nepříslušné době u buffetu, požádal je.
by opustili místnost tu, poznamenav, že dosud ani
král nejedl. Tím se cítili zvláště důstojníci uraženi
a nechtěli se podrobiti jeho vyzvání. Proto adjutant,
by svou vůli provedl, dal zhasnouti světla a celá
společnost se ocítila v temnotě. Možno si předsta-
viti zmatek, jaký tím povstal ve společnosti, v níž
bylo asi sto žen. Každý hleděl uniknouti z temnoty
co nejrychleji a všichni se tlačili ve dveřích, při
čemž toilety mnohých dam velmi špatně pochodily
Důstojníci podali ovšem stížnost proti adjutantovia
korunní princ nařídil, by bylo zavedeno vyšetřování,
ale adjutant jest do jisté míry v právu, poněvadž
neposlechli jeho příkazu. Italského vyslance se stra-
nili na plesu všichni Řekovél a též král ho velmi
chladně pozdravil, než vyslanec dbal toho velmi
málo. Tvrdí se, že bude přesazen do Belgie, ale zdá
se mi, že italské ministerstvo, jež jeho zprávu, která
Řeky tolik popudila, uveřejnilo, nedá tak rychle ře-
cké vládě zadostučinění.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 19. ledna 1904: Zykova Anna, dcera ku-
stoda, 8 měs., 28—II. Řihova Marie, dcera hostinského
4 měsíce, 674—II. Pivoňková Johanna, soukromnice,
67 roků, 692—VII. Halaburt Josef, dělník, 62 roky.
701—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Hře-
bíček František, krejčí, 49 roků. Kopečná Barbora,
manželka obuvníka, 39 roků. Kučerová Kateřina, man-
želka dělníka, 72 roky. Šafaříková Kateřina, manželka
dělníka, 50 roků. Bartoňkova Marie, dělnice, 22 roky.
Haunerová Aloisie, manželka hlídače, 54 roky. Fišer
FFrantišek, dělník, 34 roky. — U Milosrdných
sester: Kováříková Marie, žebračka, 80 roků. Binter
Bohumil, kanc. úřadník, 22 roky. — U A lžbětine k:
Antonyova Elírida, učitelka, 22 roky. Schafferová
Božena, vdova po sazeči, 29 roků. — V měst. chu-
#8
alto_textblock
#8
do binci: Procházková Johanna, vdova po domov
níku, 78 roků.
#9
alto_textblock
#9
Král.české zem. divadlo v Praze.
#10
alto_textblock
#10
Národní divadlo.
#11
alto_textblock
#11
O 3. hod. odpol.
#12
alto_textblock
#12
Ve středu, 27. ledna.
#13
alto_textblock
#13
Michuovic dcerušky.
Opereta o třech dějstvích. Text francouzský napsal
A. Vanloo a G. Duval. Přeložil V. J. Novotný. Hudbu
složil André Messager. Dirigent Moric
Anger. Režisér Robert Polák.
#14
alto_textblock
#14
Ve středu, 27. ledna.
#15
alto_textblock
#15
89. hra v předpl
(1. čtvrtka.)
#16
alto_textblock
#16
Děti kapitána Granta.
Výpravná hra o 8 obrazech. Napsali Jules Vernea
d'Ennery. Dle zpracování R. Schelchera přeložil
B. Brus. Hudbu složil Moric Anger. Režisér Karel
Mušek. Dirigent Moric Anger.
Po čtvrtém obraze přestávka.
Začátek o 7. hod.
#17
alto_textblock
#17
Konec před 10. hod.
#18
alto_textblock
#18
Lidové divadlo,, Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
#19
alto_textblock
#19
Ve středu 27. ledna.
#20
alto_textblock
#20
Začátek o 3. hod.
#21
alto_textblock
#21
Zvláštní představení pro dítky (se svolením sl. c. k.
okr. školní rady).
Ve prospěch českého sirotčince učitelského.
U jesliček
Dětská vánočníhra se zpěvy o 2 odděleních od Josefa
Košťálka a A. Svojšíka.
Hru provedou chlapci a dívky ze škol v Praze—VII
na Letné.
Ve středu 27. ledna.
Začátek o 7. hod
Po třetí: Marie Stuartovna.
Truchlohra o pěti jednáních od B. Schillera, přeložil
Ladislav Quis. Režisér p. Šípek.
#22
alto_textblock
#22
Švandovo divadlo na Smíchově.
#23
alto_textblock
#23
Ve středu, 27. ledna.
#24
alto_textblock
#24
Začátek o 7. hod.
#25
alto_textblock
#25
Ve prospěch divadelního strojmistra Jos. Koukala.
#26
alto_textblock
#26
Chudá holka.
Velká burleskní fraška se zpěvy a tanci o šesti od-
děleních. Napsali Karel Lindan a Leopold Krenn.
Přeložila Eliška Pešková. Hudbu složil Leo Kuhn.
Režisér Josef Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
1934
#27
alto_textblock
#27
na Král
Pištěkovo lidové divadlo vaehrkte
Začátek o 7. hod
#28
alto_textblock
#28
Ve středu, 27. ledna.
#29
alto_textblock
#29
Lidové představení za poloviční ceny
Zkrocení zlé ženy.
Veselohra o 5 jednáních od W. Shakespeara.
#30
alto_textblock
#30
— 112 —
#32
alto_textblock
#32
109
#34
alto_textblock
#34
jest pro ně právě jen ta zem, v níž mohou nejsnáze bez
trestu obrati lehkověrné lidi.
Jen polohlasem vedeno bylo několik rozhovorů v kou-
tech u velikých oken; hlasitější rozmluva zapřédena jen
v čítárně.
Malý markýz de Rochetaillée držel bank a prohrával
veliké obnosy. Pravda jest, že hrál poctivě, bez karet
připravených.
Stával se již nervósním.
Malý obličej jeho, vzezření spíše ženského, žalostně
se prodloužil, neboť, ač byl bohat, a hráčem, jenž si
může již něco dovoliti, činil závazek jeho v této době již
na padesát tisíc franků a protože oženil se se ženou ve-
likého sice věna, ale kteráž, jak sám říkal, »seděla na
měšci«, počínal pociťovati opravdové již znepokojení nad
ztrátami svými.
V okamžiku tom René de Riverolles vstoupil do
velkého salonu hráčského.
Markýz de la Rochetaillée, spatřiv jej, již zvolal
na něj
»René! Nechtěl bys mi palec držeti? Ztrácím již
padesát tisíc.«
»Příteli milý, libo-li, hrajme pospolu; přisadímsi
pět set louisdorů!«
I vyňav tobolku svou, René de Riverolles vzal zní
svazek bankovek — deset tisíc franků — i hodil je před
nešťastného držitele banku, řka mu
»Kdo drží nyní bank?«
Tělnatý van Empel, obchodník s obilím z Antverp,
šťouchl loktem syna bankéře Verbachena, mladého muž
vysoké postavy a světlých vlasů.
Zároveň tázal se ho polohlasně:
#35
alto_textblock
#35
»Ah, ti ničemové! Kéž bych se mohl já těm lotrům
dostati na kůži! . . .«
Komandant odtušil:
»Doufejme, Mouline milý, že se to podaří a mějte
jen na vše dobrý pozor.«
Potom vrátil se Tardin do svého přibytku.
Usnul záhy, zdolán únavou a vzrušujícími dojmy stra-
šlivého dne toho.
#36
alto_textblock
#36
Zaprodání nepšitel.
#37
alto_textblock
#37
28