46. číslo.

ŽENSKÝ LIST

Strana5.

čímž klesá též cena jejich práce. Takové lidské stroje jsou zcela netečny a bez jakékoli snahy život svůj zlepšiti. Živé pracovní stroje nikdy nedodělají se tak příznivých výsledků jako dělník vzdělaný, který dovede bdíti nad svým právem; dovedný dělník je též schopen zlepšiti si své hospodářské pod- mínky. Hlavni podminkou k vyspělosti dělníka i děl- nice jest, aby již od dětství byli chráněni před výdělečnou prací, a to až do dokonaného 15. roku. Až do té doby nechť dítě chodí do školy a věnuje se sportu nebo výtvarným pracím, Klerikálové i agrárníci stéžují si na moderní školu, že prý se v ní děti mnoho učí! Naproti tomu každý pokrokový člověk přeje si, aby dnešní školské vzdělání co možno nejvíce při- spívalo k sociálnímu vývoji a bylo pro všechny společenské třídy jednotné. Dnešní boj o dítě jest význačnou známkou zpátečnictví. Stěžujeme si na dnešní zkaženost dětí, ale hledíme při tom jeho duševní vývoj potlačiti, na místě co bychom měli hledati nové cesty, po nichž by vývoj dítěte se měl bráti vpřed. A právě těch nových cest se nejvíce bojíme! Až dosud poručnickými zákony hledělo se proti dělnickým organisacím pracovat; hlavně však proti organisacím odborovým, jichž úko- lem jest zlepšiti vývoj sociálního života. Těm, již nad námi mají moc, schází roz- hled v důležitých otázkách společenských a so- ciálních, oni pěstují a podporují pouze třídní zájem a ne zájem celku. V otázce dělnického zákonodárství, v právu shromažďovacím, v otázce náboženské svobody, v otázce právního vývoje jsme my ve Švédsku proti jiným zemím pozadu. Náprava nastane teprve tehdy, až nynější mládež dospěje a až bude rozhodovat v politickém životě. V této mladé generaci roste cit so ci ální zodpovědnosti. Před několika lety zazněla celým vzdělaným světem mohutná báseň. Popud k ní dal bás- níku obraz Milletův, jenž představuje shrbeného vysíleného dělníka, opírajícího se o kopáč. Bás- ník sám býval otrokem práce. Umělecký obraz byl pravým zjevením a ukazatelem, kterak práce dětská i pozdější člověka zotročuje. Ve své básní líčí básník utrpení dítěte v práci výdě- lečné, líčí duševní utrpení dělníkovo, kterého společnost nazývá „věcí“, jež netruchlí a nedoufá, pro niž všechny poklady ducha a přírody ni- čeho neznamenají. Básník táže se vládců a panovníků, jakým způsobem chtěji této „věci“ vrátit duši, jak

chtějí mu vrátit hudbu a sny života. „Co,« táže se básník, „bude ze všech, již takovou „věc“ vytvořili, jakou se stal člověk-dělník, až po sto- letí hlas hrůzy jim odpoví, co se z jeho duše stalo ?“ Mnoho takových zaměstnavatelů, kteří v člo- věku vidí pouze věc, chodí do kostela. Oni tam slyší výklad evangelia: „Cokoliv jste do- brého jednomu z nejmenších mých učinili, mně jste učinili!“ Nebo: „Vše, co chcete, aby vám jiní činili, to čiňte i vy jim!“ Oni lidé již od 10. roku upotřebují dětí ku práci ve sklárnách, aniž by přemýšleli, zda by také své děti chtěli ku práci zapřahnouti. Tento dvojí křiklavý rozpor mezi nábožen- stvím a životem v naší nynější společnosti ne- bude odstraněn dříve, dokud nebude trestána lež, jíž lidé jinak jeví se slovy a jinak svými činy. Teprve pak, až názor o rovnosti všech lidí vejde ve skutek, budou splněna slova Kristova. Ideje galilejského tesaře o bratrství budou tak dlouho snem, pokud poslední zbytky společen- ské nespravedlnosti nebudou odstraněny Idea ta nebude uskutečněna těmi, již po- važují Ježíše za ideál božství. To jest právě příčinou, proč otupuje svě- domí lidí, když jde o uskutečnění onoho pra- vého ideálu lidskosti. Ohánět se ideálem Ježíšem jako bohema jednat proti jeho učení, to jest význačnou lží 19. stoleti, to jest, co znemravňuje lidstvo! Zneužívat ideálů Ježíšova, míti náboženství plná ústa, ale z hospodářské své moci vraždit děti na poli práce — to nechává je lhostej- nými. Až budou ti, již mají moc, jednati dle pravdy, pak nebude společnost, jež křesťanskou se jme- nuje, uvalovati trest smrti na své spolubližní, pak nebude prostituce, bursy a udržování dětí v otroctví. Naše uctívání boha bude vrcholit v lidskosti k jiným. Naší mládeži nedostává se nových pravd, v něž by měla věřit, a proto jest k politování. Mládež, jež zná cit, počíná nové století víry i činů. Požadavkem doby vůči mládeži je, abysi všímala a zkoumala záhady individualismu a so- cialismu. Od mládeže očekáváme zlepšení bu- doucnosti, zlepšení života. Jedině mládež, jež dovede obětovat sebe ve prospěch celku, obrodí společnost.

M.

Odebírejte „ŽENSKÝ LIST Celoroční předplatné 3 N 12k.