#1
alto_textblock
#1
touobsi sh9 lyd litv sa dalv vttvv han
#2
alto_textblock
#2
z še elosslá z
#3
alto_textblock
#3
den i moi
#5
alto_textblock
#5
5nlegělsyv om losiisnžl sč leondzllo
b lenm iniob šdob š
#6
alto_textblock
#6
onilíno
#7
alto_textblock
#7
190l.
#8
alto_textblock
#8
Na »Národní Listy-
dranní a odpolední
ioa předplácí se
ssbiv Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ba ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
lozi Poštou:v
na měsíc 3 K 20h-
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80 h
#9
alto_textblock
#9
—alá s
#11
alto_textblock
#11
NA
#12
alto_textblock
#12
V Praze, v pátek dne 8. března.
#14
alto_textblock
#14
lenov
#15
alto_textblock
#15
isbačsn odo nii
#16
alto_textblock
#16
Ii
#17
alto_textblock
#17
1s
#18
alto_textblock
#18
K číslu 67.
číslo v Prazet za 2
a na veskově ža
#19
alto_textblock
#19
zsqr lanr
#20
alto_textblock
#20
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.1e x
Tam je též redakte
řa expedice.
#21
alto_textblock
#21
oavTelegrafické zprávy.
iz Lncemburku, 7. března. (C. - B
Dědičná velkovévodkyně povila princeznu.
s ZAmsterodamu, 7. března. (Ca- B.)
Královna, princ Jindřich, královna-matkaa
vévoda-regent meklenburský navštívili dnes
ve městském museu indickou výstavu, která
loni byla na světové výstavě pařížské. Vý-
stava je nyní rozhojněna sbírkami jiných
museí. Večer půjde královna na slavnostní
představení v hudební dvoraně.
Z Londýna, 7. března. (C.-B.) V dolní
sněmovně sdělil státní podtajemník pro
zahraniční záležitosti Cranborne, že
bude bez podkladu sněmovně sdělena zpráva
britského vyslance v Petrohradě, ve které
vyslanec sděluje obsah své rozmluvy s ru-
ským ministrem zahraničních záležitostí
o ruské okkupaci Mandžurska. Slovné znění
této zprávy bylo dodáno hr. Lamsdor-
fovi, který k němu koncem února svolil.
— První lord pokladu Balfour odpověděl
na dotaz Campbel! Bannermannův,
že bylo vyjednáváno s burským generalem
Bothou, že však vláda není s to, by
o věci učinila okamžitě nějaké sdělení.
K attentátu na německého císaře.
Z Berlína, 7. března. (C.-B.) Purk-
mistr Schultz přibyl sem dnes odpoledne
z Brém a byl hned přijat říšským kancléřem
hr. Bülowem, aby podal zprávu o udá-
lostech včerejšího večera při odjezdu císaře
z Brém. Z rozkazu císaře sdělil říšský kan-
cléř purkmistrovi Schultzovi, že císa
jest nezměněně nakloněn měšťanům brém-
ským a že se přečinem jednotlivce nedá ni-
kterak zmýliti
Z Bremerhavenu, 7. března. (C.- B.
Prine Jindřich měl dnes u příležitosti
spuštění na vodu první školní lodi ke shro-
mážděným tento proslov: Se svolením sla-
vného shromáždění chci vzpomenouti něko
lika slovy toho, jenž jímá všechna naše srdce
#22
alto_textblock
#22
Jsem s to s radostí říci, že se Jeho Veličen-
stvu dle okolností daři dobře. (Hlučně
Bravo!) Bude třeba 8—14 dnů šetření se
klpozdravení Jeho Veličenstva. Chci ještě do-
dati, že jsem přesvědčen, znaje povahua
vysokomyslnost Jeho Veličenstva císaře, že
vzhledem na věrnost občanů brémských ani
stín roztrpčení jeho nepadne na stát brém-
ský. (Hlučná pochvala.)
Na to vykonal vévoda Adolf Bedřich
meklenburský z nařízení velkovévodkyně
oldenburské křest lodi.
#23
alto_textblock
#23
Válka jihoafrická.
Z Johannesburgu, 5. března. (C. -B.
Ve včerejší schůzi obchodní komory, jíž
se zúčastnila asi třetina všech členů, byla zvo-
lena komise, kteréž uloženo, odebrati se k Mil-
nerovi a vylíčiti mu nutnost, aby dovolil na-
vrátiti se všem britským obchodníkům a živnost-
níkům, aby obchod opět oživl.
#24
alto_textblock
#24
nzlvab
#25
alto_textblock
#25
pnquiei
#26
alto_textblock
#26
m
Boje v Číně.
Z Berlina, 7. března. (C. B.) Polní mar
šálek hr. Waldersee oznamuje dne 6. t. m.
z Pekina: Kwerzerova setnina třetího pluku sra-
zila se dne 5. t. m. jihozápadně od Mančanu
s oddílem činského vojska asi o 400 mužích
porazila je po krátkém boji, způsobiyši jin
ztrátu 50 mrtvých a 2 praporů.
Dne 3. t. m bylo vysláno menší oddělen
z Tjencina na Čan a dne 5. t. m. pod velením
podplukovníka šl. Arnsteďta oddíl 3 setnin,
1 čety jízdy, 1 batterie a 1 čety zakopníků na
Yančin, aby potřely lúpičství.
#27
alto_textblock
#27
Poměry moravské.
(Původní dopis »Národních Listů«.)
Dojista vás potěšilo, jak v posled-
ních létech učinilo v naší zemi sesterské
pokrok české národní vědomí. Pravím české
a kladu na to váhu, neboť právě o to šlo ne-
přátelům našim, aby ubili na Moravě českost
tak zvaným moravstvím, a nehledě ku vlastnímu
#28
alto_textblock
#28
s o
#29
alto_textblock
#29
významu toho slova, třeba slovanstvím. Jen
myšlenka česká nesměla se na Mora vě ujat.
Však i příslovná moravská měkkost ustupuje
znenáhla rozhodnosti ve věcech národních, ba
oně bouřné energii, která provázi namnoze aneb
aspoň provázela projevy národního vědomí
Čechách. Co ale největší zasluhuje pozornosti,
je zjev, že již i v nejnižších kruzích přestává
znenáhla mizeti ona v duši moravskou vštípená
nechuť proti soukmenovcům v království, která
tolik naplodila zla a z níž tak hojně a zároveň
nestydatě kořistili naši nepřátelé. Bylo ovšem
k tomu zapotřebí práce úsilovné, zároveň ale
též jistého klidu, kterým práce ta byla podmí-
něna. Budiž výslovně konstatováno, že obrt
stal se beze všeho přímého neb i nepřímého
vlivu činitelův mocí a činitelův velkého vlivu.
Nikoli, je to výsledek oné drsné práce, jejíž
representanti chodili od obce k obci, od chaty
k chatě, od individua k individuu, rozšiřujíce
po vlasti moravské národní evangelium. Ke tomu
nebylo nic více třeba, neživlasteneckého na-
dšení, horlivosti a potom onoho ovzduší, zvlášt
na Moravě nezbytného, jež neni kaleno brutál-
ním odporem byrokracie, jenž za doby emi-
nentně německýchu a ústaváckých vlád aspři
notorické slabosti moravskýchb vůdců ničil
hned v zárodku každý pokusl ká lepšímu.
Naříkáno sice z mnoha stran na nedostatečnou
pružnost na Moravě a nehybnost, však sluší uvá-
žiti, že navzdor tomu bylo dobyto na Moravě
v době té čtrnáct poněmčených měst a zří-
zeno ne méně než čtyřicet českých o škol,
jejichž blahodárný vliv v ohledu národním ovšem
teprve v několika letech se ukáže. Jakkoli ne-
sluší přeceňovat vliv české techniky na Moravě,
bylo by nespravedlivo ho podceňovati; až vy-
soká tato škola, jež zřízena byla prozatím pouze
se dvěma odděleními, bude doplněna, ukáže se
teprve její účinek na utváření se poměrů mo-
ravských, Jakkoli Němci zuby nehty vzpírají se
zřízení české university na Moravě a teprve ne-
dávno poslanec Chiari se vyslovil, že by to
Němci moravští pokládali za casus belli, o tom
#30
alto_textblock
#30
FEUILLETON.
#31
alto_textblock
#31
Šnlshio v ilécá-
odlnaod doazst n
šnst odývNa trati. ondne s de
n Skízza. Načrtí Pavel Romano v.
splvolo
vnvim »Hotovo !« Řidič otočil klikou a vůz poča
se pomalu pohybovati. Byl krásný, zimní den
Čistá a studeně klenutá obloha prostírala se
nad krajem. Slunce zapadalo a poslední jeho
paprsky zlatily svým leskem dlouhé lány. Tra-
viska na lukách byla plna jiní. Dlouhá a rovná
silnice blýštila se, jakoby byla posypána drob-
ným, zlatým píškem. V dáli stál hustý, černý
les jako nehybná stěna. Tu a tam byl výsek
kterým bylo viděti až tam, kde obzor splýval
v šedomodrou zataženinu. Na levém konci vy-
nořovaly se červené střechy domů a v pozad
vypínala se vysoká, štíhlá kostelní věž. Jemný
a průhledný kouř, jenž nad nimi plul, prozra
zoval jich život. Byl to tichý a milý obraz,
žeda Řidič to vše neviděl. Neviděl ani dvěc hop-
kující veverky, které skákaly s větve na věte
a vesele se proháněly. Jaký to byl veselý
pohledl
invalghosn boscb b ojdnbn
On neviděl však ničeho. v Vídal obraz ten
denně, nejméně desetkráte, tolikrát projel lesem
a tak ztratil pro život ten všechen půvab. By
také již unaven a myšlenky jeho jiným se obí
raly. Byl vždy klidný a spokojený, když opoušte
vůz jeho hlučné ulice města a vjížděl mez
stromy. Na chyíli tu tolik se těšil —- tam úzkos
jeho vždy zmizela,a
o Mrzlo. Těžký jeho plášť, kterým byl zaha-
len, vysoký ohrnutý Jlímec a veliká čepice, hlu-
boce vtlačená do čela, málo jej ochraňovaly
Byl přece celý zkřehlý d
Byb již hodně unaven. Nebylo to žádnou
maličkostí, od časného jítra státi na přední plo-
#32
alto_textblock
#32
na Sne
#33
alto_textblock
#33
šině vozu, jezditi vždy stejnou, dlouhou dráhou,
ulicemi, silnici, dlouhým stromořadím, hlučným
městem a zase tichou silnicí, kolem továrena
vysokých domů.
ela
A jak musil býti opatrný, dívati se pozorn
před sebe, na pravo i na levo, s napjatými
smysly, jako myslivec, číhající na zvěř, aby mu
nikdo nevběhl pod kola. Toho okamžiku se bál.
Takový podivný, děsivý strach vžil se mu do
duše a nemohl se ho více zbýti. Opouštěl ho
jen tehdy, když vjížděl na prostrannou, tichou
silnici. Tam byl úplně klidný a spokojený.
Teď se vzpřímil. Stromořadí se končilo.
jenom ještě tam na pravo kousek se ho táhlo.
Na levo ukazovaly se již domy, první poslové
rostoucího města, mezi nimi malé domečky,
které podobaly se trpaslíkům. V některých
oknech byla již světla, takže bylo možno viděti
dovnitř. V jednom pokoji sedali právě k sva-
čině. Na pohovce seděl otec a u nohou jeho
klečelo malé zlatovlasé děvčátko, objímajíc jeho
kolena. Řidič hluboce si vzdychl. Vzpomněl si
na svůj rodinný život. Jaký je? — Žádnýd Od
rána do večera musí pracovat, potom přijde
domů celý unavený, dítky jeho již spí a z rána,
zase časně odchází — polibí je na jejich ne-
vinná čela — toť celé jeho štěstí ! »Jak šťastny
jest takový otec!« zavzdychl si. a m
ral
v Domy houstly, život stával se intensivnější,
ještě pojede kolem několika továren a bude již
v městě. Vozy rachotily a proud lidu mohutněl.
Tu a tam někdo přeběhl koleje. »Zpropadený
hochu — — ještě okamžik a — —« zamumlal.
Při slovech těch se zachvěl. Znovu v duši jeho
oživly ty myšlenky děsivé a hrozné! A proč n
to on myslí. Což můsí se to neštěstí jemu při-
hodit? Jemu, tolik opatrnému! Co to za hloupé
Hlaisje
a nesmyslné myšlenky !
Hluboko se stmívalo: Lucerny hořely jako
#34
alto_textblock
#34
dvě dlouhé hadice a plameny jejich se blýštěly
a tančily sem a tam. Tančily opravdu? Řidič
se zachvěl — oh, co to bylo? Něco mihlo se
mu před očima. Myšlenky ubíhaly — snad do-
konce přestal myslet, sídsoz sod a isonsěnl
Dojeli k staníci. Zvuk zvonku ho znovu
vzpružil. Usmál se zase. Byla to zase jenom
slabost, únava. »Zase je dobře, můj hochu,
zase je dobře. Ty jsi opatrný. To dělá ten mráz
a ta celodenní námaha, člověk hloupne, tupí —
ano, hloupne a otupuje se.« Znovu chtěl se
vzpřímit. Nemohl, síly ho opouštěly. Lomoz
stával se víc a více silnější. Napínal slucha
zrak, musí slyšeti a dívati se hustou mlhou,
která jako hustý závoj halila mu oči. Pozorně
se díval a naslouchal.
S pravé strany jel těžký vůz s uhlím, pře-
jížděl na druhou stranu. Tam zase naproti nový
elektrický a z levé zase jiný — co se může
stát? Ale ne — a co, kdyby, co bylo by mu
potom — jemu.
lleč
Celý se třásl, bál se, mnoho se bál. Viděl
různá strašidla, ohavná strašidlal
S pravé strany zase jiný, druhý, třetía
z předu dlouhá, nová řada. Všecky naproti
němu, nyní musí zpět, nebo se srazí.
il Signály víc a více se ozývaly, nastával
chaos. Rychle vjel vůz do dlouhé ulice. ia o-
o Zoufalý výkřik rozlehl se ulicí.
5 »Co se stalo?« Řidič nevěděl, ale přece
vůz zastavil. Slyšel výkřik, ten bolestný výkřik
a tlumená sloval: »Přejeta, přejeta.« nb uní
Pod koly ležela starší žena.
n»0, bože, bože ! Ubohá paní !«
V okamžiku byl vůz obklopen davem lidu.
Ženy naříkaly a muži stáli opodál, mlčky.
uPotom ozval se pláč. Pláč několika dětí
dol »Ubohé děti, ubohá žena — matka «
#35
alto_textblock
#35
lauožl a
#36
alto_textblock
#36
nmn